Jediné oblasti, kde jsou křesťanské perspektivy přijímány mainstreamem jsou tam, kde si podávají ruce se sekulární levicí.
Autor: Kevin MacDonald
Několik komentářů pod mým článkem „Co je špatně se Švédy?“ zmiňuje křesťanství jako faktor vykořenění Evropanů. Souhlasím s tím, že křesťanství v rovnici figuruje, ale vidím několik problémů s tezí, podle níž se jedná o příčinu hlavní.
- Především bylo křesťanství západní náboženstvím v dobách expanze Západu napříč celým světem. Před stoletím celou planetu s výjimkou Číny, Japonska, Siamu, Koreje, Etiopie a Libérie ovládali křesťanští Evropané a křesťanství bylo přinejmenším slučitelné s touto pozoruhodnou expanzí a ohromným nárůstem evropského obyvatelstva během tohoto období. Pokud něco, úpadek Západu se kryje s úpadkem náboženského cítění mezi západními elitami. Kdyby svět zůstal v podobě z roku 1960, nikdo by o sebevraždě Západu nemluvil.
- Křesťanství se odívalo v průběhu staletí různými podobami – jako ideologie etnické obrany během iberské reconquisty, opora vykořisťovatelských monarchií a aristokracií v Evropě a Latinské Americe, prapor etnického boje proti lichvářskému vykořisťování rolnictva etnickými cizinci ve středověku, ospravedlnění otroctví a segregace na americkém Jihu a apartheidu v Jižní Africe. Také nesmíme zapomínat na puritány, kvakery a některé další protestantské sekty, tak významně probírané v mých dílech. Křesťanství se nedrží konzistentní linie etnické sebevraždy a morálního univerzalismu. Lidé na obou stranách rovnice obchodu s otroky v Británii 17. a 18. století byli křesťany, stejně jako obě strany Americké občanské války.
- Napříč dějinami křesťanství velice zdatně dávalo císaři, co je císařovo – pružně se přizpůsobovalo světské moci. V Americe – a hádám, že všude na Západě – měli křesťané před nástupem 60. let a triumfem sekulární levice mnohem větší vliv na kulturu, např. když od 20. let vedli úspěšnou kampaň za omezení zobrazování sexu a negativního vyobrazování křesťanství v Hollywoodu. Dnes je mocenská soustava sekulární, multikulturalistická, pro barevnou imigraci a za jeden ze svých hlavních cílů si vytyčila vymýcení veřejných projevů křesťanství a tradičních křesťanských postojů k manželství a rodině. Křesťanství samo o sobě bylo infiltrováno sekulární levicí, nejzjevněji v případě katolického 2. Vatikánského koncilu, ale také u hlavních protestanských církví. Církev však po staletí představovala výspu kulturního konzervatismu a opozice židovskému vlivu.
- Současný levicový zeitgeist není fundamentálně křesťanský – spíše křesťanství nepřátelský. Hnací síla levice je vyhraněně sekulární a jediné oblasti, kde jsou křesťanské perspektivy přijímány mainstreamem (např. křesťanský sionismus nebo adopce barevných – nikoliv však potraty, „svatby“ homosexuálů nebo veřejné odkazy na křesťanskou kulturu), jsou tam, kde si podávají ruce se sekulární levicí. V současné Americe se nejkřesťanštější běloši chovají implicitně bílým (implicit whiteness) způsobem, když volí republikány a vyjadřují znepokojení z ilegální imigrace. (A mám silné podezření, že se implicitně staví i proti imigraci legální a bez váhání by zvolili kandidáta, který by přišel s jejím omezením nebo zastavením.) Na druhé straně sekulární běloši bývají častěji liberálové a voliči demokratů, strany barevné koalice. Např. při nedávných senátorských volbách v Louisianě, ohnisku křesťanského náboženského konzervatismu, jen 18% bělochů volilo demokraty, zatímco jen 5% černochů hlasovalo pro republikánského kandidáta. Tato čísla by se u převážně sekulárních bělochů např. v oblasti Sanfranciského zálivu výrazně lišila. Narůstající polarizace americké politiky vychází z rasy, nikoliv náboženské ideologie; sekulární běloši ale s nejmenší pravděpodobností následují bílou většinu.
- Velice pochybuji, že lidé jako slečna Wilkströmová jsou vedeni náboženským přesvědčením. V Evropě udržuje aktivní kontakt s náboženskou tradicí jen 5-6% obyvatel. Napříč kontinentem bylo prosazení protibělošské linie revolucí shora, uskutečněnou levicovými sekulárními elitami. Řada etnických Evropanů mezi nimi je křesťany nanejvýš v kulturním slova smyslu, neberou však své náboženství příliš vážně, ani nemají silné pouto k tradicím. Křesťanství není hnací silou politiky EU. Nepochybně motivuje některé formy etnomasochismu – jako rodinu s osmi adoptovanými Afričany (přestože dle mých zkušeností adoptuje barevné děti i mnoho nenábožensky orientovaných bělochů), ale tady znovu máme co do činění s verzí křesťanství zcela přijatelnou a dokonce chválenou skutečnými vládci; představte si, co by se stalo, kdyby tato rodina vlastnila podnik odmítající poskytovat catering na svatbě homosexuálů, protože berou vážně starozákonní Leviticus. A můžeme bezpečně říct, že švédští vysokoškoláci – tolik chtiví rozmanitosti – nejsou během studií vystaveni vlivu křesťanství, ale spíše kulturního marxismu. Otázkou zůstává, proč tak nadšeně přijímají ideologii etnické sebevraždy.
- Pokud vnímáme křesťanství jako levantský import a tedy cizí naší etnické a kulturní evropské přirozenosti, stojí za to poznamenat, že morální univerzalismus a sklony k vině a etnomasochismu levantským kulturám jistě obecně vlastní nejsou. Středovýchodní kultury mají spíše sklony uzavírat se do uzavřených etnických enkláv, jako v Sýrii a napříč celou oblastí, často – i když jistě ne vždy – přijímající prapor sdíleného náboženství. Historicky se křesťanství skutečně datuje do 4. století coby neetnická ideologie s širokou přitažlivostí v prostředí multietnické Římské říše. Církevní otcové si často stěžovali na biologickou fixaci Židů a jejich posedlost biologickou posloupností od Abraháma (viz předchozí odkaz). Evropané by se tedy levantským národům měli spíše snažit připodobnit, alespoň co se důrazu na etnické příbuzenství a omezení empatie na příslušníky vlastní skupiny týče. Např. v prostředí tradiční židovské kultury neexistuje tradice univerzalistické etiky nebo empatie s utrpením gójů. Křesťanství ve své evropské podobě je výtvorem Evropanů.
- Považujete-li morální univerzalismus/idealismus – jaký vidíme u společností typu té švédské – za produkt křesťanství, navzdory výraznému sekularismu a dokonce nepřátelství švédských elit vůči křesťanství, vyvstává před vámi nutnost vysvětlit, jak může národ přijít o veškeré prvky křesťanské ideologie s výjimkou etiky. Proč si zachovat morální idealismus a univerzalismus, a ne například doktrínu prvotního hříchu nebo koncept pekla? Proč také nevidíme žádné středovýchodní křesťanské skupiny s agresivně univerzalistickou etikou? Skupiny jako Asyřané či Koptové se chováním mnohem více podobají ostatním skupinám regionu než evropským křesťanům, především těm severoevropským. A jak jsem poznamenal výše, proč bylo v jistém čase a prostoru křesťanství slučitelné s neuniverzalistickou etikou, jako v případě otrokářství, Jima Crowa atd. a s útlakem elit po většinu západních dějin?
- Problém je očividně horší na severu Evropy – Švédsko nám budiž dostatečně průkaznou demonstrací. Jako evoluční psycholog si s ohledem na nedávno uveřejněná genetická data o populacích a etnický severoevropský původ hlavních hnutí směřujících v USA a Spojeném království k morálnímu univerzalismu myslím, že lze s velkou pravděpodobností nalézt existující částečnou etnickou příčinu situace.
- Přesto však v žádném případě nepopírám úlohu kulturních sil. Jak bylo řečeno, protibělošské vykořenění je masivně podporováno, takže se sebezájem bělochů – profesorů, náboženských předáků, politiků, mediálních osobností a kapitánů koncernů – kryje s následováním programu Velké výměny. Na obyvatele Západu také cílí kampaň vymývání mozků – následkem ovládnutí morálního, intelektuálního a ekonomického prostoru elitami nepřátelskými k tradiční křesťanské kultuře Evropy a Západu. Proto zdůrazňuji sílu poselství směřovaných na mozkovou kůru k inhibici tendencí (např. etnocentrismu), vycházejících z nižších mozkových center (viz zde). Ústředním prvkem tohoto programu však v prostředí postmoderního Západu není křesťanství. Propaganda ve skutečnosti ráda využívá viny za křesťanskou minulost coby příliš exkluzivistickou, agresivní (účast křesťanství na kolonialismu, otrokářství, křížových výpravách, etnických čistkách domorodců etc.) a nepřátelské k nekřesťanským menšinám (typicky Židům a černochům).
- Při vysvětlování panevropského rozsahu etnické sebevraždy hrají klíčovou roli kulturní síly. Jak jsem poznamenal v úvodu své přednášky, revoluce byla provedena shora – za propagace politiků, médií, akademické sféry a s životně důležitou úlohou Židů a jejich tradičního nepřátelství k evropským národům a kulturám. Na webu TOO a v knize The Culture of Critique byly opakovaně sneseny důkazy, že napříč Západem (např. ve Švédsku, Francii, Austrálii, Británii a Americe) představovala organizovaná židovská komunita a jednotliví vlivní Židé nezbytnou podmínku (ne však samu o sobě dostatečnou) v úspěšném prosazení imigrace, multikulturalismu a ideje, že západní národy by se měly stát občanskými národy (proposition nations) – tj. státy založenými na určité abstraktní koncepci univerzálních lidských práv namísto báze etnické příbuznosti. Z řady důvodů – od prospěchu z pobídek zabudovaných do systému až po patologický altruismus – se na projektu aktivně podílelo i mnoho Nežidů.
- Pochopit příčiny účasti jednotlivých zemí na projektu není snadné a vyžaduje pečlivou analýzu a studium. Přijímají například řadoví Chorvaté, Maďaři, Řekové nebo i Britové africké imigranty a multikulturalismus s nadšením, nebo vládní politiku určuje členství v EU a domácí elity, jejichž zájmy se kryjí s prosazováním ideologie multikulturalismu a etnické sebevraždy? Druhá možnost se jeví blíže pravdě.
Závěrem – neříkám, že křesťanství je cestou vpřed. Mohu-li soudit, všechny křesťanské proudy jsou dnes ohledně rasy buď zkorumpované, nebo vážně pomýlené. Platí sice, jak bylo zmíněno, že řada oddanějších křesťanů se chová implicitně bělošsky – to však v konečném účtování velice pravděpodobně nebude stačit.
Úvaha Kevina MacDonalda Christianity and the Ethnic Suicide of the West vyšla na stránkách The Occidental Observer 27. dubna 2015.
Pan profesor psycholog, vysvětluje příčinu psychologicky :-)
V rámci modelu aktivně-pasivního člověka v rámci hodnotového systému volí vysvětlení takto: tlak na člověka skrze pasiviní (přizpůsobivou složku) duše.
To přece není původní příčina, profesor ji sám popisuje v úvodu článku v několika odstavcích. Vykořeněním křesťanství došlo ke ztrátě. Etické hodnoty sice zůstaly, ale jak, pane profesore? Již jsou vysvětlovány v novém kontextu. Jsou tak odseknuty od svého původního zdroje a původního smyslu. Proto jim lze dát smysl nový.
To co okolo nás vidíme, již netvoří křesťanství, jak profesor správně píše. Ale jaksi je problém v pojmenování, v čem to žijeme? Já používám termín liberální humanismus. A ten může nabývat i extrémních podob, jak to vidíme ve Švédsku. Kořeny však má jasné, v humanismu.
morální univerzalismus/idealismus – používám podobný výraz „univerzální lidskost. Tedy výraz pro soudobou víru, že člověk je sám o sobě je dobrý a proto v každém jedinci lze spatřovat tuto hodnotu. Víra v univerzální lidskost přímo vede k popírání všech fyziologických rozdílů. proč by se pak nemohli míchat rasy, když to důležité je to, že máme společnou univerzální lidskost?
Protože tato víra se nachází v liberálním humanismu (vyvinula se v něm, netvrdím, že zde byla od počátku), proto je třeba hledat příčinu zde.
A proč je možné vůbec vymívání mozků?
To je otázka č.1.
Zřejmě proto, že máte před sebou zástup lidí, kteří se nestarají o to, čemu věří. Věří laxně, nahodile, nepromyšleně. Kdejaký vykutálenec je pak může strhnout na svou stranu. Říká se tomu vykořeněnost.
Vykořeněnému člověku lze vymývat mozek!