Categorized | Politika, Texty

K presidentským volbám…

1968: pětapadesát let starý Jiránkův vtípek

1968: pětapadesát let starý Jiránkův vtípek

Autor: Jan Borg

…fejetonem jemně jízlivým

Nemám rád fejetony a hlavně politické fejetony, jsou velmi často účelové či tendenční, zejména v poslední době. Ale teď se chci podělit o své dojmy a zážitky z letošních prezidentských voleb. Ačkoliv znám dobře mentalitu Čechů, kterou jsem jakožto právník poznal za léta své činnosti pro klienty v rozmanitých životních sférách, přiznám se, že letos jsem poněkud zmaten.

Nejprve jsem užasl nad těmi radami dětem a mládeži – o jejichž budoucnost má jít – a prý běda pokud bychom si zvolili nesprávného presidenta: ohrozili bychom tím lepší život našich dětí a vnuků…, takže neznámí „instruktoři“ radili mladým, aby „nespolehlivým rodičům“ schovali občanský průkaz, anebo rodičům, aby místo voleb zajeli s „nespolehlivými prarodiči“ třeba na hory, že sníh už padá… atd.

Maně jsem si vzpomněl na něco obdobného, byť tehdy by důsledky byly nejspíš horší – dnes přece žijeme v demokratickém zřízení, i když se kacířsky obávám, že vlastně nikdo ani pořádně neví, co to je… Řekové už nám nepomohou, ostatně v jejich athénské demokracii nad pravými občany vícenásobně převažovaly bezprávné ženy a otroci. (Jak to je v dnešních Aténách nevím, ale jeden můj skeptický řecký přítel mi tvrdí, že ve světě vlastně povětšinou vládnou demokraticky zvolení oligarchové.)

Ale abych vysvětlil, na co jsem si vzpomněl, snad to není až tak přehnané: když jsem totiž vyrůstal v tzv. lidové demokracii (neboli „lidové lidovládě“!), tak nám také kladli za vzor jednoho chlapce, který hodlal napravit chybné jednání otce a strýce. Jmenoval se Morozov, Pavlík Morozov, a jejich „nespolehlivost“ prostě nahlásil příslušným orgánům. Vím, dnes se to nejspíš stát nemůže, ledaže by otec se strýcem moc nahlas schvalovali např. invazi jisté mocnosti, přestože, a to mi nejde na rozum, celou řadu předchozích invazí, vojenských i hospodářských, jisté jiné velmoci, té zaoceánské, mohou schvalovat až do aleluja…

Ale jsem klidný, žádné děti ani vnuky, kteří by mě poučovali, jak správně volit, nemám, příklad v rodině také ne, leda opačný – to když můj děd, státní úředník, div že svého syna nezpráskal, když ten v patnácti vystoupil z církve a dal se k socanům…, později, po převratu, přece jen u národních socialistů (českých, ne německých!) byl a po dalším (v minulém století jsme jich tu měli víc, aspoň čtyři, naštěstí to nikdy nebyly revoluce opravdu krvavé, ale i tak stály za to…, byť jinak) rovnou vstoupil do KSČ, Komunistické strany Československa, jenže to již byl děd mrtev a trestat ho nemohl.

Ludvík Svoboda

„V první linii“ aneb „zkušenosti rozhodují“ A pak? Řád a klid! Kdo ještě si na prezidenta-generála vzpomene…

Zadruhé jsem žasl nad tím, když mi kamarád, ředitel pohřebního ústavu, na můj dotaz, koho tedy volit?, sdělil, že „je to tak nějak jedno“: o jednom z kandidátů se říká, že spolupracoval s tajnou službou minulého režimu, o druhém, že s tehdejší i nynější, přičemž je, podle něho, nejasné, kdy pro kterou pracoval, eventuálně bude pracovat, a jak… Zní to, jak ze špionážního filmu. Když si člověk uvědomí, že tam střílejí dokonce vlastní agenty, protože třeba i nechtě cosi důležitého prozradili, nevím nevím, zda by bylo správné takového kandidáta volit, když by…, ani to nechci domyslet.

Situaci mi zkomplikoval ještě jeden kandidát, který proti dvěma dalším, které považoval za politicky neschopné, pochválil třetího, když se však na něho přívrženci těch dvou osopili, zase svou chválu víceméně odvolal. To jsem už krapet znejistěl: Nebudu u urny moc nervózní? Nestoupne mi tlak nebo i něco jiného? Abych nedopadl jako ten nešťastník, který než svému kandidátovi hodil hlas do urny, smrtelně zkolaboval. Aspoň kdybych věděl, koho volil, jestli to vážně bylo tak riskantní nebo ne…

Dorazil jsem do chodby před volební místností, kde k mému překvapení postával můj známý, bezdomovec Fanda, a ptal se mě, nedám-li mu zase deset nebo raději dvacet kaček, když máme „ty volby“? Daroval jsem mu dvacet a on se zeptal, tentokrát příhodněji: Koho budete volit, Petra nebo Pavla? Což mě znovu překvapilo, zaváhal jsem, jestli to není nějaká parabola, ježto Fanda býval spisovatelem a ještě inženýrem, než v polistopadových transformacích, a také po nátlakových postupech svých potomků ohledně majetku, nakonec ekonomicky zkrachoval.

Rozhodl jsem se, že své rozpaky ukončím zcela jinak. Vzal jsem lístek se jménem onoho mediálně protežovaného generála, přeškrtl ho úhlopříčně z horního levého do pravého dolního rohu a do zbylého místa vepsal: generál de Gaulle. Tak jak to kdysi, po nějaké státní návštěvě tohoto velikého státníka ve východním bloku, učinil jiný můj kamarád (a není divu, byl za války ve francouzském vojsku v Africe).

Za toto gesto by mě můj zesnulý otec jistě nehaněl ani netrestal.

One Response to “K presidentským volbám…”

  1. Mária napsal:

    Skúsne to celé zjednodušiť.
    O čo sa vlastne snažili na Západe …Platón, Sokrates, Pytagoras? A ostaní v iných kultúrach?

    „Objav dušu (self-knowledge), objav svet (world-knowledge) a objav Stvoriteľa (God-knowledge)“.

    Treba začať v rannom veku, v 3-4 rokoch.
    Na Zemi sú ľudia s pravým poznaním všetkých týchto troch oblastí. Všetky ostané veci sú len zmätok.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív