Autor: Axel Seidelmeier
K napsání dnešní krátké úvahy mě donutil liberál a ctitel Havlova odkazu, Jiří Pehe a jeho komentář Orbán prý zvítězil. Anebo prohrál? na serveru Novinky.cz.
Peheho myšlení se vyznačuje pouze jedním rozměrem. Přinejmenším to nejspíš nechtěně ukázal na výše uvedeném článku. Operuje s jednoduchou konstrukcí, že vlastně nedosažení kvóra stanoví nezávaznost výsledků a zejména neplatnost maďarského referenda o kvótách pro přivandrovalce. Technicky definuje transparentnost pravidel a jejich dodržování včetně faktu, že drtivá většina hlasujících je proti, což by kvantitativně postačovalo na stejný výsledek i v případě třeba 70% účasti. Jenže v demokracii jsou pravidla a jedna pravda nestačí a volební účast pod 50% nečiní výsledky závaznými (i když nás matematika neklame) a pak v Peheho případě další blablabla bla bla o případné kolizi Maďarska s Bruselem a tradiční liberální strachy o demokracii…
Pehemu, k jeho škodě, uchází jedna zásadní hypotéza, o které se nezmiňuje, protože ho prostě nenapadla a nebo má strach něco takového vyslovit (osobně se kloním k první možnosti). Aby voliči byli mobilizováni v rámci „nestandardních voleb“ jako je referendum v Maďarsku (i v případě vysoké aktuálnosti tématu) je nutné, aby je jejich politická reprezentace ohrožovala. Co chci sdělit – jsem si téměř na 100% jist svým selským rozumem, že kdyby byl u moci kokot jako je Gyurcsány nebo současná „refugees welcome“ verbež, tak účast u referenda bude minimálně oněch zaklínaných 70%. Maďaři Orbánovi věří a jejich slabší účast na referendu je pouze projevem souhlasu s jeho politikou. Jinými slovy v Maďarsku po letech zvítězila důvěra ve vrcholné volené zástupce. Tato důvěra se projevila právě v nedosažení kvóra a v samotném jednoznačném výsledku.
Když hrozí výjimečný stav a myšlení vykonavatele politické moci koresponduje s potřebami jeho občanů jsou plebiscitární formy demokracie zbytečné. Mobilizace plyne z nespokojenosti. Tak „daleko“ Pehe prostě nejde… A Orbán už mandát má.