Hjalmarova pláň
Příspěvek k večeru před slunovratem…
Bílá pláň zrudla. Noc je jasná. Vítr mrazí.
Na tisíc hrdinů svírá meč, bez hnutí,
nepohřbeno, tu spí, v očích má záblesk zkázy,
zní křik a tmí se vír havraních perutí. –
Luna se plamení do dálky, chladná, bledá,
Hjalmar se snaží vstát uprostřed zabitých,
opřený o trosku své čepele se zvedá,
je po bitvě a krev jeho ran barví sníh.
– Hej, chlapci veselí, ztepilí, plní síly,
Komu z vás, povězte, doposud stačí dech?
Vám, co jste po ránu se smíchem hlaholili,
Jako když zpívá kos v divokých porostech?
Mou přilbu rozťal meč a kolem všichni mlčí.
Z mé sekery zbyl jen pahýl, a z výstroje?
Pár děr! Mám v očích krev, slyším řev, asi vlčí,
anebo je to jek mořského příboje?
Jen pojď blíž, Krkavče, udatný lidojede!
Železným zobanem mé srdce chop a leť,
Ylmer má dceru, k ní kéž tě tvá cesta vede,
zítra nás najdeš zas v pořádku tam, kde teď.
V Uppsale jarlové hodují, zpěv se tříští
o zlaté konvice, pivo jim chutná, víš,
a proto, když tak rád bloudíváš po vřesovišti,
dones mé nevěstě mé srdce! Leť, jen výš,
až na věž k hejnům vran, ano, tam samotaří,
vlasy má černé, pleť sněžnou, ta nádhera,
spatřit pár stříbrných náušnic, úběl tváří
a oči jasnější než hvězda večera!
Pochmurný posle, leť, dej Ylmerově dceři
mé srdce, pověz ji, že ji mám dosud rád,
to srdce značí krev a sílu, není z peří,
třeba se, Krkavče, dokáže pousmát!
Je čas, duch prchá z ran, dvaceti ran v mém těle,
hltejte, vlci, krev toho, jenž dokonal!
Já zatím svobodný, bez vrásek, převesele
usednu s bohy tam, kde Slunce hoří dál!
________________________
Když se Leconte (nar. 1818) v šedesátých letech 19. století ponořil do severských ság a lidových písní, nebyl to projev jen nějakého dobového a módního zájmu. Aristokratický básník jimi byl uchvácen i proto, že v nich našel pravé a silné hrdiny, kteří byli v naprostém protikladu k buržoazní společnosti, v níž se vše měří peněžním ziskem a pohodlím. Nenáviděl svou dobu! Patřil k těm, o nich Procházka v „Renaissanci pohanství“ píše, že „ve své době se cítili jako cizinci a vyhnanci“ (Francouzští autoři, Praha 1912). A jistě ne náhodou se Lecontovy Poèmes barbares i jiné verše staly zasvěcovací četbou jiného velkého exulanta z moderních časů – Maximiani Portasové alias Sávitrí Déví, rodačky z Lyonu.
Báseň zveřejňujeme ve skvělém překladu Jindřicha Pokorného. Od ní nám vedou přímé cesty k Béowulfovi („až zalila ho krev, / rudá se ven duše valila“, 2693nn), Árijské nauce o boji a vítězství (str. 18n) či „Vzpomínkám“ Gabriela Marconiho (Palach – Praha – Evropa, str. 36n)…
Stádníci, nutná základna společnosti
Jako měřítko k umocnění působnosti Lecontových veršů přikládáme v komentáři sbírku běžných písemných projevů, jejichž autory jsou naši spoluobčané: S. Netzer, Hegemon, Anonym, Grachman, Anda, tuan 4, Sonny, Ludva, Pumpuj, ford john a další. Za všemi těmi přezdívkami vidíme – také při štědrovečerní večeři – táty, syny, manžele, vnuky, studenty, pracovníky, ba i experty. Jistě nic extra, nahoru ani dolů, normálové – stádníci, nutná základna společnosti. V tomto výběru snad jen s převahou vyjádření (jádra) Chlívků nad „jádry“ Snaživců…
Nádržka žumpy je ovšem v každém z nás. O jejím objemu i síle stavidel je rozhodnuto ještě před narozením (čti mýtus o Érovi, Ústava, X, 617e a násl.). Výchova, vzdělání, společenské ovzduší nanejvýš dokážou už jen proměnit exkrementy v sofistikovanější jedy. Čím je osoba kultivovanější, tím přesněji je pak dávkuje, plive a vypouští, tak jako její střeva plyny. Tomu se žádný živý organismus nemůže vyhnout. Obdobné spontánní výměty se občas v komentářích objevují nakonec i zde, na těchto stránkách. Nepřestává jen udivovat, s jakou lehkostí, nízkostí a zjevným gustem je ten či onen Prdel trousí: hodnocení osob, jevů a událostí, jež buď nezná vůbec, nebo o nich sotva slyšel!? Omluvit je může načas snad jen mladická „sebejistá nevědomost“. Těmto „Svět začal s námi“ proto s Nietzschem připomínáme: „Prudcí a proměnliví: oba druhy slabochů. Nezaměňovat se s nimi; včas cítit distanci!“ „Protivná nezdrženlivost, nějaká křivá závistivost, bezohledná hašteřivost – tyto tři rysy po všechny časy společně vyznačovaly vlastní typus luzy.“ „Velmi mnoho se dosáhne už tím, podaří-li se konečně vypěstovat u velkého množství (lidí plochých a s rychlým střevem všeho druhu) onen pocit, že se nesmějí všeho dotýkat; že jsou svaté prožitky, před nimiž musejí sundat boty a odtáhnout nečistou ruku, – to je takřka nejvyšší vystupňování jejich lidskosti. Naopak na takzvaných vzdělancích, ctitelích ‚moderních idejí‘, nepůsobí nic tak odpudivě jako jejich nedostatek studu, jejich pohodlná drzost oka a ruky, s níž se do všeho pletou, vše olizují a ohmatávají; a je možné, že se dnes v lidu, v nízkém lidu, zejména mezi sedláky, stále ještě vyskytuje víc relativní vznešenosti vkusu a taktní úcty než u duchovního polosvěta čtenářů novin, u vzdělanců.“
Tuto „možnost“ z roku 1886 další desetiletí vlády ‚moderních idejí‘ zaručeně zúžilo, ne-li vymazalo. „Luza nahoře, luza dole! / A luza, to jest míchanice“ konstatoval již sám „Zarathuštra“ jinde. Pro dnešní českou „etnickou kategorii“ to platí bez výhrad. V komentáři k tomu jedno drobné, úzce tematické svědectví…
Na Bátorovi nikdo, ani Kníže křivdu nespáchal, neb Bátora je hovado. (P. Vandas, 16. 7. 2013, 17:37)
Nejenom zjevem odporná kreatura, tenhle pan Bátora. (S. Netzer, 27. 7. 2011, 9:30)
Tahle komická postava se jménem Bátora je opravdu ostuda. Člověk bez kompetencí, člověk, co si neumí stát za svým názorem atd. Vždyť je to vtip. Tohle nemůže vést ani kurník. (Hegemon, 17. 8. 2011, 17:38)
Bátora je odporné individuum, kterého Klaus využívá, aby urážel a vnášel neklid. Bátora by měl táhnout ke svým maďarolským fašounům nebo do pracovního tábora, aby se naučil život vlastníma rukama. (Anonym, 17. 8. 2011, 19:15)
Bátora je mi krajně nesympatický. Jeho názory, jeho vystupování, jeho politický oportunismus, jeho klauso-řiťolezectví. Ještě ke všemu je to zasranej ultrakatolík. To nejhorší v jedné osobě. (Grachman, 17. 8. 2011, 19:20)
Proboha vždyť stačí se na Bátoru podívat, a člověk jasně vidí fašistický gestapácký ksicht. (Anda, 17. 8. 2011, 21:47)
Bátora je především zbabělec, což je pro lidi jeho typu charakteristické. (tuan4, 18. 8. 2011, 1:01)
Bátora je nula, je hloupý a mně nesympatický. (R. Sedláček, 24. 8. 2011, 7:31)
Byl by to bezejmenný pitoma v kanceláři úřadu. To, že si otevřel hubu, je jeho věc, a jako normální „mukl“ měl přes tu hubu dostat. Já nevím o čem se tady furt hádáte… Takže měl být dávno vyhozen za přidrzlost, to je všechno. (A. Fritcher, 24. 8. 2011, 10:47)
Ten rytíř smutné postavy by měl dostat nakopáno a nezavazet. Je to nula. (S. Maršálek, 24. 8. 2011, 11:41)
Takovej šunt má díky blbejm politikům možnost zaměstnávat media, která mu nezištně dělají reklamu. Přitom je to jen odpad společnosti. (Sonny, 25. 8. 2011, 16:05)
Ten Bátora, to je český Slota… Taky je tak šaškoidní… (Agent W4C, 25. 8. 2011, 20:14)
Bátora je idiot. Matematickou indukcí lze dokázat, že když se někoho zastávaj idioti, tak to taky bude pěkněj vůl. (Drápalík, 29. 8. 2011, 10:14)
Hele, když je někdo debil a pomatenej debil k tomu, nepomůže mu ani patnáct vysokých škol. (Ludva, 28. 8. 2011, 10:38)
Kdo neustále cpe, fašistoidního blbečka, na lukrativní státní funkce? Bátora si neumí sám najít práci? Tak ať jde na pracovní úřad. Tam mu dobře poradí. (R. Pecho, 30. 8. 2011, 22:14)
Prý jeho nejtěžší období života?? Ha, ha, ha, tak to teprv ten ultranacionalistický tlučhuba má před sebou. Měl by senilnímu Klausovi líbat ruce, že ho nechal za peníze daňových poplatníků zviditelnit. (měděný dráth, 7. 10. 2011, 12:37)
Co tady vůbec ten hrabě Bátory dělal? Neměl být v Čachticích na hradě? Navíc má žlutýho kníra od startek a startky jsou jednoznačně levicové!!! Hybaj do Uher! (Pumpuj, 14. 10. 2011, 14:13)
Pěkný ksindl, ten Bátora. (V. Vlach, 1. 12. 2011, 17:35)
Existuje ještě někdo, kdo zatím nepoznal, že pan Bátora je dementní? (J. Buriánek, 1. 12. 2011, 18:56)
Toto smradlavé lejno kolem sebe šíří výhradně svoje zvratky a puch. Nula, kterou zvedl ze žumpy Hrad, vnutil ji Dobešovi a povýšil fašouna na roveň státního úředníka. (J. Farmačka, 1. 12. 2011, 20:32)
Nácíček fňuká a beká… Ještě měl dostat od někoho dostat přes držku. (ford john, 12. 12. 2011, 9:07)
Ten pan Bátora má asi místo mozku ozubené koleso… (Blboun Nejapný, 12. 12. 2011, 11:13)
Citováno z knížky Prolegomena ke každé příští české zabijačce aneb Dokonalý návod, jak převychovat doktora Bátoru z Nakladatelství ABB.
Hezké svátky.