Američtí průkopníci a počátky hnutí ochrany přírody byli v Americe neodmyslitelně spjati s podporou vědeckého rasismu, eugeniky a odporu proti imigraci
Autor: Alex Graham
Počátky hnutí za ochranu přírody byly v Americe neodmyslitelně spjaty s podporou vědeckého rasismu, eugeniky a snahami o omezení imigrace. Ochrana prostředí i eugenika tehdy byly nedílnou součástí myšlení progresivního proudu. V tomto článku bych rád stručně představil pětici předních ochránců přírody, kteří zároveň vyznávali rasový realismus a eugeniku. Většině čtenářů se nejspíš okamžitě vybaví jméno Theodora Roosevelta, zdaleka ale nebyl jediným – v tomto krátkém představení bych rád za všechny zmínil alespoň jména Madisona Granta, Henryho Fairfielda Osborna, Charlese M. Goetheho, Josepha Le Conteho a Davida Starra Jordana.
Madison Grant
Madison Grant (19. listopadu 1865 – 30. května 1937)
Autor díla The Passing of the Great Race (Zánik velkolepé rasy) a zastánce omezení imigrace Madison Grant patřil také k nejvýraznějším představitelům rodícího se hnutí na ochranu přírody a prostředí. Zasloužil se o vznik národních parků Denali, Everglades a Glacier, stál také u založení Newyorské zoologické společnosti (New York Zoological Society), zoologické zahrady v Bronxu (Bronx Zoo), Ligy na záchranu sekvojí (Save the Redwoods League) a Spolku pro bizona amerického (American Bison Society).
Byl také autorem bohaté literatury na zoologická témata, mj. The Caribou (Karibu), The Origin and Relationship of the Large Mammals of North America (O původu a vztahu velkých severoamerických savců), Saving the Redwoods (Zachraňme sekvoje), The Rocky Mountain Goat (Kamzík bělák) nebo Early History of Glacier National Park, Montana (Raná historie národního parku Glacier v Montaně).
Autor Grantova nekrologu v New York Times napsal, že „jeho vášnivý zájem o ochranu sekvojí, bizonů, aljašských karibu, orla bělohlavého… smělého ducha americké kolonizace… i čistoty ‚nordické‘ větve lidstva v této zemi všechny vycházely z téhož vnitřního impulzu: chránit všechno drahocenné.“ 1]
Henry Fairfield Osborn
Henry Fairfield Osborn st. (8. srpna 1857 – 6. listopadu 1935)
Henry Fairfield Osborn byl paleontolog, geolog a ochránce přírody. Jako ředitel Amerického přírodovědného muzea (American Museum of Natural History) se zasazoval o zřizování diorám, nástěnných maleb a expozic s kostrami dinosaurů, které muzeu daly jeho současnou podobu. Nashromáždil pozoruhodnou sbírku fosilií obratlovců a pomáhal zorganizovat početné expedice. Sám vedl paleontologické výpravy na americký Jihozápad a podílel se na pojmenování řady dinosauřích druhů, včetně Tyrannosaurus Rex a Velociraptor.
Osborn byl společně s Grantem a Johnem C. Merriamem spoluzakladatelem Ligy na záchranu sekvojí, a také Boone and Crockett Club, nejstarší americké organizace na ochranu divočiny.
Osborn vedl Druhý mezinárodní eugenický sjezd, který se uskutečnil v roce 1921 právě v prostorách Amerického přírodovědného muzea. Spolu s Grantem lobboval za přijetí dočasného imigračního zákona z roku 1921 i plnohodnotného imigračního zákona o tři roky později. Kromě toho napsal předmluvu ke Grantovu dílu The Passing of the Great Race.
Charles Matthias Goethe
Charles Matthias Goethe (28. března 1875 – 10. července 1966)
Charles M. Goethe byl ochránce přírody, filantrop a zastánce eugeniky. Nejvíce proslul zřízením výkladového programu správy národních parků, v jehož rámci strážci parků ukazují návštěvníkům parky a přitom jim přednášejí o přírodovědě i biologii. Za to mu byl propůjčen čestný titul „Čestný nejvyšší ochránce přírody“ (Honorary Chief Naturalist).
Aktivně se účastnil fungování řady skupin na ochranu divočiny a prostřední, včetně Sierra Club, Audubon Society, American Bison Society a Wilderness Society. Stejně jako Grant se zasazoval o ochranu sekvojí a pomohl pro floridské močály Everglades získat status národního parku. V rámci osvětové kampaně se podílel na založení skautského hnutí a univerzitám sponzoroval předplatné ekologických časopisů. Sám byl vášnivým přírodovědcem a amatérským ornitologem.
Goethe také stál v čele Sdružení eugenického bádání (Eugenics Research Association) a založil Severokalifornskou eugenickou společnost (Eugenics Society of Northern California). Mocně na něj zapůsobilo Grantovo dílo a sám sepsal desítky brožur na obhajobu eugeniky. Obdivoval Hitlera, jehož chválil za uzákonění povinné sterilizace. V roce 1935 napsal:
„Ať už si diktaturu hnusíme sebevíc, nelze než s uznáním sledovat, jak Německo pomocí sterilizace a podpory porodnosti eugenicky silných získává nad Amerikou výhodu na poli elit budoucnosti.“ 2]
Goethe se také snažil zastavit mexickou imigraci do Spojených států.
Joseph Le Conte
Joseph Le Conte (26. února 1823 – 6. července 1901)
Joseph Le Conte byl lékař a geolog. Začal jako učitel na americkém Jihu, záhy ale odešel na západ USA, rozhořčený podmínkami éry poválečné rekonstrukce Jihu: zajídali se mu „oportunistický guvernér, darební úřednici i černošská legislativa řízená ničemy“. 3] Rychle se stal profesorem na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde byl hlavním motorem paleontologického programu a shromažďování fosilií. Napsal také několik svazků, mj. učebnic geologie. Le Conte stál v čele Americké asociace pro rozvoj vědy (American Association for the Advancement of Science) a Americké geologické společnosti (Geological Society of America).
Le Conte měl blízko k Johnu Muirovi. Společně v roce 1892 založili Sierra Club. O dva roky dříve pomohl Muir v Kongresu prosadit zákon zřizující Yosemitský národní park. Sierra Club vznikl jako výsledek snah svých zakladatelů ochránit podobným způsobem i pohoří Sierra Nevada.
Sierra Club nedávno přejmenoval Le Conteho chatu kvůli jeho rasovým postojům. V článku „Nový pohled na americký Jih“ totiž mj. napsal, že „… rasový antagonismus není úplně iracionální. Jde o projev instinktu nezbytného pro zachování čistoty krve vyšší rasy.“ O rasovém míšení pak prohlásil, že by „uškodilo vyšší rase“, jež by se ho účastnila a že „výsledky takového míšení jsou bez stínu pochybností nežádoucí“. 4] Le Conte se na rozdíl od ostatních jmenovaných mužů aktivně nezapojil do eugenického hnutí, přestože hovořil o „rasovém zušlechťování“, jež má prováděno se „spartánskou přísností“. 5]
David Starr Jordan
David Starr Jordan (19. ledna 1851 – 19. září 1931)
Ichtyolog a eugenik David Starr Jordan napsal přes padesát knih, většinu z nich o rybách a zastával pozici děkana Indianské univerzity. Do historie se zapsal ale zejména jako první děkan Stanfordovy univerzity a také díky mnoha po něm pojmenovaným druhům ryb.
Jordan patřil k zakladatelům Sierra Club a rozhodným zastáncům ochrany divočiny. Napsal, že „došlo k odlesnění a zničení miliony akrů, jež byly zbaveny nejlepšího dřeva, zbytek byl spálen spolu s půdou, což na ní zanechalo jizvy, které nezhojí ani čas. Je zcela na místě říci, že ani soukromý vlastník nemá právo zavraždit les nebo spálit půdu…“ A dodal: „Lesy jsou pro ochránce přírody otázkou číslo jedna: chceme-li je zachránit, musíme jednat okamžitě, dokud není pozdě.“ 6] Jordan se také podílel na záchraně několika druhů před vyhynutím a zasloužil se o schválení zákona na ochranu lachtanů.
