Jaceňuk (na jehož kandidátce Lidové fronty figuroval i např. Andrij Bilecký z batalionu Azov) s Barackem Obamou v Oválné pracovně Bílého domu, březen 2014.
Autor: Max Blumethal
Poslanec americké Sněmovny reprezentantů John Conyers (D-Mich.) se pokusil zastavit financování neonacistů na Ukrajině, ale židovské organizace Liga proti pomluvám (Anti-Defamation League – ADL) a Centrum Simona Wiesenthala mu v tom zabránily.
Redakce AlterNet zjistila, že návrh na změnu Zákona o autorizaci národní obrany (National Defense Authorization Act – NDAA) pro rok 2015, který by znemožnil americkou podporu neonacistů a dalších extremistů na Ukrajině, včetně jejich výcviku a zásobování zbraněmi, byl z konečného znění zákona vypuštěn republikány vedeným House Rules Committee. Návrh poslance za Demokratickou stranu Johna Coynerse měl za cíl omezit násilné střety mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a ruskými separatisty. (Plný text pozměnňovacího návrhu zákona zde).
Magazín USA Today a agentura Pew zveřejnili v dubnu tohoto roku (tedy v době, kdy byl NDAA stále projednáván) výsledky průzkumu veřejného mínění, kdy více než dvě třetiny Američanů bylo proti dodávkám zbraní a dalším formám vojenské pomoci ukrajinské vládě.
Pokud by Conyersův pozměňovací návrh prošel, došlo by k zastavení jakékoli pomoci ze strany ministerstva obrany USA všem, kdo „vychvalují nebo glorifikují nacismus nebo nacistické kolaboranty, včetně jejich propagace prostřednictvím symbolů bílé nadřazenosti (white supremacy), neonacismu a dalších podobných symbolů“.
Pozměňovací návrh byl předložen asistenty sekretariátu Kongresu Spojených států lobbistům Ligy proti pomluvám (Anti-Defamation League – ADL) a Centru Simona Wiesenthala, dvěma největším nátlakovým skupinám v USA. Nehledě na jimi prohlašované poslání „boje proti antisemitismu a násilnému extrémismu“ odmítly ADL a Wisenthalovo Centrum návrh senátorů Jeffriese a Conyerse podpořit.
S odvoláním na zdroje Demokratické strany odmítli asistenti washingtonské kancelář ADL a Centra Simona Wiesenthala pozměňovací návrh na základě skutečnosti, že pravicové ukrajinské politické strany jako například Svoboda, se zdokumentovanými záznamy rasistického extrémismu, „zmírnily svoji rétoriku.“ Jeden z lobbistů ADL trval na tom, že „pozornost by měla být zaměřena na Rusko,“ zatímco Centrum Simona Wiesenthala poukázalo na setkání mezi krajně pravicovými politickými vůdci a zástupci izraelského velvyslanectví jako na důkaz, že skupiny jako Svoboda nebo Pravý sektor se zbavily svého extrémismu.
Washingtonská kancelář ADL a Centrum Simona Wiesenthala na četné telefonické a e-mailové žádosti o vyjádření nereagovaly.
Dříve letošního roku odcházející ředitel ADL Abraham Foxman (který bude nahrazen v červenci 2015 Jonathanem Greenblattem – pozn. red. DP) poukázal ve svém tiskovém prohlášení, že Svoboda má „antisemitskou historii“ a že je „platformou pro etnický nacionalismus“ a požadoval, aby strana zřekla své dřívější glorifikace Stepana Bandery, nacistického kolaboranta z období 2. světové války, který se stal symbolem ukrajinského nacionalismu.
Když v říjnu tohoto roku neprošel návrh na zákon o uznání Ukrajinské povstalecké armády za složku bojující za nezávislost Ukrajiny, tak se okolo 8 000 příznivců Svobody a extrémistického Pravého sektoru pokusilo obsadit budovu ukrajinského parlamentu. Demonstranté zaútočili na pořádkové jednotky policie podomácku vyrobenými zbraněmi, zatímco mávali vlajkami Svobody a (Pravého sektoru) v banderovských barvách. Prudká násilná reakce byla připomínkou, že Banderova legenda v dohledné době nezanikne a že Foxmanova výtky zůstaly nevyslyšeny.
Předseda Svobody Oleg Ťahnybok svého času volal po osvobození své země od „moskevsko-židovské mafie.“ v roce 2010, po vynesení rozsudku nad dozorcem z nacistického koncentračního tábora Sobibor Johnem Demjanjukem za podílu na smrti téměř 30 000 Židů, odletěl Ťahnybok do Mnichova vychválit Demjanuka jako hrdinu, který „bojoval za pravdu.“
Od doby revoluce na Euromajdanu nicméně Svoboda bojuje za rehabilitaci své pověsti. Součástí této snahy bylo například setkání s izraelským velvyslancem Reuvenem Din Elem a výzva na sdílené národní hodnoty. „Chtěl bych také požádat Izraelce, aby respektovali naše vlastenecké cítění,“ pronesl Ťahnybok. „Pravděpodobně každá strana v [izraelském] Knesetu je nacionalistická. S Boží pomocí, nechť je tomu také u nás.“
Pravý sektor, radikální pravicové hnutí, které bojovalo s pořádkovou policií během posledního období povstání na Euromajdanu, bylo nadšeně pochváleno šéfem ADL Foxmanem poté, co její vůdce [Jaroš] zorganizoval vlastní schůzku s velvyslancem Din Elem. „[Vůdce Pravého sektoru] Jaroš zdůraznil, že Pravý sektor se postaví všem projevům rasismu, obzvláště antisemitismu, všemi zákonnými prostředky,“ stálo v prohlášení izraelského velvyslanectví.
Výsledky listopadových voleb do ukrajinského parlamentu byly obecně vykreslovány jako porážka ultranacionalistického pravice, kdy Svoboda získala okolo 6 procent, zatímco Pravý sektor se do parlamentu nedostal. Výsledek byl oslavován Americkým židovským výborem (American Jewish Committee – AJC), který prohlásil, že „Židé ve většině Ukrajiny jsou povzbuzeni volebními výsledky a dokonce i optimističtí co se týče budoucnosti Ukrajiny.“
Deprimující výsledky ultranacionalistických stran však byly jen stěží důkazem o slábnutí pravice. V době, kdy prezident Petro Porošenko vede nacionalistickou „válku snů“ na Východě, ztratily Svoboda a Pravý sektor protestní hlasy, které nashormáždili během opojných let nepokojů. Jak poznamenává Anton Šechovcov, expert na evropskou radikální pravici: „V roce 2012 byla Svoboda považována za téměř jedinou ,vlasteneckou‘ stranu, avšak dnes jsou všechny demokratické strany vlastenecké a tak Svoboda ztratila svůj ,monopol‘ na vlastenectví.“
Během celonárodní předvolební kampaně byla kandidátka vedoucí ukrajinské strany, Lidové fronta neoliberálního ministerského předsedy Arsenije Jaceňuka zaplátována krajně pravicovými militanty. Andrij Parubij, spoluzakladatel Sociálně národní strany Ukrajiny (původní název Svobody – pozn. red. DP) a bývalý velitel Sebeobrany Majdanu, byl mezi extrémisty, kteří získali poslanecké křeslo díky Lidové frontě.
Kromě Parubije kandidátka Lidové fronty obsahovala Andrije Bileckého, velitele dobrovolnického batalionu Azov, otevřeně neonacistické bojové organizace, která bojuje na východní Ukrajině proti ruským separatistům. Později se k němu připojil i zástupce velitele batalionu Azov Vadim Trojan, který uzavřel podivnou směsici uniformovaných fašistů a neoliberálů v oblecích.
Oproti Svobodě tito lidé se ani nenamáhají předstírat umírněnost. „Historickým posláním našeho národa je v kritických momentech vést bílé rasy světa v konečném křížovém tažení za jejich přežití,“ napsal nedávno Bileckij. „V křížovém tažení proti Semity vedeným podlidem [Untermenschen].“
Bojovníky Azovu spokuje nostalgie pro nacistickém Německu a uznávání otevřeného fašismu. Okázale nosící tetování se svastikami, příslušníci batalionu „mávají na svých vlajkách neonacistickým symbolem připomínajícím svastiku,“ uvedl nedávno Andrew Kramer v New York Times.
S vládou ve stádiu rozkladu vyplňuje Azov prázdný prostor na východě Ukrajiny. Jak si postěžoval ukrajinský poslanec Grigorij Nemira novinářce Anně Němcové v září tohoto roku, „Prezident stále nejmenoval velitele štábu ozbrojených sil. Neuznal, že jsme ve válečném stavu a dává přednost posílání dobrovolnických batalionů, jakým je například Azov, do nejnebezpečnějších válečných oblastí, kam nemají úřady odvahu poslat pravidelné jednotky armády.“
Azov je přesně tím druhem neonacistické organizace, která by přišla díky pozměňovacímu návrhu NDAA kongresmana Johna Conyerse o americkou podporu. Ale když Conyers usiloval o podporu ADL a Centra Simona Wiesenthala, s cílem prosadit jeho návrh, tak byl pokárán. Pozměňovací návrh zemřel tichou smrtí a americký zdroj podpory Azov zůstal nedotčen.
Článek Maxe Blumenthala How the Israel Lobby Protected Ukrainian Neo-Nazis vyšel na stránkách AlterNet.