Autor: Stanislav Máselník
V posledních pár letech v Evropě neustále vzrůstá počet stran s ostře anti-imigrační rétorikou. Ať již je to Le Penova Front National, jinak středová italská regionalistická strana Lega Nord Umberta Bossiho, který kdysi prohlásil, že „bude střílet na každou loď s imigranty“, nebo třeba Švýcarská lidová strana (Schweizerische Volkspartei), která v roce rozpoutala kampaň proti přístavbě minaretu k místní mešitě v Langenthalu, všechny spojuje nevůle udělat byť nejmenší kulturní ústupky ne-evropským přistěhovalcům. Ti jsou často vykreslováni jako příživníci s „tajnými“ kulturně-imperialistickými úmysly, kteří chtějí zaútočit na etnicky „čistou“ populaci. Co více, pro ty, kteří svou identitou přesahují, v tom lepším případě čeká kompletní asimilace, v tom horším snaha domácí populace o jejich repatriaci.
Na úvod je nutné podotknout, že jak inter- tak intra-kontinentální migrace populace je věc přirozená, charakteristická jak pro zvířata, tak pro lidstvo napříč časovými liniemi a kulturami. Stejně tak jako nejsou kultury neměnnými žulovými bloky, jím není ani geneticko-etnický vzorec populace. Řečeno tolik, je zároveň nutné dodat, že současné množství světové migrace, obzvláště pak „úprk“ lidí ze zemí třetího světa na Západ, je něčím ve světové historii bezprecedentním a s jednoznačně negativními důsledky jak pro Evropu, tak pro imigranty samotné. Tato masová migrace nicméně není vyvolaná snahou národů zemí třetího světa „zadupat“ západní civilizaci do země, ale reakcí na síly globalizace, které Západ „neoliberálním obratem“ sám v polovině 70. let rozpoutal. Jakýkoliv boj s imigrací, který se zároveň nezabývá důkladně a bez předsudků otázkou, co jej způsobuje, je pokrytecký.
Co se týče statusu migrantů, případně etnicky ne-evropských menšin v Evropě, jako například Romů, setkáváme se s celou řadou zjednodušení. Radikální pravice již tradičně navrhuje etnickou „reconquistu“, která by zbavila Evropu „etnického viru“, který ji dle ní pohlcuje. Radikální pravice, podobně jako Samuel Huntington v díle Clash of Civilizations (Střet civilizací) předpokládá, že kulturní rozdíly automaticky vytvářejí nepřekonatelné mosty, jež jsou zdrojem všech konfliktů. Republikáni a osvícenští liberálové se naopak tradičně shodují na kulturní asimilaci, která, jak správně poukazuje Alain de Benoist, produkuje pouze jedince, kteří byli zbaveni své historie a nejsou si nijak jisti svou budoucností. Tyto dva přístupy se vzájemně velmi dobře doplňují a ve svém boji nenechávají místo pro jakákoliv další řešení.
Dokonalým příkladem selhání „asimilační“ metody jsou pařížské banlieues (sídliště na okrajích Paříže, známá pro svůj počet původních arabských imigrantů). Banlieues jsou typickým produktem moderní západní civilizace – šedivé vysoké obytné bloky (kapitalistická verze komunistických paneláků vybudovaná v 70. letech) a žádný prostor pro společnou socializaci – oblasti jsou tedy bez náměstí, kaváren, společenských budovu, ulicí s obchodníky, které poskytují „šum“ denního městského života sociálního. Vše je racionálně poskládané vedle sebe za jedinou funkcí (podobně jako kurníky pro slepice) – ubytovat za co nejnižší cenu co nejvíce námezdních pracovníků pro evropské korporace. V polovině 70. let, vzápětí poté, co byly tyto obytné bloky vybudovány, poptávka po levné práci imigrantů poklesla, jelikož se korporace začaly přesunovat díky finanční a tržní deregulaci do zemí třetího světa. Stejně jako turecké populaci v Německu tak byla „francouzským arabům“ velmi rychle ukázána jejich pravá identita v západním systému – tedy identita nástroje, pro které již není žádné další využití.
V takové situaci se asi těžko dalo očekávat, že by se mohli dát jinak než na zahálku a kriminalitu. Banlieues tak nejsou americkými čínskými čtvrtěmi (které jsou integrované do americké společnosti, ale přesto mají svůj specifický kulturní ráz, a udržují si vysokou míru společenské soudružnosti mimo jiné díky zachování tradiční rodinné struktury), ale směsí vykořeněných jedinců, kteří se necítí být ani Francouzy, ani Araby. Neschopnost pochopit hloubku problému byla dobře znázorněna například ve francouzském snímku La Haine (Nenávist, 1995), který znázorňuje střety mezi „bílými bojovníky“ Le Penovy Front National a stejně extremistickou, v Evropě narozenou arabskou mládeží, žijící na jedné z těchto pařížských cité.
Alternativním postojem, který již jistou dobu obhajuje řadu myslitelů v Americe i Evropě, je komunitarianismus.
Komunitarianismus (i když níže citovaní autoři tuto nálepku odmítají) se objevil koncem 70. let v Severní Americe v dílech kritiků liberalismu jako Charles Taylor, Michael Sandel nebo Alasdair MacIntyre. Ti napadli liberalismus z antropologické a filozofické pozice za nepochopení role komunity na vývoj lidské osobnosti. Poukazovali především na fakt, že liberalismus nedokázal pochopit, že člověk může skutečně žít pouze jako entita zasazená do společenského kontextu, preferující určité hodnoty, tradice a některé kruhy lidí nad ostatní. Jejich základní tezí bylo, že jakmile je člověk z „otěží“ podobných komunit vyňat, nestane se více svobodnějším (nedostane větší „možnost výběru hodnot“), ale naopak dezorientovaným a tak i více bezbranným oproti takovým tlakům, jaké vytváří konzumerismus nebo všemocná státní byrokracie.
Nucená „asimilace“ migrantů do západní konzumeristické společnosti tak v důsledku neprodukuje společnost silnější, soudržnější a méně závislou na státním aparátu, ale naopak odcizenou sama sobě. Asimilace pod západní model v tomto případě znamená snahu vnutit přistěhovalcům stejný svazek společenských hodnot a institucí, které dovedly západní společnosti k individualismu, zániku společenského života a náhradu autoregulace společnosti všudypřítomným státem v oblastech jako bezpečnost (CCTV, databáze DNA, telefonních rozhovorů, internetového provozu), vzdělání (centrální curriculum bez možnosti místních komunit zvolit si „méně politicky korektní“ obsah), nebo sociálního zabezpečení. Nabízí se tak obraz západní společnosti, která závidí kulturní bohatství a hodnoty migrantů, a proto je nemilosrdně zbaví jejich „nebezpečných partikularismů a odlišností“, aby z nich vytvořila na státu závislé akulturní nomády našich dnů.
Tím se radikální pravici nabízí i jednoduchá možnost jak si negativně posílit identitu vlastní. Jelikož si již nejsou schopni uvědomit vlastní identitu pozitivně (koneckonců, identita a tradice je vždy to něco podvědomého „na pozadí“ našich myšlenek, když se stanou předmětem racionálních diskusí o jejich obraně, znamená to, že je již jejich účel ztracen), jsou jim imigranti vítaným cílem pro posílení kolektivní soudružnosti a dají jim tak vytoužený smysl existence a získání identity vlastní vymezením vůči druhému („jelikož jsou špatní, my musíme být dobří“).
Komunitární argument tak naopak tvrdí, že kulturní rozlišnosti a silné uvědomění si vlastní identity automaticky nevede ke kulturním konfliktům, ale naopak posilují soudružnost dané komunity, omezuje vznik společensky negativních jevů jako kriminalita a v tomto stavu stability tak umožňuje kulturní dialog, a začlenění se, do zbytku společnosti. Je potřeba znovu zopakovat, že tento postoj nelegitimizuje masovou imigraci do Evropy, ani do žádné jiné části světa. Naopak, staví tuto nadměrnou imigraci do objektivního světla, jako ne produkt „ďábelské expanze Islámu“, ale jako důsledek Západem vybudovaného neoliberálního finančního a tržního systému, který způsobil dosud nevídané vykořeňování lidí ze zemí třetího světa, a jeho nefunkčního systému kulturní asimilace, jež je ve skutečnosti formou ničení historických identit. Klíčem pro boj s globálně vznikajícím přerozdělováním bohatství, a tím i masovou migrací a vykořeňováním, tedy musí být spolupráce jak světových mocností, tak zemí třetího světa, na změně fungování regulačních institucí WTO, IMF a Světové banky. Současným imigrantům a jejich potomkům v Evropě je nutné zajistit podmínky pro vytvoření komunitárního já, za předpokladu, že na vyšších úrovních politické moci, něž té dotýkající se jejich lokální-komunitní úrovně, přijmou pravidla evropských společenství. Nadto se vše samozřejmě může dít jen za podmínky, že bude přijato základní liberální pravidlo Johna Stuarta Milla, zde převedené z jedince na lidské komunity: svoboda jedné komunity končí tam, kde začíná svoboda komunity druhé. Toto „právo na odlišnost“ samozřejmě není povinností a ponechává volnost plné integrace do stávajících kultur těm, kteří si to přejí, a které jednotlivé evropské komunity přijmou do svých řad. Jak ukazují čínské čtvrti Americe, některé muslimské oblasti v Anglii, nebo vietnamské komunity v Čechách, pevné kulturní komunity jsou schopny se do života většinové společnosti zapojit mnohem lépe, než kultury zbavené své vlastní identity à la pařížské banlieues. To také umožňuje vzniknout prostoru pro kulturní dialog, jelikož ten nemůže existovat, pokud si dané skupiny jasně nejsou vědomy jak toho, co je odlišuje, tak i toho, co mají společného s ostatními.
Komunitární řešení tak nabízí to, co asimilační teze přehlíží: možnost integrace imigrantů do většinové společnosti na bázi vlastních hodnot, ne skrze jejich kulturní anihilaci začleněním do našeho světa konzumeristických jedinců.
do Evropy se hrnou milliony, po svete se presouvaji milliony, FSICHNI vedi ze to je obrovsky problem… a ono je to
„mlácení prázdné slámy?“
Tak dejte do mlaticky misto prazdne slamy bohate klasy plne kvalitnich myslenkovych zrn :-)
ucho nastaveno se dozvedet co vymlatite:-)
Opravdu hloupý článek o ničem, mlácení prázdné slámy.
Jak si představuje autor ten komunitarismus,a jak by to podle něho mělo fungovat???!!!
2Yess. Bez ohledu na částečnou autonomii zde byl největší vliv řeckého duchovenstva. A význam těchto církví z hlediska národní kultury byl minimální, čas od času si zazpívat v kostele staroslověnsky mnoho neznamená. Dodnes toto období Bulhaři považují za dobu svého kulturního úpadku…
Jaká revolučnost, vždyť to je jen klasický muslimský koncept dhimmi, který fungoval už u Umajjovců?
A co vlastně znamená církevní autonomie? To, že popům byla svěřena moc nad rodinným a sociálním životem jejich věřících, kterou nikdy neměli, tak to má být výhoda? To kdyby někdo obsadil ČR a rozhodl, od teď o vás bude rozhodovat Miroslav Vlk, tak to jako znamená svobodu????
Co se týče rumského míletu a Bulharů či Srbů: až do konce 18. století měli Bulhaři i Srbové své vlastní církve (sídla Peć a Ohrid). Jejich význam byl obrovský- církevním jazykem byla staroslověnština, nikoliv řečtina, jak RZ naznačuje. A revolučnost Osmanů bych viděla právě v náboženské toleranci vůči křesťanům a židům – podle islámu založených na podobných premisách, a proto tolerovaných. Osmané po reconquistě sefardské židy do OŘ dokonce pozvali. Tím netvrdím, že se v OŘ nepraktikovaly poměrně brutální způsoby boje a zmíněná povstání byla bezesporu krvavě potlačována.
Imigranti jsou totéž, co rakovinné metastázy v živém organismu:
jejich nástup je téměř nezaznamenatelný a při stanovení diagnózy je
už na záchranu zpravidla pozdě. Rozchvácený hostitel spěje k zániku.
Nejstrašnější na tom je, že se jedná o metodickou, staletími praktikovanou akci
ve stylu krok za krokem viz husitské hnutí,renesanční novopohanství,
protestantismus, albigenští, kalvinismus a Francouzská buržoa. revoluce atd. až
do současnosti, jako odplata bílým za jejich evropský anticko-křesťanský vývoj.
Tedy anticko-křesťanská a nikoliv, jak je nám v poslední době sugerováno, židovsko-křesťanská civilizace a Řím a nikoliv Jeruzalém !
Asi se neshodneme na tom, co považujeme za relevantní odpověď:)
Ale jo, tak já něco obsáhlejšího napíšu.
Zajímavé, ale je to pořád to samé, na většinu otázek jsem již odpověděl několikrát („A kde to neskončilo výbuchem nacionalismu, a buď vítězstvím minorit, nebo jejich likvidfací?“). Na diskusi vzhledem k šířce nemám již čas odpovídat, ale když sepíšeš výše uvedené do uceléneho argumentu s uvedenými zdroji, myslím, že to bude jen užitečné a já postupem času rád odpovím stejnou měrou.
Navíc jsme s těmi Osmany už OT
Takže se znovu ptám, máš nějaký příklad komunitárního zřízení, kde nebyl hegemonní národ, a mocná armáda, na níž se minority přímo nepodílely? A kde to neskončilo výbuchem nacionalismu, a buď vítězstvím minorit, nebo jejich likvidfací?
Protože kdybych vztáhnul tvé příklady na současnou Francii, tak mi z toho vychází následující: společnost se dělí na millety, muslimové si sami vesele praktikují právo šaría, katolíci zas to kanonické, evangelící dětem zakazují hrát si a chodit do knihovny atd. a nad vším vesele bdí mocná francouzská armáda, do které smí jen etničtí Francouzi, nebo arabští, židovští, konvertité na křesťanství:))
Případně Evropa se spoustou muslimských, židovských či třebas českých či italských komunit, nad níž bdí rusko-francouzská armáda, jejíž rekruti, ať jsou odkudkoliv, musí vždy konvertovat k pravoslaví:)))) Aspoň tak mi teď připadá ideální svět v podání Nové pravice a AdB:))))
A co se týče vyjímečnosti onoho osmanské komunitárního systému, vlastní komunity s autonomií v náboženských otázkách a rodinném a majetkovém právu apod. měli i křesťané a židé v chalífátu Al-Andalús, a poté naopak muslimové a židé v Portugalsku, Kastilii a Aragonii v dobách reconquisty, až do 15. století. Takže v čem byli ti Osmané tak revoluční?
Říká objektivní logika:))
Je třeba ujasnit si situaci. Ty tvrdíš, že se Osmanská říše dá objektivně hodnotit jako humánní státní zřízení. Já tvrdím, že řada objektivních faktů o Osmanech se s představou humanity vylučuje. Pak můžeš buď existenci těchto faktů popřít, nebo je prohlásit za irelevantní, a představě ráje neodporující.
Takže se ptám, co instituce kafe, devširme, co absence individuálních práv, co absolutní zvůle sultána a jeho pašů, pro Evropana té doby šokující.
Jak to, že během onoho „rozkvětu civilizace“ pod Osmanskou knutou na Balkáně téměř zanikla městská kultura? A proč docházelo stále k povstáním? A jakým přínosem byl pro třebas pro Bulhary a jejich kulturu rúmský millet v čele s konstantinopolským patriarchou a řeckými popy? To je trošku zajímavek multikulturalismus, když tě přiklepnou do jiný kultury s jiným jazykem a elitou:)
Co se týče zdrojů, uvádím známá objektivní fakta. Nebo je snad neznáš? Ale pro pořádek, tak třebas máme tradiční české dobové autory Vratislava, Budovce či Haranta. Z moderních Alan Palmer, popřípadě J. Pelikán.
Jinak, Kymlicka je opravdu ideově nezatížený:)
„Nemůžeš argementovat už hodnotícími soudy ideologicky zatížených teoretiků… Čekám dobové prameny.“
Dobrá, a to říká kdo? Je záhodno si tady ujasnit situaci, protože mi připadá poněkud paradoxní: presentoval jsem zde argument, který jsem podložil výčtem sekundární literárních zdrojů. Zatímco můj oponent, tedy ty RZ, má akorát spoustu tvrzení a velké požadavky! Daná literatura rozhodně není „ideologicky zatížená“ (čti: není tak subjektivní politickým pamfletem jako články aktivistů typu Guillaume Faye), jelikož si nejsem vědom, že by kdokoliv vydal podobně rozsáhlé studie, nebo argumentoval jiným stanoviskem. Pokud ano, rád se přiučím, k tomu je nutné aby si krom prázdných slov presentoval své zdroje ty.
jejich „tolerance“ pardón. A iu za další překlepy.
Děláš si prdel? Nemůžeš argementovat už hodnotícími soudy ideologicky zatížených teoretiků. To je jako bys napsal, že kapitalismus zotročuje člověka, a jako důkaz vzal, že to napsal Marx! Čekám dobové prameny.
Jinak, jak se s tou představou multikulturního ráje srovnávají vzpoury, vyvraž’dování, exody Srbů? Co systém devširme?
K tomu kočovnictví, Osmani si zachovali řadu rysů svých předků. Ona jejich „torance“ není ničím jiným. Nájezdnická impéria nemají žádný zajem na obracení či vyvražďování svých poddaných. Potřebují někoho, kdo bude obdělávat půdu a platit výpalné. Takže jim stačí poražený národ pacifikovat, rozvrátit jeho vládu, zničit šlechtu, ovšem, kvůli udržení jistého řádu zachovat jeho víru a církev(která ho navíc spolehlivě izoluje od vládnoucí vrstvy). Takže zničí šlechtu, uvalí velké daně, ale naopak podpoří kolaborantské kněží. Tento systém měli i Arabové, Mongolové, Mughalové, Seldžuci, zřejmě i Avaři, a naopak i křižáci v Levantě, Normaná na Sicílii, A Španělé za reconquisty. Opravdu nebyl vyjímečný.
To autor:
Trapná slovní exhibice, za účelem pošimrání ega, a naprostá absence konkrétních argumentů.Mám dojem, jako bych skoro četl nějakou multikulturní agitku!!!V tomto případě jsou hrany pečlivě ohlazeny.
Naopak naprostý souhlas s Horstem!!!
Pro poučení uvádím citaci z výše uvedené knihy Benjamina Braudea a Bernard Lewise (s. 1):
„For nearly half a millennium the Ottomans ruled an empire as diverse as any
in history. Remarkably, this polyethnic and multireligious society worked.
Muslims, Christians, and Jews worshipped and studied side by side, enriching
their distinct cultures. The legal traditions and practices of each community,
particularly in matters of personal status — that is, death, marriage, and in
heritance — were respected and enforced through the empire. Scores of lan
guages and literatures employing a bewildering variety of scripts flourished.
Opportunities for advancement and prosperity were open in varying degrees
to all the empire’s subjects. During their heyday the Ottomans created a
society which allowed a great degree of communal autonomy while maintain
ing a fiscally sound and militarily strong central government.
The Ottoman Empire was a classic example of the plural society. An acute
observer of similar societies in South Asia defined them with the following
description which applies equally well to the Ottoman world:
„. . . probably the first thing that strikes the visitor is the medley of peoples. . . . It is in the strictest sense a medley, for they mix, but do not combine. Each group holds by its own religion, its own culture and language, its own ideas and ways. As individuals they meet, but only in the market-place, in buying and selling. There is a plural society, with different sections of the community, living side by side, but separately within the same political unit.“
Kniha je mimochodem i čtivě napsaná, vřele doporučuji.
Vřele souhlasím v tom, že bude poučné výše uvedené převést do uceleného textu s patřičnými prameny. Ten rád s trochou času poskytnu. Osmanská říše samozřejmě byla absolutistickým státem, s elitami poplatnými režimu, opravdu nefungujícím na principu subsidiarity, ale v dané době byla na Západě jedinečným multi-kulturním státem. Uvedu pár zajímavých zdrojů z mého předchozího studia, týkajících se říše do poloviny 19. stol.
Will Kymlicka, komunitární liberál, který jej uvádí jako příklad „milletského“ (etnopluralistického) systému, tak píše, že Ottomanská říše byla až do všeobecného vzestupu nacionalismu „systémem všeobecně humánním, tolerantním skupinových rozdílů, a obdivuhodně stabilním“ (s. 156, Multicultural Citizenship: A Liberal Theory of Minority Rights [Oxford, Clarendon Press, 1995]). To samé uvádí Ernest Gellner ve své studii o nacionalismu (s. 44, Nations and Nationalism, 2nd ed [Oxford, Blackwell, 2006]) a zároveň na té samé straně dodává, že se vše změnilo s příchodem onoho fanatického národovectví:
‚By contrast, their gunman successors seem incapable of resting in peace till they have imposed the nationalist principle of /cuius regio, eius lingua/. They do not want merely a fiscal surplus and obedience. They thirst after the cultural and linguistic souls of their subjects.‘
Vynikající další zdroje pro studium jsou i například:
Benjamin Braude und Bernard Lewis, ‚Introduction‘, in B. Braude & B. Lewis (eds), Christians and Jews in the Ottoman Empire: The Functioning of a Plural Society, 2 vol. (New York & London, Holmes & Meier, 1982).
Steven Runciman, The Orthodox Churches and the Secular State (Oxford, Oxford University Press, 1974).
Pokud nemáš přístup k podobným zdrojům, k poučení by Ti mohla pomoci i wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Millet_%28Ottoman_Empire%29
Další nepravdou co uvádíš je například „spise zcela klasickym imperiem stepnich ci poustnich kocovniku“. Tak byl to centralizovaný absolutistický stát, s kontrolou nad teritoriálně usedlými etniky, nebo „impériem stepních … kočovníků“ (mimochodem se výraz impérium s kočovnictvím neslučuje, má jak autoritativní, tak teritoriální dimenzi)? Především se Osmanská říše prohlásila počínaje Selimem I (16. století) Kalifátem a tedy ochráncem všech muslimů, což pro říši jasně vymezilo territoriální Grossraum, nad kterým si nárokovala autoritu.
Co se týče toho de Benoista, tak na onom odkazu samozřejmě nebyla důležitá ani Obamánie, ani to, že to napsal de Benoist, ale že uvádí poměrně jasně:
„Obama ostatně obdržel hlasy 43% bělochů (oproti 55% pro McCaina), číslo, které zajisté zanedbatelné není. Je potřeba poznamenat, že od dob Lyndona Johnsona, tedy od roku 1964, žádný demokrat většinu „bílých hlasů“ neobdržel. Nejenže Obama nezískal méně „bílých hlasů“ nežli tři předchozí demokratičtí kandidáti do Bílého domu, ale obdržel jich více. Z tohoto pohledu je vítězství, kterého dosáhl ve Virginii (stát, který byl hlavním městem jižanů v Americké občanské válce) nebo například v Ohiu, symbolické. Peter Wallsten tak v Los Angeles Times oprávněně poznamenal: „bílí Američané hráli klíčovou roli ve zvolení Baracka Obamy černým presidentem do Bílého domu“. Obama ve skutečnosti dokázal uspět napříč všemi sociálními vrstvami v zemi, a jestliže byl zvolen, bylo to především proto, že měl schopnost sjednocovat i mimo svou barvu pleti.“
Nepochybně se ony statistiky nacházejí i na internetu od renomovaných agentur, ale osobně jsem žádné nestudoval, proto byl tento článek tím jediným, co mně v onom okamžiku připadlo na mysl.
Neutikej z diskuse:)
Obamanie je jedna vec, to, ze 95% cernochu se postavilo za jedineho kandidata druha. Jinak, doporucuju vice studia historie, mene Benoista:)
Osmany srovnavat s britskym imperiem?
Osmansky rezim byl bestialni i ve srovnani s jeho evropskymi soucasniky. „Spoluprace s mistnimi elitami“, dyk je likvidovali! Maximalne tak spolupracovali s kolaborantskym popem… Janicari rekrutovani z cizich etnik? Dyt to byli krestanske deti, odebrane rodinam.. Jedinecnym a neobvyklym jevem rozhodne nebyl, spise zcela klasickym imperiem stepnich ci poustnich kocovniku. Ti maji obvyklou filozofii, proc vybijet ci obracet na pravou viru, kdyz staci zotrocit. Podobnych prikladu najdeme v historii desitky. Jejich vysledkem mimochodem obycejne byva spalena zeme, viz soucasny Balkan.
Rim a Germani, co takova bitva u Hadrianopole? Co stovky vylenenych mest a tisice mrtvych? Podle nekolika osvicenych a cilevedomych kralu nelze generalizovat celou epochu. A nemel jsem na mysli jen Germany. Co zavedeni vyslovene totalitniho, krestanskeho rezimu? Vazalske staty dokladem etnopluralismu? To je trosku jina vec ne?
Chtelo by to fakt nejaky historicky priklad, co neskoncil v mori krvi po par generacich.
Ad jazz. Ja miluju japonske filmy, arabskou poezii, a chodim jist do cciny. Nevim, jak to souvisi s politikou.
Diskusi uzavírám, vše podstatné jsem již zmínil, ostatní je sporem ideálů. Pouze bych podotkl aby si RZ prostudoval jeden z mých posledních překladů de Benoista (Obamánie, 3. paragraf ze spodu), ve kterém AdB zmiňuje poměrně jasná fakta o onom oblíbeném mýtu „Obamu zvolili černoši“ (samozřejmě, žádné charisma, či snad touha po změně po velmi bílém, ale také velmi neschopném Bushovi, se Obamovi nepřiznává). Stejně tak by bylo vhodné, abys nesměšoval v historii Ottomanské říše období rozmachu nacionalismu, který zaplavil stejným způsobem jako Turky nejprve Evropu (inu, kdo to skončil první v koncentráku? Byli to Arméni anebo „nebarevní“ Búrové, a to jejich germánskými bratry, Brity?). Byla to Británie kde nejprve bujel sociální darwinismus (Spencer, Chamberlain), příp. Německo: Paul de Lagarde, nebo Wagnerův bayerůthský kroužek. Hnutí mladých Turků bylo pouze skupinkou přičinlivých učedníků nového evropského trendu, jak víme, zemi se podařilo vcelku záhy úspěšně westernizovat Ataturkovi. Připadá mi vcelku zarážející stěžovat si na „autoritativní ottomanský režim“ před 19. stoletím, do kdy byla demokracie považována za vládu toho nejhoršího charakteru (což bylo v očích kritiků jako Burke nebo de Maistre potvrzeno VFR!) Naopak, opakuji, že Ottomanská říše byla ve své době jedinečným a neobvyklým jevem. V době kdy by křesťané netolerovali jakoukoliv náboženskou rozdílnost (a to ani tu křesťanskou, nezapomeňme na Reformaci ani na české Husity), to byla etnicky a nábožensky pluralitní říše, jejíž systém spravování se ne nepodal tomu Britskému z konce 19. století – byl založen na bázi spolupráce s místními elitami, které si naopak mohli zachovat vlastní kulturní specifičnost i víru (tolik tedy k „vrozenému“ fanatismu Islámu). Byli to koneckonců janičáři rekrutovaní z cizích etnik , kteří dobývali Evropu proti svým bratrům a jenž měli v říši takovou prestiž, status a bohatství. Ano, všichni kdo se přidali k armádě museli konvertovat na Islám, ale jak je v to případě evropského sekulárního kontextu odlišné od povinnosti uznat pravidla vyššího federalizovaného celku, případně uznání lidských práv?
Tezi o etnickém konci Římské říše slyším poprvé. Dosud jsem měl za to, že to byli právě Germáni, kteří přijali římské občanství a křesťanství, jenž se ji snažili posledních 75 let zachránit! Nemluvě o tom, že již republikánská Římská republika byla multietnickým impériem, v jejichž středomořských regionech vládli místní dynastie (rodina Heroda Velikého je jednou z těch slavnějších).
P.S. Osobně považují takový „barevný“ jazz za jeden z největších kulturních přínosů Spojených států do světové kultury. Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, the Ink Spots – dokonce i ten hip hop má větší kulturní spojitost s komunitami Afro-Američanů, než ten popík sladkých blonďatých princezen a amerických golden boys, kterým se baví „bílá mládež“!
Stanislav M.: Neusiluji o vstup do politiky.
Politik jistě musí dělat v praxi kompromisy, ale ne už s nedůsledností přicházet na začátku. Ostatně Liga Severu je dnes součástí vládní koalice (respektive strany), reálný vliv lidí jako Benoist na společnost je dost sporný.
Zkrátka vůči imigrantům se uplatňovaly historicky různé přístupy (asimilace, multikulturalismus, interkulturalismus…) a všechny vedli akorát k znečištění evropských zemí záplavou barevných imigrantů, kteří se navíc chovají vůči hostitelům dosti parazyticky a nepřátelsky. K novým přístupům a jejich šancím jsem tudíž logicky skeptický, zkrátka český stát s českým obvytelstvem a přirozenými menšinami má daleko větší pozitiva.
Jistě lze v mezích dnešní doby uvažovat o kompromisech jako např. etnopluralismus, ale to bych chápal jen jako dočasné řešení, když by nebyla reálná repatriace. Opravdu netoužím po nějaké genocidě cizorodých imigrantů, ještě děsivější je však představa, že se nebude stále dít zkrátka nic, tak jako dosud. Většina životů končí vzdycháním a ne výkřikem, s životem bílé evropské civilizace a českého národa to dnes vypadá podobně.
Z nových vln imigrantů kouká akorát další průšvih, jako by nám ti naši Cikáni nestačali a museli jsme tu mít ještě africké barevné přistěhovalce, kteří se již dostatečně předvedli jinde.
Ano, to jsou pověry:) Anebo spíše naprosto irelevantní příklady.
Rusko, Osmanská říše…. Vojenská impéria s absolutním vládcem, dominanti ideologií, hegemonií vládnoucího národa a armády.. Křesťanské minority u Osmanů byli v podstatě zotročené národy, které odváděly jako daně vlastní děti, minority v Rusku byly vystaveny tvrdé asimilační politice, a často i genocidě… Osmanská říše na to mimochodem taky dojela, Balkánci i Arabové se vzbouřili, a Turci se udrželi jen tam, kde tvořili drtivou národní většinu!!!! A to ještě za cenu genocidy Arménů a vyhnání maloasijských Řeků…
Řím je klasickým příkladem špatných konců komunitarismu. Jeho etnické a náboženské minority ho ovládli a roznesli na kopytech:)) A v období, kdy fungoval, fungoval opět jako vojenské impérium, s dominantní rolí armády, a s hegemonním národem v čele. Římané si mohli dovolit ponechávat minoritám jejich různě okleštěnou autonomii, protože jim se svou sílou kdykoliv mohli zatrhnout tipec. Ovšem, jakmile zerslábli, byl to jejich konec..
USA to samé, systém v minulosti s obtížemi fungoval (jen občasné občanské bouře, hnutí Černá síla, italské mafie atd.) díky dominantní roli WASP v americké společnosti. Dnes už černá menšina, jako jediný dobře organizovaný celek výrazně ovlivňuje americkou politiku (jako když, jako jeden muž, podpořili Obamu).
Stale my neni jasne jak by se zamezilo dalsimu prilivu novich imigrantu do techto komunit, pokud by zjistili ze zivot zde je prijemejsi a pohodlnejsi nez-li v jejich vlastni domovine (zjistili by to podle mene velmi brzo).A v dusledku tohoto narustu a vysoke porodnosti by se tyto komunity stale zvetsovali a evropan by se stale jen uskromoval-neni pochyb ze s tim by se zvysovalo i sebevedomi techto lidi v nasem prostredi. Trpela by tim i nase ekonomika a socialni system. Pripada mi to jako dobrovolene predani pudy, opusteni bojiste bez boje. Za cas by se zjistilo ze vlastne zadna evropa uz neni, stejne jako to bylo ve starem Rime.
Jakub: Ano, proto také (a naštěstí) se svými názory nedostanete žádný politický hlas.
Střílet na každou loď s barevnými imigranty považuji za daleko lepší nápad, než si myslet, že cizorodá imigrace vlastně nemusí být problém a vše je jen věcí přístupu k těmto imigrantům.
Ještě kratší poznámka k upřesnění toho, co možná jasně z vyšších komentářů a článku nevyplývá. Komunitarianismus v žádném případě nelegitimizuje zakládání „nových komunit imigrantů“ na evropské půdě, pouze tvrdí, že je potřeba integrovat ty komunity co zde již jsou na bázi jejich vlastních hodnot, za předpokladu, že na vyšších federálních úrovních akceptují pravidla zbytku společnosti. Další postup imigrace by závisel na komunitách samotných – u kterých se, pochopitelně, nedá předpokládat, že si nechají narušit svůj kulturní ráz, ale že naopak budou požadovat přijetí vlastních kulturních hodnot potencionálními migranty („asimilace“). Komunita, která není do určité míry exklusivistická (na bázi hodnot, které si zvolí) totiž samozřejmě žádnou komunitou není. Těm, kteří chápou můj text jiným způsobem, doporučuji aby si jej přečetli ještě jednou poněkud pozorněji.
RZ:
Neexistuje? Co například Rusko se svými 15% muslimů, to jsou snad pověry? Nebo co taková Ottomanská říše, kde křesťanské minority opravdu nebyly násilně překonvertovány na Islám, ale zachovaly si svou kulturu a v interních záležitostech i svou autonomii? Římské impérium? A jak jde teze o „dynamicky se měnících komunitách“ dohromady s „uzavřením před společností“? Nevidím nejmenší důvod, proč by kulturní rozdílnost měla automaticky plodit politické konflikty; jsou snad lidé předem determinované stroje, jak to chtěl snad Huntington, aby „vědecky“ potvrdil platnost svých názorů? Po celá staletí nebyly politické hodnoty determinované biologicky, ani příslušností k jedné kulturní skupině, ale naopak na bázi loajality! Pokud jsem francouzský katolický křesťan, kam mám směřovat svou loajalitu, pokud se sekulární republikánský režim rozhodne byrokratickým tahem zakázat učit kreacionistickou nauku, ve kterou věřím, v mé lokální komunitě? Která z těch identit převládne, francouzská a podřídím se, nebo křesťanská a budu vzdorovat apelem na ni? V konečném důsledku to nezáleží na tom, jestli nějaký akademik, nebo politický aktivista rozhodne za mne, která z těchto identit je „skutečně“ důležitější, ale já sám introspekcí.
Ještě jednou zde zopakuji to, co je již přítomné ve článku výše. Ne abych přesvědčil, ale abych udělal onen komunitární postoj zřejmějším. A to na příkladu imigrace do Británie. Ta byla způsobena otevřením hranic celému Commonwealthu a současnou byrokratickou liberální politikou. Británie, do vlády Tonyho Blaira, byla takřka naprosto unitárním státem. V otázce imigrace tak nijak nerespektovala názor komunit, kterých se imigrace měla dotknout. To neznamená, že je nutné udělat obrat o 180 a stejně byrokratickým a centralizačním tahem imigraci zarazit, právě naopak, je nutné delegovat tato rozhodnuti těm komunitám na teritoriální úrovni, kterých se jejich dopad týká, a to jak těm muslimských (z nichž většina existuje v uceleném stavu nejvýše na úrovni čtvrtí), tak kulturně smíšeným, tak britským. Co se týče teze o „střetu kultur“, je zajímavé, že v etnicky nejsmíšenější Británii, je počet hlasů pro radikální pravici mnohem menší, než v kontinentální Evropě (National Front prakticky zanikla počátkem 90. let, BNP krom nedávného úspěchu na post londýnského mayora taktéž stagnuje).
Nazpět ke komunitarianismu. Důležitý je fakt, že rozhodnutí musí spočívat na jednotlivých (teritoriálních) komunitách, jedna tak nemůže „expandovat“ na úkor ostatních, jelikož za ně nemá právo rozhodovat. Zde je úzká propojenost s principy federalismu a subsidiarity. Co více, celý systém imigrace tak není regulován modernistickými byrokratickými čaroději, ani jedním „etnickým“, nebo „biologickým“ racionálním pravidlem, jak by chtěli někteří, ale společným rozhodnutím té komunity, které by se dopad migrace dotýkal.
RZ: Nevím, připadá mi to zajímavé. Lepší intelektuální exkurz, než zůstat stát na místě. Vše plyne. Přešlapuje jen univerzalistický snílek :-)
Šílený. Doufám,že se autor zbláznil dočasně, neb řada jeho dalších výtvorů měla hlavu a patu…
Svět, jaký si SM představuje, prostě neexistuje. V reálu existuje politická a ekonomická moc, z něčeho (či spíše z někoho) pramení a přináší nějaké důsledky. A stejně tak existují jen dynamicky měnící se komunity, jejichž členové chudnou či bohatnou, vzdělávají se nebo fetují, pracují nebo rabují. Mají desítky dětí, nebo vymírají… Uzavírají se před společností,
Představa nějaké dlouhodobé mírové koexistence mezi různými kulturami a rasami na jednom území je prostě pitomost. Make love, not war… Bohové…
Stanislav M:
Jistě, asimilace je vždy násilný proces, pokud není dobrovolná ze strany přistěhovalců, což bývá spíše menšinovým jevem. Proto je třeba, co nejpřísněji bojovat proti masové imigrační politice, která právě napomáhá vzniku separovaných komunit (vznikají přirozeně, jako když vrána k vráně sedá, o asimilaci, nebo integraci NEMŮŽE být ani řeči). Primární problém není v šátku na hlavě, ale již v okamžiku, kdy společnost dovolí vznik kulturně odlišné společnosti na svém území (což se stane hned, jak přijede první početnější skupinka). Tuším, že příklady z Francie, Malmo atd., jsou jasným důkazem toho, že tyto komunity nikdy nepřijmou naši kulturu, ba právě naopak, nátlakem, násilím a terorem ji (z)ničí. Podívejte se na příklad Kosova, nebo v dnešních dnech Somálska.
Odpovím Vám tedy na otázku, jak jsem myslel větu: “…bezpodmínečně přizpůsobit pravidlům, jinak přeci v domě nemá co pohledávat“ – tzn. nesmějí mít jakékoliv právo prosazovat zákony ze zemí, odkud přišli, nesmí prosazovat své kulturní zvyky na úkor zvyků našich. Je krásné představit si nezávislou komunitu mírumilovných muslimů, která si potichu žije svým vlastním životem. Je třeba se ale podívat, jak to funguje v praxi a bez růžových brýlí uvidět, co jsou opravdu zač, jaké mají cíle a kam směřují jejich kroky. Zde malý příklad. http://muslimskelisty.cz/zp460.htm
Všimněme si, cituji: „Pravicový deník La Razon, známý svými spojením s církevními a vojenskými kruhy, vyprovokoval hanebnou proti-muslimskou kampaň, obviňující muslimskou komunity z neschopnosti k integraci v západní společnosti.
Tento deník rovněž prohlásil, že Svatý Korán zakazuje muslimům snadno se integrovat do západní společnosti.“
Takže? Vypadá to, že se vehementně snaží dokázat, že jsou již jen „krůček“ od vysněné integrace, ale v Realitě vidíme přesný opak a jak tato tzv. integrace probíhá – krůček po krůčku „nám“ před očima kradou naši kulturu, naše zákony a naši zem. Jak jinak, než šílenstvím nazvat společenský stav, kdy si doslova za humny pěstujeme vlastní „katy“?
Nakonec ještě jeden příklad „ideálního“ soužití. Opravdu tragické…
http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/via-domitiana-cesta-na-konci-italie_6373.html
Karel:
Inu, já se nikde o etnickém komunitarianismu nezmiňuji, hovořím pouze o komunitarianismu bez přívlastků, to s poznámkou, že komunity jsou vždy do určité míry dynamické entity a lidé do nich jak vstupují, tak z nich odcházejí. Koneckonců, v otázce identity je v první řadě důležitá osobní identifikace s danou komunitou, jak mimo jiné uvádí de Benoist ve svém článku „Sur l’identité“, o němž je zde na DD zveřejněná má interpretace. Naprosto s Tebou sdílím naznačený názor, že mezi rasovou segregací a etnickým komunitarianismem, který by mezi svévolně definovanými etniky stavěl nepřekonatelné bariéry, rozdíl není.
Rekl bych, ze takoveto komunity budou vzdy zdrojem napeti a nenavisti na obou stranach a je to reseni polovicate. Nazor krajni pravice o biologicke identite do jiste miry zdilim (snad jen neuznavam „nadrazenost“ a „podradnost“)kultura a sveraznost vychazi z biologicke podstaty a tyto veci jsou tesne prolnuty. Takoveto komunity, v pripade vetsi pocetnosti jez se da predpokladat, by byli pouze zdrojem miseni. V okrajovych castech „teritorii“ ruznych etnickych skupin a kultur je miseni a prolinani samozrejmost, ale tady se byvime o komunitach rozesetych po celem uzemi, v centrech ktere by meli zustat homogenni. Plne se shoduji s nazorem ktery rekl Alain de Benoist, ze kulturní(mozna i rasova) asimilace produkuje pouze jedince, kteří byli zbaveni své historie a nejsou si nijak jisti svou budoucností
Mohl bys sám stručně vysvětlit, jak se etnický komunitarimus odlišuje od rasové segregace? Někdo může mít pocit, že jde pouze o eufemismus apartheidu. Dík.
HORST:
„…bezpodmínečně přizpůsobit pravidlům, jinak přeci v domě nemá co pohledávat…“
Záleží na tom jak to myslíte. Samozřejmě, v jednání s hostitelskou společností bez podmínečně. Musí dodržovat všeobecné občanské zákony atd. Co se týče jejich interních, místních, komunitních záležitostí, nevidím nicméně nejmenší důvod k jejich „asimilaci“, která má kontraproduktivní účinky. Proč by muslimské dívky nemohly např. nosit své šátky a mít své interní zákony přizpůsobené svým tradicím? Ohrožuje to snad nějak identitu mou, když si je odlišná skupina jista identity vlastní? Z velké části jejich komunikace samozřejmě probíhá s „vnějším světem“ (například obsah komunitního curricula jednoznačně patří do jejich interních záležitostí, naopak řekněme zásobování elektřinou patří do rozhodnutí dané vyšší komunity – např. města).
Stát je autoritou, která zastřešuje národ. Je třeba se dívat na něj jako na dům. Kdo přichází do domu na návštěvu a ještě k tomu natrvalo, musí se bezpodmínečně přizpůsobit pravidlům, jinak přeci v domě nemá co pohledávat. Každý slušný člověk bude pokorně respektovat a dodržovat práva a zvyklosti svého hostitele. Je zřejmé, že menšiny (např. muslimové) si všude po světě vytvářejí své komunity, kde dodržují své zákony a zvyklosti (u nás např. Olaši), které v mnoha případech odporují zvyklostem a právům zemí, které je hostí. Vymáhání domácího práva je v takovýchto komunitách prakticky nemožné, ba co víc, tyto komunity vytvářejí neustálý tlak, čímž se snaží své právo dostat na úroveň práva domácího. V případě muslimů se jim to docela úspěšně, pomalu a jistě daří.
To Ondrej:
J. K. naopak mou zmínku a „amerických čínských čtvrtí“ pochopil dobře – tyto oblasti jsou známy jak svou kulturní soudružností, tak specifičností. A to narozdíl od většinové společnosti, tedy onoho „melting potu“, samozřejmě.
Stejně tak netvrdím, že musí být imigraci udělána „přítrž“. Pevnost Evropa je utopický nesmysl, stejně jako současný stav masové imigrace. Stejně tak neříkám, že „víra v Reconquistu je nemožná“, implicitně také říkám, že je nepochopením smyslu lidské identity a etnickým fetišismem. Krom toho, není to radikální pravice, která požaduje asimilaci (ta je posedlá reconquistou, jelikož má biologický koncept lidské identity), ale naopak republikáni, jak je například evidentní z případu Francie.
Myslim, ze jste autora nepochopil. Vzdyt on neklade za vzor USA (kde mimochodem jim navrhovane komunitarni reseni neexistuje), pouze zminuje, ze nekteri vyznamni komunitariste jsou Americane. V Americe naopak funguje zcela jednoznacny asimilacionisticky „melting pot“ system, jehoz zvlastnost oproti napr. francouzskemu asimilacionistickemu uzu spociva v tom, ze vyzaduje pretaveni v identitu, ktera sama byla vysledkem migrace vykorenenych evropskych protestantu.
Jak autor nekolikrat zduraznil, tak neobhajuje imigraci do Evropy. Te by mela byt jak nejvice to bude mozne, ucinena pritrz. Otazka ovsem stoji, co s jiz zde usazenymi imigranty 2. a 3 . generace. Domnivam se, ze vira v Reconquistu je nemozna. Zaroven by se nemelo zapominat na to, ze rada „krajnich pravicaku“ sice po imigrantech pozaduje prizpusobeni se „nadrazene zapadni kulture“, ale neuvedomuji si, ze se tato kultura promenila. Zatimco oni si predstavuji prizpusobeni se velke imperialni kulture, ta jiz davno ztratila svuj lesk a imigrantovi se zde nabizi prijeti zcela konzumni spolecnosti, zbavene jakychkoli identitnich pout. To je podle me uzlovy bod, kde vznika rada nedorozumeni.
Snad si nemyslite ze cernosi, arabove, vietnamci i kdyby jim byli poskytnuty podminky vytvorit si takove komunyty(uprime receno nemyslim si ze takovou moznost nemaji)budou chtit v takove komunite zustat-za kazdou cenu se budou snazit vnutit do evropske spolecnosti a evropsky clovek mu v tom nebude branit(nejak ucineji-zvlaste mlada generace) protoze potom by si v dusledku dlouhodobeho vymyvani mozku pripadal jako rasista. Mozna vam to pripada v poradku, ale ja se ptam co BILA RASA? A rozhodne bych netvrdil ze soucasny evropan je vykoreneny jedinec bez kultury a imigrantum jejich kulturu jen zavidi-smesne. Rozhodne nevim cim by nas kultura arabu mohla obohatit-spise se domnivam ze se kultury spise navzajem potiraji zvlaste kultury tak rozdilne jako kultura bile evropy a arabska nebo cenosska kultura. Za soucasny stav veci nejspise muze politika zapadu, ale evropsky clovek by za to nemel platit tim ze se zde budou zrizovat nejake stale komunity jako v USA(zarazi me ze si USA berete za vzor ,spise bych ho zvolil za odstrasujici pripad)a tim prihlizet k pomalemu zaniku sve rasy, identiti a civilizace.