Tradice budoucnosti byla obnovena na stránkách Délského potápěče. Texty, které nevyšly knižně, budou postupně doplňovány.
V sobotu 15. ledna 1944 přijel do Prahy Alfred Rosenberg, aby následující den v Německé opeře (dnes Státní opera Praha) na říšské slavnosti Svobody ducha za přítomnosti vedoucích činitelů strany, státu a branné moci, přednesl hlavní projev.
A protože jeho obsah souzní s dnešní situací v Evropě a ilustruje, jak úzce je nynější její slabé a nejisté postavení spjato s událostmi, od nichž uplynulo již přes 70 let, rozhodli jsme se jej znovu uveřejnit v edici Fascikly.
Ukázky:
„Ale v XIX. století právě ty síly, které nás chtějí dnes „osvobodit“, snažily se jako ještě doposud nikdy v dějinách ignorovat všechna samozřejmá práva národů, opírajíce se o moc nahromaděného zlata a peněz. Nauka o světovém hospodářství, které chce zřídit nejvyšší vedení, znamená v zásadě zničení hospodářství národních.
Požadavek světové policie, který je nyní opět zvýšenou měrou uplatňován z Londýna a New Yorku, znamená, že někdo musí takové světové policii dávat rozkazy. Bývalé Společnosti národů vytýkají tyto kruhy, že nevytvořila ústřední moc skupin, které v roce 1914 byly ve službách Dohody, aby takovou ústřední mocí zasáhla všude tam, kde by se některý národ nechtěl podrobit diktatuře světových hospodářských sil, sdružených v bývalé ženevské lize.
Cílem tohoto duchovního směru, spočívajícího na zednářsko-„humanitářské“ základně, byla světová republika, a nynější snaha, dosadit nad všemi národy světového prezidenta, svědčí nejen o nedostatečném uznání svobody jiných národů, nýbrž přímo o přehnané, zpola šílené potřebě uplatnění jednotlivých osob, za nimiž se skrývají židovské hospodářské síly. Každý univerzalismus předpokládá tedy světovou moc, a to znamená potlačení všech národů, které vyrostly organicky.
Kdo sleduje vývoj dějin myšlenky svobody ve věku Židovstva, liberalismu a zednářstva, toho nepřekvapí, konstatujeme-li už dnes toto: Liberální stát je neschopen zaručit svobodu, protože se už sám vlivem ekonomických zájemců změnil v soukromníka, nechal si tedy uloupit moc k […] rozhodování. Vývoj od neomezené hospodářské individuality k hospodářské tyranii, od povrchní proklamace svobody k nestvůrným kolektivistickým trustům a rdousícím koncernům musí však jednou – a to je pomsta organického života – vést ve vývoji k dalšímu hromadění, k obrovské bídě milionů a nakonec ke zhroucení. Zde vzniká pak největší nebezpečí liberální myšlenky svobody: V poznání a v obavě z takové blížící se krize, v poznání, že „černý pátek“, který jednou otřásl Spojenými státy, se může v nejhroznějším rozsahu stát globálním fenoménem pro všechny liberální státy, dějí se pokusy o únik navenek. Jsouce neschopni skutečně vzdělávat přebohaté životní prostory, ohlížejí se lačně po nových zemích s novými zdroji surovin, aby je rovněž vykořistili, a po odbytištích, poněvadž zbídačelé miliony vlastní země nemají nakonec už vůbec kupní schopnosti. A jestliže národy nejsou ochotny podrobit se těmto kořistnickým plánům, pak přichází doby válek a sociálních revolucí.
Ale kvantita ve smyslu plýtvání surovinami, hromadná výroba pro rychlou spotřebu a hospodářské a kulturní cizopasnictví, které s tím souvisí, to je amerikanizace světa, nebezpečí, které hrozí dnes všem státům a světadílům.
Pod lživým pláštěm tak zvané proklamace svobody se tedy dnes odehrává největší válka proti svobodě indogermánského ducha. Kdyby evropská mládež zůstala neutrální, bylo by to s ní zlé.“
Na závěr slavnosti zazněla Weberova Euryanthe-Ouvertüre.
Projev Alfreda Rosenberga pronesený v Praze 16. ledna 1944. Dle vydání v Orbisu z února 1944 připravil K. Veliký (mírně upraveno, kráceno, doplněno poznámkami).