Jordan se řadil mezi horlivé zastánce eugeniky a svou sérií pamfletů The Blood of the Nation (Krev národa) chtěl mezi lidmi šířit povědomí o eugenickém plození. Podílel se na vzniku Nadace pro zlepšení člověka (Human Betterment Foundation), jejíž publikace „Sterilizací za zlepšení člověka“ měla nemalý vliv na Hitlera.
Jordan bývá oslavován pro svůj pacifismus a odpor k imperialismu, ty však přímo vycházely z jeho podpory eugenice a rasovému realismu. Moderní podoba války totiž podle něj byla nesmírně dysgenická: nevedla k přežití nejzdatnějších, ale brala z genofondu zdravé a silné mladé muže: „I šašek dokáže zastřelit hrdinu, aniž by mu při tom musel pohlédnout do tváře.“ 7] Ve svém článku „Antiimperialismus“, kde vystupoval proti anexi Filipín, zase poznamenal, že nemá „námitek proti národní expanzi… rozšiřování koloniálního panství jí však rozhodně není – otroci přece nejsou svobodní lidé. Všude, kde uvnitř našich hranic žijí degenerované, závislé nebo cizorodé rasy, nejsou součástí Spojených států, ale sociálním problémem a ohrožením míru i společenského blaha.“ 8]
***
Ochrana divočiny, eugenika a zachování rasy se nejen že vzájemně nevylučují, jedna druhou podporují. Kampaň Madisona Granta za záchranu bizonů se v jeho očích nelišila od snah zachovat integritu bílé rasy: v obou případech se jedná o vyhynutím ohrožené vznešené formy života. Srovnání je na místě, protože podobně jako dovedl komerční lov na pokraj propasti bizony, ohrožují i naši rasu jisté obchodní zájmy, jež bělošského altruismu zneužívají pro svůj zisk.
Je proto nutné, aby ekologie a eugenika/rasový aktivismus šly ruku v ruce. Oběma jde v prvé řadě o vytvoření lepšího světa pro budoucí generace. V současném politickém diskurzu jsou environmentalisté a bělošští nacionalisté jediné dvě skupiny, které systematičtěji mluví o budoucnosti. Jejich věc je ve skutečnosti společná – jednoduše proto, že běloši jsou nad míru běžnou u ostatních rasových skupin nadáni předvídavostí, nezbytnou k zachování přírodních zdrojů a ochraně přírody. Přirozenou spřízněnost ochrany přírody a rasy asi nejlépe vystihují tato slova Irvinga Fishera z knihy National Vitality, Its Waste and Conservation (Vitalita národa, její zachování a plýtvání):
Problém zachování našich přírodních zdrojů tudíž není sérií nesouvisejících problémů, ale jedním těsně propojeným celkem. Jestliže chceme něco zanechat i pro naše vnuky a vnuky našich vnuků, musí toto ustanovení obsáhnout všechny formy ochranářství – ale v prvé řadě a především zachování rasy samotné. 9]
Poznámky
1] Miles A. Powell, Vanishing America: Species Extinction, Racial Peril, and the Origins of Conservation (Cambridge: Harvard University Press, 2016), s. 104.
2] Garland E. Allen, “‘Culling the Herd’: Eugenics and the Conservation Movement in the United States, 1900–1940” (2013), s. 39.
3] The Autobiography of Joseph Le Conte (New York: D. Appleton & Company, 1903), s. 237-38.
4] Joseph Le Conte, “The South Revisited,” The Overland Monthly, vol. XIV (červenec-prosinec 1889), s. 28-29.
5] Joseph Le Conte, Evolution: Its Nature, Its Evidences, and Its Relation to Religious Thought (New York: D. Appelton & Company, 1898), s. 98.
6] David Starr Jordan, The Call of the Nation: A Plea for Taking Politics out of Politics (Boston: American Unitarian Association, 1910), s. 33-34.
7] David Starr Jordan, The Blood of the Nation: A Study of the Decay of Races through the Survival of the Unfit (Boston: American Unitarian Association, 1906), s. 70.
8] David Starr Jordan, “Anti-Imperialism,” San Francisco Call, 29. ledna 1899, s. 21.
9] Irving Fisher, National Vitality: Its Wastes and Conservation (Washington, D.C.: U.S. Government Printing Office, 1910), s. 743.
Esej Alexe Grahama Profiles of Early Conservationists vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing 17. srpna 2018.