Autor: Joseph Pearce
Na první pohled by se mohlo zdát, že velice málo. Chesterton proslul svou veselou halasností, Solženicyn naopak střízlivou až ponurou vážností. První psal dobrodružné příběhy o rozkošných excentricích, ten druhý pak drsná realistická díla odehrávající se v lágrech nebo na onkologických odděleních. Přestože byli oba mnohými označováni za proroky, Chesterton je smějící se prorok křepčící s anarchickou joie de vivre svatého Františka, Solženicyn naopak patří k nemilosrdné vážným prorokům, který cupuje pošetilosti své doby s vše pronikajícím opovržením moderního Jeremjáše. I když to tak na první pohled nevypadá, pokusím se ukázat, že tito dva literární velikáni minulého století skutečně byli spřízněnými duchy se styčnými v politické filozofii i náboženské ortodoxii.
V roce 1998 se mi dostalo oné nesmírné cti a potěšení setkat se se Solženicynem v jeho domě nedaleko Moskvy. Když mi slíbil poskytnout rozhovor, ohromilo mě to – zvlášť když předtím opakovaně odmítl prosby mnoha známějších spisovatelů. V dopise, kde jsem ho o rozhovor prosil, jsem se zmínil i o svém životopise Chestertona. Nečekal jsem ani odpověď, tím méně pak reakci pozitivní a byl jsem v šoku, když mě Solženicyn pozval do Ruska, abychom spolu mohli rozhovor vést osobně. Když jsem přišel k němu domů, ukázala mi jeho žena celý regál knihovny vyplněný Chestertonovými Sebranými spisy od Ignatius Press. V mém příjemném překvapení mi rychle došlo, že právě jméno „Chesterton“ v dopise bylo oním magickým slůvkem, které mi vyneslo Solženicynovu důvěru a z ní plynoucí výjimečný a důvěrný přístup. Toto je jeden z mnoha důvodů mé hluboké vděčnosti GKC.
Když jsme tedy ukázali Solženicynův obdiv k Chestertonovi, asi už tolik nepřekvapí, že Rus byl také stoupencem distribustismu, přestože mu říkal jinak. Vezměme si jako příklad vizionářský agrarianismus ze Solženicynova Dopisu představitelům Sovětského svazu:
Jak rádi se pokrokoví novináři před revolucí i po ní posmívali zpátečníkům …, všem těm, kteří vyzývali, abychom střežili a uchovali starý svéráz, zapadlé dědinky o třech chalupách… , abychom v době automobilů zachovali i koně, nezanedbávali malé podniky pro obrovité závody a kombináty, nepohrdali přírodními hnojivy kvůli chemickým, abychom se v miliónech netísnili ve městech a nešplhali jeden druhému po hlavě v mnohaposchoďových činžácích. 1]
„Osvícenské snílky“ odsuzoval za víru v neudržitelný „pokrok“ a „pokrokářský sen“ nazval „nesmyslným, vypjatým a nepředloženým spěchem lidstva do slepé uličky.“ 2] Proti světu megalopolí stavěl do kontrastu „města před zavedením automobilů – města pro lidi, koně, psy a snad ještě tramvaje, města lidská, přívětivá a útulná, vždy s čistým vzduchem… Hospodářství negigantických dimenzí s malorozměrnou, byť i vyspělou technologií nejen že dovoluje, ale i vyžaduje stavění decentralizovaných, člověku příjemných měst. 3]
Mezi myšlenkami načrtnutými v Solženicynově Dopisu představitelům Sovětského svazu a o půl století staršími ideami Chestertona a Belloca tedy očividně nacházíme pozoruhodné analogie. V dalších své eseji napsané krátce před svým vypuzením ze Sovětského svazu v roce 1974 Solženicyn brilantním způsobem výstižně shrnul distibutistické přesvědčení:
„Rolnické masy toužily po půdě – a pokud ta v jistém slova smyslu znamená svobodu a bohatství, v jiném (a důležitějším) se stává závazkem a v ještě dalším (a nejvýznamnějším) pak tajemným poutem se světem a vnímáním hodnoty vlastní osoby.“ 4]
O mnoho let později, po pádu komunismu, který vždy předpovídal, napsal knihu nazvanou Rebuilding Russia, v níž bránil útlou vládu proti centralizačním zásahům Velkého Bratra:
Všechny výše popsané nedostatky by jen stěží existovaly u demokracie malého rozsahu – maloměsta, malé osady, skupiny vesnic či oblasti do velikosti okresu. Jedině v celcích této velikosti mohou mít voliči důvěru ve výběr kandidátů, protože mohou znát jak jejich zdatnost v praktických záležitostech, tak i morální vlastnosti. Na této úrovni se nezasloužená či falešná pověst rychle rozplyne a kandidátům nepomůžou ani prázdná rétorika nebo stranické peníze…
Bez řádně vytvořené místní samosprávy nemůže být stabilního ani bohatého života a veškerého významu pozbývá i samotný pojem občanských svobod. 5]
Během našeho setkání jsem Solženicynovi řekl, nakolik se jeho myšlenky shodují s těmi E. F. Schumachera, autora knihy Malé je milé. Odpověděl, že se Schumacherem dospěli přibližně současně, přestože nezávisle na sobě, k totožným závěrům. Podobně blízko k sobě mají Solženicynovy myšlenky a Chestertonův a Bellocův distributismus. Cesty velkých duchů se skutečně ubírají podobnými stezkami!
Poznámky:
1] Alexander Solženicyn, Dopis představitelům sovětského svazu, Konfrontation Verlag, Zürich 1975.
2] Ibid.,
3] Ibid.,
4] Alexander Solženicyn et al., From under the Rubble, Boston, Mass.: Little, Brown and Co., 1975, str. 21.
5] Alexander Solženicyn, Rebuilding Russia, London: Harvill/Harper Collins, 1991, str. 71-72.
Úvaha Josepha Pearce What Does Chesterton Have To Do with Solzhenitsyn? vyšla na stránkách The Imaginative Conservative 1. září 2016.