Jsem zdráv na těle i na duchu, pln lásky ke své ženě a dětem. Miluji život a nečekám, že přijde něco po něm, vyjma zachování naší rasy a myšlenek. Na sklonku svého života, kdy má francouzská, potažmo evropská otčina čelí nezměrnému nebezpečí, jsem však pocítil nutkání jednat, dokud ještě vládnu svými silami. Cítím, že je nezbytné, abych učinil oběť a rozbil tak letargii, jež nás zamořuje. Dávám vplen své ostatky za účelem protestu a položení nových základů. K tomuto svému činu jsem si vybral vysoce symbolické místo, pařížskou katedrálu Notre Dame, jejíž majestátnost jsem vždy obdivoval a ctil. Byla vybudována v důsledku génia mých předků na místě, kde byly uctívány staré předkřesťanské kulty, jež v nás vyvolávají představu o našem prapůvodu.
Ačkoli mnozí muži prožijí svůj život v otroctví, mé gesto je zosobněním etiky vůle. Kráčím v ústrety smrti, abych probudil spící svědomí. Rebeluji proti osudu. Protestuji proti nákaze ducha a touhám agresivních jedinců po zničení úhelných bodů naší civilizace včetně institutu rodiny, intimního jádra naší tisíce let staré civilizace. Tím, že bráním identitu všech národů v jejich domovinách, zároveň protestuji proti zločinu v podobě plánovaného vytlačení našich krajanů z naší země.
Panující diskurs nemůže zakrýt své jedovaté vedlejší účinky, a Evropané musí nést jejich důsledky. Postrádajíce identitární náboženství, jež by nás spojovalo, sdílíme společnou paměť, odvíjející se již od doby Homérovy, představující soubor všech hodnot, na jejichž základě dojde k našemu znovuzrození, až skoncujeme s metafyzikou neomezeného, zlověstným to zdrojem všech moderních poklesků.
Předem se omlouvám všem, kteří mým odchodem budou trpět, v první řadě samozřejmě své manželce, dětem, vnoučatům, dále pak svým přátelům a následovníkům. Nepochybuji však, že až veškerá bolest a šok pominou, uvědomí si smysl mého gesta a smutek v jejich srdcích bude nahrazen hrdostí. Doufám, že všichni společně tento okamžik přestojí. V mých posledních textech mohou všichni najít náznaky mého úmyslu a vysvětlení mých kroků.
Poznámka:
S případnými dotazy je možno se obrátit na mého vydavatele Pierre-Guillaume de Rouxe. O mém rozhodnutí nebyl předem informován, známe se však již dlouhou dobu.
Poslední slova Dominique Vennera „Les raisons d’une mort volontaire“ vyšla na stránkách Nouvelles de France dne 21. května 2013. Český překlad pochází z anglického překladu Grega Johnsona „The Reasons for a Voluntary Death“, publikovaného na stránkách Counter-Current Publishing.
Čest jeho památce.
Když jsem v Paříži byl tak rozumím tomu proč se tento pán obětoval.Bylo tam tak černo…Ono je pochopitelné že si někdo dobrovolně zvolí smrt než aby žil v multikulturní společnosti založené na humanismu.Věk pana Veneera ho částečně omlouvá.Své úkoly splnil.Mladým lidem bych tohle nedoporučoval.
Když pravdolásaři,liberálové mají takovou sílu příjde mi také na mysli že smrt je lepší než tohle.Každopádně víc práce uděláme živý než mrtvý.
Každému komu by šla smrt na mysl vyzývám k zamyšlení se v kritické chvilce Kolik bude demnostrací manifestací jestě?
Kolik komentářů na internetu lze ještě napsat? Tisíce…… Kolik dalších nacionalistů se dá zverbovat? Také zasadit strom,postavit dům a splodit nacionalistu.Navíc křestaství sebevraždu zakazuje snad Bůh Dominigua Vennera pochopí.