Autor: Jaroslav Štefec
Aniž bych v nejmenším zpochybňoval odvahu českých vojáků, kteří zemřeli v Afghánistánu při sebevražedném útoku bojovníka některého z tamních mocenských uskupení, nebo povinnost českého státu maximálně se postarat o jejich bezpečnost, tohle by se stávat nemělo. A čekám ostrou reakci českých politiků, především prezidenta republiky jako nejvyššího velitele ozbrojených sil, premiéra, nebo alespoň ministra obrany.
O co jde? Nevím jestli jste to postřehli, ale v médiích zazněla z nejvyšších míst velení AČR slova o „pomstě za padlé české vojáky“. Při vší úctě, tohle je těžce za hranou. Komu, za co a jak se velení AČR chce mstít? Byli údajně vlákáni do léčky. Chápu. Jak zákeřné! Ale tohle je válka, páni generálové, a politické kecy o „mírové misi“ si odpusťte. Mírových misí se vojáci nezúčastňují.
Stejně tak si odpusťte plky o nějakém „pohánění před soud“. Koho, jak a proč chcete pohánět před soud? Velitele konkrétní ozbrojené skupiny za dobře zorganizovanou vojenskou léčku? Ti lidé tam sami sebe nevnímají jako teroristy, ale považují se i pod vlivem silné víry za svaté bojovníky za svobodu své vlasti a odchod všech cizích vojáků, kteří ji sužují už několik set let. Za to je, páni generálové, chcete trestat?
Zazní-li podobná slova, měly by se okamžitě zuřivě rozblikat červené kontrolky všem lidem, kterým opravdu jde o obranu demokracie. Té skutečné, nikoliv té, o níž tak rádi hovoří naše tak zvané „politické elity“. Jak může vedení české armády vyhlašovat nějaká „pomstychtivá tažení“ a slibovat někomu jakousi pomstu? Na základě jakého mandátu?
Vojáci jsou pouhými nástroji státu, od nejposlednějšího vojína, po náčelníka generálního štábu, a nepřísluší jim v žádném případě vyslovovat cokoliv, co nemá odborný charakter, nebo to dokonce přímo souvisí se zahraniční nebo bezpečnostní politikou státu. Zvláště když nikdo z nich nedokáže odhadnout následky, které podobné řeči mohou mít pro naši zem. Chybějící ministr zahraničí rozhodně není pro nic podobného omluvou!
Rád bych věřil, že se páni generálové neinspirovali praktikami svého kolegy, někdejšího šéfa Vojenského zpravodajství a oblíbeného „vojáckého“ velitele z Afghánistánu, které se zřejmě pod vlivem tamějších zkušeností pod jeho vedením „mstilo“ nejen lidem nepohodlným některým strukturám uvnitř resortu obrany nebo velkým obchodním firmám, ale i těm, kteří byli nepohodlní milence premiéra. Vyjádření tohoto typu podobné myšlenky rozhodně vyvolávají. Stejně jako logicky nastolují otázky, zda se nám „civilní řízení armády“ tak trochu nevymyká z rukou. A k čemu by to mohlo vést.
Slova o „pomstě za mrtvé“ navíc evokují v naší zemi velmi ošklivé vzpomínky na dvě malé obce, jednu nedaleko Kladna a druhou na Chrudimsku. I tam šlo o „pomstu za mrtvého vojáka“. Rád bych věřil, že to byla jen nevhodná formulace myšlenky, nikoliv vojácky otevřené vyjádření typu „nandejte jim to, všechno je povoleno“ adresované klukům, kteří v Afghánistánu zůstávají. Nerad bych se za pár let dožil toho, že má vlast, Česká republika, bude čelit obvinění z válečných zločinů, spáchaných ve jménu „pomsty za mrtvé“.
Převzato se souhlasem autora.
Ceska armada je slaba a smesna.
Ivan Ducar: Ano, slovo protiútok by mohlo být lepší. Ale nevím, jak si představujete to, že jich zabijeme víc než oni nás. Oni nenosí uniformy a jsou nerozlišitelní od civilistů. V 80. letech Sověti stříleli i na civilisty, zničili stovky vesnic a stejně nevyhráli. Vítězství je tam nedosažitelné.
Slova o „odplatě“ náčelník genštábu Opata dementuje v tomto rozhovoru (od 1:10) a tvrdí, že chtějí předat útočníky spravedlnosti. Talibanští útočníci z hlediska válečného práva nemají status kombatanta, tudíž by měli být souzeni za vraždu dle afghánských zákonů. Článek je nepovedený mix rádobylogických argumentů a emocí.
Já hlavně nechápu, proč generál použil slovo „pomsta“?? Cožpak izraelci běžně nereagují protiútokem na „zákeřnou střelbu“ z Pásma Gazy? Na útok se ve válce reaguje protiútokem a když už – pomsta je standardní synonymum odvety, tedy odvetného útoku. Mírová mise je stejně nesmyslný pojem, jako humanitární bombardování. Pan Štefec je můj černý kůň, neměl by to však přehánět s háklivostí na synonyma v českém jazyce. Když už se začalo zabíjet, mělo by se zabíjet do posledního vojáka a kapitulace – to je válka. Oni zabijou tři, my z pomsty deset, oni ze vzteku dalších patnáct, my na oplátku dalších padesát. Blbost, chtěli jste do války, běžtě na zteč a Witowská nechť zahlásí konečný výsledek, k mikrofonu nepouštějte Štefce, pardon Bosáka, ten by to zpolitizoval.
Pomsta se udělat může, ale nemělo by se o ní mluvit předem veřejně, aby nepřítel nebyl varován. Má se to udělat v tichosti. S potom se může v médiích objevit jen krátká správa, že vůdce skupiny, která udělala tento útok, byl zlikvidován.