Categorized | Historie, Kultura, Politika, Texty

Nacionalisté, liberálové a jejich vztah k mýtům

Nacionalisté dnes zaznamenávají četné volební úspěchy po celém světě. Jedním z možných vysvětlení může být i neexistence silných liberálních mýtů.

Studentský protest v Bělehradě, 1968.

Autor: Alexekin Rockowia

Mýty bývají obvykle považovány za cosi negativního, ve skutečnosti by však bez nich stát ani jeho občané nemohli dost dobře existovat. Proto dnes liberální novináři a akademici vybízejí své politické reprezentanty, aby na mýty nacionalistické, které považují za přitažlivější, reagovali vytvořením mýtů nových.

Potenciál a význam mýtů si dobře uvědomovali už naši předkové ve starověku – proto byla také sestavena Bible. Platón se silou mýtů zabýval ve své Ústavě už někdy kolem roku 380 př. n. l. Popisuje je jako vymyšlené příběhy, které směřují nikoliv na náš rozum, ale city, a jsou tak nepostradatelnými výmysly pro vznik státu.

Juval Noach Harari ve své knize z roku 2011 Sapiens: Od zvířete k božskému jedinci píše o dějinách lidstva i vlivu, který na ně měly mýty. Harari soudí, že mýty jsou pojivem lidské společnosti a měly zásadní podíl na závratných úspěších lidstva v porovnání nejen s ostatními živočichy, ale i lidmi z doby před kognitivní revolucí před cca 70 000 lety, kdy se začal objevovat fiktivní jazyk. Jak ukazuje, dokázali právě díky němu naši předkové sdílet společné představy a spolupracovat ve větších skupinách. Bez mýtů, plodu fiktivního jazyka, by spolu jen těžko mohli společně žít cizí lidé. Harari podotýká: „Dva Srbové, kteří se nikdy předtím nepotkali, mohou riskovat svůj život pro záchranu toho druhého, protože oba věří v existenci srbského národa, srbské země a srbské vlajky.“

Nacionalisté dnes zaznamenávají četné volební úspěchy po celém světě. Jedním z možných vysvětlení může být i neexistence silných liberálních mýtů. Proto se někteří liberálové obávají, že bitvu s nacionalisty z tohoto důvodu už vlastně prohráli a propadají zoufalství. David Brooks z největší liberální hlásné trouby – listu New York Times – prohlašuje, že nacionalismu je třeba postavit se novými a vylepšenými mýty.

Staré mýty, jako ten o Americe coby pochodni demokracie, už podle něj nefungují, neboť byly nahrazeny Trumpovou rétorikou o národní identitě a „skutečných Američanech“ (což vylučuje menšiny). Rád bych se podrobněji zabýval podobou liberálních a nacionalistických mýtů a zamyslel se nad tím, zda jsou nacionalistické mýty – tedy idea, že národ je spojen společným jazykem a dějinami – skutečně tak „mimo“.

Liberální mýty staré a nové

Podle Brookse i většiny liberálních amerických politiků byla Amerika až do zvolení Donalda Trumpa šiřitelem a garantem demokracie ve světě. Tento mýtus vychází z přesvědčení, že Američané neberou ohled jen na své zájmy, ale hledí také na dobro celého lidstva. Něco na tom však tak úplně nesedí: člověk by skoro zapomněl, že se zakladatelé tohoto národa šířícího demokracii dopustili genocidy na původních obyvatelích své země, Indiánech – a snad aby přisypali sůl do ran, pojmenovali po nich některé své vojenské vybavení, s jehož pomocí rozšiřují demokracii, jako v případě vrtulníků Apache nebo Black Hawk. Ve jménu demokracie také v roce 1999 došlo k bombardování Srbska. Celý mýtus je tak jen o málo víc než snůška vznešeně znějících řečí, kterým ovšem může každý informovanější člověk uvěřit jen stěží.

Brooks to však odmítá vidět a hovoří o vytvoření nových mýtů, jako by snad ty nacionalistické byly nemorální a nefunkční. Pravda je, že jeden z rozdílů mezi totalitárními státy a demokraciemi spočívá v tom, že totalitární státy vytvářejí nové mýty, jako tomu bylo v Německu pod hákovým křížem ve 30. letech nebo v Jugoslávii po 2. světové válce, kde komunisté halasně mluvili o „bratrství a jednotě“ mezi národy, které se jen chvíli předtím pokoušely vzájemně vyhladit.

Svědky něčeho podobného jsme mohli být i ve Venezuele, jejíž oficiální název nařídil Hugo Chávez změnit spolu s vlajkou. V revoluci pokračoval i jeho nástupce. Výsledkem pak je současná humanitární katastrofa. Jedním z vysvětlení, která se nabízejí, může být i to, že jakmile se pokusíte měnit staré mýty a nahrazovat je něčím, co nefunguje, končívá to obvykle fiaskem.

Liberálové jako Brooks však dnes mluví o vytvoření úplně nových mýtů, společných celému lidstvu. Samozřejmě se musíme ptát, co by v takovém případě vlastně ještě označoval pojem „my“. Jakoby automaticky se také předpokládá, že na lásce ke svému národu, který lze chápat prostě jako rozšíření vlastního já a okruhu své rodiny a přátel, je cosi špatného. Pravdou však je, že stávající mýty, v současnosti bráněné nacionalistickými politiky, jsou podstatně silnější než ty liberální, a proto bychom je neměli opouštět. Fungují a pomáhají našim národům přežít a zachovat si vlastní způsob života.

Převaha nacionalistických mýtů

Dobrou ilustrací tohoto tvrzení nám mohou být Srbové a jejich mýty. Tento slovanský národ žil po porážce v bitvě na Kosově poli roku 1389 dlouhá staletí pod tureckou nadvládou. Ale právě mýty spjaté s tímto střetnutím, příběhy o hrdinských činech a z nich načerpaná poučení, pomáhala držet srbský národ za turecké okupace pohromadě, přestože někteří konvertovali k islámu.

Názorně tento příklad také ukazuje, že mýty nutně nemusejí být dokonale historicky pravdivé. Tak se třeba hrdina Miloš Obilić prvně objevuje pod jménem Kobilić a čtyři „S“ ze srbského státního znaku („Samo Slogna Srbina Spasava“, Jenom Jednota Spasí Srby), heslo údajně pocházející z bitvy na Kosově poli, ve skutečnosti jsou čtveřicí „B“, odvozených od byzantské dynastie.

Srbové – i já sám – však do těchto mýtů vkládají svou víru, a to jak kvůli příběhu, tak obsaženým i lekcím. Nacionalistické mýty, ať už srbského národa nebo ostatních skupin, jsou navíc zakořeněné v dějinách a faktech způsobem, o němž si liberálové mohou nanejvýš nechat zdát. Podobně pevnou oporu mají i v krvi a půdě národa. I díky svým mýtům si Srbové zachovali svou víru během téměř pět století trvající muslimské nadvlády.

Nacionalistické mýty jsou ověřené zkouškou času a liberálové si tak nyní uvědomili moc mýtu i výhodu, kterou nad nimi v tomto ohledu nacionalisté při získávání přízně lidu mají. Dobře patrný je tento střet i v samotném Srbsku, kde mnozí politici volají po vstupu do Evropské unie, jehož podmínkou je mj. uznání kosovské nezávislosti, což ovšem řada obyčejných Srbů odmítá.

Srbský nacionalistický předák Vojislav Šešelj měl pravdu, když před haagským tribunálem promluvil za celý srbský národ: „Kvůli Kosovu byla prolita krev a země se zbarvila do ruda. I kdyby tam zůstal jen jeden jediný Srb, Kosova se nevzdáme.“

Liberálové nic takto silného nabídnout nemohou, tím méně pak ti srbští. Jistě, někteří Srbové v minulosti přestoupili na islám, Srbové se dnes v Černé hoře zříkají svých kořenů a i někteří v Srbsku se chtějí stát součástí Evropské unie – to všechno jsou ovšem zrádci, kteří přišli o svou hrdost a čest. Tato pravda je sice možná nezabije, protože mají své vlastní protilátky, ale skutečností zůstává, že následkem toho budou oslabeni, protože hrdost na svůj původ nelze snadno nehradit umíráním za mýty určené úplně všem bez rozdílu. Proto je ve střetnutí, které rychle nabírá na obrátkách, čeká porážka.

Psáno pro Délský potápěč.

5 Responses to “Nacionalisté, liberálové a jejich vztah k mýtům”

  1. magnus napsal:

    jistě se shodneme že tvořit mýty na tom co bylo před dlouhými 500 lety vazalství ,s tím že se srbové zmohli na povstání až v 19. století, zas není taková mýtotvorná síla…

    to „vymírání“ je jen socialistický strašák a posedlost průběžnými důchodovými systémy a blbá výmluva multikulti jak k nám tahat různý odpad. Nepřejímejme tedy jejich diskurs….

    lidí může být klidně míň a míň. ….to přijde bude časem i v Africe a machometánských státech (do té doby k nám samosebou téměř nikoho nepouštět ) V rozvinutém světě bude technologie dále a dále nahrazovat pracovní sílu, HDP se pak ani nesníží …řekl bych že malý úbytek Němce nepálí, navíc už taky měli politiku Ein Weib – vier Kinder :))

    když mluvíte s normálním Němcem tak si o mediální realitě a „pravdě“ myslí své, jako my v 80.letech… a je VŽDY velmi sebevědomý a EU vidí spíš jako možnost ovládnout Evropu než jako ztrátu cti

    s tím ode zdi ke zdi máte samosebou pravdu, vždycky vše přeženou …jen oni jsou teoreticky schopni vyrazit všechny migranty během dne, když se rozhoupou …fakt je v tomhle nepodceňujme
    (díky tomu „přehánení“ taková Afd bude posilovat, v dobrém i v tom horším :)) )

    Máme se od Němců co učit ! Navíc jsme dost jako oni – zejména geny a 1000 let společné cesty.
    Nikoli od Ruska, tisíc km daleko, s nímž jsme nikdy neměli společného nic …

  2. Andrew napsal:

    Porovnat by se dala síla mýtů v Afghánistánu, kde Talibanci silně věří v Alláha a islámské principy. Vládní vojáci, kteří proti nim mají bojovat, silný mýtus a motivaci postrádají. Nemají silné náboženské zanícení. Teoreticky by měli věřit v demokracii, lidská práva a liberalismus, ale…reálně vidí jen zkorumpovanou vládu, co si hraje na demokracii. Možná kdyby obnovili monarchii, dal by se systém budovat na úctě ke králi a vlajce monarchie. Jinak je každá rada drahá.

  3. Andrew napsal:

    magnus: U Ankary byli Srbové vazaly Osmanů, to bylo normální, že se strany střídaly. Osmané běžně nutily své vazaly, aby za ně bojovali. Na jednu bitvu s Turky po boku připadá několik desítek bitev, kdy stáli proti nim. Obávám se, že dost Němců přišlo o svou hrdost, ale nejen kvůli EU. Národ vymírá. Legální držení zbraní je vládou omezováno a nošení zbraní je skoro nemožné. Národ nemá kontrolu nad svými hranicemi. Nemá kontrolu nad svým zlatem, které je pokud se nemýlím, stále uloženo v USA. Fort Knox? Němcům tak dlouho cpali do hlav, aby se styděli za svou minulost, že to došlo příliš daleko. Od odsouzení nacistických zločinů se dostali až rozvracení vlastního národa. Oni neznají míru, v politice se pohybují od extrému do extrému. A co se týká Srbů, nejsou bez viny, ale co jim provedly státy EU s Kosovem byla sviňárna. Nedivím se malé podpoře EU a NATO v Srbsku.

  4. magnus napsal:

    hezké, Srbové mají jistě Ducha, tradice a hlavně SEBE – VĚDOMÍ, kterého se třeba Čechům nedostává (zde panuje opravdu jakési bez – vědomí). Jsme geneticky keltové, germáni, slované aj,. historie nic moc, jazyk nic moc, současný význam nula…..

    …jak jen do srbské mytologie zapadá že bojovali jako spojenci muslimů v bitvě u Ankary 1402 ?

    „národní“ mýty mohou být problém (hovořit třeba o národním principu ve 14 století je nesmysl), potřebují vykladače, nabaluje se na ně kult a na něj zas ochránci kultu … vede to někdy k uzavřenosti, občanským válkám a stagnaci

    Evropa je plná identifikačních mýtů různých národních obrození, tyto mýty nemusí být na překážku spolupráci v EU, ….proč by zastánci EU v Srbsku museli být hned zrádci ? …národy mohou existovat i „pro sebe“ i „pro Evropu“ …viz Německo, copak Němci jsoucí v EU přišli o hrdost a čest ?

  5. Borsuk napsal:

    Tazko najst vacsieho impotenta ako liberala po 89tom medzi Nemeckom a Ruskom. Ake neuveritelne zbabele a neschopne kreatury sa podarilo postavit do cela statu. Ake neuveritelne stastie mali vsetci ti rackujuci degenerati…

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív