Nevídané kacířství vůči náboženství multikulti! Orbán není jen „nativista“, který chce zachovat Maďarsko Maďarům. On chce dokonce i Evropu pro Evropany!
Autor: James Kirkpatrick
A to má být něco špatného? Pokud by se jednalo o jakýkoliv jiný kontinent či civilizaci, nikdo by ani nemrkl.
Přes Orbánovu ne zcela neposkvrněnou historii podpory západních patriotů se mu znovu podařilo vyvolat u nepřátel Evropy kopřivku působivým projevem, v němž prohlásil, že Maďarsko patří Maďarům a Evropa Evropanům.
„Skutečná hrozba nevychází z míst postižených válkou, ale z hlubin Afriky“, zdůraznil premiér. „Po rozkladu severoafrických zemí obranná linie, kdysi ochraňující Evropu a pohlcující zástupy proudící z afrického vnitrozemí, zmizela,“ vysvětlil. (Tento důležitý odstavec byl jaksi opomenut v pomlouvačném článku „Viktor Orbán pronáší nepřijatelné ultrapravicové projevy…“ na Britských listech, pozn. DP)
„Dnes se ocitla v ohrožení Evropa, evropský způsob života; v sázce je samotné přežití nebo vymizení evropských hodnot nebo jejich proměna k nepoznání,“ zdůraznil ministerský předseda. „Chceme zachovat Evropu pro Evropany,“ prohlásil. „Je zde však něco dalšího, co bychom si nejen měli přát, ale i vlastně chtít, protože to závisí jen na nás: chceme zachovat Maďarsko pro Maďary,“ zdůraznil.
[Őry Mariann a Jancsó Orsolya: Orbán: Europe Is at Stake, Magyarhirlap.hu, 25. 7. 2015]
Jak některým americkým konzervativcům bez servítků připomíná jejich základna, národ není laciným spojením půdy, nejasným abstraktních „hodnot“ a kusu papíru, kterým se vláda beztak neřídí. Národ jsou lidé – a jakmile je lid vyvlastněn a dekonstruován, národ zaniká.
Evropa čelí tváří tvář imigrační africké invazi existenční hrozbě. Rozhodnutí západních vůdců v následujících letech určí, zda bude Afrika končit na březích Středozemního moře či Baltu. Orbánovi je to zřejmé. Ostatním evropským vůdcům buď ne, nebo si – pravděpodobněji – proměnu přejí, jelikož by posílila moc politické třídy.
V jejich úsilí se jim dostává neúnavné mediální podpory. Jeden novinář z Guardianu, Cas Mudde, specializující se na patologizaci „radikální pravice“ (tzn. normálních lidí) vyzývá EU a USA k podniknutí kroků proti Orbánovi.
Píše:
Přestože Orbán postrádá výmluvnost a klasické vzdělání Enocha Powella, nenechme se nijak zmýlit: šlo o významnější řeč než Powellův nechvalně proslulý projev ‚Rivers of Blood‘ z roku 1968. Zatímco Powell kvůli projevu přišel o svůj post ve stínové konzervativní vládě, Orbán zůstává neotřesitelným vládcem Maďarska – které bývá jeho odpůrci ironicky označováno za Orbánistán. Nezůstává však jen u varování před „přežitím či vymizením evropských hodnot a národů,“ ale organizuje také kampaně ke xenofobnímu referendu a nechává na hranicích budovat zdi – zhruba 25 let po pádu Železné opony, a zrovna v Maďarsku.
[Cas Mudde: The Hungary PM made a “rivers of blood” speech, and no one cares, The Guardian, 30. 7. 2015]
Několik poznámek:
- Všimněte si, jak se náhle varování ohledně „přežití či vymizení evropských hodnot a národů“ stává něčím špatným. Proč? Není snad předcházení něčemu podobnému zcela základní odpovědností každého západního politika?
- „Kampaně ke xenofobnímu referendu“, kde lidí hlasují o otázkách typu imigrace jsou očividně taky špatně. Mudde se hádám vzhlíží v americkém systému, kde proběhne referendum, a pokud lidé hlasují „špatně“, soud svým rozhodnutím rozhodnutí shodí ze stolu – tak totiž demokracie funguje. (americkým příkladem se zřejmě inspirovalo slovenské Ministerstvo vnitra v Gabčíkovu viz Referendum nič nemení, Pravda.sk, 3. 8. 2015, pozn. DP)
- Postavit zeď na ochranu před nechtěným přílivem není totéž jako vztyčit ji za účelem udržení lidí v zemi. Opravdu to musíme zdůrazňovat? Shodou okolností měla Železná opona sloužit k pošlapávání svobody východoevropských zemí a „outsourcingu“ skutečné zásadních rozhodnutí mimo jejich území. To zní trochu jako Evropská unie.
- Orbán je označován za „neotřesitelného vládce Maďarska“ a země za Orbánistán. Jinde ve svém článku však Mudde spekuluje o možné Orbánově „oportunistické strategii k neutralizaci možné výzvy představované stranou Jobbik.“ Tak co tedy? Je Orbán „neotřesitelným“ božským císařem Uherských zemí nebo znepokojeným demokratickým politikem, reagujícím na přání svých voličů, aby si uchoval moc?
- Enoch měl pravdu.
Ještě jeden úryvek.
Zatímco se vládnoucí představitelé zemí celého světa shromažďovali v Paříži k projevům na obranu svobody slova – ať už šlo o pokrytectví či ne – maďarský premiér využil #JeSuisCharlie demonstraci ke spuštění stále problematičtější protiimigrační kampaně.
Na rozdíl od ostatních politiků, kteří pózovali přes objektivy, jen aby pokračovali v nezměněné sebevražedné politice, podnikl Orbán krok proti zjevné bezpečnostní hrozbě. Shodou okolnosti je každý, kdo neironicky užije termínu „problematický,“ mizerný člověk.
Na dnešní západní debatě o masové imigraci je zajímavé mj. to, že zastánci invaze se už ani neobtěžují popírat účinky jejich politiky. Vyhlazení tradičních západních národů a jejich vyvlastnění z historických domovin má být do budoucna chápáno jako nezpochybnitelné a axiomatické dobro. Skutečně, oni smějí mluvit o motivaci a nevyhnutelných účincích svých kroků, ale pokud je zdůrazní „nativisté“, jedná se o něco zcela nepřijatelného.
Úvaha Jamese Kirkpatricka Orbán: Hungary for Hungarians, Europe for Europeans vyšla na stránkách Vdare.com.