25 fascinujících faktů ze světa demografie (obraz: Raymond Douillet – Un petit tour et adieu /Krátká pouť a sbohem/)
Autor: Anatoly Karlin
Nemíním se v tomto článku zabývat informacemi, které lépe informovaní „normálové“ vesměs dávno vědí: Že Izrael svou porodností představuje podivnou výjimku ze standardu Prvního světa, že se fertilita islámského světa propadá rychlostí volného pádu; že předpokládaná délka dožití rychle roste skoro po celém světě; že americké bělochy ve velkém kosí „velké bělošské umírání“ (Great White Death) a že všechny rasové skupiny v USA si v délce dožití vedou lépe než jejich soukmenovci ve zbytku světa – s výjimkou bělochů, kteří umírají dříve než většina Evropanů.
Nehodlám psát o tak banálních kuriozitkách, jako že v titěrném Bangladéši žije více lidí než v Rusku. ani módně kontroverzních tématech jako Eurábie, Velká výměna atd., jelikož jsem si jimi zabýval už minulosti.
Navíc to všechno snadno najdete na stránkách jako Our World in Data nebo v knížkách Stevena Pinkera.
Místo toho se zaměřím na méně „profláklé“ a esoteričtější informace, jež považuji za skutečně zajímavé především z historické nebo futuristické perspektivy.
***
Demografická geopolitika
(1) Celosvětová řecká populace se drží někde kolem 10 milionů už od časů Alexandra Velikého. Jejich podíl na celosvětové populaci se ovšem propadl z asi 5 % na dnešní jen o něco málo víc než desetinu procenta.
Zdroj: Hansen, Mogens Herman. 2008. “An Update on the Shotgun Method.” Greek, Roman and Byzantine Studies 48 (3): 259–86.
(2) V roce 1900 měla Evropa pětkrát více obyvatel (~400 mil.) než subsaharská Afrika (~80 mil.).
Do roku 2100 bude obyvatelstvo subsaharské Afriky (~4 mld.) osmkrát početnější než to evropské (~650 mil.).
Nevídaný obrat!
Zdroj: Maddison Project; UN World Population Prospects.
(3a) Fascinující je také srovnání moderních národních států s jejich středověkými protějšky (před zásahem morové epidemie Černé smrti):
- Francie narostla jen na trojnásobek: z asi 20 milionů lidí na současných 65 milionů.
- Anglie se ovšem početně zdesetinásobila z šesti milionů na šedesát.
- Itálie je sedmkrát početnější: 9 milionů lidí ve středověku, 60 v současnosti.
- Indů je patnáctkrát více, středověkých asi sto milionů se rozrostlo na 1,7 mld. (včetně Bangladéše a Pákistánu).
- Podobný vzestup zažila i Čína: ze 100 milionů na 1,4 miliardy.
- Byzantinci-Řekové „zůstali na svých“ deseti milionech (viz výše).
- Ruské země prožily masivní zhuštění obyvatelstva ze šesti na 190 milionů.
Zdroj: Maddison Project.
(3b) Rusku se tedy navzdory obrovským ztrátám demografického potenciálu v průběhu 20. století v dlouhodobé perspektivě vedlo velice dobře a jeho podíl na populaci evropského kontinentu se zvýšil z asi 5 % na 20 % (pokud započteme i Ukrajinu a Bělorusko, dokonce celou čtvrtinu). V tomto ohledu je tedy Rusko zrcadlovým obrazem Francie. Sláva mušketě a bramborám!
(3c) V širším měřítku pak Evropa s Čínou navzdory podobné středověké základně kolem sto milionů lidí skončily dnes na velice odlišných číslech: Číňanů je dvakrát tolik co Evropanů (1,4 mld. vs. 700 mil.). Výhoda zaostalosti – pozdější demografický přechod ponechal obyvatelstvu více času k prudkému růstu.
Zdroj: Enrico Spolaore, Romain Wacziarg. 2019. “Fertility and Modernity.” Working Paper Series. National Bureau of Economic Research.
(4) Francie jako první moderní země na světě prošla přeměnou porodnosti, která měla kořeny v životním stylu francouzské šlechty 18. století. Podíl Francouzů na evropské populaci se následně propadl z pětiny ve středověku na méně než desetinu koncem 19. století.
(5) Masivní demografické ztráty na úrovni východní Evropy za 2. světové války nebyly v malthusiánské éře ničím výjimečným.
- Třicetiletá válka v Německu nebo mongolský vpád do Ruska a Persie zahubily třetinu tamějšího obyvatelstva.
- Války a chaos spojené s koncem dynastií obvykle zabily někde mezi třetinou a polovinou Číňanů. (viz kliodynamika /matematické modelování historie/ Petera Turchina – pozn. DP)
(6) Stali se demografickým vítězem 20. století Turci?
- 1914: 13,7 mil. Turků vs. 10 milionů Arménů a Řeků (1,3:1) & ~170 milionů v Ruské říši – ošidná situace.
- 2017: 80,8 mil. Turků vs. 13,7 milionů Arménů a Řeků (6:1) & ~150 milionů v Ruské federaci – bezpečnější než kdy předtím.
(7) Poměr obyvatelstva mezi Ruskem a Ukrajinou se od roku 1992 snížil z 3:1 na skoro 5:1. Ironií osudu tak byla nezávislost země pro rovnováhu ukrajinského obyvatelstva s Rusy mnohem ničivější než ty nejhorší Kaganovičovy nebo nacistické ukrutnosti.
Demografie komunismu
(8a) Kdyby Rusko neprodělalo trojí demografickou pohromu v podobě bolševismu, 2. světové války a kolapsu 90. let, mělo by ve svých dnešních hranicích v roce 2017 při zachování ukazatelů plodnosti a migrace 261,8 milionu obyvatel, tedy dvojnásobek jeho skutečné populace 146 milionů lidí.
Zdroj: Anatoly Vishnevsky. Демографические итоги послереволюционного столетия & Демографические катастрофы ХХ века.
(8b) Podle mých velice přibližných výpočtů, založených na vícero zdrojích, se počet obyvatel následujících útvarů v jejich stávajících hranicích proměnil mezi lety 1913/14 a 1945/46 zhruba následovně:
- Rusko – 91 mil./97 mil.
- Ukrajina – 35 mil./34 mil.
- Bělorusko – 7,5 mil./7,7 mil.
Jestliže přijmeme výše nastíněné potenciální ztrojnásobení u všech těchto populací, mohli jsme dnes mít na scéně ruskou říši či republiku 120 miliony plně poruštěných Bělorusů a z velké části rusifikovaných Ukrajinců navíc – a celkovou slovanskou populací téměř 400 milionů lidí.
To je mimochodem dvakrát víc než počet bílých Američanů a jednoznačně nejpočetnější evropská etnická skupina, skoro tak velká jako celá dnešní západní Evropa.
(8c) Celkový počet obyvatel této hypotetické Ruské říše, pokud by si zachovala vládu také nad centrální Asií a Kavkazem a v průběhu 20. stol. ji nevykrváceli komunisté, nacisté a Západ, by tak nejspíš nebyl příliš daleko 594 milionů lidí, které v roce 1906 odhadoval na přelom tisíciletí Dmitrij Mendělejev.
Zdroj: Dmitrij Mendělejev. К познанию России (Porozumět Rusku).
(9) Pokud je mi známo, jediné skupiny, jejichž příslušníků v současnosti žije méně než v roce 1914, jsou Lotyši, Estonci a aškenázští Židé. Je poněkud paradoxní, že právě tyto národy měly (per capita) největší podíl na nastolení bolševismu v Rusku. Bůh asi vážně nenávidí komouše…
(10) Dodejme však, že Irové se mohou „pyšnit“ ještě extrémnějším a jedinečnějším antirekordem: Je jich dnes méně (asi 6,6 v celém Irsku) než v roce 1840 (8,5 mil.)! Čím asi tolik naštvali Boha oni?
(11) Komunismus ale nemusí vždy nutně znamenat absolutní demografickou pohromu. Jak zjistil (uživatel Twitteru) @Cicerone973, počet porodů v Nejlepší (tj. Severní) Koreji (25 mil.) loni nejspíš poprvé v dějinách překonal svého jižního souseda (52 mil.).
I když, jak tvrdí Brian Reynolds Myers, čučche (potažmo songun) s marxismem nemá v podstatě nic společného.
(12) Zázrak maoismu: Mezi lety 1960 a 1978 se podíl městského obyvatelstva v Číně snížil z 20 na 18 %.
Zdroj: Arthur K. Kroeber. China’s Economy.
(13) Nemáme spolehlivé údaje o čínském ukazateli souhrnného ukazatele porodnosti (total fertility rate, TFR): může to být 1,6 dítěte na ženu, ale také 1,1 dítěte – nebo cokoliv mezi tím, viz např. zde, zde, a tady.
Vzhledem k významu této země se to jeví docela důležitě.
Demografie Ruska
(14a) Úmrtnost Rusů středního věku byla v 90. letech minulého století a počátkem 21. století horší než na sklonku carského Ruska. Za skoro třetinou úmrtí stál alkoholismus. Toto číslo se mezitím výrazně snížilo.
(14b) Navzdory tezím Stevena Pinkera prošlo Rusko v poslední třetině 20. století „decivilizačním“ procesem v ukazateli počtu vražd (spolu s celou řadou dalších indikátorů blahobytu společnosti). Korelace s epidemií alkoholismu byla v podstatě dokonalá.
V posledních letech se počet vražd v Rusku vrátil do „stabilního stavu“ z doby před rokem 1965, tedy asi ~5 na 100 000 obyvatel.
Země má pochopitelně stále co dohánět, v Rusku na počátku 20. století se totiž vraždilo srovnatelně třeba s Itálií, Finskem nebo Japonskem, jež jsou dnes přinejmenším pětkrát méně násilné.
(14c) Na sklonku sovětské éry byla předpokládaná délka dožití na Ukrajině stabilně o dva roky vyšší než v Rusku – což platilo už od 19. století (nejspíš díky nižší spotřebě alkoholu – už tehdy).
Ukrajina však posledních skoro deset stagnuje a dodnes nevyrovnala své maximum z 60. let. Rusko ji tak v tomto ukazateli v roce 2018 překonalo.
(15) Lidé ze střední Asie představovali v roce 1914 asi desetinu obyvatelstva Ruského impéria, zatímco dnes polovinu lidí v Ruské federaci. Porodnost se však od počátku 90. takřka vyrovnala.
Tito lidé si stále častěji hledají práci v Jižní Koreji, která je co se demografického a socioekonomického vývoje týče asi 20 let před Čínou. Jakmile dosáhne někdy po roce 2040 urbanizace Číny svého maxima na 75-80 %, očekávám přesměrování migrace ze střední Asie právě tam.
Demografické předpovědi
(16) Jakkoliv banálně to může znít, demografové se často pletou.
Kolem roku 1930 některé předpovědi odhadovaly pokles francouzského obyvatelstva do roku 1970 ze 40 na 28 milionů. Francouzský souhrnný ukazatel porodnosti (TFR) však z nejnižšího v Evropě vyskočil na jednu z nejvyšších hodnot a populace tak v roce 1970 překročila padesát milionů.
Zdroj: Sauvy, Alfred. 1932. “Calculs Démographiques Sur La Population Française Jusqu’en 1980.” Journal de La Société Statistique de Paris 73: 319–47.
(17) A pak tu máme některé předpovědi OSN pro rok 2025, citované Paulem Kennedym v jeho knize z roku 1993 Preparing for the 21st Century.
Podle aktualizace OSN z roku 2017 tak má třeba Írán v roce 2025 mít 87 a ne už 122 milionů obyvatel.
Demografie výjimečně plodných skupin
(18) „Ploditelské“ geny získávají v post-malthusiánském prostředí nebývalou výhodu. Je tak docela dobře možné, že Evropa, která si demografickou transformací prošla už před 50-100 lety, bude mít v roce 2100 vyšší porodnost než Afrika.
Zdroj: Collins, Jason, Lionel Page. 2019. “The Heritability of Fertility Makes World Population Stabilization Unlikely in the Foreseeable Future.” Evolution and Human Behavior 40: 105 – 11.
(19a) Exponenciální růst může mít skutečně zásadní následky. Při zachování současných trendů by tak mormoni tvořili počátkem 22. století většinu obyvatelstva v obrovské části venkovského amerického Západu.
(19b) V roce 1952 žilo v Izraeli 31 000 Charedim a ve Spojených státech 19 000 Amišů. Dnes populace izraelských Charedim přesáhla milion (1 126 000) a v Americe žije 343 000 Amišů.
(19c) Přestože se absolutní amišský souhrnný ukazatel porodnosti (TFR) za poslední století snížil ze zhruba osmi na šest dětí na ženu, rozdíl oproti zbytku amerického národa se zvýšil z dvojnásobku na trojnásobek.
(19d) Podle Grega Cochrana méně zapálení Amišové v průběhu generací „odpadávají“, takže „amišský kvocient“ s každou další generací narůstá, což naznačuje dobré vyhlídky jejich pokračující demografické expanze.
(20) Najde se podobná „chovná“ skupina, jakou mají Izraelci v Charedim a Američané v Amiších a do jisté míry mormonech, také v Rusku?
Objevují se lákavé náznaky, že venkovské oblasti na severu evropské části Ruska se touto cestou ubírají – na případné potvrzení trvalosti tohoto trendu si však budeme muset ještě počkat.
Demografické perličky
(21) Z manželství, uzavřených ve 30. letech 18. století v massachusettském Walthamu, vzešlo v průměru 9,7 dětí – nejvyšší číslo, jaké kdy demografií se zabývající historikové zaznamenali, s výjimkou nepočetných křesťanských společenství.
Zdroj: David Hackett Fischer. Albion’s Seed.
(22a) Průměrný klasický liberál to asi nerad uslyší, ale mateřská dovolená a přídavky na děti podle všeho fungují podstatně lépe než zákaz potratů a sociální konzervatismus, alespoň co se týče podpory plodnosti a odstranění pobídek dysgenické reprodukční dynamice, jež se ve vyspělých zemích vyvinula.
(22b) Vezměme si třeba údaje z posledních několika let:
- Česká TFR: 1,5-1,7
- Polská TFR: 1,3-1,5
Česko je nejvýrazněji ateistickou zemí Evropy a „pyšní“ se také největším počtem pornohvězd per capita (mají ovšem velmi striktní imigrační politiku). Polsko sice je svatouškovské, nezdá se ovšem, že by mu to bylo nějak demograficky ku prospěchu.
(23) Twitterový demograf @Cicerone973 se vydal po stopách „krachu porodnosti“, s nímž se od roku 2015 potýká v podstatě celý vyspělý svět.
Žádné opravdu dobré vysvětlení ale nemáme. Kdybych ale musel tipovat, poohlížel bych se vzhledem ke skutečnosti, že k tomu dochází v podstatě všude, spíše po novějších kulturních trendech, jež dále stlačují nebo opožďují pro-natální preference. Tinder?
(24) Lidské impérium ve světě Warhammer 40K prochází dlouhým obdobím malthusiánského industrialismu.
Jen se nad tím chvíli zamyslete.
Ve válkách jsou každým rok ztraceny miliardy imperiálních gardistů a desítky planet – ať už následkem anihilace vlastními silami (Exterminatus), útoků zabijáckých robotů, démonických biokonstruktů či zvráceností z temných cizích sfér. V čele říše navíc stojí pověrčiví idioti. Přesto lidstvo zjevně netrpí většími demografickými potížemi a neustále jsou osídlovány další a další planety.
(25) Nikdo nemá ani přibližnou představu o nosné kapacitě naší průmyslové globální ekonomiky – s jistotou lze říct snad jen to, že limity růstu se stále nacházejí daleko za horizontem.
Osobně odhaduji, že naše planeta dokáže uživit přinejmenším sto miliard obyvatel.
Článek Anatoly Karlina Top 25 Cool Demographics Facts vyšel na stránkách Unz Review 5. listopadu 2019.
Ano, jsou to zajímavé informace. Jen nevím, proč autor počítá jen s absolutním počtem obyvatel třeba u Irska,že považuje menší populaci za problém. Dnes Irové nemají na evropské poměry nějak malou porodnost a žije se jim lépe, než když zažívali dříve přelidnění. A 100 miliard obyvatel na Zemi by bylo peklo. Naštěstí takového množství nikdy nedosáhneme. Ve 21. století se možná lidstvo přiblíží 10 miliardám a potom bude následovat pokles. Největší problém bude nerovnováha mezi Evropou a Afrikou.