Jak dál s národním hnutím?
Autor: Ladislav Malý
V rámci ankety Délského potápěče jsem byl osloven, abych řekl svůj názor na budoucnost národoveckého hnutí autentické pravice. Rád tak činím, i když vím, že všecko je v rukou Boha a On svou Prozřetelností řídí i naši budoucnost; čímž chci říci, že vlastně nevím, jaká že ta budoucnost bude. Ale jistou predikci můžeme vyčíst z chování politických subjektů, z filosofie jejich programů, ale rovněž tak je zajímavá i povaha a mravní kvalita jednotlivých lídrů těchto stran.
Před první světovou válkou francouzský historik Ernst Denis, velký přítel českého národa, sepsal pokračování českých dějin až na přelom XX. století, které Palacký ukončil rokem 1526. Denis, na podkladě našeho chování v době soustátí s Rakouskem, v povaze našeho národa bystře rozpoznal jeho „česká specifika“ a nazval je endemickou nemocí českou. O jakou nemoc se jedná? Jsou to ty naše staré známé: závist, nenávist, pomluvy, podrazy, furiantství, nesvornost, neúcta k názoru druhých, zbabělost – to jsou tak ty nejhlavnější, které každý Čech v sobě nosí. Upřímně řečeno: jsou to všelidské vlastnosti a my, Češi, nejsme výjimkou.
Jenže v Čechách jaksi některé negativní lidské vlastnosti přímo bijí do očí a silně se projevují zejména u lídrů velkých politických, mainstreamových stran – zde je to vidět nejnázorněji –, ale rovněž tak u lídrů těch malých, nekonformních, národoveckých stran, kteří se chovají jakoby přes kopírák s těmi velkými – vždyť přece jsme všichni Češi…!
***
V časech romantismu, když český národ si uvědomil svou existenci, do čela národního buditelství se dostali lidé, kteří – spolu s Palackým – odmítali katolickou církev, viděli v ní pro Čechy nepřítele číslo jedna. Systematickým a houževnatým působením jedovaté infekce koktejlu liberálních a zednářských myšlenek po dobu více než sto padesáti let na generace českého národa, v nichž na prvním místě byla husitská anarchie spojená s destrukcí českého království, šovinismem proti Němcům a jiné, dosáhli zednáři a část židovské inteligence toho, že dnešní Češi jsou odkřesťanštěni a že mravnost je u Čechů téměř cizinkou.
V minulosti to byla právě katolická církev, která už od dětství v lidech pěstovala ctnosti, kladla důraz na přirozené mravní hodnoty a svou filosofií a vzdělaností, spolu s pevným řádem, institucionálně stála na stráži mravní čistoty národa. Mravní kvalitě Čechů nepřidaly ani obě války ve dvacátém století, dva totalitní režimy, rozkrádání majetku ve velkém, politické chiméry, pro něž se popravovalo a mnohé jiné.
Jako smrtící tečku za starou, dobrou Evropou se podařilo světovému sionismu „vykastrovat“ viditelnou část katolické církve (věřící katolík ví, co mám na mysli), tj. zbavit ji její přirozené obrany, potlačit ve společnosti její ničím a nikým nenahraditelnou úlohu výchovy mládeže a vlivu na národ, udělat z ní strašáka do polí. Dneska není nic a nikdo, kdo by mladou generaci vedl k slušnosti, k pěstování ctností, k mravnosti a tím se snažil vychovat z mladých mužů rytíře ducha i těla. Utápíme se až po krk ve všeobecné společenské žumpě nemravnosti, a ještě si přitom libujeme, jaký to krásný a bohatý život žijeme.
Všimněme si: maďarská společnost je taky do značné míry sekulární a přitom jí nevadí konzervativní mravní hodnoty vtělené do ústavy, protože Maďaři dobře vědí, že jedině tyto konzervativní mravní hodnoty jsou v životě lidí správné a je pro život národa a jeho rozvoj dobré podle nich žít. Dokáže český neznaboh přijmout konzervativní morální hodnoty a vtělit je do ústavy? Maďarská společnost je sice sekulární, ale v každém Maďaru je autentická hrdost na svou vlast a národ, což nelze říci o Čechu.
Konec vlády komunistů se vyznačoval kolosálním podvodem na národ. Zločiny komunismu a komunistů se přešly mlčením, což mělo za následek, že komunisté, jako „odborníci“, obsadili ekonomickou sféru společnosti a ta – jak víme – je pro materiální život celé společnosti rozhodující. A Češi chtějí tzv. vysokou životní úroveň, především tu materiální. Takže shrnuto: národu sto padesát let byl do jeho životních funkcí aplikován jed liberalismu, levičáctví, nenávist k Němcům, šlechtě a katolické církvi, přičemž žádné pozitivní životně mravní hodnoty nebyly národu náhradou dodávány; a to všechno dohromady plus nepotrestání komunistických zločinů má jediný možný výsledek – ztráta mravnosti a vysoký stupeň odnárodnění.
***
Žít mravně neznamená jenom nemluvit sprostě, nebýt neurvalý, ale je to cosi, co se projevuje ve vzájemném občanském životě a v běžném chování lidí, např. být dochvilný, stát za svým slovem, být čestný, nepodrážet kamarády, být upřímný, vážit si názoru druhých, umět diskutovat a mnohé jiné. Etické otupění, řekl bych mravní tupost společnosti má zásadní vliv na běžný život lidí – nejbolestněji je to vidět v českém soudnictví –, včetně politiky.
Pohybuji se v okruhu malých, nekonformních politických stran, a tak mohu uvést některé příklady stavu mravnosti jejich lídrů i členů.
Pár příkladů: Lídr jedné národovecké strany bez sebemenšího studu na video oznámil, aniž by měl sebemenší důkazy, že lídr jiné, také národovecké strany, je major bezpečnostního aparátu státu. Sledoval tím masívní odchod straníků od onoho „inkriminovaného“ vůdce strany a jejich přesun do své strany. Pochopitelně, že se tak nestalo, naopak: strana „inkriminovaného“ vůdce ještě posílila. Kdyby něco podobného udělal člověk v adolescentním věku, dá se to pochopit a zasmát se. Ale člověk v dospělém věku…? Ale co je ještě víc z hlediska mravnosti nepochopitelné: Tohoto člověka opět vlastní lidé zvolili za předsedu strany! Kde je ona mravnost…? Kam se z národa vypařila? A myslíte si, že by se ten člověk ve funkci například předsedy vlády choval jinak?
Jiný příklad. Jistá pravicová národovecká strana, která už patnáct let od sionistů z vládního establishmentu dostává nálepku „fašistická“, klidně na svých webových stránkách propaguje eutanázii. Jak známo eutanázie je v rozporu s přirozeným právem, které je součástí pravicové, konzervativní filosofie. Je ta strana tedy pravicová? Protože jsou ve straně povětšině mladí lidé, tak asi to je ten důvod, proč jim eutanázie nevadí. Ve svém politickém Programu se ani slovem nezmiňuje o protipotratové politice, jakoby na ní nezáleželo a jakoby stoupající natalita národa byla odvozená pouze většími finančními dotacemi mladým rodinám.
Jak asi chápou tito pravicoví lidé zázrak stvoření člověka? Že je klidně možné ho zavraždit v lůně své matky? A navíc tato strana není zakotvená v žádné ideologii, nemá žádnou vizi, jakoby jí liberalismus nevadil, a proto jenom kritizuje jeho „povrchní“ stránku – čili kritika pro kritiku?
Dále. Autor těchto slov se letos na jaře zúčastnil spolu s pražskou organizací jedné národovecké strany malé tryzny u hrobu našeho pana presidenta E. Háchy. U hrobu jsem se nahlas modlil – bylo to v souladu s programem akce. Jaké ale bylo moje překvapení, že z nahraného videa z akce jsem jaksi zmizel. Asi zúčastnění nedokázali skousnout katolické modlitby za duši zemřelého, příkladného katolíka, a pouštět je do světa, to přeci oni – pohané – dělat nebudou…
Tolik několik příkladů z života v chování prostých lidí ze subkultury malých národoveckých stran. Ti lidé mají setřenu hranici mezi tím, co je dovoleno a co nedovoleno. Ale hned podotýkám, že se na nikoho nezlobím, a nepíšu to zde proto, abych někoho naštval: Omluvte prosím mojí hanebnou indiskreci!
***
Mainstreamová média svou jedovatostí vůči nám vytváří ve společnosti dojem, že všichni členové nekonformní národovecké subkultury jsou debilové, mentálně zaostalí jedinci, a kupodivu se jim daří veřejnost úspěšně mást. Nahrává jim k tomu nízká vzdělanostní úroveň běžných straníků těchto stran; ačkoli se jedná vesměs o mladé lidi, kteří by měli studovat; ale oni zřejmě nechtějí, nechtějí rozvíjet svou vlastní duši. Asi se domnívají, že jim kdosi snese lepší život bez jejich přičinění.
Většina z nich ale dává svůj politický postoj najevo emotivním vystupováním – což je v podstatě kontraproduktivní –, svým zevnějškem, oblečením, tetováním, anebo houpajícím se odznakem Thorova kladiva na hrudi, a tak podobně.
Je tomu skutečně tak, že menší část lidí z nekonformní národovecké subkultury se shlédla v pohanství, oslavou síly a násilí. A protože jim z České televize neomarxisté týden co týden pouštějí dokumenty o třetí Říši, nelze se divit, že právě tato skupina mladých lidí v historické epizodě Německa, nachází pro sebe východisko. Tvrdím, že mediální kampaň České televize tímto podlým způsobem má za cíl vyrábět z části české mládeže „nepřítele společnosti“, proti němuž je třeba bojovat, nejlépe administrativním a soudním postihem.
Další velká skupina jsou lidé, kteří dobře vědí, co nechtějí, ale nedokáží říci, co vlastně chtějí; vektory jejich sil směřují jaksi do prázdna, nemají strategický cíl, za nějž by stálo bojovat; mezi tyto přiřazuji např. Generaci Identity.
***
Ale i přes všechny problémy, které máme sami se sebou, se domnívám, že cesta zbavení se kapitalistického liberálního, lžidemokratického systému vede přes postupné a cílevědomé kroky politických lídrů; skutečných buditelů národa – elity národa –, kteří mají pevnou vyargumentovanou vizi, a kterou umějí národu nabídnout. Je to práce na dlouhé generace, proces není a nebude rychlý. Ale už teď jsou vidět jakési první vlaštovky budoucna – z vysokých škol vycházejí vzdělaní lidé a někteří z nich se hlásí, ba jsou členy, autentické pravice, tedy politických stran jdoucích proti proudu.
Co tedy dělat? Jak dál? Je nutné nikdy neházet flintu do žita – i když jsou podmínky pro politický boj sebe těžší a lidé rozhádaní, nemající pokoru před názorem druhých – pamatujme, že naše práce a činy bude měřit historie, ona bude tím, kdo nás zatratí, nebo vyznamená; a věřící bude kromě toho soudit Bůh.
Pro zlepšení naší situace – která se zdá být tristní – je třeba udělat hned teď několik zásadních kroků. Je třeba zahájit proces sjednocování politických subjektů; sjednotit do systému koexistence ty politické subjekty i jednotlivce, kteří o to stojí – podobně na způsobu kdysi Národního kongresu. Koexistence pak znamená, že budeme vedle sebe žít v rovnosti, ale budeme mít společný jeden strategický cíl, jež nás bude spojovat a držet pohromadě.
Za další: vytvořit ze sjednotivších se politických subjektů koordinační výbor, z každé strany jeden člověk, popřípadě předsedové stran, a tento výbor by svolával k akcím a informoval ostatní členské strany. Koordinační výbor by se čas od času scházel, a zvolil by na jeden rok svého moderátora; přimlouvám se za rotaci funkcí, takže – podle mého – druhý rok by funkci moderátora v Koordinačním výboru převzal jiný člen tohoto výboru.
Předsednictva jednotlivých politických stran by své členy měly seznamovat s úkoly, jež by měla strana plnit. Jde o to stranu „rozhýbat“, zatím všechny ty straničky a jejich členové mají podobu leklých ryb.
Nastiňuji tady, alespoň na papíře, skutečnou politickou práci – máme na ni? Anebo stačí řvát na ulici, a pak jít na pivo?
Při skutečné politické práci je třeba mít na zřeteli dva cíle: strategický, a konkrétní: aktuální úkoly.
Takovým strategickým cílem pro sjednocení politických subjektů by mohl být projekt zřízení stavovského státu a vytvořit neutrální Českou spolkovou republiku, – viz moje kniha „Konec liberalismu v Česku, a co dál?“ Uvědomme si, že v tomto geopolitickém prostoru český národ zklamaly všechny politické systémy, ať to byl nacismus, komunismus sovětského typu, demokracie bez přívlastku za první republiky, či demokracie s přívlastkem liberální, ta současná, která je okořeněná neomarxistickými ideologiemi, jako jsou gender studia, feminismus a jiné.
Jediné, čeho náš národ neokusil, je stavovská společnost s autoritativní demokracií. Je to společnost bez politických stran, kde profesní stavy hovoří samy za sebe, a tudíž hovoří sám národ; soukromokapitalistické vlastnictví je nutné nahradit kolektivním vlastnictvím výrobních prostředků, s tržní sociální, ale spravedlivou ekonomikou. Stavovské demokracie a její ideje se v minulosti bály režimy jak nacistický, tak i komunistický, vadil a vadí sionistům, jimž jsou globálně podřízeny liberální demokracie, proto se o něm mnoho neví, generace mladých lidí stavovský systém zhusta vůbec neznají.
Aktuální politické úkoly a jejich řešení vyplývají z momentální situace u nás doma, ale i v Evropě. Takovým zásadním politickým úkolem je zápas o ochranu naší České republiky před agresí muslimských hord, to by měl být náš prvořadý úkol. Naším heslem musí být – ani jediná noha afrického a muslimského imigranta do Česka! Dalším takovým aktuálním politickým úkolem je oddlužení a zbavení exekuce českých občanů podle projektu Národní demokracie. A našlo by se jich více.
Spojené pravicové strany, v rámci koexistence, by se prozatím měly zbavit volební frašky, protože tím jenom sionistickou lžidemokracii legitimizujeme, a volby stejně nikdy nevyhrajeme – o to už se sionisté a jejich domácí pomahači postarají. Máme stále zavřená média, lidé-voliči mají o nás zkreslené informace, ve volbách dostaneme maximálně dvě procenta, což bohužel našim lídrům stačí k tomu, aby se bili do prsou, jací že jsou gerojové….
Jsem toho názoru, že volebního systému lze použít, až když bude jasné, že krize ve společnosti dostoupí do takové úrovně – a lidé nás budou znát –, že volby pro nás budou mít pozitivní výsledek. Mezitím je třeba o sobě nechat vědět, scházet se na různých akcích, režimu připomínat data z historie, které by nejraději zadupal do země. Hlavní důraz klást na vysvětlování našeho programu, naše politická činnost musí vést k jednotlivým občanům. K tomu je ale zapotřebí mít schopné lidi, intelektuálně na výši, kteří by dokázali s odvahou vysvětlovat občanům náš program.
Máme takové lidi? Praha je v rukou neomarxistů, je zde zbytečné cosi propagovat, zato ale je třeba v obcích a okresních městech, kde o nás občané slyší jen falešné a lživé pomluvy z mainstreamových médií, pořádat přednášky a vysvětlovat občanům přitažlivost našich politických cílů. Dále je žádoucí oslovit ty subjekty, které politiku vidí čistě přes svoje zaměstnání, jako jsou strany agrární, strany soukromníků, strany družstevní, obchodní a jiné, a poukázat na jejich budoucnost v stavovské společnosti a snažit se je získat pro náš program.
Existuje známé přísloví: „Svět pomůže tomu, kdo si pomáhá sám, a zastane se toho, kdo na svém stojí!“ Stůjme tedy na svém a sami se přičiňme o lepší budoucnost! Ale snažme se především nejdříve kvalitativně změnit sami sebe, což je nejbolestnější, ale zároveň nejdůležitější.
Pro mnohé čtenáře z národovecké politické subkultury se bude tato moje úvaha v anketě Délského potápěče zdát pesimistická, pro jiné jako science fiction, ale pro většinu je to, co zde píšu, velká blbost. Buď jak buď, nejsem zvyklý lakovat věci narůžovo, dlouho jsem se učil mluvit a psát, a tak se snažím věci nazývat jejich pravými jmény, ať se to komu líbí, či nikoliv. Naznačuji-li tady cestu, kudy by se měla česká pravicová nekonformní subkultura vydat, neznamená to ještě, že tak učiní.
Vzhledem k výše popsaným povahovým a morálním vlastnostem většiny členů a funkcionářů národoveckých politických stran, nečekám žádný pohyb ve směru toho, co tu píšu. Snad možná, až za 15 či 20 let, až v naší vlasti budou vyrůstat mešity jako houby po dešti, až afromuslimští agresoři budou v České republice tvořit alespoň 20% obyvatel, budou nás šikanovat a vraždit, až se dostanou do parlamentu a zákony jim půjdou na ruku – a věřte, že toto všechno se stane! –, potom Češi se budou mít vzájemně rádi a společně budou hledat způsob boje proti nenáviděným afromuslimským okupantům.
V minulosti se Češi byli vždycky schopni spojit, až když jim teklo do bot; není důvod, aby se to opět neopakovalo – k naší škodě, protože většinou už bylo pozdě, samozřejmě.
Praha, srpen 2018, www.narodnisjednoceni.cz
@ Andrew & E.X.
Nemám patent na pravdu (církev je neomylná pouze v oblasti víry a mravů, nicméně to slovo „neomylnost“ má zde velice specifický význam) a moje znalosti jsou relativně povrchní. Většina z toho, o čem jsem mluvil, jsou fakta a interpretace, nikoliv dogmata. Určitě neznám všechna fakta k danému tématu, takže někdo znalejší by mě mohl vyškolit. Problém je v tom, že obecné povědomí o církvi a křesťanství vůbec je ještě slabší, a to i u lidí, kteří se zajímají o historii. Např. nevěřím, že svět vznikl za 7 dní a církev ani nevyžaduje, abych tomu věřil. Víru v transubstanciaci naopak církev vyžaduje a já tomu věřím atd.
Proto jsem se snažil uvést některé věci na pravou míru. Církev má potenciál být kontrarevoluční silou a po většinu své existence takovou byla. Naneštěstí dnes je většina katolíků liberálních a v sociální a politické sféře vyklízejí pozice liberálům. Patrně i většina nacionalisticky orientovaných katolíků, jako pan Malý, jsou liberálové. Sekulární nacionalisté pak útočí na církev z liberálních pozic. Místo aby byl pan Malý kritizován za svou socialistickou koncepci vlastnictví, schytá to jeho víra.
Rád bych viděl, aby se sekulární pravice víc přimkla k sociálnímu konzervatismu a přestala zbytečně útočit na křesťanství. Aby se pravičáctví stalo tím, čím zpočátku bylo, tj. v prvé řadě obranou stavovských rozdílů, protože to znamená skutečně odmítnout buržoazní ideály svobody a rovnosti. A na druhou stranu bych taky rád viděl, aby si katolíci uvědomili, že naše víra a liberalismus jsou v rozporu. Pak by se kontrarevoluční potenciál církve stal velice aktuálním.
P.S. Omlouvám se redakci, že jsem omylem doublepostnul své předchozí komentáře. Pokud to uznáte za vhodné, smažte text v mém posledním příspěvku od začátku až k poslední horizontální čáře.
Děkuji fjwawak za odkaz, rád jsem si ho přečetl.
Jinak souhlas s Andrew. Také se zajímám o církev, církevní dějiny, beru ji jakou součást historie. Ale to je tak všechno. Církevní patent na pravdu, rozum, posmrtný život nesdílím. A právě díky tomuto patentu a vzpupnosti církve vznikl protestantismus, ještě méně duchovní směr než původní katolictví.
Kolik dnešních katolíků věří v Bibli? Každý vám řekne, že ano, ale když se jich otážete, zda opravdu vznikl svět za 7 dní, zda věří v opravdovou přeměnu t.j. transubstancii, zda přijímají opravdové tělo Kristovo? Tak vám řeknou, že Bible byl jen mýtus, transubstancie je zvyk, a Tělo Kristovo jen oplatka. Už se nejedná o žité náboženství, ale živoucí vzpomínkový skanzen a jako takový nemá pro mě smysl.
fjwawak: To nemá smysl tady diskutovat o víře, protože to není možné vám nic vyvrátit. Vditelně je pro vás celibát otázkou napodobování samotného Krista a stím se těžko dá polemizovat praktickými námitkami. Prostě je to vaše silná víra a můžu jen zopakovat, ať si katolíci dělají co chtějí, ale potom ať se nediví, že jich bude ubývat. Nejsem katolík, takže se sice můžu zajímat o církev, protože těžko lze mít zájem o historii a přitom nevědět nic o církvi, ale naštěstí stojím mimo, jsem tak ušetřen všech dogmat, ve kterých se koupete. Vaše volba,, budiž vám přáno. Diskuze bohatě rozkvetla, což je dobře, ale už jsme se dostali dost daleko od národního hnutí.
@ Andrew
Tím výmyslem středověkých papežů bylo napodobovat Krista. K tomu patří sexuální zdrženlivost a později i zákaz vstupovat do manželství. Útok na celibát je ve skutečnosti útokem na kněžství. Útok na kněžství je útokem na hierarchii a na patriarchát, protože kněz je duchovním otcem svého stáda. Protestantismus byl takovým útokem na duchovní patriarchát, liberalismus nutně následoval jako útok na světskou autoritu.
@ Ladislav Malý
Tento zaměstnanecký socialismus, jak ho popisujete, vychází z dle mého soudu mylné představy, že rozhodování v rukou lidu je nějakým způsobem lepší a spravedlivější. Je to v podstatě jen další varianta levicového myšlení. Pravice má sklon vidět v socialismu jedinou alternativu k ekonomickému liberalismu. Je to pochopitelné vzhledem k socialistickému monopolu na neliberální ekonomické myšlení, ale je to špatně. Socialismus v jakékoliv formě prostě není alternativa, určitě ne pro pravičáka.
————————-
@ Kaňka
Podle této logiky by zpupně a rouhavě plival na Boží řád sám Ježíš Kristus, neboť nezaložil rodinu a navíc se místo toho nechal umučit k smrti. Mít potomstvo je dobré, ale není to jediné, ani nejvyšší dobro, ke kterému je člověk v životě předurčen. Jinak bychom nebyli o moc víc než zvířata. Kněz je povolán k tomu, aby napodoboval Krista a odevzdal se církvi jako ženich nevěstě, byl duchovním otcem svého stáda a vedl ho ke spáse. Kněz je nebo má být něčím víc než obyčejným věřícím. Útok na celibát je útokem na kněžství, poslední zbytek hierarchie v moderním světě (viz moje odpověď Andrewovi níže).
—————————-
@ Andrew
Protestantismus byl první úspěšný útok na kněžství, takže s protestanty bych nesrovnával. Pravoslavní se ženit mohou, ale sexuální zdrženlivost v souvislosti se slavením mše svaté platí i u nich, pokud je mi známo. Zákaz vstupovat do manželství u katolických kněží je dovedením tohoto požadavku k jeho logickému závěru nebo na vyšší úroveň, chcete-li. Vyjímky z tohoto pravidla mohou být, neboť nemanželství není ke slavení mše bezpodmínečně nutné.
Neargumentuju z pozice, že celibát je neměnná tradice a nevidím žádný problém v tom, že celibát byl ustanoven až ve středověku sv. Řehořem VII. Jak upozorňoval už de Maistre, dospělý člověk je jiný v dětství a jiný v dospělosti, proč požadovat na církvi, aby se chovala jako v dobách svého dětství? Nicméně sv. Řehoř spíš potvrdil existující požadavek, než ustanovil nový. Požadavek celibátu se údajně dá vystopovat až Apoštolům.
Úbytek kněžských povolání zcela jistě nesouvisí s tím, zda se kněží smí ženit či nikoliv. Celibát existoval i v dobách, kdy církev měla kněží dost. Pokud jde o homosexuály, je možné, že by jich v církvi ubylo, ale je to pouhá spekulace. Zda by ubylo kněžských poklesků, je zase jiná otázka. Možná by se hřešilo dál, jenom jiným způsobem. Řekl bych, že tyto věci souvisí spíš s celkovým stavem disciplíny v církvi než s celibátem.
Apoštolové možná dovolovali ženatým mužům, aby se stali biskupy. Zcela jistě však požadovali jejich zdrženlivost. Minimálně dočasnou, ale spíš trvalou. Sami manželským životem nežili, své rodiny dokonce opustili (Petr).
Důvody pro a proti celibátu kněží, které uvádíte, jsou spíš sociálního rázu, ale kněžství je víc než sociální služba a důvody pro celibát jsou hlavně duchovní. Kněžské povolání není jednoduché a není pro každého. Napodobování Krista, tedy především oběť, je úkolem každého křesťana, ale o kněžích to platí dvojnásob. To je jejich privilegium, o kterém jsem mluvil v odpovědi Kaňkovi.
Pokud se církev někdy vrátí ke svěcení ženatých mužů na kněze, bude vyžadovat jejich sexuální zdrženlivost v rámci svazku. Nemyslím však, že se ženatí začnou hrnout na kněžství. Pokud někdo požaduje zrušení celibátu z nějakých „praktických“ důvodů, jako třeba kvůli přeběhlictví oveček k protestantům, ukazuje to na jeho malověrnost. Ustoupením od zásad a snížením disciplíny se skóre většinou zvednout nepodaří, pokud můžu použít analogii ze sportu. Právě naopak.
@ pan Malý
Na to, abych odmítnul vaši tezi, stačí poukázat na její nedostatky. Nepotřebuju navrhovat náhradní řešení. Pokud ale myslíte, že třeba jednat, jen aby se jednalo, tak jen houšť. Já si myslím, že lepší je mít pro jednání rozumné důvody. A věřím, že sv. Tomáš by se na mě za to nezlobil.
Nazývám váš návrh socialismem, protože socialismus usiluje o 2 cíle: zničení vlastnictví a zničení rodiny. Jenom zavedení vašeho systému by znamenalo zásah do vlastnických struktur na úrovni pozemkových reforem či znárodňování. To je samo o sobě mravně neobhajitelné, i kdyby taková reforma přinesla pozitivní výsledky, o čemž velice silně pochybuju.
Nejsem ekonom a nemám po ruce nějakou rozumnou alternativu, která by nahradila současný systém. Vím jenom, že socialismus v jakékoliv podobě takovou alternativou není. Pravicově smýšlející člověk by se měl socialistickému uvažování vyhýbat jako moru. Jedním z reliktů socialistického uvažování je snaha přeorganizovávat a diktovat vlastnické vztahy z pozice nejvyšší autority. Linguet kdysi napsal, že duchem práva je vlastnictví a že i krutý vládce, který ovšem nechá na pokoji vlastnické vztahy svých poddaných, zemře pokojnou smrtí. Myslím, že měl pravdu.
Spíš než se pouštět do nějakých hurá akcí nebo propagovat zjednodušená a polovičatá řešení, je třeba konečně vypracovat nějakou skutečně pravicovou ekonomickou koncepci, která obstojí. Tato koncepce by měla začít redefinicí základních pojmů jako soukromé vlastnictví, protože je dnes chápeme jinak než v minulosti. Minulost je v tomto ohledu hodná studia, protože tam lze najít skutečné alternativy k liberálnímu kapitalismu / socialismu. Nechci minulost oprašovat, ale vystoupit z omezeného myšlenkového schématu kapitalismus vs socialismus, do kterého jsme, jak se zdá, zakletí.
Jedna z praktických věcí, která by určitě narovnala alespoň některé nespravedlnosti současného režimu, je zákaz lichvy, tedy všech půjček, za které člověk ručí sám a nikoliv svým reálným majetkem. Patrně i zákaz jiných půjček, které technicky lichva nejsou, ale vytvářejí nespravedlnost, např. půjčky, za které se ručí nemovitostí, ve které člověk žije apod.
@ Kaňka
Zkuste o tom uvažovat takhle: když kněží nemají žádnou vyšší důstojnost a tudíž by neměli mít žádná privilegia, proč by měli mít nějaká, ať už reálná nebo smyšlená, privilegia rezidenti Evropy oproti imigrantům, běloši proti barevným, muži proti ženám, normální chlapi proti buznám? Logika rovnosti (a svobody), kterou levice sleduje už od vámi zmíněné francouzské revoluce je pořád stejná a vede přesně k naší současné situaci.
————————–
@ Kaňka 01/10/2018 23:38
Vyšší kněžská důstojnost je spojená s vyššími požadavky na kněze. Celibát nebo alespoň dočasná zdrženlivost je takovým vyšším požadavkem. Viz moje odpověď Andrewovi.
Nevím, kde jste vzal, že katolíci považují intimní vztah mezi mužem a ženou za něco nízkého, takřka zvířecího. Existuje něco jako svátost manželství. Takže to nízké a zvířecí má pro nás svátostný charakter.
Jinak myslím, že vaše odpověď dobře ilustruje tezi, že útok na celibát je útokem na kněžství a v konečném důsledku na jakoukoliv hierarchii.
@ pan Malý 02/10/2018 13:43
Znovu opakuju, že nepotřebuju přijít s nějakou vlastní koncepcí. Stačí poukázat na slabiny té vaší. Pokud je skutečně vadná, rozumný člověk ji zavrhne, i když nemá po ruce alternativu.
V současné situaci lze těžko s nějakou alternativní koncepcí příjít, protože neexistuje teoretická základna, na které takovou koncepci vybudovat. Nebo o ní aspoň nevím. Všechny tzv. třetí cesty „zavání“ socialismem, včetně vaší koncepce.
Vědomě nebo nevědomky vycházíte z mnoha předpokladů, které jsou typické pro levici. Např. předpokládáte, že stát má přeorganizovávat vlastnické vztahy nebo že lid prostřednictvím státu vlastní podniky a může je rozdělovat podle svého, že je možné „shora“ nastavit a zachovávat nějakou funkční konfiguraci vlastnictví nebo řízení ekonomiky atd.
Co se dělo v devadesátých letech, je minulost. Podniky jsou dnes v soukromých rukou. Podle vás je třeba stávající vlastníky vyvlastnit a opět doufat, že se vše k dobrému obrátí. Jak to chcete obhájit? Na základě jakého morálního zákona je fakt, že firma má zahraničního vlastníka, zločinem?
Odkud berete jistotu, že vlastnění podniku zaměstnanci je morálně správnější a z praktického hlediska funkčnější? Intuitivně bych řekl, že neplatí ani jedno, ani druhé a že by takový model časem zkolaboval do standardní držby majoritního podílu minoritou. Ale možná na takové námitky odpovídáte ve své knize.
Každopádně je dost podstatné, zda vaše koncepce nese známky socialismu. Pokud má ty známky, tak to patrně socialismus je. A to by mělo člověka varovat. Za socialismu lidé práci měli a dokonce měla i smysl, někdy. Stačí to k rehabilitaci socialismu?
@ Andrew 02/10/2018 13:43
Církev není nějaká firma závislá na image a PR. Buď člověk akceptuje, že je to Bohem daná instituce nebo ne. Pokud ano, tak to není církev, kdo potřebuje lidi, ale lidi, kdo potřebují církev.
@ E.X. 03/10/2018 9:45
Křesťanský univerzalismus nevylučuje etnické verze. V rámci církve existují různé rity, i když samozřejmě určitý stupeň jednoty musí být zachován. Jinak kritika univerzalismu obecně mi připadá zcestná. Univerzalismus je důsledkem existence objektivních pravd. Něco o tom zde: https://fjwawak.wordpress.com/2017/11/25/je-univerzalismus-spatny/
@ Andrew 05/10/2018 13:43
Ano, tzv. Benediktova volba má něco do sebe v situaci, kdy jsou všechny instituce ovládány levicí. Na salazarovské experimenty je málo obecného konsenzu. Jinak souhlasím, že lze nějak obecně „zkonstruovat“ vlastnické struktury, ekonomiku atd., že lze naordinovat nějaký model, který pak bude automaticky fungovat a všechno bude dobrý. Pro liberály je to smithovská rádoby „neviditelná ruka“, pro socialisty stát. Ani jedno nefunguje.
Herbord: Před pár dny jsem Vám posílal email. Obdržel jste ode mne něco?
„Viac Platóna, menej Nietzscheho!“
To mi připomnělo jednu pasáž z Protokolů sionských mudrců:
„Vzpomeňte na úspěch, jaký nám přinesly teorie Darwina, Marxe a Nietzscheho. Demoralizující vliv těchto teorií, je vám již dnes zcela zřejmý.“
L. Ch.
Stavovský stát, který budoval Dolfuss nebo Salazar mi přijde jako lákavá možnost. Jen myslím, že se příliš snadno šermuje nějakým zestátňováním. KSČ po válce taky slibovala, že zestátní jen ty největší podniky, ale tam to neskončilo, na konec zabavovali i dílny, kde „vykořisťovatel“ pracoval sám rukama po boku svých 2-3 zaměstnanců. Proto jsem podezřívavý. Možná by bylo lepší zkusit nejdřív založit nějaké družstvo nebo samosprávnou továrnu a na tomto příkladu národu ukázat, že alternativa je možná, místo šíření velkých teorií o vzdálené změně všeho.
Vskutku interesantní spor o tom, která pohádka je lepší. Jestli si to přečte nějaký Žid, tak z toho bude mít druhou Chanuku.
pro E.X.
Nebojte se, že si s křesťany v následující době nevyrovnáme účty za minulost. Jimi nakradený majetek si vezmeme zpět a úroky budeme chtít v vyplatit v jejich bolesti, utrpení, krvi. Ať ten boží dobytek nastaví druhou tvář, letlamp máme plnej sklad…
Ještě jsem zapomněl zmínit křesťanský universalismus. Kdy křesťanství už z principu je tady pro všechny, hlavně pro ty duchovně menecene, chudé duchem, trpící. Universalismus vylučuje etnické náboženství a i když se to párkrát v dějinách církví vymklo z rukou, křesťanství zůstává nadále universalisticke a trpitelske. I když osobně mi nepřijde, že by církevní hodnostáři trpěli či následovali cestu Krista.
Krestanske církve nevedou k pozvednutí člověka, ale sráží ho do prachu, pěstují u něj pocit menecenosti, sexualitu vytesnuji a boji se ji. Delaji, ze neexistuje, právě kvůli tomuto vznikají u církevních hodnostářů sexuální frustrace a promiňt í různé posedlosti, na sexuálním deprivantovi není nic duchovního, ani presahujiciho normálního člověka. Naštěstí monopol církve skončil a tím konci í její pokrytectvi. Proklamovana pokora, skromnost, láska a tolerance? Kde už jsem to slyšel? Praktické následky známé sami. Prosazování monopolu na pravdu, trestání heretiku a premyslejicich lidi, genocida nevropských etnik, výchova sexuálních frustratu, monopol na vzdělávání, pravdu i posmrtny život. Naposledy zlodejske církevní restituce, které musí splácet všichni, ať jsou nabozensti pokrytci nebo ne. Dokud nebude církev vyvlastnena a nebude žít jen z darů svých věřících, nepohneme se nikam dal. A ano k temto spinavcum patrite i vy Pane Maly. Zopakuji tedy znovu otázku. Kolik jste potkal takových pohanu, jak je popisujete?
fjwawak : Církev si řeže pod sebou sama větev, ale to je rozhodnutí jejího vedení. Kvůli dogmatickému lpění na celibátu už církev ztratila miliony věřících v Latinské Americe. Tam mají velké problémy, že věřící zažívají nedostatek kněží a současně je lákají protestanti, kteří mají víc kněží. A že v historii bylo kněží více, i kdy už už celibát byl? Ano, bylo, ale protože nemohli přecházet ke konkurenci v době monopolu nebo téměř monopolu katolictví. O monopol Řím přišel a dnes buď upraví některá opatření, která jsou z člověka a ne z Boha, a nebo bude ztráta věřících pokračovat. Ale možná se mýlím a je to úmyslem, osekat z církve všechno přebytečné pochybující maso a smrsknout se jen na malou, ale ocelově pevnou skupinu 100% věrných věřících. Kolik seženete lidí, kteří budou ochotni žít spolu v manželství jako „bratr a a sestra“? Církev má prostě hrůzu ze sexu.
fjwawak, odpověď: Nechápu, že Vám tak leží v žaludku celibát kněží. V mém článku se k tomu vůbec nevěnuji, i když s celibátem naprosto souhlasím. O tom ale s lidmi Vašeho ražení se nemá smysl bavit. Mně jde o ekonomická témata. Je Vám proti srsti koncepce stav státu – tak co Vám brání přijít s jinou koncepcí, přijatelnou pro širokou veřejnost? Pakliže jenom si vybíjíte nervy nad koncepcí, která vadí jak kapitalistům, tak socialistům, přijďte s něčím novým! A co se týče půjček a lichvy, o tom píšu v knize „Konec liberalismu v Česku. A co dál?“ Asi jste ji nečetl, proto mě napadáte, že o tom se nezmiňuji. A prosím, sv. Tomáše si do huby neberte, jestliže se o něco a někoho opírám ve filosofii, tak pak je to sv. Tomáš. Ostatně, moje úvahy jsou vedeny se smyslu katolického sociálního učení, to klidně nazvěte jak chcete. A ještě k tomu socialismu: Pakliže je podnik v majetku jedince, a to vesměs jedince z ciziny, je třeba ho nahradit kolektivem pracujících v tom českém podniku. To se netýká podniků – píšu o tom ve své knize – , které jsou rodinnými majetky, anebo kde je prokazatelná historická legitimita majitelů. To se ovšem netýká podniků, jež se vytvořily během bolševické nadvlády, kde majetek podniků vlastnil stát, resp. KSČ. Tyto podniky za Klausovy tzv. reformy se daly do rukou StBákům a bolševikům, jež v nich dělali ředitele apod. Tito lidé podniky pak prodali, nejlépe Němcům za marky, a původní podnik se tímto vytuneloval, neboť jednak lidé ztratili práci, jednak technické zařízení podniků se rozprodalo a všelijak rozkradlo. Kdyby ovšem tehdy lidé měli rozum, Klause a jeho melody boys by kopli do zadku a místo něho přijali reformu Komárkovu, která počítala s kolektivním vlastnictvím, a zcela jistě by si nenechala ujít zahraniční východní trhy, protože by podniky i nadále vyráběly. Můžete to nazývat jak chcete, třeba socialismem, ale lidi především zajímá, zda mají práci a jestli má ta jejich práce smysl. Tenkrát se ovšem na Václaváku křičelo: Chceme rychle do Evropy, chceme kapitalismus… Máme ho mít.
fjwawak …když kněží nemají žádnou vyšší důstojnost… nějak nedokážu pochopit poitntu toho, že vyšší důstojnost kněžská je nutně podvázána „posvátným“ vzdorem proti přirozenému řádu věcí ve smyslu přitakání Boží vůli rozvíjet život plozením potomků.
Neplodný kněžský ritualista je dnes důstojný leda ve vlastních očích, jinak obecně má status pochybného nejspíše deviantního perverta. A prakticky vzato je duchovním otcem dnešní primitivní bezduchosti lidu obecného ve vztahu k životu sexuálnímu – rodičovskému, katolická schizoidní interpretace intimního vztahu mezi mužem a ženou coby něčeho přeci jen nízkého a takřka zvířecího. A to oproti ušlechtilé kultovně posvěcené impotenci kat. kněžstva, které touto cestou zbavilo vztah muže a ženy jakéhokoli numinozního obsahu a teď se diví kňourá a naříká nad tím čím to je, že lidé přistupují k sexu tak zvířecky a primitivně. Ten současný marast v doméně bezduchého sexuálního primitivismu který vládne západu je vaše dítě, katoličtí svatoušci.
@ Kaňka
Zkuste o tom uvažovat takhle: když kněží nemají žádnou vyšší důstojnost a tudíž by neměli mít žádná privilegia, proč by měli mít nějaká, ať už reálná nebo smyšlená, privilegia rezidenti Evropy oproti imigrantům, běloši proti barevným, muži proti ženám, normální chlapi proti buznám? Logika rovnosti (a svobody), kterou levice sleduje už od vámi zmíněné francouzské revoluce je pořád stejná a vede přesně k naší současné situaci.
@ pan Malý
Na to, abych odmítnul vaši tezi, stačí poukázat na její nedostatky. Nepotřebuju navrhovat náhradní řešení. Pokud ale myslíte, že třeba jednat, jen aby se jednalo, tak jen houšť. Já si myslím, že lepší je mít pro jednání rozumné důvody. A věřím, že sv. Tomáš by se na mě za to nezlobil.
Nazývám váš návrh socialismem, protože socialismus usiluje o 2 cíle: zničení vlastnictví a zničení rodiny. Jenom zavedení vašeho systému by znamenalo zásah do vlastnických struktur na úrovni pozemkových reforem či znárodňování. To je samo o sobě mravně neobhajitelné, i kdyby taková reforma přinesla pozitivní výsledky, o čemž velice silně pochybuju.
Nejsem ekonom a nemám po ruce nějakou rozumnou alternativu, která by nahradila současný systém. Vím jenom, že socialismus v jakékoliv podobě takovou alternativou není. Pravicově smýšlející člověk by se měl socialistickému uvažování vyhýbat jako moru. Jedním z reliktů socialistického uvažování je snaha přeorganizovávat a diktovat vlastnické vztahy z pozice nejvyšší autority. Linguet kdysi napsal, že duchem práva je vlastnictví a že i krutý vládce, který ovšem nechá na pokoji vlastnické vztahy svých poddaných, zemře pokojnou smrtí. Myslím, že měl pravdu.
Spíš než se pouštět do nějakých hurá akcí nebo propagovat zjednodušená a polovičatá řešení, je třeba konečně vypracovat nějakou skutečně pravicovou ekonomickou koncepci, která obstojí. Tato koncepce by měla začít redefinicí základních pojmů jako soukromé vlastnictví, protože je dnes chápeme jinak než v minulosti. Minulost je v tomto ohledu hodná studia, protože tam lze najít skutečné alternativy k liberálnímu kapitalismu / socialismu. Nechci minulost oprašovat, ale vystoupit z omezeného myšlenkového schématu kapitalismus vs socialismus, do kterého jsme, jak se zdá, zakletí.
Jedna z praktických věcí, která by určitě narovnala alespoň některé nespravedlnosti současného režimu, je zákaz lichvy, tedy všech půjček, za které člověk ručí sám a nikoliv svým reálným majetkem. Patrně i zákaz jiných půjček, které technicky lichva nejsou, ale vytvářejí nespravedlnost, např. půjčky, za které se ručí nemovitostí, ve které člověk žije apod.
@ Andrew
Protestantismus byl první úspěšný útok na kněžství, takže s protestanty bych nesrovnával. Pravoslavní se ženit mohou, ale sexuální zdrženlivost v souvislosti se slavením mše svaté platí i u nich, pokud je mi známo. Zákaz vstupovat do manželství u katolických kněží je dovedením tohoto požadavku k jeho logickému závěru nebo na vyšší úroveň, chcete-li. Vyjímky z tohoto pravidla mohou být, neboť nemanželství není ke slavení mše bezpodmínečně nutné.
Neargumentuju z pozice, že celibát je neměnná tradice a nevidím žádný problém v tom, že celibát byl ustanoven až ve středověku sv. Řehořem VII. Jak upozorňoval už de Maistre, dospělý člověk je jiný v dětství a jiný v dospělosti, proč požadovat na církvi, aby se chovala jako v dobách svého dětství? Nicméně sv. Řehoř spíš potvrdil existující požadavek, než ustanovil nový. Požadavek celibátu se údajně dá vystopovat až Apoštolům.
Úbytek kněžských povolání zcela jistě nesouvisí s tím, zda se kněží smí ženit či nikoliv. Celibát existoval i v dobách, kdy církev měla kněží dost. Pokud jde o homosexuály, je možné, že by jich v církvi ubylo, ale je to pouhá spekulace. Zda by ubylo kněžských poklesků, je zase jiná otázka. Možná by se hřešilo dál, jenom jiným způsobem. Řekl bych, že tyto věci souvisí spíš s celkovým stavem disciplíny v církvi než s celibátem.
Apoštolové možná dovolovali ženatým mužům, aby se stali biskupy. Zcela jistě však požadovali jejich zdrženlivost. Minimálně dočasnou, ale spíš trvalou. Sami manželským životem nežili, své rodiny dokonce opustili (Petr).
Důvody pro a proti celibátu kněží, které uvádíte, jsou spíš sociálního rázu, ale kněžství je víc než sociální služba a důvody pro celibát jsou hlavně duchovní. Kněžské povolání není jednoduché a není pro každého. Napodobování Krista, tedy především oběť, je úkolem každého křesťana, ale o kněžích to platí dvojnásob. To je jejich privilegium, o kterém jsem mluvil v odpovědi Kaňkovi.
Pokud se církev někdy vrátí ke svěcení ženatých mužů na kněze, bude vyžadovat jejich sexuální zdrženlivost v rámci svazku. Nemyslím však, že se ženatí začnou hrnout na kněžství. Pokud někdo požaduje zrušení celibátu z nějakých „praktických“ důvodů, jako třeba kvůli přeběhlictví oveček k protestantům, ukazuje to na jeho malověrnost. Ustoupením od zásad a snížením disciplíny se skóre většinou zvednout nepodaří, pokud můžu použít analogii ze sportu. Právě naopak.
fjwawak; To od vás moc hezké a sympatické, jak přiznáváte že kněžství je nadřazeno prostým rozmnožujícím se lidem, kteří jsou tím také blíže ke zvířatům. Jedině kněz v celibátu se nadřazuje nad tuto nižší formu života a pěkně „křesťansky“ opájí svoje ego tím, že je na vrcholu hierarchie.
Když nad tím tak přemýšlím, tak francouzká revoluce měla opravdu něco do sebe, když takovému kněžstvu dala papat jeho vlastní medicínu a pořádně s ním zametla.
fjwawak 21.9. odpověď: Je obecně známo, že žijeme ve smradlavé žumpě, ekonomicky i společensky. Kdo hledá, jak z toho, nachází způsoby, kdo fňuká jako že to nejde, hledá důvody. Netvrdím, že systém stav. státu a kolektivní vlastnictví výr. prostředků je něco, co převrátí svět, leč – myslím si já – je to jakási třetí cesta společnosti a zkusit po ní jít, je naše povinnost, anebo hnít v sionisty ovládaném kapitalismu, kde jedinec má, řečeno s Marxem jen ty svoje ruce, jinak je vykořeněn ze své země. Ano, je to jednoduché: Kdo na to má, vystuduje ekonomickou školu, popř. v cizině, k tomu různé doplňovací manažerská studia a pak se klidně přihlásí k nějakému podniku, kde Rada pracujících toho podniku vyhlásí výběrové řízení na funkci ředitele podniku. A pakliže tento uchazeč projde, má funkci ředitele. To je tak těžké to pochopit? Na závěr každého roku se dělá uzávěrka a buď podnik prosperuje, či nikoliv.
fjwawak: Je zajímavé, že celibát povinný mají jen katoličtí kněží. Není povinný u protestantů a pravoslavných křesťanů. A nemyslím si, že by jejich péče o stádo byla nějak horší. Dokonce i u katolíků je pár kněží s manželkami: 1) řečtí katolíci v unii s papežem 2) bývalí příslušníci podzemní církve, kteří se tehdy oženili 3) anglikánští kněží, kteří konvertovali ke katolictví. Povinný celibát není věčný příkaz od Boha, ale až přikázání středověkých papežů. Můžeme potom mluvit o tradici, když to není zákon prvního tisíciletí fungování církve? Byl snad ženatý Kosmas v 11. století méně knězem? Katolická církev je už dnes v maléru, když věkový průměr kněží stoupá a semináře zejí prázdnotou. Navíc do církve často chodí různí devianti, aby se ukryl pod závojem celibátu. A když jejich činnost praskne, dělá to církvi ostudu. Co se týká apoštolů požadovali, aby byl na příklad biskup muž dobré pověsti, ženatý jen jednou (přesnou citaci teď nebudu hledat). Vypadá to, že tehdy měli volbu, jestli se oženit nebo ne. Požadavek byl jen na to, aby ženu neopustili a neženili se znovu. Celibát má samozřejmě výhody a nevýhody a podle mého dnes převažují ty nevýhody. Výhody: 1) nadřízení mohou kněze poslat kam chtějí, rodinné vazby ho nikde nedrží 2) kněz by měl být odolný proti vydírání světskou mocí, sám se mučednické smrti nebojí a nemohou hrozit jeho rodině 3) církev nemusí řešit skandální rozvody a dělit majetek rodinám 4) možnost plně se ponořit do duchovní práce, péče o nemocné nebo pedagogiky bez starostí o nálady manželky 5) omezení rizika nepotismu, nelze prosazovat do funkcí syny, ale jen synovce Nevýhody: 1) věčné pokušení hřešit tajně s milenkami, vztahy s hospodyněmi atd. 2) nedostatek kněží, když zájemci o kněžství mohou přejít k jiné církvi 3) ti zmínění devianti halící se celibátem do ctnosti se schovávají v církvi, je to jen menšina kněží, ale dělá špatné jméno 4) vypadá to podivně, když kněz v celibátu vede předmanželskou přípravu snoubenců a hrozí peklem proti rozvodu a radí jak se mají vychovávat děti. Je otcem v Kristu, ale nemá s těmi věcmi zkušenosti. Ať si dělají katolíci, co chtějí, ale nemohou se divit, že je toto oslabuje. Už dnes tlačí biskupové z Brazílie na papeže ohledně těchto věcí, protože jim utíkají ovečky i kněží k protestantské konkurenci. Pokud je vaším cílem církev takto očistit od všech nepevných, váhajících a mít jen malé stádo absolutně věrných, potom staniž se.
@ Kaňka: Podle této logiky by zpupně a rouhavě plival na Boží řád sám Ježíš Kristus, neboť nezaložil rodinu a navíc se místo toho nechal umučit k smrti. Mít potomstvo je dobré, ale není to jediné, ani nejvyšší dobro, ke kterému je člověk v životě předurčen. Jinak bychom nebyli o moc víc než zvířata. Kněz je povolán k tomu, aby napodoboval Krista a odevzdal se církvi jako ženich nevěstě, byl duchovním otcem svého stáda a vedl ho ke spáse. Kněz je nebo má být něčím víc než obyčejným věřícím. Útok na celibát je útokem na kněžství, poslední zbytek hierarchie v moderním světě (viz moje odpověď Andrewovi níže).
L. Ch.
To máte bezpochyby pravdu, s kritikou nárokovej mentality sa stotožňujem. Lenže Kotlebova strana dostane za 4 roky v parlamente 3,5 milióna eur, a pokiaľ viem, veľkú mediálnu kampaň nerobila (ono to v ich prípade ani veľmi nejde). Aj sídlo si kúpili až po zvolení. Kotleba bol skôr v dedinkách na „návsi“, robil terénnu prácu. Nemyslím si, že by boli po finančnej stránke odkázaní na takýchto regionálnych „podnikateľov“.
Ten Karlov list otvára zaujímavú tému, pre aký národ to vlastne národovci chcú byť aktívni, keď sa im množstvo, ak nie väčšina, smeje…
Dobre už bolo – to máte od Bedřicha Lancknechta ;) Ale vážne, pozorujúc tú roztrieštenosť, že sa ani nezhodneme na ideologicky/príkladom vedúcich osobnostiach, niečo na tom bude. Ľavica pracuje s princípom solidarity, komunity(-izmu), nároku – nemajú problém byť „triggered“ a spolupracovať. Pravicový princíp elitárstva, nietzscheánskeho individualizmu všetko zabíja. Viac Platóna, menej Nietzscheho! Ale to už ozaj spamujem.
Kotleba ma sklamal, že ťahá do politiky takéto typy, to je všetko, čo som chcel.
fjwawak; Právě že vysvětlení to není, aspoň jak pro koho a úhel pohledu. Mám za to, že není užšího svazku než osobně přitakat vůli Stvořitele a vytvořit – zplodit něco skutečně živě metafyzického, byť jen dočasně ale přeci jen průkazně tj. potomka. Kněz v celibátu zpupně a rouhavě plive na Boží řád, protože jeho doměle užší vztah k Bohu je prezentován – doložen jen prázdnou rituální pózou. Katolické kněžstvo mluví o posvátnosti svazku manželského ale současně tuto údajnou svátost degraduje a hanobí anóbrž se jí samo neúčastní.
Járo ze sokola + krutí dravci se vylíhli v německu z nemalých hord chcípáckých alkoholiků a deprivantů. Když vládne bída tak lidé nějak vůbec ani trochu nemají chuť tolerovat parazity a živit je. Celkem přirozeně začnou formovat režim, který bude rezonovat s jejich zájmy, a to se stalo v německu 30tých let. Tatík Hitler tak do značné míry spíše nasedl do již rozjetého a motivovaného vlaku a dal mu směr.
Redakce; Beru na vědomí a budu se krotit.
Herbord: Dokud se lidé nenaučí principu – chci-li, aby někdo bojoval za mé zájmy, musím být ochoten tento boj zásadním způsobem finančně podporovat – tak si politický aktivista bude nucen opatřovat prostředky všelijak.
Žije-li vedení nějaké strany nebo hnutí z příspěvků řadových členů, je závislé na jejich podpoře a cítí vůči nim i vnitřně větší morální závazek. Ten, kdo se dobrovolně vzdává citelné části svých osobní příjmů ve prospěch těch, co bojují, má přirozený nárok na to očekávat, že budou konat také v jeho zájmu.
Obecná neochota většiny lidí platit za politické služby, vede mimo jiné k tomu, že je politický aktivista nucen hrát dvojí hru. Jednu hraje směrem k voličům, kteří mu mohou pomoci prostřednictvím voleb dosáhnout na státem placenou funkci a druhou směrem k těm, kteří ho na jeho cestě vydatně finančně podporují. Výjimku tvoří ti, kdo mají dostatek vlastních soukromých zdrojů k financování své politické činnosti.
—
Mezi námi. Raději neočekávejme, že pokud dojde k nějaké společenské revoluci, že se nám ta změna, kterou přinese, bude zamlouvat. Lépe už bylo.
Přikládám úryvek z dopisu, který v roce 1948 napsal Karel VI. kníže ze Schwarzenbergu heraldikovi kapitánu Jiřímu Loudovi:
„Pozemková reforma se dostává do stádia, kdy… ztratím ponenáhlu zájem na dějinách národa, který rozhodně chce zničit všecky stopy své minulosti a soustavně vyvlastňuje tytéž lidi, které vyvlastňovali už Němci. Když na to byl trest smrti, neschovával jsem si zbraň pro případ povstání, a nezlomil jsem si nohu při povstání, za předpokladu, že mi toto osvobození přinese existenční zničení.“
L. Ch.
Je to offtopic, ale nedá mi. Strana Kotleba – LSNS už párkrát debatovaná na týchto stránkach bola, aj Mazurek tu má rozhovor. Teraz nedávno vyšli blogy od slovenského investigatívca Radovana Bránika, ktorý svojho času vystupoval aj ako odborník na extrémizmus – čiže čitateľov DP asi rád nemá :). Jeho zistenia sú však závažné, spomína skupinu Aeterna Germanitas, ktorá má vykonávať kriminálnu činnosť, jej členom je aj istý Suja.
https://branik.blog.sme.sk/c/492535/synovia-detvy-bytes-a-dalsi-z-kola-von.html
Je to však text, kt. nadväzuje na predošlý a nie je dobre napísaný, pripájam ho kvôli fotke a zbežnému popisu skupinky. Dokončenie by malo byť v tretej časti.
Tu je Sujov profil popisnejší:
https://plus7dni.pluska.sk/kauzy/cernakov-vojak-vycvicil-muzov-mafianskeho-bosa-odsudili-ho-vydieranie-dnes-zije-luxuse-kandiduje-kotlebu
Mikuláš Černák bol v 90. rokoch mafiánsky boss bossov, teraz doživotie za x úkladných vrážd.
Čítal som aj komentáre miestnych z Podpoľania, typická plešatá skupinka v chudobnom regióne. A tým to nekončí. Suja bol na kandidátke LSNS v regionálnych voľbách, dostal 2153 hlasov, chodí s nimi na mítingy, reční.
No a teraz Uhrík, podpredseda LSNS: „Voči pánovi Sujovi nemáme kompetenciu vynášať akékoľvek súdy a ani vyvodzovať personálnu zodpovednosť, pretože nebol a ani nie je člen strany, ani náš kandidát.“ Striktná výroková logika dáva Uhríkovi za pravdu – možno nie je člen a teraz ani nekandiduje – veď ani nie je kde. Ale inak je to zúfalé popieranie, de facto je člen ich politického tímu, hoc aj bez zeleného straníckeho preukazu, existuje 300 fotiek s ním a Kotlebom. Proste sedlačina. Aj takto vyzerá pravá národovecká politika na Slovensku. Stupídna arogancia LSNS, už niekoľkokrát preukázaná. Človek čo cvičil černákovcov ako budúci minister vnútra, keď vyhrajú „naši“.
Uzavriem to tým, že jedna vec je debata o riešeniach a druhá kto sa naozaj chopí moci. Na Slovensku to môžu byť chlapci na džípoch a azbestové ksichty ako Uhrík s Kotlebom.
@ Andrew
Tím výmyslem středověkých papežů bylo napodobovat Krista. K tomu patří sexuální zdrženlivost a později i zákaz vstupovat do manželství. Útok na celibát je ve skutečnosti útokem na kněžství. Útok na kněžství je útokem na hierarchii a na patriarchát, protože kněz je duchovním otcem svého stáda. Protestantismus byl takovým útokem na duchovní patriarchát, liberalismus nutně následoval jako útok na světskou autoritu.
@ Ladislav Malý
Tento zaměstnanecký socialismus, jak ho popisujete, vychází z dle mého soudu mylné představy, že rozhodování v rukou lidu je nějakým způsobem lepší a spravedlivější. Je to v podstatě jen další varianta levicového myšlení. Pravice má sklon vidět v socialismu jedinou alternativu k ekonomickému liberalismu. Je to pochopitelné vzhledem k socialistickému monopolu na neliberální ekonomické myšlení, ale je to špatně. Socialismus v jakékoliv formě prostě není alternativa, určitě ne pro pravičáka.
S vámi je pane Kaňka řeč jak rozprávka, jak říkají naši východní sousedé. Víte možná bude lepší, když tuhle naši debatu ukončíme. V tomhle ohledu se neshodnem a pouze plevelíme diskuzi.
Tak si dovolím přidat poslední názor a pak to utnu a půjdu se věnovat něčemu lepšímu, třeba nácviku sardinenpackungu některých skupin spoluobčanů, haha. To se zdá lehký jenom navenek ale ve skutečnosti je to hotová věda ale zase je to zábava a jak říká jeden agent ve výslužbě „samá práce a žádná sranda dělá z lidí voly.“
Předně vůbec nerozporuji vedoucí úlohu židů v protibělošském hnutí. Ale teď mi vysvětlete, proč to stále omíláte? Vždyť je to jejich odvěká strategie. Oni se nemění, jedou stále podle toho plánu. Co znamenaly války Kartága proti Římu? Boj semity s bělochem! Spíš mi řekněte, proč se jim historicky tak daří, že všechno přežijí a naopak ty, co se je snaží zničit, nakonec vždycky zlikvidují. Je to podle vás zásluha jejich schopností nebo spíš stupidita a „lajdáckost“ jejích protivníků?
Dál tady operujete s tím, že v případě kolapsu a bídy se vynoří krutí dravci. Zde v Čechách? Jo leda kdyby byly slevy na ajfouny a v Lídlu byl levnější sluneční olej. Podívejte se na fyzický stav mužů v produktivním věku, jejich znalosti z oblasti boje a takzvaného přežití (Counter-Strike, sbírání hub a pohádky litovelské legendy „Specnazu“ Marka Dago Chlíbka v to samozřejmě nepočítám) a hlavně na jejich psychiku. Víte, kolik je dneska v naší populací alkoholiků, feťáků a dalších závislých, v jak děsivém množství jsou zastoupeny duševní choroby, kolik lidí bere pravidelně medikamenty na depresi,schizofrenii a podobné nemoci? Bez nich by často ani nemohli běžně fungovat! Dostat tyto existence na nějaký aspoň trochu efektivní stav by znamenalo nahnat je do výcvikových táborů na minimálně rok a to opravdu minimálně. Pokud se podíváte na dnešní KZP u armády, za tři měsíce naučí ten dobytek akorát mýt si ruce po toaletě, chodit rovně a zdravit nadřízeného a to sou lidi, co tam jdou dobrovolně a mají o to jakýs takýs zájem. Fyzicky stojí většina za ehm ehm, psychicky jsou pořád u svých starejch nebo mamínek, nikdy si skutečně nesáhli na dno. Když budou hodně dobří, můžou si sednout za knipl a stát se dobrými operátory bojové techniky třeba Pandurů, protože tam všechnu práci odvedou servopohony, hydraulika a řídící/balistický počítač ale jako bojovníci ve srovnání třeba s kavkazskými horaly nemají šanci.
Jestli je pro vás defétizmus nazírat poněkud kritickým okem na naši současnou situaci a hledat vhodnou volbu pro konsolidaci a odpoutání se od dna ve kterém jsme, tak pak asi jsem defétista. Ano, jsem zkrátka padouch a jak říkáte „rasozrádná svině preferující prznění bílé rasy.“ Krásný citát, to jste opsal nebo vymyslel?
Začnu od konce, nehledám za každým zlem světa židy, ale pokud nějaký žid či židovka veřejně dozná klíčivou zásluhu židů na dobrodiní multikulturalismu, tak prostě nelze než konstatovat, že jsou to opravdu škůdci a problém. Benjamin Kuras a řada jemu podobných osvícenců tuto neblahou image výrazně nezvrátí. Viz pár odkazů, nejspíš jejich obsah znáte, ale pro jistotu..
https://www.youtube.com/watch?v=-7ldT3YL2Kw
https://cechycechum.wordpress.com/2013/06/30/httpdeliandiver-org201306rabin-baruch-efrati-islamizace-evropy-je-spravna-vec-html/
…Nechtějí se změnit, a proto se musí ke změně přinutit. To ovšem zajistí až praktická, fyzická, brachiální interakce s barevným barbarem. Pak vznikne skutečná BÍLÁ SÍLA…
Co na to říct.. no víte vy špatně maskovaná machometská agitační kanceláři jen si to nemalujte tak růžově a lacině. Každý predátor pokud bude uvržen do blahobytu zpohodlní, ale jak mu přestanou létati pečení holubi do huby, stane se podrážděným netolerantním a opět krutým dravcem. Váš poněkud samolibý model budoucnosti pracuje s blahobytem jako by měl býti trvalým stavem ještě dalších 10-20 let, obávám se ale, že je to naivní a nereálné očekávání. Ve třicátých letech se svět taky náramně divil co se to stalo s tím náramně kulturním kultivovaným německem, on totiž přišel hlad a svrab a už to lítalo…
Koment na téma taťka Hiter jsem nakonec vymazal, protože házet perly defétistickým rasozrádným sviním preferujícím prznění bílé rasy nemá žádného smyslu.
A ještě doplněk, pane Kaňka. Nehledejte pořád za každým zlem světa židy, jak to dělá například Spiknutí proti lidstvu a církvi. Zkuste se podívat na „nás“ jako lidstvo aspoň trochu objektivně. Pak vám dojde, že většina lidí byla, je a bude dobytek, který si hledá ovčáka, co by ho pásl.
Podívejte se pane Kaňka, vůbec jste se mě nedotknul, ale nadávky jsou po dosažení určitého věku prostě trapné.
Nikde neříkám, že bych si zvolil islám jako svůj životní světonázor, obecně k němu chovám zhruba stejné sympatie jako k těm předešlým, ale musím uznat i jeho světlé stránky počínaje mnohoženstvím přes násilí a boj, stále funkční a praktikované otroctví, naprosté pohrdání takzvanými lidskými právy atd.
Neříkal snad kdysi tatíček Hitler, že kdyby Němci měli islám místo křesťanství, patřil by jim celý svět? Umíte si představit, co by dokázaly evropské geny ve spojení s upravenou formou islámu? Veškeré dosavadní imperiální říše by se staly jenom dětskými větry ve srovnání s orkánem, který by nastal.
A ne, opravdu nelikviduji své prostředí, jsem a navždy budu běloch! Odkaz Evropy je pro mě v anticko-pohanských kořenech a nikdy ne v prolhaném a vnuceném křesťansko-židovském odkazu (co to vůbec je za perverzitu?). Naštěstí ale nejsem vázán na náboženství jako životní potřebu!
Zkrátka a dobře, smiřme se s tím, že jedno židovské náboženství v Evropě – křesťanství, brzy vystřídá druhé židovské náboženství – islám. Tomu prostě nezabráníme žádnými články nebo komentáři ani sněním o občanské válce, to je dějinný vývoj. Valná většina Evropanů je hloupá, slabá, ztučnělá, líná a neochotná cokoli obětovat ve prospěch budoucnosti, připomínají bílé cikány. Nechtějí se změnit, a proto se musí ke změně přinutit. To ovšem zajistí až praktická, fyzická, brachiální interakce s barevným barbarem. Pak vznikne skutečná BÍLÁ SÍLA, a tím nemyslím obtloustlé potetované idioty s vyholenou hlavou, jejichž „kvalita“ spočívá akorát v množství vychlastaných piv a sežraných vepřových kolen….
„Promiň“ Járo ze sokola, že sem se tě dotknul. Ale když vybliješ takovej sranec jako; Pro mě je to mnohem větší nepřítel než islám a tak se k nim budu chovat neboli když uvidím topícího se křesťana, s úsměvem na rtu mu hodím betonové kolo! Tak tě nedokážu vnímat jinak než jako nejspíš klasicky škodlivýho Židáckýho trotla. Trotla, kterej aktuálně ze všech sil úspěšně likviduje svoji hostitelskou křesťanskou kulturu a ve jménu halachy ji servíruje muslimům k sežrání, protože jsou dle židovského zákona na rozdíl od křesťanů, víc košer.
A není ten mlsnej páter spíš tvůj problém? Já nejsem katolík, a nemám rád křesťanství, ale ono na rozdíl od islámu a judaismu historicky vykázalo známky nemoci, která je aspoň trochu schopná kritický sebereflexe alias sebeléčení.
pro Kaňku
Samozřejmě že bych mohl, ale opravdu nemíním diskutovat s jedincem, který označuje druhého za ještě horšího než je debilní retardovaný trotl.
Co mě také fascinuje, je slovo „skurvený“. Není to nějaký argot podlidí z Felvidéku? A nebyla čírou náhodou vaše matka bigotní fanatička nutící vás chodit do hodin katechismu, kde si vás „podával“ nějaký mlsný páter? To by mnohé vysvětlovalo…
…Historicky je křesťanství nejodpudivější režim, který na světě existoval!…
No to si snad k***a děláš prdel, Járo ze sokola. I retardovanej d****í trotl by na světě našel x1000 ještě s****enějších režimů než křesťanství. Mohl by jsi svůj výrok prosím pěkně nějak argumentačně podložit?
EDIT: Berte to jako poslední varování – Redakce.
Odpověď panu Marcianu: Zhruba a naprosto zkráceně: Jde o to, že podnik patří těm lidem, v němý pracují, každý má řekněme po jedné akcii, technici třeba dvě. Pracující v podniku si ustaví radu ze svých řad. Tato rada ve výběrovém řízení zvolí ředitele podniku, ten pochází “ z venku“ mimo podnik. Tento ředitel si s sebou do řízení podniku vezme své lidi a rada pracujících mu dá placet k řízení podniku. Každý rok je závěrečné účtování a bu´d podnik prosperuje a má zisk, anebo prodělá, a potom záleží na řediteli jak z toho vybruslí před radou pracujících. Je zde výhoda, že lidé pracují na svém, a to doslova, podnik patří jim, tedy potažmo národu. Přirozeně, že se mohou konat fúze, ale to všechno záleží na pracujících podniku. Neexistuje, aby někdo podnik prodal do ciziny! Lidé jsou závislí na svém podniku,a tak se starají. To, co zde naznačuji, není nic nového, je to projekt z roku -68. Právě tehdy se jednalo o tom, že z všelidového vlastnictví výr. prostředků se provede změna na vlastnictví kolektivní, dokonce už byl k realizaci proveden plán, ale politická situace tomu zabránila.
@ Kaňka
Vysvětlení je jednoduché. Jedni jsou povoláni k manželskému a rodinnému životu, jiní k životu v užším svazku se Stvořitelem. Právě ten pojem „povolání“ hrál dost podstatnou v křesťanské kultuře Evropy a odlišoval ji od kastovních a jiných otrockých systémů okolního světa.
K článku: Obsahově lze s mnoha věcmi souhlasit, ale styl a tón psaní pana Malého mě nikdy moc neslovoval.
Není mi jasné, jak mi chtěl autor dosáhnout onoho zespolečenštění výrobních prostředků. Násilným vyvlastněním, kteří by mohlo skončit válkou Čechů proti Čechům a národ takto rozdělit větší záští než jakou je rozdělen dnes místo jeho sjednocení. Nebo snad utopickým přesvědčením všech vlastníků, aby se svých výrobních prostředků vzdali dobrovolně tedy takové ty pověstné kádě společného majetku jako v husitském Táboře?! Stavovský stát právě nevyžaduje toto kolektivní vlastnictví. V Portugalsku Salazar na dílny lidem nesahal.A pokud by k tomu nějaký vládce sáhl, budem mít blíž ke Stalinovi a Gottwaldovi než Salazarovi.
Kaňka : Celibát kněží je výmysl nějakého středověkého papeže. Bůh ho nepřikazuje. Písmo svaté ho nežádá. Ještě katolík Kosmas koncem 11. století měl manželku. A podle listů apoštolů musí být biskup člověk zbožný a mravný, všeobecně dobré pověsti, který se oženil v životě maximálně jednou tedy apoštolové chtěli biskupa žijícího dle své volby v celibátu nebo ve stálé rodině. Stačilo mít jednu ženu a nebýt děvkař. A co se týká potratu nevyhovuje mi ani katolická morálka a ani ta postmoderní…protože katolíci odmítají potrat i v krajním případě těžké vady dítěte. Nechat dítě, aby se narodilo bez rukou nebo nohou a s dalšími těžkými deformacemi je nelidské, i když dle katolíků utrpení přibližuje člověka Bohu. Na druhou stranu postmoderní morálka liberastů relativizuje vinu za zabití zdravého dítěte jen z rozmaru, protože prý žena má právo rozhodovat o svém těle! O těle ano, ale dítě je sice v těle matky, ale je to druhé jiné tělo. Kdo chce rozhodovat o svém těle, může si utnout ruku. Potraty ano, ale jen jako krajní řešení ve výjimečné situaci. A už vůbec ne ten hnus, který byl nedávno chválen Demokraty v USA tzv. parciální porod v posledním trimestru tedy brutální krvavá vražda. „Parciální porod“ je podobný eufemismus jako „zvláštní zacházení“. Mám pocit, že už to v USA zakázali, ale jistí s tím nejsem.
Cenný a podnětný článek, a v celostním kontextu, též koment od EX. Musím vypíchnout jednu zásadní věc,od L Malého…
Jak asi chápou tito pravicoví lidé zázrak stvoření člověka? Že je klidně možné ho zavraždit v lůně své matky?…
Tož mi někdo vysvětlete, jak pak mohou kněžští katoličtí ctitelé života při své citlivosti vůči jeho posvátnosti tento život nerozvíjet ale nechat zahnívat vyhnívat a nerozmnožovat se? Každý katolický kněz či jeptiška je živoucí demonstrací zločinu potratu, protože vědomě a programově vlastní celoživotní impotencí zablokovali možnost sebevyjádření Boha v lidské bytosti.
Stavovský systém? Něco jako bylo v Salazarově Portugalsku nebo Dolfussově Rakousku. Je otázka, jak to definovat, ale něco takového zní dobře. Jen ty výrobní prostředky v těchto zemích naštěstí kolektivní nebyli aspoň ne všechny. To je opravdová Třetí cesta. Nesouhlasím s kritikou husitů. Ano, dělali taky chyby, ale jejich násilí bylo reakcí na násilí tehdejší církve. Tehdejší katolická církev šlapala po svých členech podobně jak odnes neomarxistický Brusel šlape po členech. Původní myšlenka EU byla dobrá, ale temné síly ji pošpinily a s církví to bylo podobné už tehdy.
Podľa nadpisu som čakal aspoň nejaké prínosné rady a zaujímavé podnety, ale dostal som len klišoidný, zbytočný blábol, akých som čítal už tucty, od autora očividne dosť odrezaného od reality. Ešte ako tak pochopím stávku na katolicizmus povedzme v takom Poľsku. Ale v Česku? Tam je to jednoznačne slepá ulička.
Jestli má být křesťanství jako duševní vir méněcenných součástí českého národního hnutí, tak rovnou říkám, že nemám o takové „národní“ hnutí zájem. To je jako dvakrát spadnout do kloaky maximy. Podruhé se už z toho nelze vyhrabat, člověk se v těch výkalech zkrátka utopí.
Historicky je křesťanství nejodpudivější režim, který na světě existoval! Klady by šly spočítat na prstech jedné ruky nešikovného pracovníka obsluhy cirkulárky, negativ je takřka nekonečno.
Ne, děkuji, ale ať si Národní sjednocení nebo jak si ta banda židobijců za svoji hloupou a zvrácenou ideu bojuje samo. Pro mě je to mnohem větší nepřítel než islám a tak se k nim budu chovat neboli když uvidím topícího se křesťana, s úsměvem na rtu mu hodím betonové kolo!
Na 90% s p. Malým plne súhlasím. Jediná vec, s ktorou mám problém, je kolektívne vlastníctvo výrobných prostriedkov. Neviem si predstaviť fungovanie kolektívnej zodpovednosti za zverený výrobný závod či dielňu, moje spomienky na obdobie 1948-1989, na slastné rozkrádanie spoločného vlastníctva sú silné. Prvým bodom je pre mňa individuálny boj proti mravnej tuposti – cit.“být dochvilný, stát za svým slovem, být čestný, nepodrážet kamarády, být upřímný, vážit si názoru druhých, umět diskutovat“ koniec cit. – tu musíme všetci začať a na tomto základe budovať budúcnosť.
Kolik jste pane Malý potkal pohanu, jak je popisujete? Dost stvavy článek starého střihu, nějaké katolické kulturní obrození se natesti u nas nekoná a věřím, že dnešní katolická církev v podobě, jak ji známe skončí na smetisti dějin. Rád zůstávám u svého satanismu.