1 433
Islám není jen posledním systémem Tradice, je také nejobsáhlejším, neboť v sobě zahrnuje vše předchozí a stojí společně s prapůvodní védantou nejblíže ideji integrální tradice. Jeho cílem je stát se „archou Tradice“. Evola neřekl nikdy nic proti islámu, jehož bojového a mužského ducha obdivoval. Ale považoval jej chybně pouze za semitskému duchu přizpůsobenou formu. To je pravdou pouze v jeho historickém a regionálním výrazu, v Persii jej prodchl iránsko-árijský duch, jak ukazuje například solární metafyzika Suhravardího a súfistické školy Išraq. V Turecku turánský duch (z části i v Maďarsku) ve spojení s dědictvím Byzance. To vše, aniž by muselo dojít k jeho zfalšování. Lze mluvit i o mughalské kultuře, o schopnosti islámu zvednout i černé africké kmeny na vyšší úroveň, než se to kdy podařilo křesťanství. Krátce: Není důvod, aby islám nemohl pro moderní Evropany představovat také alternativu k modernímu světu. To není jen plytké tvrzení, má metafyzický základ: neosobnost islámského pojmu Boha, jeho ryze monoteistická forma, která odmítá jeho jakékoliv vypodobnění, a rovněž nepřítomnost kněžského stavu (která je vázána na zosobněného Boha).
Claudio Mutti, onen „evolián“, který toho k islámu může říci nejvíce, prozkoumal linii „solárního monotheismu“, která spojuje naší evropskou tradici s islámem. Mohl přitom stavět na práci Franze Altheima, která je bohužel příliš málo známa, bylo by možné též říci zamlčována. Styčná linie s Evolou vede přes pro Evolu důležitého Ludwiga Ferdinanda Clauße, který k islámu přestoupil. Claußovou žákyní je v jisté míře Sigrid Hunkeová, která označila unitarismus (a také „solární monotheismus“) za „vlastní náboženství Evropy“ a potvrdila rovněž silnou spřízněnost s islámem. Hunkeová je autorkou, na niž hojně odkazovala Nová pravice, aniž by ovšem měla nějaký vliv na novopravicové polytheistické dogma.
Úryvek z rozhovoru s Martinem Schwarzem „Ku odrodzeniu Tradycji“, který vyšel v časopise Reakcjonista č. 3. Český překlad poskytla redakce stránek Leidarstjarna.
od: Neházet perel sviním, to je rčení stále aktuální, a každý apologeta islámu jest tou sviní.
Saladinovy „rytířské skutky“ vypovídají především o jeho populistické vychcanosti, nikoli o jeho duchovní vyzrálosti… Pokračování příště, hodina již pokročila.
Sám som pomerne prekvapený týmito vlnami vášnivého citu, ktorý sa objavuje u niektorých európskych tradicionalistov voči islamu. Snáď to vychádza z predstavy, že islam podobne ako kresťanstvo Rímu (domnelo či nie) omladí krv európskeho ducha a prinavráti ho Tradícii. Keď som už načrtol tú paralelu, medzi islamom a Európu dneška a Rímom a kresťanstvom, rozdiely sú dnes podstatne väčšie a neexistujú takmer žiadne kultúrne pojivá (ktoré v židovskej filozofii aj náboženstve vplyvom gréckej filozofie a pravdepodobne i árijských/iránskych vplyvov existovali). Árijské, solárne a podobné smerovania v islame je skôr zbožným želaním ako realitou, navyše tieto mystické hnutia sú otázkou minulosti, podobne ako Saladin. Prípady, ktoré boli vyššie citované sú pomaly z doby Majstra Eckharta, a predsa akoby boli o čosi viac aktuálne, aspoň teda pre tých, ktorí ich udávajú. Je to snáď túžba po niečom cudzom, úniku z reality Západu a korupcie a duševnej i duchovnej slabosti katolíckej cirkvi, no bojím sa či v islame existuje to, čo v ňom dotyční hľadajú. Navyše, tradicionalisti z pohľadu mnohých a nielen más môžu pôsobiť ako tí, ktorí zacítili budúceho víťaza a utekajú sa k nemu pripojiť. Skutočne, v arabskej mládeži je sila, ale podobná sila sa napokon prejavuje u afroamerických gangov, prečo sa teda nepridať k nim, kultúrna náplň oboch skupín je napokon v podstate totožná. Osobne by som čakal, že tradicionalisti zaujmú postoj toho rímskeho vojaka z Pompejí, ktorého spomína Spengler a postavia sa za kresťanstvo či aspoň kultúrny odkaz Európy alebo budú hľadať možnosti v obrode predkresťanskej tradície (som si znova vedomý výhrad Evolu i Spenglera). Ich proislamistický postoj je napokon ironickyčasto totožný s postojom niektorých kruhov v liberálnych médiách, ktoré neustále vyzývajú na pochopenie, dialóg a zblíženie. Napriek tomu, že tradicionalisti si tieto body predstavujú asi ináč,
B.S.: „Individualismus, laicizace a antitradice“ je především předpokladem (následně neodvratné) vlády mas. Polemiku s vámi v této oblasti nebudu rozvádět, jen odkážu na 16. kapitolu Evolovy knihy Jezdit na tygru, kde je to dopodrobna rozebrané ze všech různých úhlů pohledu.
Co se týče islámu, respektive „podřídivou submisivitou“ jakožto „duší islámu“, nemáte pravdu. Mohu se vyjádřit k jednomu aspektu islámu, který vede prokazatelně k transcendenci: jeho bojovnický aspekt. Džihád v autentickém smyslu slouží především k překonání lidského stavu (viz Korán např. 2:216; 9:86-89; 9:38 atd.) Příklady důkazů transcendence můžeme hledat třeba u křížových výprav. Odpovíte-li argumentem, že jde o nějaké barbarské zvířecí vraždění, vzpomeňte např. na známého Saladina a jeho nepopíratelně civilizované „rytířské“ skutky: přerušoval válčení když byl sok nemocný, poslal mu lékaře a nějaké dary, během boje mu daroval koně a snad i nějaké další skutky, které mu byly opláceny. Tohle je důkaz existence jednoty na nadosobní úrovni – naprostý opak vašeho výroku o „osobnostním ustrnutí ba přímo mentální nekróze“.
Zbarbarštění islámu (v duchu jak jej popisujete) je až naprosto novodobá záležitost – ještě R. Guénon někdy v polovině minulého století považoval islám za, aspoň v některých aspektech, nezkažený – ke které došlo právě díky laicizaci. I pro moderního člověka je tento proces jasně pozorovatelný zhruba od „80. let a byl způsoben především vzděláváním (rozumějte emancipací) nejnižších muslimských vrstev“ (takto se vyjádřil – očekávaně… – na mou přímou otázku Tomáš Šmíd z katedry bezpečnostních studií na MU v Brně během jeho přednášky o Islamismu, pořádané hnutím Červenobílí).
Pokud hodláte dávat nějakou odpověď tak prosím takovou, která nebude vycucaná z prstu a která nebude vystavěna na subjektivním principu „přání otec myšlenky“.
S pozdravem
od
Individualismus, laicizace,a antitradice je výchozím předpokladem skutečné duchovní cesty a praxe, je to vnitřní individuální záležitost která si žádá vystoupení ze stáda a osobní konfrontaci s druhu stranou Bytí. Tradice resp. tradiční náboženství je aktem vnucovaného osobnostního ustrnutí ba přímo mentální nekrózy. Tradice kterou opěvujete jako „náboženství“ je nekrofilní fraškou pokrytců a duchovních mrzáků, kteří předstírají vztah k věčnosti a transcendeci ale přitom jen stále dokola přehrávají svoji strnule mrtvou verzi „Boha“ který je jejich vlastní konstrukcí – modlou. Islám a úpadek civilizací, které se jím nakazili je toho skvělým dokladem.
BS: „Samostatné kritické posuzování“ je v oblasti náboženství vždy výchozím požadavkem individualismu, laicizace, anarchie a antitradice.
Mužný duch Islámu ? To si snad dělá autor (mj.) prdel? Nedokážu si mužnost spojit s bezpáteřní podřídivou submisivitou která je duší Islámu, potažmo vzdáním se schopnosti samostatného kritického úsudku, kterýžto jest základním manifestem autentického mužského ducha.