Categorized | Zprávy ze světa

Gilad Atzmon: Okénko do židovské viny

Atzmon

Gilad Atzmon pootevírá okénko do židovské viny

Autor: Gilad Atzmon

Pro Židy se stalo jakousi druhou přirozeností neustále zkoumat, jak moc je národy, v jejichž středu žijí, nenávidí – a jak moc se sami Židé svých sousedů bojí. Židovská média včera (27. října 2019 – pozn. DP) informovala, že „devět z deseti amerických Židů je znepokojeno antisemitismem“.

Osobně nedokáži jmenovat žádný další národ, který by měření vlastní neobliby věnoval tolik energie. Navzdory existenci vcelku rozšířené islamofobie nebo protičernošského rasismu totiž nejsme vystaveni nikdy nekončícímu přívalu „statistik“, jež „nás mají varovat“, jak moc jsou černoši nenáviděni nebo jak málo bezpečně se cítí muslimové.

Data Amerického židovského výboru (AJC) ukazují, že „většina Židů vnímá zhoršování situace“. Statistika mi pravda nepřipadne nijak zvlášť věrohodná – ostatně každý trochu matematicky založený člověk by asi souhlasil, že pokud se bojí 9 lidí z 10, situace už se příliš „zhoršovat“ nemůže, jelikož i deset z deseti by znamenalo jen skromný, jedenáctiprocentní nárůst.

Připusťme však na okamžik, že čísla AJC relativně věrně zachycují realitu a že drtivá většina (90 %) z 1200 židovských respondentů napříč náboženskými i politickými postoji vnímá protižidovskou nenávist jako vážný problém s potenciálně ničivými důsledky.

Bylo by zajímavé vědět, jak asi vypadá ona desetina „zlobivých“ Židů, které na rozdíl od jejich soukmenovců američtí sousedé neděsí. Tipoval bych, že se jedná hlavně o tak zvané „sebenenávistí sužované Židy“, onu nechvalně proslulou skupinku strašlivých židovských humanistů, kteří podporují Palestinu a cítí znechucení z nejrůznějších židovských #MeToo skandálů a sítí organizovaného zločinu/pedofilie. Tato nepočetná minorita (10 %) neposlušných Židů velmi pravděpodobně byla značně znepokojena skandální opiátovou krizí, která si dosud vyžádala na 400 000 amerických životů – také proto, že nejspíš znají totožnost hlavních aktérů této ságy třídní genocidy. V klidu je zřejmě nenechávají ani všemožné finanční zločiny od Madoffa přes neplacení amerických daní izraelskými bankami až po izraelské společnosti s binárními opcemi, které připravily americké občany o velké peníze. Tito univerzalističtí židovští vyvrhelové patří mezi hlasité kritiky svého lidu, kultury i politiky. Nezřídka otevřeně vystupují proti AIPAC, ADL, Sorosovi a dokonce i skupině JVP (Jewish Voice for Peace), která funguje jako kontrolovaná opozice. Statistika AJC ukazuje na poměrně zábavnou možnost, že devět z deseti Židů žije ve strachu z onoho jednoho Žida z deseti, který neváhá otevřeně promluvit.

Údaje však mají i vysvětlení méně zábavné a podstatně závažnější: není úplně vyloučeno, že vysoký podíl Židů znepokojených antisemitismem naznačuje rostoucí uvědomění si znepokojivých rysů Židů, tak těsně spjatých s jejich politikou, kulturou, identitou, lobbingem nebo izraelskými zločiny.

Židé dost možná mají pocit, že pověst jejich skupiny špiní pochybní jednotlivci jako Weinstein, Epstein a Maxwell. Snad se cítí pošpiněni izraelskou politikou a neodbytnou sionistickou lobby, která každoročně plundruje miliardy z amerických veřejných pokladnic. A s tím jak se Bílý dům zdá se postupně vzdaluje nemorální doktríně neokonzervativního intervencionismu, není některým Židům nejspíš úplně volno při vědomí, že tato štvavá geopolitická škola byla velkým dílem židovská. Jak už v roce 2003 napsal v Haarec Ari Šavit: „Válka v Iráku se zrodila z představ 25 neokonzervativních intelektuálů, povětšinou židovských…“ Alespoň někteří Židé tak nyní už jasněji vnímají, že posun sionismu od „zaslíbené země“ k „zaslíbené planetě“ neokonzervativců nestaví jejich skupinu do nijak příznivého světla.

Pokouším se zde předestřít možnost, že drtivé obavy z „antisemitismu“, jak je byť velice nedokonale zachycuje šetření AJC, by mohly být projevem provinilého svědomí. Možná že američtí Židé cítí skupinovou vinu za katastrofální politické i kulturní postoje velkých částí jejich zkorumpované elity. A osten viny je možná bodá i při pohledu na brutální krvavé obětování jedné z nejsvětějších amerických hodnot, svobody slova zaručené prvním dodatkem ústavy, na oltář „antisemitismu“…

Samozřejmě bych uvítal, kdyby se AJC celou věcí zabýval podrobněji. Bylo by jistě zajímavé dovědět se více o korelaci židovských obav z antisemitismu s židovskou vinou. Právě tak fascinující by bylo také určit, do jaké míry také židovská úzkost vede k sebereflexi. V tomto směru bych navrhoval, aby se Židé místo obvinování Američanů zkusili raději věnovat introspekci. Američtí Židé by měli následovat příkladu prvních sionistů jako Theodor Herzl, který vinu použil jako odrazový můstek k sebereflexi. Antisemitismus je sice hluboce znepokojoval, to jim však nebránilo zabývat se seriózně jeho příčinami.

„Bohatí Židé ovládají svět a ve svých rukou drží osudy vlád i celých národů. Poštvávají je proti sobě navzájem. Národy i jejich ‚vládci‘ tak tančí podle not bohatých Židů, kteří bohatnou tak či onak,“ napsal Herzl.

Stejně jako další počáteční sionisté byl i on přesvědčen, že Židé se mohou vymanit ze své situace a dokonce si získat uznání a lásku pomocí kulturního, ideologického i duchovního přerodu s cílem „vrátit se domů“. Herzl a jeho následovníci se ve své vizi řešení židovské otázky očividně mýlili, jejich pevné víře v prospěšnost sebereflexe a tvrdé sebekritiky však nelze nic vytknout.

Dnešní američtí Židé se od Herzla a prvních sionistů mají hodně co učit. Měli by si položit nepříjemnou otázku, jak se z jejich americké „zlaté mediny“, země Židům zaslíbené, stal svět plný „nebezpečí“. Co se v posledních několika letech stalo, co se změnilo? Byly to neustálé nářky nad antisemitismem a zoufalé židovské institucionální pokusy umlčet veškerou kritiku, jež proměnily jejich zlatou medinu v děsivé místo?

Úvaha Gilada Atzmona A Window Into Jewish Guilt vyšla na stránkách Unz Review 28. října 2019.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív