Globalizace, založena na celosvětové transnacionalizaci amerického kapitálu a celosvětovém vnucení amerických tržních vztahů, v kombinaci s novými technologiemi a otevřenými hranicemi, nejen změnila národní ekonomiky po celém světě, ale i podnítila vznik závratného množství levicových i pravicových opozičních hnutí. Ty, navzdory jejich odlišným ideologiím a cílům, usilují o obranu domorodých nebo tradičních identit před etnocidálními následky „tržní ekonomiky“.
Mezi velkým množstvím literatury o globalizaci a různých antiglobalistických hnutích je kniha Charlese Lindholma a José Pedro Zúquetea – The Struggle for the World (Zápas o svět) první, která pohlíží dále za konkrétní politické zatřídění. Zdůrazňuje to, co mají tyto [protichůdná] hnutí společného – spasitelský, identitární a populistický charakter.
Levicová a pravicová politika antiglobalistů, včetně „třetí pozice“, není v žádném případě opominuta. Je pouze podřízena tomu, co Lindholm a Zúquete chápou jako významnější – spasitelský – rozměr. V tomto duchu na ně odkazují jako na „hnutí úsvitu“ (aurora movements). Hnutí, která přislibují osvobozující úsvit od nihilistické temnoty, která má původ v univerzalismu a neoliberálním tržním hospodářství.
Autoři se zaměřují na způsob, jakým si antiglobalisté představují spásu od domnělých zel neoliberalismu a zdržují se hodnocení morálnosti nebo validity různých hnutí, která studují. Namísto toho se snaží porozumět podobnostem, které je „sjednocují.“
Zdržují se také současného liberálního konsensu, který se drží názoru, že historie dosáhla svého konce a že velké ideologické střety minulosti uvolnily cestu řádu založenému pouze na technoekonomických zásadách, které jsou vlastní novému globálnímu tržnímu systému.
Na první pohled mají mexičtí Zapatisté, bin Ládinova al-Káida, Nová pravice Alaina de Benoist, Severní liga Umberta Bossiho, současné režimy ve Venezuele a Bolívii a evropští zastánci „pomalého jídla“ a „pomalého života“ velice málo společného, snad jen kromě společného odporu vůči globálnímu „zázraku pokroku.“
Přesto však Lindholm a Zúquete (americký antropolog a portugalský politolog) tvrdí, že mnoho antiglobalistických hnutí, obzvláště v Latinské Americe, Evropě a na Blízkém Východě „mají velmi mnoho společného – organizačně, ideologicky a zkušenostně,“ ve svém boji, každé svým způsobem, aby zachránily svět který se nachází v troskách.
Od doby, kdy „[se] globální představivost stala dominantní, se začaly spojovat [globálně] i opoziční síly“. Lindholm a Zúquete prohlašují že antiglobalistická opozice přijala „velký narativ“ založený na „společném etickém jádru a mentální mapě.“ Pro „diskurzy, víry a motivy“ džihádistů, bolívijských revolucionářů, evropských novopravičáků a life-style rebelů je společná překvapivá shoda v hledání způsobu jak zahájit úsvit nového věku – vyjádřeného opozicí k globálnímu liberalismu.
Pro všechny tyto antiglobalisty transnacionální mocenské elity (vedené Spojenými státy) přesunuly moc od národních států směrem k nadnárodním korporacím, odtrženým od vazeb k jakékoli kultuře nebo národu, jelikož prosazují „hyper-růst, vykořisťování přírodních zdrojů, privatizaci veřejných služeb, homogenizaci, konzumerismus, deregulaci, monopolizaci,“ atd.
Následkem toho je pak světový pořádek (jehož „božstvy jsou peníze, trh a kapitál [jehož] kostelem je akciový trh a [jehož] svatyněmi jsou MMF a Světová banka“), který usiluje o převedení všeho na zboží stylem „okrádá naše životy o jejich smysl [a prodává] nám je zpět ve formě zboží.“
Jak jsou nejcennější transcendentní hodnoty nuceny ustoupit před zájmy kapitálu, tak globální systém „materializuje“ svět – vyvolávajíc tak nespokojenost a odcizení, které aktivují antiglobalizační odpor.
Moc peněz a trhu, jak chápe tento antiglobalizační odpor, vede válečné tažení – taktiku „spálené země“ – proti lidstvu – každá země, každý národ jsou okupovány „americkým stylem života,“ jehož buržoazní hodnoty aspirují na hodnoty univerzální.
***
Ve svém boji o záchranu světa prorokují antiglobalisté jak soudný den, tak i vzkříšení.
Na jednu stranu jsou „armády noci“ – temné síly globální homogenizace, odduchovnění a znehodnocení – vykresleny jako „zlo“ – nebo v politickém pojetí, jako smrtelně nebezpečný nepřítel. Globalizace, prohlašují, narušuje rovnováhu mezi lidstvem, společností a přírodou, uráží člověka, zbavuje jeho svět smyslu a ponechává ho lhostejným k těm nejdůležitejším věcem.
V opozici globálnímu řádu ovládanému bezduchým trhem usilují tito antiglobalisté, jako protiopatření, překonat jeho individualismus, konzumerismus a mechanický racionalismus oživením předmoderních hodnot a institucí, které nabízí jako alternativu k vládnoucímu neoliberálnímu konsenzu.
Jak uvádí jedno zapatistické prohlášení: „Pokud není na tomto světě pro nás místa, pak musí být jiný svět vytvořen. … To co schází teprve přijde.“
Zároveň však antiglobalisté usilují o znovuoživení ohrožených lokálních nebo tradičních identit, dekonstrukcí modernistického útoku na místní kultury, který mašíruje pod vlajkou pokroku a osvícenství. V tomto ohledu upřednostňují jejich vlastní autenticitu a velebí alternativní, obvykle původní (indigenní) nebo tradiční společenské a duchovní formy, vycházejících ze starobylých pojetí, jež adaptují pro výzvy, které přináší budoucnost. I když se snaží o návrat konkrétních společenských ideálů, tyto místní povstalecké skupiny zastávají názor, že nezapojují jen domorodé Američany (Indiány), muslimy nebo Evropany, ale celé lidstvo – svět ve svém důsledku.
Autoři dochází k závěru že globalizace může zničit národní rozdíly, ale stejně tak to může učinit i odpor vůči ní. Základním principem antiglobalizačního odporu, jak se shodují, je „Nacionalisté všech zemí spojte se!“ – abychom „spasili svět od zla globalizace.“
***
Pokud se rozhodneme akceptovat, společně s Lindholmem a Zúquetem, že významný počet antiglobalizačních hnutí sdílí podobný revolučně-utopický narativ, vyvstane pak otázka, co z těchto podobnosti může vyplývat.
Podle mého názoru se první aspekt týká globalismu jako ideologie – to znamená, že je chápán jako ideologie a ne nějaká historická nevyhnutelnost.
Jak poznamenává Carl Schmitt (mezi jinými), liberalismus je bytostně antipolitický. Stejně jako liberálové zkoušeli v padesátých letech dokázat, že dochází ke „konci ideologie,“ tak i neoliberální globalisté se nás pokouší od dob pádu sovětského impéria přesvědčit, že jsme (podle Francise Fukuyamy), dosáhli konce historie, kdy „celosvětový ideologický zápas, který po nás vyžadoval smělost, odvahu, imaginaci a idealismus“ se stal záležitostí minulosti a byl nahrazen technoekonomickým kalkulem liberálně-tržních společností, který chápou jako završení lidského vývoje.
Jedním slovem, liberální „konečnost“ znamená, že zde není pozitivní alternativa k status quo.
Hlučné argumenty a ideologie odpůrců liberalismu však již stačily tyto totalitní výmysly vyvrátit – jak i The Struggle for the World, respektovaná univerzitní publikace, dokazuje.
Druhý, související aspekt, se týká stále větších nejasností v rozdělování na levici a pravici. Tyto matoucí označení, udajně určující moderní politické protiklady, však nikdy neznamenaly mnoho (viz např. dílo francouzského politologa Marca Crapeze) spíše naopak, obvykle více věcí zatemnily, než vyjasnily.
Pokud akceptujeme ideologickou diverzitu antiglobalizačního hnutí, tak nám rozdělení na pravici a levici říká mnohem méně o hlavním politickém zápase naší přítomnosti, než kategorie jako „globalisté“ a „antiglobalisté,“ „liberálové“ a „antiliberálové,“ „kosmopolité“ a „nacionalisté.“
Budoucí politické boje se proto tedy jeví stále méně a méně spojené se současnou orientací na pravolevou osu – a postupně více a více v intencích postmoderní dialektiky, ve kterých univerzalismus je v protikladu partikularismu.
Třetí pravděpodobný aspekte Lindholmovy/Zúquetovy argumentace se týká osudu liberalismu samotného. Většina novodobé historie je o souboji modernizujích sil liberalismu s konzervativními silami antiliberalismu. Poněvadž se globalistická agenda zmocnila vlády téměř po celém světě znamená to tedy, že „boj o svět“ se převážně stal bojem proti liberalismu.
Když navíc vezmeme v potaz, že liberalismus (či chcete-li neoliberalismus) je ideologickou záštitou globálního systému, jenž přinejmenším od konce roku 2008 mele z posledního, není nelogické předpokládat, že osudy liberalismu a globalismu jsou navzájem spojeny, a že budeme v blízké době svědky nového přelomového období, v jehož průběhu zavedené liberální ideologie a systémy budou nuceny uvolnit cestu nově vznikajícím proudům.
Nejzávažnější dopad však dilema vzešlé z kontroverze Lindholma a Zuqúeta má na americké pravicové aktivisty. Pro evropské zastánce Nové pravice, islámské džihádisty a bolívijské revolucionáře nepředstavuje globalizace pouze formu liberalizace, nýbrž i „amerikanizace.“
Nelze však se však divit spravedlivému entuziasmu spočívajícímu v nahlížení na boj proti Americe jako na hlavní frontu celosvětového antiglobalizačního zápasu, neboť USA nereprezentuje pouze vůdčí liberalistický stát světa, ale i hlavního architekta současného globálního systému.
Současně se zde setkáváme s problémem, že sami rodilí Američané, tj. Evropané Nového světa padli za oběť tomu, co se dnes nazývá „amerikanismus“- ve formě nechráněných hranic, kolonizace ze zemí Třetího světa, deindustrializace, politické korektnosti, multikulturalismu, různých cizích náboženských věrouk, antikřesťanství, pokračující mediální kolonizace ducha a ostatních degradací charakteristických pro dnešní dobu.
Stojíme tedy před otázkou, zdali pravice hodna tohoto označení jednou pod svá křídla pojme ty z Američanů, jejichž cílem je bojovat proti „amerikanismu“ – a jeho stínovým armádám – ve jménu potlačeného antiliberálního impulsu, vyvěrajícího z evopského dědictví této země.
Článek Michaela O’Meary: Against the Armies of the Night: The Aurora Movements vyšel na stránkách Counter-Currents Publishing. Dřívější verze článku vyšla na stránkách Occidental Observer dne 16. června 2010.
jde, ale potrva to….Nezapomeňte na ideologie, nezapomeňte na státy a národy, na naddějinná společenství, autonomní komunity, pletiva a rhizomy lidu trvalé budoucnosti anebo permanentní kulturní a etické subversivity vůči zneživotňujícímu a vůči každé formě Megamašinérie a potencionálního, globálního Megaversa, společenství která nejsou omezena pouze na osoby a vylučují vztah k bytí založený na pouhé znehodnocující utilitaritě, technicitě ničící techné, esenciální a nevyhnutelné neúctě k bytí a jeho heterogennosti vyplývající ze sebezáchovné rozpínavosti znevolňujícího Megasystému, jejichž racionalita se nestala úzce instrumentální a loutkově podřízenou znevolňující a desakralizující limitované užitkovosti, vylučující harmonii s ne-racionálním. Jejichž svět nebyl zvěcněn k bezvyjímečné, takřka totální prodejnosti Nezapomeňme na kulturu, kultury a kulty, rituály, kosmickou vizi a spiritualitu, nezapomeňme na „sacred concept of the world“ a přirodní kolektivní práva. Na práva ,,osob, které nejsou lidé“. Na uvolnění možností, které jsou vlastní soustředěnému Geovitalismu. Na pravdu věcí a dění mimo obrysy dané potřebou zvládnutelnosti a podřízení. V ústrety se žene fascinující svět mytologické technosingularity, transhumanismu, vstřícného ‚bodu Ω‘ a děsivý svět totální kontroly a dehumanizace…
Odpovědí na současnou unipolární mocenskou situaci a ‚ideovou‘ monokracii je ze strany nemála Rusů idea Eurasie projekt multipolárního uspořádání světa, které by mělo zabránit globalizaci standartizujícímu imperialismu, umožnilo podřízení ekonomiky civilizačním hodnotám a zabezpečilo kulturní diverzitu.
Neo-eurasijské hnutí světa vidí své spojence v kulturně autonomních komunitách Třetího světa a vzdorujících enklávách Prvního. Vztah k marxismu má krajně kritický a selektivní a vybíravý… Výraznou a svéraznou vůdčí osobností Neo-eurasianismu je kontroverzní a zpočátku nepřehledný, ale nepřehlédnutelný Alexandr Dugin (Aлекса́ндр Ге́льевич Ду́гин). Přes veškerou kritiku Duginova vize získala podporu nejen některých představitelů Ruské pravoslavné církve, ale i budhistických, muslimských a židovských náboženských vůdců.
Průchodné hradby
We face more questions than answers.
Kritika západní civilizace je vcelku důkladná a důsledná a navazuje na viditelné i punkevní tradice, nejen Ruska a nejen z ruské pozice. Závazně dlouhodobé tradice. Přinejlepším alespoň ty prvopočátně fotiánské…
,,The Western civilization built its own system on the basis of the secularization of Western Christianity (Catholicism and Protestantism), bringing to he the fore such values like individualism, egoism, competition, technical progress, consumption, economic exploitation. The Roman-German civiilization founds its right to globality not upon spiritual greatness, as upon rough material force. Even the spirituality and strength of the other peoples are evaluated only on the basis of its own image of the supremacy of rationalism and technical progress…
V této souvislosti se zdůrazňuje Ideokracie. Výčet předchůdců, zdrojů, pramenů a cílů je nemalý…
The investigation on the origins of sacredness (M. Eliade, K.G.Jung, C.Levi-Strauss), the representations of the archaic consciousness as the manifestationist paradigmatic complex laying at the roots of culture.
The reduction of the many-sided human thinking, of culture, to ancient psychic layers, where are concentrated fragments of archaic initiatic rites, myths, originary sacral complexes. Interpretation of the content of rational culture through the system of the ancient, pre-rational beliefs (A.Dugin, The evolution of the paradigmatic foundations of science [Evoljutsija paradigmal’nyh osnovanij nauki], Moscow 2002)… The search for the symbolic paradigms of the space-time matrix, which lays at the roots of rites, languages and symbols (H.Wirth, paleo-epigraphic investigations). This attempt to give a foundation to the linguistic (Svityc-Illic), epigraphic (runology), mythological, folkloric, ritual and different monuments allows to rebuild an original map of the „sacred concept of the world“ common to all the ancient Eurasian peoples, the existence of common roots (see A.Dugin, Hyperborean Teory [Giperborejskaja Teorija], Moscow 1993.
…….The assimilation of the social criticism of the „new left“ into a „conservative right-wing interpretation“ (reflection upon the heritage of M. Foucault, G. Deleuze, A. Artaud, G. Debord… Assimilation of the critical thinking of the opponents of the bourgeois western system from the positions of anarchism, neo-marxism and so on.
Nezapomeňte na ideologie, nezapomeňte na státy a národy, na naddějinná společenství, autonomní komunity, pletiva a rhizomy lidu trvalé budoucnosti anebo permanentní kulturní a etické subversivity vůči zneživotňujícímu a vůči každé formě Megamašinérie a potencionálního, globálního Megaversa, společenství která nejsou omezena pouze na osoby a vylučují vztah k bytí založený na pouhé znehodnocující utilitaritě, technicitě ničící techné, esenciální a nevyhnutelné neúctě k bytí a jeho heterogennosti vyplývající ze sebezáchovné rozpínavosti znevolňujícího Megasystému, jejichž racionalita se nestala úzce instrumentální a loutkově podřízenou znevolňující a desakralizující limitované užitkovosti, vylučující harmonii s ne-racionálním. Jejichž svět nebyl zvěcněn k bezvyjímečné, takřka totální prodejnosti Nezapomeňme na kulturu, kultury a kulty, rituály, kosmickou vizi a spiritualitu, nezapomeňme na „sacred concept of the world“ a přirodní kolektivní práva. Na práva ,,osob, které nejsou lidé“. Na uvolnění možností, které jsou vlastní soustředěnému Geovitalismu. Na pravdu věcí a dění mimo obrysy dané potřebou zvládnutelnosti a podřízení. V ústrety se žene fascinující svět mytologické technosingularity, transhumanismu, vstřícného ‚bodu Ω‘ a děsivý svět totální kontroly a dehumanizace…
Odpovědí na současnou unipolární mocenskou situaci a ‚ideovou‘ monokracii je ze strany nemála Rusů idea Eurasie projekt multipolárního uspořádání světa, které by mělo zabránit globalizaci standartizujícímu imperialismu, umožnilo podřízení ekonomiky civilizačním hodnotám a zabezpečilo kulturní diverzitu.
Neo-eurasijské hnutí světa vidí své spojence v kulturně autonomních komunitách Třetího světa a vzdorujících enklávách Prvního. Vztah k marxismu má krajně kritický a selektivní a vybíravý… Výraznou a svéraznou vůdčí osobností Neo-eurasianismu je kontroverzní a zpočátku nepřehledný, ale nepřehlédnutelný Alexandr Dugin (Aлекса́ндр Ге́льевич Ду́гин). Přes veškerou kritiku Duginova vize získala podporu nejen některých představitelů Ruské pravoslavné církve, ale i budhistických, muslimských a židovských náboženských vůdců.
Průchodné hradby
We face more questions than answers.
Kritika západní civilizace je vcelku důkladná a důsledná a navazuje na viditelné i punkevní tradice, nejen Ruska a nejen z ruské pozice. Závazně dlouhodobé tradice. Přinejlepším alespoň ty prvopočátně fotiánské…
,,The Western civilization built its own system on the basis of the secularization of Western Christianity (Catholicism and Protestantism), bringing to he the fore such values like individualism, egoism, competition, technical progress, consumption, economic exploitation. The Roman-German civiilization founds its right to globality not upon spiritual greatness, as upon rough material force. Even the spirituality and strength of the other peoples are evaluated only on the basis of its own image of the supremacy of rationalism and technical progress…
V této souvislosti se zdůrazňuje Ideokracie. Výčet předchůdců, zdrojů, pramenů a cílů je nemalý…
The investigation on the origins of sacredness (M. Eliade, K.G.Jung, C.Levi-Strauss), the representations of the archaic consciousness as the manifestationist paradigmatic complex laying at the roots of culture.
The reduction of the many-sided human thinking, of culture, to ancient psychic layers, where are concentrated fragments of archaic initiatic rites, myths, originary sacral complexes. Interpretation of the content of rational culture through the system of the ancient, pre-rational beliefs (A.Dugin, The evolution of the paradigmatic foundations of science [Evoljutsija paradigmal’nyh osnovanij nauki], Moscow 2002)… The search for the symbolic paradigms of the space-time matrix, which lays at the roots of rites, languages and symbols (H.Wirth, paleo-epigraphic investigations). This attempt to give a foundation to the linguistic (Svityc-Illic), epigraphic (runology), mythological, folkloric, ritual and different monuments allows to rebuild an original map of the „sacred concept of the world“ common to all the ancient Eurasian peoples, the existence of common roots (see A.Dugin, Hyperborean Teory [Giperborejskaja Teorija], Moscow 1993.
…….The assimilation of the social criticism of the „new left“ into a „conservative right-wing interpretation“ (reflection upon the heritage of M. Foucault, G. Deleuze, A. Artaud, G. Debord… Assimilation of the critical thinking of the opponents of the bourgeois western system from the positions of anarchism, neo-marxism and so on.
Tématický rozsah Duginových přednášek, jak z ukázky vidno, je zcela neskrupulózní
Ги Дебор: Кошмар Общества Зрелища (Александр Дугин, Finis Mundi)
Фридрих Ницше: путь к Сверхчеловеку (Александр Дугин, Finis Mundi)
Барон Унгерн: Бог войны (Александр Дугин, Finis Mundi)
Карл Хаусхофер: Континентальный блок (Александр Дугин, Finis Mundi)
Граф Лотреамон: Крылатые спруты сознания (Александр Дугин, Finis Mundi)
Невидимая Вселенная Парвулеско (Александр Дугин, Finis Mundi)
Пётр Савицкий: Идеолог Великой Евразии (Александр Дугин, Finis Mundi)
Густав Майринк: Дыхание костей (Александр Дугин, Finis Mundi)
!! Marx↔ Gramsci↔ Levi-Strauss↔ Marx !! This conceptual pole represents a new stage of development of the „left-wing“ (national-bolshevik) tendencies existing also among the first eurasists (Suvchinskij, Karsavin, Efron), and also a method for the mutual understanding with the „left“ wing of anti-globalism. „Third way“ economics, „autarchy of the great spaces“. Application of heterodox economic models to the post-Soviet Russian reality. Application of F. List’s teory of the „custom…
Celkem nepřekvapí zájem o M. Eliade a K. G. Junga, ale mimořádný význam C. Levi-Strausse pro formování a opodstatnění společnosti a zacílení dějin je všeobecně neviděn a pokud připomenut, zásadně nechápán i mezi marxisty, neo-marxisty a post-( ?) marxisty.
Podbízí se potlačovaná otázka, zda je možná
…The assimilation of the social criticism of the“conservative right-wing “ into a „new left interpretation“ !
Všude tam, kde není možné jít k často takřka nezahlédnutelným základům.
Ekologicky nebo egologicky?
http://blisty.cz/art/57042.html
Osobně si také myslím, že „amerikanisace“ není přesný výraz, byť asi přesnější než jiné. Amerika je svým způsobem „nadnárodní“ (všichni ti Indové, Číňané, Češi nebo Mexikánci jsou na prvním místě Američani) a je tak pro nadnárodní globalisaci velmi vhodným modelem, a to nejen ekonomicky nebo politicky, ale i kulturně.
Považuju Ameriku ve vztahu k Evropě za dítě, požírající své rodiče. Evropané často nad Američany ohrnují nos, ačkoli Amerika je právě produktem (některých) jejich přebujelých charakteristik. Stejně nedůsledný je pak postoj konservativních („národoveckých“?) Američanů proti globalisaci, která je z valné části produktem právě jejich postoje ke světu. Ti i oni jsou původci současného marasmu, jedni v roli rodičů, druzí prarodičů.
Kde udělali soudruzi v Evropě chybu? Tam, kde nahradili modlitbu, medítaci a duchovní energii spekulací, vědou a materiální (pracovní) energií. Tedy už ve středověku. Dnes už s tím nic dělat nejde.