Miroslav Sládek a bývalý předseda francouzské Front National Jean-Marie Le Pen při prohlídce muzea mladoboleslavské Škody, 6. května 2004.
Úvod
Dnes přinášíme jeden z nejzajímavějších rozhovorů na téma politického disidentství s bývalým poslancem Federálního shromáždění a poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslavem Sládkem. Sám Miroslav Sládek byl velkým bouřlivákem let devadesátých a s jeho jménem je spojeno několik kontroverzních kauz, sám o nich a svém životě vydal následující knihy: A tak to vidím já (1992), Znamení doby (1994), To, co mám na mysli, je svoboda (1995), Právě Váš hlas rozhodne (1996), Nikdy jsem Vám nelhal (1998) a Nikdy se nevzdám (2006).
S PhDr. Miroslavem Sládkem, předsedou SPR-RSČ tedy (nejen) o persvázi, knihách, politických procesech, Analýze 17. listopadu, Davidu Dukeovi, zahraničních kontaktech a o rekordním počtu politických vystoupení.
Extravaganza Controverso
Miroslav Sládek
Mohl byste se prosím ve stručnosti představit, stačil by krátký medailon, pro méně znalé čtenáře.
Stručné představení je určeno jen pro občany mladší 35 let, protože u nich je možné předpokládat, že by mne kvůli blokádě v médiích nemuseli znát. Pokud mne ovšem nezná někdo starší, tak buď má pokročilou ztrátu paměti anebo úmyslně lže.
PhDr. Miroslav Sládek, předseda SPR-RSČ od roku 1989. Poslanec Federálního shromáždění, poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, autor šesti knih, redaktor týdeníku Republika, kandidát na prezidenta, první politický vězeň po roce 1989 (při volbě prezidenta v roce 1998).
Co jste dělal v mládí, máte za sebou nějakou starší politickou minulost než SPR-RSČ, jak jste se dostal k politice?
Nejprve samozřejmě chodil na základní školu, potom na gymnázium a ukončil vzdělávání na Filosofické fakultě University Karlovy. V té době ovšem bylo velmi obtížné nevěnovat se politice, zvláště když jsem ještě na gymnáziu zažil okupaci v srpnu 1968. Tam jsem také vydával první svůj časopis Listy věřících, kde mimo jiné byl rozhovor s římskokatolickým knězem, který byl vězněn v padesátých letech, vyšla pouhá tři čísla a poté vše zabaveno. SPR – RSČ nebyla první politická strana, kterou jsem založil. Úplně první byla Strana optimistických realistů. Tehdy se totiž národ dělil na tři skupiny: pesimisté se učili rusky, optimisté anglicky a realisté střílet. Název je tedy zcela jasný a nejspíše předběhl svoji dobu, protože v roce 2018… to posuďte sami.
Jak jste se dostal k persvázi, psychologii a k umění ovládání mas? Na konci 80 let tyto znalosti nebyly příliš známy.
Psychologií a pedagogickou psychologií jsem se zabýval asi tak jako každý jiný student, který z nich musel skládat zkoušku, takže nic moc. Děkuji, že jste použil termín persváze, který zdůrazňuje právě tu skutečnost, že nejde o manipulaci, ale spíše o vysvětlení, které rozhodně nemůže uškodit tomu, koho jsem přesvědčil. Vždy jsem jenom říkal a psal to, o čem jsem byl naprosto přesvědčen a co jsem měl podložené studiem a důkazy. Léta před sametovým podvodem jsem se zabýval nejen politikou, byť v ilegalitě, ale také například studiem prací profesora Karla Engliše u jednoho z jeho žáků i Josepha Aloise Schumpetera, i když zde jsem měl řadu zásadních výhrad k jeho závěrům, zatímco s profesorem Englišem je třeba výrazně souhlasit.
Potkal jste někdy Miroslava Dolejšího, autora slavné Analýzy 17. listopadu, Rudolfa Jičína, redakci Týdeníku Politika či nějaké jiné velmi zajímavé pronárodní aktivisty?
Samozřejmě, jak bych se s ním mohl domluvit na předmluvě k prvnímu vydání jeho Analýzy 17. listopadu, brilantním to díle, jehož pravdivost prokazuje dnes a denně právě česká politická scéna vedená příslušníkem StB a komunistickými funkcionáři, kteří jediní měli prospěch z podvodu, který byl masám podstrčen místo skutečné revoluce. Mám dopis i od jeho bratra, ve kterém žádal pomoc právě pro Miroslava a vydávali jsme Analýzu jako brožuru i na pokračování v týdeníku Republika.
Zastal jste se v 90. letech redakce Týdeníku Politika případně kapel, jež byly rovněž pronásledované kvůli svým politickým názorům?
Vždy jsem se zastával těch, kdo prohlédli sametový podvod, ať v médiích nebo u soudních jednání.
Za svou politickou kariéru jste získal spoustu kontaktů, jaká byla vaše klíčová setkání, zažil jste při nich něco, na co rád vzpomínáte?
Těch momentů je opravdu hodně a těžko se vybírá jeden nebo pár, ale zkusím to.
Profesorský sbor na Kalifornské univerzitě, přednášky na dalších amerických univerzitách, kde jsem kupodivu přednášet mohl – na rozdíl od Československa, následně České republiky, kde mi byl vstup na akademickou půdu z důvodu údajné apolitičnosti univerzit odmítnut. Dále setkání s guvernérem státu Illinois, senátory a reprezentanty Kongresu USA, krajany, Z evropských politiků především Jean-Marie Le Pen, předseda a zakladatel Front National a místopředseda FN Dominique Chaboche, V neposlední řadě také Vladimír Žirinovský. Také bratři Mašínové z těch významnějších, vynikající lidé, vzdělaní a s perfektními názory a přehledem. Především jsou důkazem toho, že každého člověka máme hodnotit podle osobního setkání a zkušeností, a ne podle levicových médií a socialistických seriálů.
Jak vzpomínáte na své tehdejší zahraniční cesty, prožil jste u nich něco zásadního?
Upozorňuji a předesílám, abych nebyl řazen mezi současné české poslance, kteří cestují jenom pro svoji zábavu za státní peníze. Moje cesty byly financovány jen z republikánských zdrojů. Byl jsem sice členem zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, ale do zahraničí jsem byl vyslán jen jednou, a to na jeden den do Bratislavy. Jinak bych prý vysílal do zahraničí špatné signály. Šokovala mne například levicovost kalifornských studentů, jejichž první otázka zněla, „U vás jsou utiskováni Cikáni“ (Gypsies, aby si snad někdo nemyslel, že ve svém dotazu použili slovo Rom). Byl jsem také jednou jedinkrát na konferenci konzervativních stran, tehdy konané v dubnu 1990 v Gödöllő u Budapešti. Když jsem přednesl svůj referát o sametovém podvodu, byl jsem navždy vyškrtnut ze seznamu zvaných. Což je vidět i dnes na všech fórech konaných v České republice nebo Evropské unii. Pro pravdu se lidé nejvíce zlobí, zvláště ti mocní. Opomenout nemohu ani několik cest na Podkarpatskou Rus, jejíž obyvatelé mají stále lepší vztah k Československé republice, respektive k našemu národu, než mnozí naši spoluobčané. Na hradě v Užhorodě jsme vztyčili československou vlajku a vyhlásili návrat Podkarpatské Rusi zpět.
Jak jste tehdy řešil mediální pokrytí svých akcí, když vás přestali zvát do televize?
Pravda je, že hned po listopadu, kdy Československá televize ještě nebyla tak zglajchšaltovaná, jsem několik příležitostí mluvit z obrazovky měl. Později však byla veškerá činnost republikánské strany uvržena informační blokádou málem do ilegality. Protiváhou byl náš týdeník, a především neustálé cestování po republice, mimochodem mi patří druhé místo v psané historii lidstva v počtu mítinků. Na prvním místě je kazatel John Wesley, podle vlastních tvrzení vykonal 40 000 kázání, na moje druhé místo stačilo 20 000 mítinků, od jejich dosažení v roce 2015 je již nepočítám, protože ten Wesleyho počet nelze překonat.
Byl jste sám politicky pronásledován, popřípadě nějací lidé z vaší strany? Jak se vás dotkly perzekuce?
Co na srdci to na jazyku, tak jsem se dostával do problémů velmi často. Například na vojně jsem při sledování utkání ČSSR – SSSR v ledním hokeji podle udání, které na mne podal záložák, člen Lidových milicí, strhl jako voják s nejvyšším vzděláním v jednotce ostatní k protiruské provokaci výkřiky „bijte je“! Neskončil jsem ve vojenské věznici v Sabinově, takže to bych ani nepočítal, jenom pro usmání a ilustraci, jak vypadal socialismus pro ty, kdo na něj s láskou vzpomínají. Jinak jsem ještě týden po 17. listopadu 1989 byl zadržován celý den na Ruzyňském letišti, kam jsem původně přišel vyzvednout jednu zahraniční novinářku a přičiněním uvědomělých místních příslušníků z toho bylo několikahodinové věznění. Jiní takové štěstí neměli, například významný člen naší strany, místostarosta v obci kousek u Brna pan Šebela strávil velkou část svého života jako politický vězeň v uranových dolech, perfektní člověk s odporem proti komunistům, čest jeho památce. Jestli si ovšem někdo myslí, že tyto komunistické manýry skončily v listopadu 1989, velmi se mýlí. Sice se nevěší, ale vyhazov z práce kvůli tomu, že v televizi ředitel firmy viděl svého zaměstnance, jak tleská na mém mítinku, to může znamenat také konec života. Změnily se metody, nemění se zášť a nenávist proti všem, kdo samostatně myslí a jednají.
Co si myslíte o lidech, kteří odešli z vaší strany a začali o ní a o vás zveřejňovat „šokující“ informace. Kupříkladu podepsání směnky na milion pro vrcholné členy, nedobrovolné odevzdávání části platu, tunelování strany, vaše přehnané ambice, kdy si údajně v soukromí hrajete na Hitlera a Mussoliniho, jak o vás tvrdí bývalý první republikánský místopředseda, Pavel Mozga.
Ať si každý dělá, co chce, ale nic z toho nebyla pravda, jak se v pozdějších letech ukázalo – nebo si snad myslíte, že by mi státní moc, která mne dusila, kde mohla, něco prominula? Zajímavé na těchto lidech je, že nic moc nedělali nebo nechtěli nikde vystupovat, ale jakmile odešli, tak byli aktivní jako živočišné uhlí. Lži anebo úplné výmysly, které svědčí o tom, že tyto osoby neodešly z nějakých názorových důvodů, ale že dokonce byli za pomluvy na moji adresu odměňováni, například místy ve státní správě nebo za odpuštění různých přestupků proti zákonu apod. Samotný pan Mozga byl mlčícím členem až do osudné autonehody, kterou zavinil v autě, jehož vlastnictví a provozování jsem mu výslovně zakázal. Můj striktní zákaz neposlechl, a potom ze svých osobních problémů vinil mne.
Když jste se v úvodu zmínil o psychologii, zcela předvídatelné únikové chování. Co se týká například odevzdávání části platu? Není to pravda! Jinak Republikáni jsou a budou jedinou politickou stranou, která rozsáhlé pomáhala, slyšel jste o něčem podobném u současné parlamentní bandy devíti? Každý rok Mikulášská nadílka v 50 sociálních zařízeních, od dětských domovů, nemocnic až po domovy důchodců, pomoc při povodních v roce 1997, kdy jsme z vytopených obcí odvezli děti na Republikánský letní dětský tábor, kompletně vybavili a tři týdny se o ně starali, než se rodiče mohli z té pohromy trochu vzpamatovat. Finanční příspěvky nemocnicím, zoologickým zahradám, sportovcům, policii, nemocným dětem atd. Dohromady finanční pomoc z republikánské kasy pro obyvatele ČR činila za těch pár let, co jsme mohli takto přispívat, 11 milionů korun.
Už mne to ani nebaví o tom hovořit, když se podívám, komu lidé dali hlasy třeba v minulých parlamentních volbách. Těm, které ani neznají, neviděli je, a kteří by si o ně ani neopřeli kolo. A to říkám bez jakékoliv hořkosti, protože každý si lehne tak, jak si ustele a vzpomínání na to, jak prý bylo za socialismu dobře, ještě nikoho nenasytilo. Stejně tak jako nesmyslné spoléhání na spasitele, který se o všechny postará.
Jak došlo k zániku vaší strany?
K zániku vlastně nikdy nedošlo, protože jsme kandidovali naposledy v roce 2010 a plně obnovili činnost v roce 2015, kdy jsme opět kandidovali po celé republice. Problémy nastaly poté, co nám stát protiprávně zabavil veškerý výtěžek za hlasy v parlamentních volbách, což s příspěvkem na činnost bylo zhruba 52 000 000,- Kč (slovy padesát dva milionů korun českých). Tím nás samozřejmě uvrhli státní úředníci do platební neschopnosti, a nakonec jsme skončili ne vlastní vinou v insolvenci, pochopitelně. To omezilo naši činnost, ale stále jsme pracovali. Jsme tedy jedinou politickou stranou v České republice, která má se státem aktivní saldo, které je i s příslušenstvím dnes přes sto milionů na rozdíl od současných parlamentních parazitů, kteří si z politiky udělali byznys projekt, každý jistě chápe, o kom mluvím.
Čemu jste se věnoval po jejím rozpuštění?
Jak jsem napsal v předchozí odpovědi, věnoval jsem se politice i na komunální úrovni po dvě volební období. Bývalý starosta, kterého jsem nahradil, dokonce ze msty ukrýval obecní kroniku, aby v ní o mne náhodou nebyla zmínka. Pořádali jsme velké množství akcí pro děti, z nichž jedna je dokonce zapsána v Guinessově knize rekordů, největší počet balonků plněných heliem se vzkazem, bylo jich tisíc sedm set a na mnohé vzkazy odpovídaly děti až z Rakouska. Vyučoval jsem francouzštinu na základní škole. Mimochodem, když jsem se zmínil o té schované obecní kronice, byl jsem zpětně vymazán z encyklopedií dvacátého století včetně Kdo je kdo, další důkaz pro tvrzení, že Orwellovo dílo není fikce, ale geniální i když velmi mírná předpověď dvacátého prvního století.
Proč jste se rozhodl pro návrat do politiky, určitě víte, že bez potřebného kapitálu a nadšených dobrovolníků? Je to pro stranu vašeho typu velmi těžké?
Nadšení dobrovolníci jsou, kapitál ne. A není se co divit, když je v republice takřka milion podnikatelů a i když odečteme většinu, která se ve svém drobném podnikání potýká s existenčními problémy a vytlouká klín klínem, je zde dostatek bohatších, kteří se ovšem chovají jako parvenu (z francouzštiny), ještě relativně nedávno jedli bramborový salát z papíru rukama, vzděláním příliš neutrpěli, dnes jsou z nich miliardáři topící se ve zlatě, a bude trvat generace, než duševně vyspějí, pokud vůbec, takže se nemůžeme divit tomu, že se chovají jako…
Anebo si myslí, že díky úspěchu v jednom oboru a to ještě proto, že nejspíše byli většími grázly než jejich soupeři, jsou velmi chytří. Stejně jako zločinci, od kterých se tito zbohatlíci liší v jediném ohledu, nejsou za svoje zločiny potrestáni. Buď se bojí pravdy a nepodporují ji, anebo se bojí, protože se k majetku dostali zločinem. Stále totiž platí definice Honoré de Balzaca: za každým velkým majetkem se skrývá zločin. Agent a zloděj Bureš je toho jasným důkazem.
Proč by se měla prosadit vaše strana, a ne kupříkladu ND Adama B. Bartoše či již úspěšná SPD Tomia Okamury?
Zásadně nepoužívám nespisovné, natož vulgární výrazy. A tím bezesporu pojmenování druhého vámi uvedeného je. To je příklad vyloženě byznys projektu, který se opírá o podlézání mocným, kolaboraci s kýmkoliv, vykrádání programů a ostatních informačních zdrojů (příkladů, kdy ten „vulgární výraz“ doslova okopíroval moje práce je nespočet, jinak by nejspíše ani neměl co číst, protože z patra mluvit neumí).
Ovšem díky obrovskému prostoru v televizi, zvláště v pobočce čínské státní komunistické televize na Barrandově, se mu podařilo hodně lidí ohlupovat. Vždyť v rámci „objektivního vyváženého programu“ tak, jak to vyžaduje zákon o televizním vysílání, měla tato osoba od vyhlášení voleb do jejich konání jenom na Barrandově 40 hodinový prostor, my 0 hodin. Ovšem opět platí, že malou skupinu lidí lze ohlupovat velmi dlouho, ale všechny jen velmi krátce. Je kontraproduktivní nazývat někoho pravicovým politikem, nacionalistou nebo dokonce extrémistou, když je to osoba financující svoji činnost ze zakázek od Agrofertu, vydíráním, spoluprací s exekutory nebo parazitováním na lidské bídě okrádáním chudých o příspěvek na bydlení. Nejsem jasnovidec, ale lidé by mohli prohlédnout a toto uskupení, za které smí hovořit jenom jeden člověk a ostatní musí mlčet, snad dopadne jako Unie svobody nebo Věci veřejné. Nástup s velkým povykem a konec v zapomnění. Co se týká pana Bartoše, tak můj dojem z něho je velmi rozpačitý, občas něco rozumného překrývá zcela zbytečný opačný extrém.
V čem vidím přednost Republikánů? Neměníme názor, program. To, co jsme hlásali před třiceti lety, se naplnilo takřka do písmene. Trvalost ve slibech a smlouvách, to je základní i právní princip. My svoje sliby plníme, jak kdysi musela přiznat i média v článku, „Jedině Republikáni splnili svoje sliby.“ Nyní je řada na občanech, aby konečně prohlédli falešnou hru, kterou s nimi hraje parlamentní banda. Třeba jim dojde, že parlamentní strany jsou zřízeny a masivně propagovány (z deseti stran, které měly v předvolební kampani desítky hodin například v České televizi, uspělo ve volbách devět, to nemůže být náhoda, čím větší prostor, zvláště v televizi, tím lepší volební výsledek, přímá úměra), jako vpusť do fekální jímky s rozličnými vstupy, každá vpusť je nazdobena tak, aby nalákala jinou skupinu voličů, které ovšem spláchne do stejné jímky. Viz například voliče v otázce vámi druhého jmenovaného. Těm jsem jasně před volbami řekl, že klidně mohou svoje hlasy odevzdat komunistickému estébákovi, protože tam stejně skončí. Ověřit si můžete pravdivost tohoto tvrzení na hlasování ve sněmovně, kdy tři strany totalitního typu hlasují v jednom šiku.
Snažil jste se někdy i o metapolitiku čili změnu kultury, nastolení potřebných otázek a vybudování situace, která teprve přinese velkou společenskou změnu?
Ač jsem to dosud takto nepojmenoval, snažím se neustále upozorňovat na základní problémy, na podstatu každého společenského pohybu, a tak jako lékař nebojovat proti vnějším projevům nemoci, ale odstraňovat jejich příčinu. Proto také nazývám věci pravými jmény, estébáka estébákem, komunistu komunistou, protože neexistuje žádný bývalý komunista, tak jako neexistuje bývalý černoch, i kdyby podstoupil desítky plastických operací. Přitom ale nemám nic proti slušným černochům, a dokonce ani proti řadovým členům komunistické strany. Vždy jsem zdůrazňoval, že je rozdíl mezi funkcionářem a řadovým členem, třeba dělníkem, ke kterému přišli z výboru ZO s tím, že potřebují do vedení nového inženýra a aby zachovali třídní poměr, tak ho potřebují vyvážit novým dělníkem.
I když samozřejmě nacismus byl založen na obrovském množství malých Hitlerů, komunismus na malých Stalinech a Gottwaldech, právě tak jako je režim v České republice v roce 2018 (jak příznačný letopočet, když končí na osmičku) je založen na tisícovkách malých Burešů, věrně sloužících nastupujícímu diktátorovi ze zcela zištných a mstivých důvodů. Opět zástup duševně zakrnělých a omezených individuí, mstících se svojí žlučovitou závistí na těch, kdo je převyšují. Jakákoliv zásadní změna zde je vázána na změny v okolí. Pokud vypukne revoluce v jiné zemi, a když už bude zcela jisté, která strana barikády je ta správná, potom se teprve naplní Letná. Nejinak tomu bylo i při podvodném sametu. Zatímco východní Němci nechávali na Letné Trabanty a Wartburgy, výsledek celoživotních úspor a mnohaletého čekání v pořadníku i s klíčky v zapalování a rozběhli se ze svahu, aby měli ten správný švuňk výpravčího Hubičky, až budou přeskakovat zeď u velvyslanectví BRD, Češi se ještě chodili radit na nejbližší výbor KSČ, jak se k nastalé situaci postavit. Copak bylo Václavské náměstí plné hned po 17. listopadu? Kdepak! Několik dní nás tam mrzlo jen pár a řečnili jsme sami pro sebe. Teprve, když předsedové ZO KSČ dostali pokyn, aby vedli průvody pracujících z jednotlivých podniků, náměstí se zaplnilo. Potom tam skutečně nešlo ani projít, a lidé zvonili klíči, aby třicet let poté byli komunisté opět u moci. Věru moudré rozhodnutí, a ještě moudřejší chování za uplynulá desetiletí velmi mnoha občanů.
Četl jste knihu Moje probuzení od Davida Duka? Dle mého názoru nyní oba sdílíte podobný osud.
Četl, protože jsem ji dostal darem od jednoho krajana v USA. Nějaký čas jsem komunikoval s ním a jeho příznivci, osobnímu setkání v České republice zabránila policie, která jej zatkla, stejně jako to dělala jejich komunistická předchůdkyně s podporovateli disentu. Nihil novum sub sole. Na domluvenou schůzku v Brně již nemohl přijít, neb byl vyhoštěn. Lidská společnost, její pohyb, ani myšlení a chování lidí se nezměnilo za celou psanou historii lidstva. Mění se jenom kulisy, technika, ale lidé jsou úplně stejní jako před pěti tisíci lety. Proč by tedy neplatilo římské rčení In patria natus non est propheta vocatus. Nikdy v historii se nevyplatilo říkat pravdu, pokud ovšem člověk nechtěl být slavným a uznávaným až po své smrti. Dnes jako tehdy vládne pokrytectví, ovládání lumpeproletariátu chlebem a zábavou, politici chtějí jen prospěch a blahobytný život na tomto světě, a proto říkají jenom to, co lidé chtějí slyšet. Vlastní názory, natož vytrvalost v nich, je pronásledována. Nemám ale důvod cokoliv na svých názorech měnit, kdo se mnou souhlasí, uvítám jej s otevřenou náručí, kdo ne, ten má na výběr stovky jiných politických stran a hnutí, tedy obrovský výběr, jak promrhat svoji jedinečnou, zřídka opakovanou možnost uplatnit svoji moc. Málokdo si asi uvědomuje, že demokracie je vláda lidu, a ne ministrů nebo poslanců, a proto tuto možnost nevyužívají. De Tocqueville: „Nelze předpokládat, že by si národ slouhů, který si nikdy nevládl, byl schopen si jednou za čtyři roky zvolit do svého čela moudré a schopné.“
Chtěl byste napsat na závěr ještě něco, co nemělo šanci v rozhovoru zaznít? Zde je prostor.
Takto bychom mohli rozmlouvat velmi dlouho na různá témata, protože nejsem z těch, kdo by při otázce prohlašovali, že neví a že se musí poradit, takový politik je k ničemu, buď mám svůj názor, a to i světový, anebo jsem jen nastrčená hlásná trouba, která si musí ke svému pánovi honem běžet pro noty. O vrozené a získané inteligenci už vůbec nemůže být u většiny současných poslanců ani řeč. Takže odkazuji k dalšímu na svoje knihy nebo videa, mimo jiné jako důkaz, že nemám nic společného s těmi farizeji, kteří se vydávají za politiky a jednak vždy vykládají to, co lidé chtějí slyšet a vždycky se zpožděním, po boji každý generálem. Jako příklad mohu uvést ty, kteří dnes hovoří opatrně o přivandrovalecké krizi, když je Evropa zaplavena, ale v roce 1991, kdy jsem před tímto varoval, je ani nenapadlo mne podpořit. Zas tak mladí nejsou, aby se mohli vymlouvat na to, že tehdy byli na základní škole. Konec konců názory a chování jedince jsou cenné jenom tehdy, když si názor a postoje nevytvoří do osmnácti let a není v nich stálý po celý život. Mimochodem podle některých autorů, je to jediná záruka věčného mládí. Obrušování, změny názorů a ohýbání hřbetu ze zbabělosti nebo prospěchářství je hanbou celého našeho národa, jak neobyčejně vystihl Josef Škvorecký ve Zbabělcích.
P numero 2:
„Úkol, který si Délský potápěč vytýčil, nespočívá ve snaze přesvědčit okolí o správnosti světonázoru, odvozeného z vlastní sebeidentifikace s určitou ideologií, nebo myšlenkovým schématem, ale v zájmu podpořit a obrodit kritické myšlení Západu, návrat k ideové diskusi, svobodě ducha a nalezení cesty ze současné hluboké společensko-kulturní krize. Jsme kolektivní web, kam může přispívat každý, kdo projeví zájem a bude-li přínosem. Názory jednotlivých přispěvatelů se nemusí navzájem vždy shodovat.“
DP se prý nesnaží přesvědčit nikoho o správnosti světonázoru, ty to ale děláš, jenom to nechceš vidět a stáčíš pozornost jinam. Já ti za to nemůžu.
Jestli redakce o zpětnou vazbu stojí, to je sice možné, ale zkušební komise to taky není, že. To je naše nitro, náš čas, který chceme, možná je tam i vliv doby, kdy chodíme jaksi s kapucí do nosu jak Chodec (s nadsázkou prosím :D)…a co to rozebírám, normální člověk ví… Tak jestli jim to vadí, tak to dělat nemusejí. Na to taky svět čeká, až chytrolíni vysloví své názory ke všemu a za každou cenu, jinak by se Země nemohla otočit kolem osy. Jaký reprezentativní vzorek vlastně získáš z internetové diskuze, proboha? Já ho nedokážu hodit ani ze všech diskuzí dohromady, nakonec realita vypadá úplně jinak. Až v té realitě, v reálných aktivitách, by ta zpětná vazba byla vidět. Všechno má svůj čas a správné místo. Ty to evidentně nevíš.
Ovšem smekám, žes mě vtáhnul, fakt jo. Jenžety se vrátíš i oknem, když tě vyhodí dveřmi. Ale více už na tě seru.
Ještěže máme kritickou autoritu Pozorovatele numr cvaj, který nás všechny upozorňuje na viditelné nedostatky, či úplné nesmysly a svým kritickým myšlením nám ukazuje cestu. Bohužel jsme se stále nedozvěděli, co konkrétně udělal pro moderní probělošský aktivismus, pakliže vůbec něco.
Říkáme si, že než mít ve státě takové bílé hovado, je mnohem lepší přijmout sto radikálních mudžáhidů. To jsou aspoň chlapi, co jdou za svým, a ne uplakánci, kteří se zmůžou akorát na písmenka pod články…
@Vrka: Hordy tleskajících lachtanů Hitlera a Putina osobně neznám. Ale kdyby mě náhodou jiné hordy tleskajících lachtanů nedokázaly vystát? Poplakal bych si někde v koutě a naučil se s tím žít. Nejsem populista a nesnažím se nikomu podlézat ani zalíbit. Používám své kritické myšlení bez ohledu na to, zda se bavím s člověkem s obdobnými nebo zcela odlišnými názory. To vám ostatně s kyselým úšklebkem potvrdí celé zdejší osazenstvo. Účelem není výt s vlky (tleskat s lachtany) za každou cenu. Účelem je upozornit na viditelné nedostatky, či úplné nesmysly. Tedy, používání kritického myšlení, v zájmu plnění programu DP.
Chybějící diskuze jsou velká chyba. Nejen kvůli neexistenci zpětné reakce pro redakci. Je to veliká chyba proto, že redakce má za údajný cíl obrodu kritického myšlení. Pod drtivou většinou článků přitom nenalezneme žádnou doplňující, korigující informaci či zajímavý odkaz, nenalezneme tam ani náznak onoho kritického myšlení. A není to z důvodu, že by každý text byl 100% dokonalý a psaný tak, aby s ním každý ochotně souhlasil. EX opakovaně sdělil, že často tu jsou „schválně“ publikované úvahy popírající se navzájem ve svých analýzách a závěrech. Po x letech přesto nevidíme pod většinou textů jediný náznak obrody kritického myšlení. To je stejně neuvěřitelné, jako kdyby nikdo nereagoval na mé komentáře. Kde se tedy stala chyba?
Z vlastní vůle král
Aplaudujeme příspěvku pana Vrky, který na rozdíl od Pozorovatele numr cvaj pochopil a zcela správně definuje nejen schizofrenii, ale hlavně internetové diskutérské válečnictví uživatelů wikipedie, které se bohužel šíří jako žlutý mor.
Při čtení příspěvků Pozorovatele numr cvaj musíme notně vzpomenout jednu větu, o které už sice nevíme, kde jsem ji četli nebo kdo nám ji řekl, ale plně odpovídá takovýmto jedincům: „Každý systém by měl odpovědně rozvážit, koho naučí číst a psát, jinak učení blbci /ne urážka, ale lékařská diagnoza!/ převezmou řízení společnosti a to bude její konec.“
Na závěr nám to opět nedá a ptáme se našeho poddaného Pozorovatele numr cvaj, co konkrétně udělal pro, jeho slovy, “moderní probělošský aktivismus”?
Pevně věříme, že se dočkáme odpovědi…
P.č.2: Hordy tleskajících lachtanů Hitlera a Putina tě ovšem nijak netrápí, viď. Alespoň do doby, než bys zjistil, že tě nedokážou vystát. Ne názory, ale tebe.
To, že se zde neroztáčejí diskuze pod články, považuji naopak za velmi pozitivní aspekt. Do diskuzí nahlížím, jestli někdo nemá doplňující, korigující informaci, zajímavý odkaz atd. Nestojím o bezbřehé intelektuálské cancy bojovníků s klávesnicí, kteří se musí vyjadřovat ke všemu, druhým úporně něco podsouvat a manipulovat. A věř nevěř, jsem člověk, který sem moc nezapadá. DP mě zčásti přitahuje, pravda, nějaké články si vyberu, ale neztotožňuji se s pojmem Západ. Měl jsem pár chvil, kdy mi tento projekt připadal spíš protinárodní. Přesto jsem pocit tleskajících lachtanů, kteří jsou zcela přes kopírák, nenabyl.
K té schizofrenii: to není schizofrenie Jeho Veličensta, ale židokřesťanství. To, co je pro abrahámovské teismy pouště typické, že nemají s duchovnem nic společného, je to čistě mocenský nástroj. Však ho také po Evropě prosazovala hovada často z řad žoldáků odtržených od vlasti, kteří ucítili příležitost pro své ambice, které pak Řím rád podpořil. Do té doby neexistovaly války odůvodněné nábožensky, ani masakrování vlastního lidu za účelem vnucení cizího Boha. Navenek se to nicméně duchovně tvářilo, s použitím prvků ukradených ze zalmoxismu, zarašutrismu a možná i budhismu, ovšem poškozenými, lidem bylo vnucováno doslovné materialistické chápání a byli lákáni na spasení bez jakékoliv skutečné duchovní práce, jen za uvěření a poslušnost. Religionista Kozák to nazývá svatým hříšnictvím. Nejsem vyloženě jeho fanda, ale pár věcí utrefil. Rovněž ten zrcadlový převrácený efekt, kdy věci duchovní jsou stahovány dolů do bahna a naopak. Pryč už s tím.
@E.X.: Chápu. Ovšem uvědomte si, že koncept kritického myšlení je v moderních dějinách používán liberály. Sloužil k rozbití autority církve, následně k rozbití autority aristokracie a pak i k rozbijení všech vžitých konzervativních tradic.
Počítejte tedy s tím, že kritické myšlení je koncept dvousečný a může se obrátit i proti vám. Například napíšete, že Sládek je disident, ale někdo vám to rozporuje. V budoucnu předložíte jinou hypotézu a opět se dočkáte rozporu. Po x-tém rozporu nakonec skončíte u stěžování si, že jsou běloši strašně zlí, protože používají kritické myšlení a nechtějí jako cvičení lachtani tleskat všemu co jim předložíte.
Slepě tleskající čtenářstvo je sice fajn, protože „neotravuje“. Ale z nich už z principu žádnou kriticky smýšlející obrodu Západu nevytvoříte. I kdybyste běhal maratony do konce života.
Prvně aby bylo možné problém řešit, je třeba ho analyzovat. Kupříkladu západní ekonomika vyzvedavajici právo volného trhu je sama k sobě nekriticka, tak DP nabízí kritiku i různá řešení. Západní multikulturalismus je sám k sobě nekriticky a navíc pronásleduje své kritiky. Západní pojetí lidských práv platí jen někdy a jen pro někoho. DP tedy nastavuje zrcadlo. To je pro mě kritické myšlení, dát prostor i oponentům a vyslechnout si vecne připomínky. Cílem by však neměla být jenom analýza, ale změna. Řekněme reconquista, etnokulturni obrození Západu. Je to však běh na delší trať.
Z vlastní vůle král
Opět pozoruhodný komentář, či přesněji řečeno tiráda apologety obyčejných a průměrných pracovitých bledých tváří Pozorovatele numr cvaj, navíc doplněná o kvalifikovanou psychologicko-psychiatrickou analýzu, za kterou upřímně děkujeme.
Než se vůbec uráčíme přikročit k rozboru jednotlivých „myšlének“ uvedených v jeho příspěvku, musíme nemístně opakovat naši předchozí a zásadní otázku: Co konkrétně udělal Pozorovatel numr cvaj pro, jeho slovy, „moderní probělošský aktivismus“, že si dovoluje hodnotit druhé?
Je trapné ptát se stále na to samé, ale když někdo dělá Horníčka, musí se prostým, leč důrazným opakováním otázky postupovat tak dlouho, dokud ze subjektu nevypadne odpověď, nebo se nezhroutí.
Také bychom byli pro příště velice opatrní se stanovováním psychiatrických diagnóz, zvláště pokud tak nečiníme v klidu a příčetní, protože pak následkem duševního otřesu a emoční lability označujeme domnělého rivala svými skutečnými vlastnostmi, o kterých víme, za které se stydíme a které také tajíme. Odborně se tomu říká autoprojekce, vědí? Doporučujeme vám nejprve změnit medikamenty a pokud to nepomůže, tak i lékaře!
Dále upozorňujeme, to aby nedošlo ke špatné identifikaci a ztotožnění, že s DP nemáme nic společného, leč autorů si velice vážíme. Jejich dlouholetá a hlavně fundovaná činnost je obdivuhodná a na Českou republiku mimořádná.
Pro tuto chvíli jsme domluvili, více neřekneme.
@E.X.: Kdybyste si pozorně přečetl můj komentář určený vám, je v něm vyzdvižen přínos DP jako takového. Dokonce jsem za to i poděkoval. Toliko k tomu údajnému stěžování si a brblání.
Pokud má DP sloužit k obrození kritického myšlení Západu, pak by měl také počítat s kritickým myšlením u některých z jeho (klidně nepravidelných, nahodilých) čtenářů a být za něj vděčný. Tleskat všemu jako cvičený lachtan mi kritické myšlení moc nepřipomíná. Nebo se mýlím?
Už jednou jsem se podivoval tomu, že pod naprostou většinou textů (sebelepších i sebeblbějších) na DP neexistují žádné diskuze, žádná názorová pluralita. Přitom se oba shodneme, že zdejší texty jsou názorově protichůdné. A komentáře evidentně vkládat lze. To mi trochu koliduje s vaší prezentací DP a jeho poslání. Spíše to připomíná ty cvičené lachtany.
Mohl byste mi definovat, co konkrétního si pod pojmem tzv. kritického myšlení Západu představujete vy osobně, a jaký účel má plnit?
To P. 2. Jste příliš negativní, pokud dokážete propagovat cyklus Političtí disidenti 21. století lépe než DP, tak to zkuste. Sdílejte, vytvořte videa či celý mediální blok zaměřený na propagaci bělošského nacionalismu.
Zatím jenom brbláte a stěžujete si na internetu v dlouhých komentářích, bez jakéhokoliv přínosu. Nebo se mýlím?
Kritika Izraele je povolená, kritika samotných Židů nikoliv, existuje i termín, co popisuje kriticky uvažující Židy, říká se mu self hated Jew, což mluví asi za vše.
Jinak je celkem bezpředmětné spojovat chování a myšlení disidentů z cyklu s chováním a myšlením redakce DP. DP je především myšlenková škola, slouží k obrození kritického myšlení Západu (myšleno ideově) a k publikaci i častokráte protichůdných názorů.
Myslím si že kupříkladu pan Miroslav Sládek a pan Pavel Kamas jsou dost protichůdné osobnosti a nemám potřebu obhajovat jednotlivé jejich názory, chci jim však poskytnout prostor k sebeprezentaci a ke kritickému přijetí či odmítnutí širšího čtenářstva, což se děje.
Takže moderní probělošský aktivista se vyznačuje enormní, patologickou nenávistí k bělochům. Mnohonásobně větší než spatřujeme u Židů, radikálních marxistů a fanatických Sorosových přisluhovačů. Zajímavé. Vedle toho taky úchylnými představami o mučení a vraždění bělochů, spolu s absolutní neznalostí dějin Evropy od starověku, o dějinách lidských civilizací ani nemluvě.
Zprávy o islamizaci Evropy a krvavých teroristických útocích na evropské obyvatelstvo přinášejí moderním probělošským aktivistům určitě hřejivé, vlhké myšlenky, a trochu toho nenávistného zadostiučinění. Až tu jednou zavládne ta nejpřísnější forma zákona šária, budou se podobně psychicky labilní osoby konečně cítit jako ryby ve vodě. Nikdo nebude nakupovat, nikdo nebude jezdit na dovolené. Všichni budou jen strojově pracovat, držet huby a modlit se.
Aneb „Rány morové na vás, chásko bezbožná!“, jak vyhrožuje otec Školastykus, nejlepší zpodobnění všech těchto psychicky labilních, do sebe zahleděných asociálních magorů. Je zajímavé, že přesně tuto formu samozvaného elitářství a patologické nenávisti k obyčejným pracovitým lidem, kterou se dnes vyznačují „proběloští“ aktivisté, (nejen) tady v Evropě rozšířili ty nejfanatičtější stoupenci kritizovaného Ježíše.
Sečteno a podtrženo, toto je hooodně těžká schizofrenie. Ale cením si toho, že byl do puntíku potvrzen můj předchozí (+ první) komentář.
Mimochodem, proč antikapitalistický nacismus i komunismus lidem nabízely možnost nakupovat zboží (viz koncept VW do každé rodiny) a revoluční možnost jezdit na dovolené? Proč jsou všechny lidské civilizace od dávnověku postaveny na obchodě? A kolik násilí a strachu místo ideálů nabízel lidem Hitler nebo dneska Putin, že získali tolik stoupenců? Kdepak udělal soudruh Klíma chybu?
Co je vlastně cílem moderního probělošského aktivisty, kromě ukájení se u bití a vraždění bělochů, vyhrožováním bělochům násilím a terorem, či Evropy pod nebrutálnější formou vlády zákona šária? Co dokáže psychicky labilní asociál nabídnout obyčejnému bílému člověku, který se v dnešní době přes všechny těžkosti stará o rodinu a výchovu dětí? Jakou přináší lidem alternativu? Život v jeskyni a pojídání kořínků, abychom si náhodou něco nekoupili? Bezdomovectví a žraní z popelnic pro všechny v rámci boje proti kapitalismu? Pravidelné bití a mučení, aby si noví vládci ukájeli svoje uchýlné pudy? Skvělé zářné zítřky pro budoucí moderní bělošskou civilizaci. Ty určitě povznesou intelektuálního ducha a morálku bělocha a pomohou mu uspět v reálném světě v jeho boji (nejen) s Čínou o přežití a dominanci ve světě.
Z vlastní vůle král
Děkujeme za půvabný příspěvek kavárenského rozumbrady Pozorovatele numr cvaj připomínajícího svými exaltovanými výkřiky opilého poručíka Duba, který pečlivě rekognoskuje a hodnotí zdejší terén, ale bohužel stejně jako na slavné fotce exprezident Bush mladší si zapomněl sundat z dalekohledu krytky objektivů a tak se mu nejen směje negr ve stráži za ním, ale nutně dochází k závěrům odpovídajícím uživateli drogy Krokodil.
Pokud máme co do činění s takovouto mimořádnou renezanční osobností, která ostatní s gustem poučuje, co se musí udělat a co naopak nemůže, rádi bychom se jí otázali, co konkrétně on udělal pro „hnutí“? Věříme, že On knihy nevydává, v opačném případě bychom si asi smíchy cvrnkli do našich jegerhosen.
Stejně fascinující je jeho touha po větších celcích. Hlavně zůstat grupír, že? Jak chce ta moudrá hlava ovlivňovat dvounohý dobytek, který myslí pouze na to, co si koupí a kam pojede na dovolenou? Ideály? To snad ne! Podobné hovado se už kdysi vyskytlo, jmenoval se Ježíš a všichni víme, do jaké žumpy se s ním lidstvo dostalo a doposud se z ní nevyhrabalo.
Na masu tedy neplatí ideály, na masu – dav a většinu lidí – platí pouze strach a násilí. Škoda rány, která padne vedle, aneb jak pravil klasik české filozofie Láďa Klíma: „Ano, národe, ty můj milý nezdárný kluku!, čeho potřebuješ je bití, čím větší, tím lepší, až krev bude z tebe stříkat.“
Ale samozřejmě jsme velice rádi, že si Pozorovatel tříbí mysl. To je oč tu běží…
@E.X.: …hodně z nich zastává dokonce názory protichůdné a potom by obhajovatel musel být schizofrenik.
Obhajovatel by vůbec nemusel být schizofrenik. Existují universální názory, čerpající z universálních zásad. Na těch se shodnou všichni lidé používající mozek. Bez ohledu na to, do jakých škatulek je moderní systém uměle rozdělil. Ale to je jedno.
Vy jako směšný vnímáte fakt, že prezident uzurpuje svobodu politického vyjádření svým občanům na základě rozkazu cizího státu, a tuto skutečnost ani následné nezákonné pozatýkání desítek lidí nepovažujete za perzekuci. Můžu vás ubezpečit, že odehrát se to za nacismu či komunismu, demokratura a její propagandistický aparát by z této události vytěžily maximum. Stačí sledovat hysterické zprávy o Navalném nebo Pussy Riot v Rusku. Ne nadarmo jsou taky nejznámějšími a nejprezentovanějšími „důkazy“ české „komunistické perzekuce“ právě záběry z rozpouštění zakázané demo z Prahy z ledna ’89.
To co vy považujete za směšné a zcela nedůležité, prezentuje vládnoucí systém dnes a denně (v opačném gardu) jako „zrůdnosti diktatur“ a obhajuje tím vlastní existenci.
Chyba (nejen) tohoto seriálu spočívá v tom, že vy (a opět, nejen vy a nejen DP) svou aktivitu vnímáte pouze jako zábavu velmi úzkého okruhu lidí. Takový příjemně adrenalinový koníček pro vyvolené. Bez sebemenší snahy přispět něčím pozitivním většímu celku. Asi jako když nadaný amatérský malíř namaluje opravdu zajímavý obraz, který by obdivovaly miliony lidí. Ale on ho místo toho zmačká a zatopí s ním v kamnech, protože si chce ohřát kafe. „Já na lidi seru!“, dodá se smíchem. Do puntíku to potvrdil nejeden z vašich disidentů ve vašem seriálu. Nebo zakladatel DP v rozhovoru pro R.
Máte pravdu. Od toho seriálu jsem čekal více. A přiznejme si to otevřeně, nejenom od něj. Dospěl jsem k závěru, že tato záměrná, pečlivě střežená izolace před ostatními je jednoznačně tím největším problémem „národního“ hnutí (nejen v ČR), a nejradostnější zprávou pro vládnoucí západní systém.
Ted‘ už jsem pochopil, v čem tkvěl důvod našeho naprosto rozdílného pohledu na článek „Bud’me jako Vietkong“, u kterého jsem se původně zapojil do zdejších diskuzí. Za samozvaného elitáře se nepovažuji ani náhodou a dobrovolně se vyčlenit z národa/Evropy je pro mne něco neakceptovatelného. Ale beru to celé jako zajímavou zkušenost a potvrzení toho, že i tento web má své místo. Třebaže zastávám zcela opačné názory. Takovéto diskuze skvěle tříbí mysl a nutí člověka hlouběji přemýšlet. Uvědomit si, kde je zakopaný pes a kudy vlastně vede cesta. Díky.
To Pozorovatel 2: Tak na definici disidenta se asi shodneme. Na představování a obhajování disidentu asi ne, hodně z nich zastává dokonce názory protichůdné a potom by obhajovatel musel být schizofrenik. Stačí, že je disidentům poskytnut prostor k prezentaci, tu už musejí zvládnout pak sami. Otázku ohledně perzekucí kladu velmi často a co k ní chtějí jednotlivý disidenti říct, to řeknou. Že Klaus poklonkoval Izraeli a že Zeman chtěl zakázat subkulturu, (něco jako Antifa chtěla vyhodit kapely Barbar punk a Inseminacni stanice z punku). Je spíše k smíchu, než perzekuce. Jak jsem říkal, jednotlivý disidenti se mají možnost vyjádřit í na účet Antifa. Možná od cyklu čekáte příliš, ale nejedná o se o odbornou publikací, mapujici „extremistickou“ scénu od 90 let do současnosti. Jedná se o sérii rozhovoru s perzekuovanymi lidmi v 21. století.
Pozorovatel c.2: Nepletu-li se, peníze byly odblokovány, zdlouhavě čekají na odškodnění.
@Karel: Pavel Kamas vám napsal, že peníze už dávno byly odblokovány.
@E.X.: Jak byste disidenta definoval vy? Dle mě jde o člověka pronasledovaneho kvůli politickým názorům.
Přesně tak to je. Dokonce nemusí jít jen o čistě politické názory, ale i o názory/myšlenky zabývající se sociologií, ekologií, historií atd, případně o aktivity spojené s propagací těchto názorů/myšlenek.
Konkrétní „nevhodné, perzekvované“ názory/myšlenky/aktivity konkrétního disidenta je třeba nejprve čtenáři podrobně představit. Pak se pokusit nezaujatě rozebrat jejich údajnou „nevhodnost“ – proč se vlastně zdají systému nevhodné a proč podle nás nevhodné vůbec nejsou (samozřejmě, pokud by byly universálně nevhodné, nemá cenu je vydávat za politický disent – např volání po zplynování někoho). Při tomto rozebírání má autor/tazatel za úkol klást i nepříjemné otázky. Aby údajný disident prokázal, že ví o čem mluví a že jeho názory nejsou jen prázdné výkřiky do tmy při návratu z lokální putyky. Zároveň má čtenář možnost subjektivně posoudit, jak moc je ten názor nevhodný a zda on sám nemá názory podobné. Zda on sám by vlastně v údajné soudobé „demokracii“ nemohl být překvapivě perzekvován, kdyby podobné názory začal šířit nahlas, veřejně.
Následně se rozeberou a popíšou formy perzekuce, kterými demokratura tyto konkrétní disidenty za jejich konkrétní názory/myšlenky/aktivity postihla/postihuje.
Tzn. perzekuce od oficiálních míst – prezident (Klaus v roce 2007 a poklonkování Izraeli při zákazu demonstrací), parlament (Zeman v roce 1997 a jeho „zákaz skinheads“), bezpečnostní složky (milion příkladů). Perzekuce mediální – štvavé kampaně v konkrétních médiích, dobře ozdrojované, se záběrem na dnešní situaci (kdy ta samá manipulativní, nedemokratická, nevyvážená média dnes brečí, jak jim zlá ruská konkurence mate a manipuluje čtenáře, a neinformuje „objektivně a vyváženě“). A nakonec perzekuce neoficiální – slavná Antifa (o té by se daly napsat stohy textů jako o hlídacích psech demokratury placených Sorosem – viz neexistence jediného článku o ukrajinských po zuby ozbrojených fašistech vraždících na východě země, rovněž v zájmu Sorose, na webu údajných aktivních antifašistů v letech 2014-15), dále Ondra Caklů, Kalibová, či rádobynovináři mající možnost lézt mezi lidi a fotografovat jim zblízka obličeje pro katalogizaci „nebezpečných živlů“, at‘ už pro Sorose a jeho Afu či „neziskovky“, nebo pro Mossad. V neposlední řadě také různí Marešové, vypovídající s vážným výrazem u soudu o tom, proč holohlavý pán nesmí v rámci zachování blaha demokracie nosit dres Erica Lindrose.
To jsou všechno faktory, se kterými se nikdo z normální populace běžně nesetká a netuší o jejich existenci. Zatímco tedy sledujeme na ČT asi milion dokumentů barvitě popisujících ty nejroztodivnější reálné i smyšlené „praktiky“ nacismu/komunismu při potírání a znepříjemnování života tehdejší opozice, konkrétní totalitní praktiky demokratury namířené vůči opozici v ČR nejsou uspořádaně a podrobně zmapované nikde.
Přitom zrovna dnes, v době rozkvětu bezcharakterním Izraelem záměrně zorganizovaných a placených antiislámských/antiimigračních hnutí či Ruskem nebo Čínou podporovaných antiamerických „alter“ webů, v obou případech zaměřených na politickou nekorektnost a opozici vůči západní demokracii, se dají kvalitně a podrobně popsané příklady perzekuce zdárně šířit po sociálních sítích a v alternativních médiích, ale i těch masových, toužících po kontroversním materiálu s příslibem více prokliků na reklamní bannery od zaujatých čtenářů. Leckterý politik lačnící po politických bodech mezi těmito dnes už významnými aktivistickými skupinami by byl schopný podobně šokující materiály navrhnout i k prošetření (legální existence Sorosovy AFA a její aktivity využívané systémem jsou stále něco neuvěřitelného, zvláště v době GDPR).
Dosavadní texty neobsahují nic z výše napsaného. Nevyplývá z nich, že vás demokratický systém i ve 21. století dokáže perzekvovat mnoha různými konkrétními způsoby, za naprosté konkrétní absurdity. Přitom je vaší vinou jen daná (konkrétně doplnit a rozvinout) aktivita, propagující daný (konrétně doplnit a rozvinout) názor/přesvědčení. Se kterým se, kupodivu, ztotožní většina populace.
Pozorovatel: „Místo toho si zájemci přečtou, kolik knížek už místní disidentni úspěšně legálně vydali nebo chystají vydat.“
Disidentům s knížkami byly obestaveny účty a zablokovány finance, což trvá dodnes. Navíc sice padl zprošťující rozsudek, ale nejvyšší státní zástupce podal dovolání, které doposud leží na NS, takže definitivně ta věc uzavřena není. To jen pro pořádek. A ano, proč by neměli legální knihy legálně vydat? :-)
To Pozorovatel 2. Jak byste disidenta definoval vy? Dle mě jde o člověka pronasledovaneho kvůli politickým názorům. Formy jsou různé, vězení, vazba, vyhazov z práce, vyloučení z akademické sféry. Snažím se jednotlivé disidenty konfrontovat s realitou a sem tam s nepříjemnou otázkou. Ale to není cílem rozhovoru. Jejich rekneme metapolitickym cílem je probudit pozitivni solarni kvality jednotlivych osobnosti a strhnout zavoj negace ulpivajici na „hnuti“. Proto se castokrate odkazuji ke knihám, pozitivní činnosti atd. Občas je dobře promyslet problém z poněkud větší šíře. O DP nelze říci, že jednotlivé disenty nějak podporuje, jen nabízí informace a myšlenky mimo liberalni diskurz společnosti. Ano jistě, že konkurovat ČT a dostat se do školních osnov by bylo skvělé. Ale víte sám, jak toho docílit? Já znám své možnosti i možnosti publikování, tam kde se protnou vznikají reálné projekty.
Ty otázky jsou hodně vstřícné. Pana Sládka tazatel ušetřil otázky, jak může tak tvrdě odsuzovat všechny funkcionáře KSČ, když sám před Listopadem pracoval v cenzorském Úřadu pro tisk a informace. Tím pádem nebyl ten případ, který omlouvá, že dělník byl donucen vstoupit na nátlak zeshora, ale stále zůstal dělníkem. A pokud se chtl živt v oboru, který vystudoval i za cenu kompromisu s mocí, mohl by si dnes ušetřit ostré souzení ostatních bývalých soudruhů. Na druhou je vidět, že se sebe chrlí takové citáty, kteří ty dnešní IQ tykve ani neznají. Je otázka, jakou mohly efektivitu mít ty mítinky v ohromujícím počtu 20 000, pokud to je pravda, kolik hlasů přinesly straně. Doufám, že se dočkáme ještě dalšího dílu seriálu.
Autor seriálu měl skvělý nápad a je třeba ocenit jeho snahu a vynaložený čas na publikaci textů. Seriál měl veliký potenciál překročit stín DP nebo i samotného „hnutí“.
Ale tento nápad a jeho snaha jsou v maximální možné míře degradovány autorovou neschopností definovat politického disidenta demokratury a představit ho veřejnosti. Seriál by měl konkurovat systémové propagandě šířené ČT a školními učebnicemi, a nabízet alternativu jejich lživému výkladu soudobé politické/aktivistické reality v demokratuře. Na seriál by mělo jít odkazovat a studenti by měli být šokováni, že jim média a jejich kantoři neříkají celou pravdu.
Místo toho si zájemci přečtou, kolik knížek už místní disidentni úspěšně legálně vydali nebo chystají vydat. Nebo jak si Sládek už třicet let bez přerušení užívá pro-demokratickou politickou činnost. A že jediné správné disidentství dneška spočívá v tom označit sebe sama za elitu elit a zbytek národa za blbce, které nenávidíme, ale které potřebujeme zneužít pro naše cíle. Syrová realita úspěšně navazující na nabubřelého mistra-disidenta Havlíčka Havla s jeho do morku kostí nenáviděnými „čecháčky“.
Obrušování, změny názorů a ohýbání hřbetu ze zbabělosti nebo prospěchářství je hanbou celého našeho národa, jak neobyčejně vystihl Josef Škvorecký ve Zbabělcích.
Sládku, ona někde na této planetě v roce 2018 existuje hrdá, rasově homogenní země, složená z hrdých, statečných lidí s evropskými kořeny, kteří neobrušují ani nemění své názory, kteří si vládnou sami sobě v rámci systému lokálních samořízených komunit s nulovou zločinností, bez vlivu vnějších geopolitických sil, bez vlivu nadnárodních korporací, bez vlivu cizími elementy ovládaných médií, bez přítomnosti grázlovské demokracie a grázlovských demokratických partají??? Prosím uvést příklad, stačí mi jeden jediný.
Já dnes budu dál raději žít jako „hloupý zbabělec“ v „ubohých“ Čechách. Než se nechat kulturně obohacovat někde v Německu, Francii, Británii, USA, Švédsku, Itálii, Řecku či jiné „hrdé, statečné“ zemi „nekomunistického“ Západu, kde komerční média, komerční hitparády a vlezlé reklamy na colu a strejdu McKarbanátka nemají žádnou šanci.
Sládek byl vždycky jen vyčůraný šašek a dělal přesně to, co kritizuje u svých dnes už úspěšnějších demokratických konkurentů – udělal si demokratický politický byznys, postavený na modelu „politik-provokatér“, aby si ukrojil svůj díl z nabízeného demokratického parlamentního koláče. Plive na národ, popisuje ho jako ten nejhorší, ale hrozně moc usiluje o jeho hlasy jako „národovec a vlastenec“, v rámci demokraturou nastavených politických pravidel. Nelogičnost mezi názory a jednáním politika/aktivisty má (nejen) v demokracii vždy jen jedno vysvětlení – vychcaný jedinec a jeho bezohledná touha po moci/slávě/penězích.
Zajímavý rozhovor a to nedošlo ani na všechny události třeba na zatčení pana Sládka na příkaz buď samotného Havla nebo některých fanatických havloidů, aby mohl být Havel nelegitimně zvolen prezidentem.