Autor: Tobias Langdon
Observer je nedělní vydání známého listu Guardian. Vyšel v něm úvodník věnovaný událostem Hrůzy v Huddersfieldu. Stálo v něm mj., že „obětem strašlivých událostí v Huddersfieldu a dalších městech nijak nepomůže přehnaně vypjatá debata o rase“. Z tohoto úvodu autor dále pokračoval v mlžení (v originále obfuscate z latinského obfuscare, zatemnit), liberálům vlastním, prolhaným způsobem. Níže novinový komentář otiskuji, doplněný mými poznámkami:
Slova nedokáží v plném rozsahu vylíčit strašné zneužívání, jehož se dopouštěla skupina dvaceti mužů v Huddersfieldu, odsouzených v dosud největším „groomingovém“ procesu v Británii. Muži zranitelným dívkám, někdy teprve jedenáctiletým, v ústavní péči a s poruchami učení, podávali alkohol a drogy, aby je sexuálně zneužili. Při tomto zneužívání docházelo mj. ke znásilňování intoxikovaných dívek za přihlížení ostatních, sexuálnímu zneužívání pomocí lahví a skupinovému znásilnění muži, kteří místo kondomů používali plastové sáčky.
Touha popustit uzdu hněvu je proto zcela pochopitelná. Přesto však nejdůležitější otázkou, již bychom si jako společnost měli klidně a racionálně položit, musí být především to, jak opakování podobného zneužívání předejít. (The Observer view on dealing with child-grooming gangs, 21. října 2018)
Mnohem důležitější otázkou pro Observer ve skutečnosti je, jak zamaskovat pravdu a vyhnout se tak zodpovědnosti za vlastní roli v těchto hrůzách. Observer se drží eufemistických termínů jako „gangy provádějící grooming dětí“ namísto pravdivého „gangy znásilňující děti“. A „předejít opakování podobného zneužívání“ není možné, protože v Británii žijí miliony nebělochů, prodchnutých duchem „patriarchátu“ v pojetí typickém pro takové výspy „kultury znásilnění“ Třetího světa jako Pákistán. Observer však masovou imigraci bezpodmínečně podporuje a chce, aby Británii svou kulturou nakloněnou znásilnění a misogynii obohatily další a další miliony barevných.
Ožehavá otázka etnicity pachatelů (všichni jsou asijského původu) však jako by otevřela stavidla přehnaných reakcí a vyhrocené diskuse mezi těmi, podle nichž jsou rasa a víra těchto mužů hlavními činiteli při páchání zločinů na jedné straně a těmi, kdo jakoukoliv jejich roli rozhodně popírají. (The Observer view on dealing with child-grooming gangs)
Observer čeří vodu i zde: všichni pachatelé totiž byli pákistánského původu a takřka bez výjimky muslimové (jeden konvertita k sikhismu dost možná původně byl muslimem).
Kořeny tohoto zločinného chování jsou s velkou pravděpodobností nesmírně komplikované.
„Nesmírně komplikované“ ovšem nepřijdou feministkám, které vinu za toto „zločinné chování“ kladou na bedra patriarchátu a jeho kultury znásilnění. Patriarchát i kultura znásilnění se v Pákistánu i dalších zemích Třetího světa projevují nesrovnatelně výrazněji než v našich zemích, proto by feministky měly jednoznačně vystupovat proti masové imigraci z Třetího světa. Samozřejmě činí pravý opak a nadšeně ji podporují. Proto musejí lhát o jejích důsledcích a nasazovat psí hlavu každému, kdo si troufne nahlas říct pravdu.
Je zcela zjevně nesprávné označovat, jak mnozí činí, víru s kulturou za jediný faktor. Svou roli mohla sehrát i profese: muži asijského původu bývají mnohem častěji než jiné skupiny součástí tzv. noční ekonomiky, což jim dává větší příležitost vykořisťovat zranitelné děti.
Pokud by skutečně byla vysvětlením gangů znásilňujících děti „noční ekonomika“, byly by podobné zločiny známou a běžnou součástí britské kultury už v 50. letech minulého století, jelikož „noční ekonomika“ byla naplno „obohacena“ přílivem barevných až koncem 20. století. Navíc se v Británii dosud najdou rozsáhlé oblasti jako Skotsko, kde „noční ekonomika“ zůstává bělošská. Přesto zde pedofilní gangy nekvetou, protože běloši v sobě nemají pákistánskou kulturu znásilnění ani muslimské přesvědčení o nadřazenosti mužů.
Odporné předsudky vůči převážně bělošským obětem z dělnických vrstev ve městech jako Rotherham a Rochdale nejsou omezeny jen na z drtivé většiny asijské pachatele, ale objevují se také u policistů a sociálních pracovníků.
„Sociální pracovníci“ jsou z naprosté většiny nadšeně levičáčtí čtenáři Observeru a Guardianu. Britské policisty pak v guardianistické ideologii pilně školí už celá desetiletí. Pokud tedy tyto dvě skupiny projevují „odporné předsudky“ k nižším bělošským společenským vrstvám, má na tom lví podíl právě indoktrinace o běloších coby všemocných utlačitelích a bezmocných barevných obětech.
Kulturu ani jejich vlastní rasismu bychom sice neměli coby možné faktory při hledání odpovědí na to, jak se z lidí stávají zločinci, smést ze stolu, tvrdit však, že sexuální zneužívání dětí se koncentruje u členů určité etnické skupiny, by bylo absurdní až směšné. Dochází k němu všude.
Tvrzení, že „sexuální zneužívání dětí se koncentruje u lidí určité etnické příslušnosti“, ovšem ve skutečnosti nijak „směšné“ není. Bílí Angličané v Yorkshiru Pákistánce stále ještě početně výrazně převyšují a někteří z nich skutečně sexuálně zneužívají ženy a děti. Je však zjevné, že Pákistánci se dopouštějí zneužívání častěji a také bývá horší než u bělochů. „Sexuální zneužívání dětí“ se tak „koncentruje“ mezi Pákistánci. Observer tuto zjevnou skutečnost musí popírat, jinak by se jeho absurdní ideologie „lidské rovnosti“ sesypala jako domeček z karet.
Snadno lze ale uvěřit v existenci odlišných forem nebo různých projevů sexuálního zneužívání v odlišných kulturách. Pokud tomu tak skutečně je, musí být naším prvořadým úkolem pochopení těchto odlišností.
Budeme-li se zabývat touto otázkou v prvé řadě s cílem předejít dalšímu zneužívání, je také na místě zdůraznit, že tím nijak nenaznačujeme vyšší míru či pravděpodobnost sexuálního zneužívání u celého jednoho náboženského či etnického společenství než u dalších. Právě proto byl lehkovážný, zjednodušující tweet ministra vnitra k případu tak hluboce nezodpovědný.
Jinými slovy je nanejvýš důležité, aby britské liberální elity pokračovaly v usilovném popírání pravdy. Muži z řad některých „náboženských či etnických společenství“ se skutečně dopouštějí sexuálního zneužívání dětí s mnohem větší pravděpodobností než jiní. Černoši a pákistánští muslimové zůstávají v Británii menšinami, ale pákistánští muslimové jsou zodpovědní za drtivou většinu případů skupinového znásilňování a nucené prostituce bělošských dívek v Yorkshiru i jinde. Černoši zase tvoří většinu pachatelů skupinových znásilnění v Londýně, zhusta páchaných na bílých ženách a dívkách.
Takřka s jistotou dojde k dalším procesům a dalším hrůzným odhalením. Ke kompletnímu zhodnocení institucionálních selhání, jež sexuální zneužívání umožnila, potřebujeme mnohem lépe pochopit i to, jak a proč se tito muži dopouštějí ohavných zločinů, aniž bychom předem zavrhli jakoukoliv možnost. Smutnou realitou však zůstává, že k něčemu takovému může jen sotva dojít v ovzduší, kde se tolik lidí, včetně ministra vnitra, tak ochotně uchyluje k narativu, který nejvíc vyhovuje jim samotným a nikoliv mladým obětem.
Člověk si není jistý, jestli se má smát nebo ronit slzy. Guardianu a Observeru ani v nejmenším nezáleží na „mladých obětech“. Jak řekla labouristická poslankyně Ann Cryerová ke svému úsilí odhalit sexuální zločiny, k nimž docházelo v jejím yorkshirském okrsku: „Nebylo možné Guardian nijak přimět, aby se o to zajímal. Jeho redaktoři jako by byli zcela pohlcení politickou korektností. Když už mě přímo neobviňovali z rasismu a náboženské nesnášenlivosti – moje jméno se dokonce objevilo na webu Islamophobia Watch – tak jsem podle nich přinejmenším nechápala asijskou kulturu.“
Guardian i Observer vytrvale lžou, mlží a zamlčují svůj podíl na těchto hrůzných zločinech. Proto by měli šéfové i řadoví novináři těchto plátků zaujmout čelní pozice na seznamu těch, kteří budou v Británii jednoho dne souzeni za vlastizradu a „zločiny proti lidskosti“. Znásilnění přece je metoda vedení války, jak nám Guardian v minulosti tak rád opakoval. Liberální novináři po celé generace pomáhali barevným násilníkům v jejich válce proti britským bělochům. Viz předchozí řádky.
Článek Tobiase Langdona Appendix to Huddersfield Horrorshow: The Observer Obfuscates byl publikován na webu The Occidental Observer 2. listopadu 2018.
@Vrka
Děkuji a chválím Váš komentář. Dobře jste mě vyhmátl, Vy kujóne ;-) Nezbývá než smeknout klobouk a přiznat barvu. Chodím sem opravdu jen proto, aby mi tleskali všichni, včetně Vás a redakce :)
Pozorovatel numero 2: Ty tvoje pocity a schopnost brečet na špatném hrobě nemá obdoby. Ale jako obvykle, zatímco se považuješ za čerstvý vítr z hor, jsi jen za obecního blba, neb stejně nepřijde nového absolutně nic.
Jediné, co si z tvého blábolení znovu a znovu potvrzuji, že zatímco ti údajně tolik leží na srdci, aby plácající lachtani začali kriticky myslet, ve skutečnosti toužíš po opaku: aby všichni tleskali coby lachtani tvému výkladu dějin a tvému pohledu na svět, nijak se nelišili v postojích. Vzhledem k tomu, jak jsou tyto stránky germanofilní, a se sudeťáckým pozadím, vychází tvoje výtka vůči pronárodně se projeveným Čechům docela komicky. A to ještě ke všemu „dva dny po tvém povzdechu, že některé současné texty na DP mají tendenci vytvářet ze čtenářů naivní hlupáky bez kritického myšlení, hltající lživá historická dogmata.“ :)))))) tvl. to je veletoč, jak to děláš?
Mě osobně jen přišlo to, jak to pojali, poněkud nevhodné. Myslím uveřejnit jako první a prakticky jediný materiál k tématu zrovna takového autora. Snad kdyby to bylo vzato za jiný konec, nevím. Nejvíc bych kvitoval, kdyby to nechali na pokoji, neb těmto lidem bych žádné národní hnutí nesvěřil.
Když už jsi to zmínil, opravil bych tvoji formulaci „naší republiku“ na naši zem. Kmen, království, republika- to už dala doba. V žádném případě Rakousko-Uhersko, ani součást Třetí říše, jak by se někomu, kdo jméno Češi hodí do úvozovek, hodilo. Pozastavovat se nad tím, že si národ dělá nároky na zemi, kde je už min.od bronzu, je stejně tak zbytečné, jako vyčítat beranovi, že má rohy. Takže tu je spíš problém, kdo při těch nárocích lže o svém původu a dějinách. Němci byli pozváni do Sudet českým králem, to jim automatický nárok dělá? A vůbec, muži s oštěpem nám jaksi náhle spadli z nebe, a jak vyšlo najevo, jejich jazyk je dodnes ze 40% jakýsi ugrofinský. Suverénně si přivlastnil Góty (nejen je!), ačkoliv ti s Germány neměli nic společného, neb šlo o Géty, jak upozorňoval už Carlo Troya. Nedávno potvrzeno i v dokumentu Mikuláše z Modrusy, vyneseném z vatikánského archivu. Středověcí vatikánští archiváři a historici totiž dostali rozkaz propátrat, co ze starověku mají o původů Valachů. To, co zjistili, se netýkalo jen jich a totálně to mění historii Evropy. Tedy Germáni nikdy nedobyli Řím a není tam žádná přímá návaznost, tak jak to rádi staví. Ti jsou tak poslední, kdo má co společného s Árijci.
Čechům, (pokud tu nějací jsou) připomínám, že čeština má velmi blízko k sanskrtu a doporučuji knihu: Florin Curta – „Making of Slavs“. Vyvrací lež o údajné invazi Slovanů odkudsi, poukazuje na neexistenci dobových písemných zpráv o něčem takovém, ani archeologických důkazů o kulturní výměně, naopak dokládá její nepřetržitou kontinuitu.
Jestli tě trápí šovinismus, opět pláčeš na špatném hrobě. To se spíš obrať tam, odkud přicházíš.
A na závěr, to co ty považuješ za nihilismus a poraženectví, může být ve skutečnosti realističtější povědomí o tom, jak svět funguje. Může a nemusí, právě proto, že k tvé smůle nejsme stejní.
@L.Ch.
Souhlasím a chválím Váš komentář, máte pravdu. Přesto budu rád, pokud Vám mé komentáře kromě té trudnomyslnosti poskytnou i třeba jen miniaturní špetku naděje. Díky.
Pozorovatel: Máte-li důvody k optimismu, proč nás s nimi, namísto plané kritiky, raději neseznámíte? Kritika sama vede spíše právě k pocitům marnosti, pokud není následována něčím positivním.
L. Ch.
@TK
Souhlas a díky za odpověd‘. Donutila mě hluboce se zamyslet.
Získal jsem pocit, že dnešní DP je vlastně orientován (myšleno ryze fakticky, chápavě, neútočně, nehanlivě) na nihilistického, utopického, bezradného čtenáře s poraženeckými myšlenkami. Možná i proto píšete o dnešku jako o liberálním hnití na konci dějin. Možná proto si nerozumíme.
Já se vrátil na DP po dlouhých x letech, kdy jsem se aktivně věnoval současné geopolitice a historii Evropy. Asi jsem se za tu dobu „přetransformoval“ do optimisty, který díky získaným zkušenostem nehází flintu do žita. Který naopak nyní vidí nějakou reálnou šanci na změnu pro naše děti a pro budoucnost evropské domoviny.
Ta změna ovšem dle mého vlastního soukromého názoru nepřijde (myšleno všeobecně) podlézáním nepříteli (který jednou bojuje v Evropě proti zlým neonacistům/fašistům, pak zase proti zlým islamistům/muslimům, vždy jak se mu to hodí) nebo sdílením a překládáním nihilistických, utopistických, bezradných nebo poraženeckých článků (zde je myšlen web DP).
To se ale netýká jen DP. Týká se to i dalších podobně zaměřených zahraničních webů, ze kterých přebíráte články. Z mého subjektivního pohledu je to jako snažit se ve 21. století bojovat s výzvami dnešního světa texty o Anežce Hrůzové, židech koupajících se v krvi nevinných panen a texty o tajných iluminátech bojujících proti papežské stolici za ovládnutí světa. Vím že je to trochu přehnané přirovnání. Ale já osobně tu ideovou zkostnatělost (zamrzlost??) tak vnímám a k pochopitelné nelibosti redakce ji zde opakovaně dávám najevo.
Ani stále se opakující texty Evoly, Poundy a dalších nepřinesou čtenáři nic nového. Jistě, oba filozofové (a nejen oni) mají pravdu. Ale téměř všichni dnešní Evropané i bez Evoly ví, že Tradice je lepší než houfy imigrantů a zkorumpovaní „demokratičtí“ politici. Jenomže Evropany zajímá, jak tu Tradici reálně navrátit a současných problémů se zbavit. Bez naivního patetismu a volání po svaté válce všech se všemi, či bez sebevražedné touhy po zničení celého světa.
Nakonec se tu k završení všeho objeví článek Sté výročí a dlouhodobí čtenáři hned brečí, že jim kritizujete „naší republiku“. To vše asi dva dny po mém povzdechu, že některé současné texty na DP mají tendenci vytvářet ze čtenářů naivní hlupáky bez kritického myšlení, hltající lživá historická dogmata.
Omlouvám se za toto vykecávání. Jen jsem chtěl naznačit, že má kritika není v žádném případě v rovině osobní. Ale čistě v rovině obsahové. Není hnána nějakou averzí k webu či k redakci. Je hnána pouze touhou přečíst si zde něco, co má hlavu a patu. Co povede ke skutečné, zde už jednou avizované reconquistě Evropy a obnově kritického myšlení (což podle Aristotela znamená nekývat na vše, co je nám naservírováno pod nos).
Upřímně oceňuji úsilí s překlady a snahu přinášet zajímavé, různorodé texty. Je mi jasné, že za tím stojí hodně dřiny. Můj osobní názor je, že podobné množství úsilí, času a zodpovědné práce by dokázalo při odlišné skladbě textů posunout DP o pár levelů výše. Že má potenciál růst oprvdu hodně vysoko. Ostatně, o tom potenciálu jsem mluvil už u série o „disidentech“. Který nakonec k mému zklamání nebyl využit. Zároveň vím, že kecat od klávesnice je snadné. Ano, skutečně je. Na mojí obranu, založit si web a publikovat na něm články s sebou vždy přináší pochvalu i kritiku čtenářů. S tím musí každý publicista počítat.
To je vše. Slibuji, že pokud se zde objeví ještě nějaký můj komentář, už bude pouze pochvalný.
Cikáni jsou skutečně tak vzorová komunita, že si na stěžují i Pákistánci, dokonce jsem na to nedávno narazil myslím na atuálně.cz. Ale v případě daného fenoménu se jich myslím najde víc (byť nemnoho) na straně pachatelů než obětí. Kdyby tomu bylo naopak, mohly by se čtenářky Giardianu z anglických sociálek přetrhnout při ochraně „zranitelných rumunskýh (slovenských, bulharských,…) společenství“. Čím dysfunkčnější skupina, tím výše na levé hierarchie, to není nic nového.
Ad v dalších odstavcích nastíněnému problému:
Tohle pnutí mezi (vypomůžu si angličtinou) „vanguardismem“ a „mainstreamingem“ nebo mezi „rasistickými“ liberály na jedné a tradicionalisty/revolucionáři/fašisty různého střihu na straně druhé je na moderní „pravé pravici“ opakující se motiv. Pro oba přístupy se dají najít zjevné i méně zjevné klady/zápory, nakonec si beztak ten bod na škále, který mu vyhovuje, stejně určí každý sám, podle svých sklonů.
Hádám však, že velká část těch, kdo si najdou cestu až na Potápeče, si velké iluze o liberálním hnití na konci dějin velké iluze, mohu se pochopitelně plést.
@TK
Díky. Na mojí obranu, to nebyl žádný pláč :) Dotaz byl položen naprosto v klidu, bez jakéhokoliv afektu nebo obvinění místní redakce. S vědomím jaká je současná realita v Anglii co se Pakistánců a cikánů týká. A s vědomím, jak přísně se dnes na Západě střeží soukromí dětských obětí. Mám tedy právo se domnívat, že obličeje, jména a rasový původ oněch dívek nebyly nikde zveřejněny a že se o „nevinné dívky“ ani nemuselo jednat. Teorii o cikánkách mi nevylučuje ani popisek „v ústavní péči a s poruchami učení“. A ani by mě nepřekvapilo, kdyby policie vydala prohlášení, že se jednalo o dívky z „nižších sociálních vrstev“. Z čehož by někdo mohl šikovně vykouzlit „bývalou dělnickou třídu“, aby se dalo téma posunout tím správným směrem.
Ted‘ budu naopak plakat. Problém této hysterie není v identifikaci obětí tohoto jednoho zločinu. Problém je ve vytváření falešného pocitu, jakoby celý současný liberalismus byl fajn a jeho úžasnost narušila pouze existence nějakého pakistánského gangu nabízejícího sex, drogy a alkohol mladým anglickým dívkám. Až ten gang (příp. všechny gangy, nebo všechny Pakistánce, nebo všechny nemodrooké NeAngličany) vyhostíme z Anglie (příp. z celé Evropy), vše se vrátí do starých dobrých liberálních kolejí. Evropané svobodně vydechnou a opět vyrazí vstříc krásné liberalistické budoucnosti.
Já tvrdím, že vést se na takových kampaních je nesmysl a ptám se: Kdo a z jakých pozic bude potom kritizovat liberalismus? Když se dnes musí jeho kritici spoléhat pouze na kampaně finančně dobře zajištěných sionistů. Kteří sledují jen a pouze vlastní soukromé zájmy a běloši pro ně nemají větší cenu než muslimové.
V USA se např. pořádají už roky naprosto nechutné pedofilní Miss malých BÍLÝCH děvčátek (samozřejmě, nejen bílých) ze sociálně DOBŘE situovaných rodin. Z těchto děvčátek se dělají zcela veřejně sexuální objekty pro devianty, at‘ už nucením do promenád v lascivním oblečení, nucením do lascivních gest a chování, vše v zájmu zvítězit v soutěži. Jelikož jsou však sionistům bílé děti ve skutečnosti zcela u zádele, žádné podobné hysterické kampaně se u malých miss nedočkáme.
A to je jen téma úzce související s tímto článkem. Těch oblastí, kde liberalismus šíří rozklad a deviaci je mnohem, mnohem více. Vlastně, jsme tímto rozkladem zcela obklopeni. Přesto to vypadá, jako by kritici liberalismu tento všeobecný rozklad neviděli. Jako by neměli dodnes o čem psát. Jako by se jen nervózně čekalo na sionisty, zda zase někdy nevyrazí do další anti-islámské zteče. Aby nás vytrhli z letargie klidného evropského liberálního bytí.
TK: „Na komentáře se zkusíme podívat, projevuje se to i u dalších čtenářů?“
Mě se tam často objevují předvyplněné údaje uživatele Orkyniosdrymos.
S Váma je to někdy těžké, jako byste často četl stěží nadpis…
„zranitelným dívkám, někdy teprve jedenáctiletým, v ústavní péči a s poruchami učení, …“
To je z tohoto kratičkého článku, z ostatních na „rotherhamské téma“ byste se snadno dozvěděl, že jde o dcery nižších, kdysi dělnických tříd, dnes elitami naprosto ponechaných napospas predátorům, nezájmu a vlastní horším impulzům.
Že se kontradžihádisté lísají ke každé jarmulce v dohledu a že za všechno podle nich může „fašistický islám“, je známá věc, ale nepláčete tady na špatném hrobě? O Cikánech jsem je nikdy mluvit neslyšel, možná nás poučí nějací pozornější diváci.
Na komentáře se zkusíme podívat, projevuje se to i u dalších čtenářů?
lesní chodec: naprosto souhlasím, nač malovat budoucí temné scénáře? Vždyť co může být tristnějším svědectvím o společnosti než kauzy jako Rotherham a (ne)reakce na ně?
Ví někdo, co to bylo za „mladičké naivní dívky“, jak o nich píše lesní chodec? Na začátku 90. let tu cikáni nabízeli cikánky pod 15 let u Rozvadova, Železné Rudy, Dolního Dvořiště a dalších vyhlášených lokalit. Nezletilé cikánské „mladičké naivní dívky“ chodily tehdy za prachy/chlast/drogy dobrovolně. Kdo chodil s cikánkama na ZŠ za socialismu, ví o jejich „nevinnosti“ své….
Takže by mě zajímalo, zda ten pakistánský gang zneužíval nějaké násilně unesené, dlouhodobě pohřešované, slušně vychované křest’anské dívky ze slušných bílých rodin. Nebo zda si nepůjčovali mladé cikánky, kterých bude dnes v Anglii z Čech, Slovenska a Rumunska dost a dost. A většinou bydlí s Pakistánci v sousedství.
Mimochodem, kdyby pachatelé byli cikáni nebo Vietnamci, dostalo by se tomuto zločinu nějaké pozornosti v pro-sionistických „pro-bílých“ médiích a kruzích? Asi ne. Např. na poplašné články o vietnamských velkopěstírnách konopí v Anglii a jejich „společenském přínosu“ jsem zatím nikde na těchto webech ještě nenarazil. Na články o cikánském „podnikání“ v Anglii jakbysmet.
PS: Pro redakci: Už potřetí se mi stalo, že po kliknutí na článek a jeho otevření se mi ve formuláři pro komentáře zobrazily kompletní údaje (patrně) posledního přispívajícího čtenáře (tzn. Jméno, Email, nyní naposledy i Web). Dokonce i po otevření stejného článku po půl hodině. To by chtělo ošetřit. Kvůli těm, kteří sem zadávají z naivity/nevědomosti svůj vlastní, existující email. Díky.
Fenomán „grooming gangs“ je pro mě ta největší skvrna na celé západní civilizaci minimálně od druhé světové války. Předhodit desítky tisíc těch nezranitelnějších, mladičkých naivních dívek, predátorům vystavit je peklu na zemi a pak to popírat, skrývat, a skrz novinové články se jim vysmívat a skrz prohnilou korektní policii jim sebrat jakoukoli naději na spravedlnost. Je to zkrátka příliš hrozné, ta skvrna je příliš velká, příliš velká na to aby si člověk mohl naší civilizace ještě vážit.