Autor: Axel Seidelmeier
Klauniáda v naší poslanecké sněmovně. Mj. 10 lidovců hlasovalo pro pozměňovací návrh zákona o regulaci hazardu, což mj. znamená:
Poslanci rozhodli o vyškrtnutí odstavců 3 a 4
Prostory, ve kterých nelze provozovat hazardní hry
(1) Hazardní hry nesmí být provozovány ve škole a školském zařízení, zařízení pro volnočasové aktivity dětí a mládeže, zařízení sociálních služeb, zdravotnickém zařízení poskytujícím ambulantní, jednodenní nebo lůžkovou péči, v prostoru sloužícím církvi nebo náboženské společnosti a v zařízení složky integrovaného záchranného systému.
(2) Kursová sázka a totalizátorová hra nesmí být provozovány v prostorech uvedených v odstavci 1 a v prostoru sloužícím orgánu veřejné moci.
(3) Bingo, technická hra a živá hra nesmí být provozovány v prostorech uvedených v odstavcích 1 a 2, ve sportovním zařízení, kulturním zařízení a v prostoru vlakového nebo autobusového nádraží.
(4) Zákaz provozování hazardních her podle odstavce 3 se vztahuje rovněž na prostory sousedící s prostory uvedenými v odstavci 3.
Znám z okolí naivní křesťanské moralisty, kteří jsou v úrovni svojí prozřetelnosti na tom stejně, jako jejich bratři a sestry z relativistických a neomarxistických skupin. V čem tkví jejich pokrevní příbuznost? Lidovec, ekoidiot lidsko-právního střihu nebo konzervativní liberál věří ve stafáž v podobě politických stran a tzv. demokratických institucí. Že nevidí, jak se Stát stal obětí jedné ideologie liberálního parlamentarismu, tj. diskurzu, který v rámci etablovaných stran a struktur nedovoluje exces, je signifikancí tohoto člověka „posledních dnů“. Je ochoten hájit svůj politický názor nebo stranu, poněvadž ho byznys lobby přesvědčila, že politické strany jsou v systému liberálního parlamentarismu reprezentanty politické vůle lidu a pouze přes ně je možné se nechat zvolit do mocenských struktur a posléze vládnout… Bude se do krve bít za marginální programové rozdíly, válí si svoji bezvýznamnou smradlavou kuličku stranickosti a intuitivně svoji úlohu „křoví“ pociťuje, neboť absence Světonázoru se časem zákonitě musí projevit v deprivaci. Zoufalství z prázdnoty svojí existence nešikovně zakrývá stranickou hrdostí. Těmto blbům, často bohužel vzdělaným a parciálně charakterově dobrým lidem, se nejvíc s vděčnou zlomyslností smějí skuteční tvůrci naší reality.
Dále si dělejte svoji stranickou politiku nebo pozitivistickou politickou vědu o ničem, prospíváte tím statusu quo.