Autor: Andrew Korybko
Zástupci organizace se nechali slyšet, že důvodem jsou nedávná nařčení z vměšování do vnitřních záležitostí země. Jistě tak reagovali na tvrzení prezidenta Erdoğana o jejich účasti na pokusu o barevnou revoluci v parku Gezi v roce 2013, což je skutečný raison d’etre skupiny. Popravdě se jedná o vcelku prozíravý krok: sorosovci vidí, že jsou v Turecku odepsaní, a kdyby neodešli z vlastní vůle, brzy by byli odejiti nedobrovolně. Je to tedy svým způsobem výhra pro obě strany: „Nadace pro otevřenou společnost“ může v poklidu dostat své zahraniční agenty pryč ze země a rozpustit viditelnou část své sítě. Stát na oplátku nemusí čelit přehradné palbě, již by mainstreamová média jistě spustila, kdyby se Turecko při vypovídání sorosovců ze země uchýlilo k silovějším metodám ruského střihu.
Toto quid pro quo je přijatelné pro obě strany. Domácí agenti Nadace, kteří měli na starosti vedení hybridní války, vyváznou bez větší újmy. Státní orgány však už zřejmě dobře vědí, o koho se jedná, a tak se nebudou dvakrát rozmýšlet zadržet je, pokud se stanou bezpečnostním rizikem, např. kdyby se rozhodli pokračovat v destabilizační činnosti „v podzemí“. Zároveň je však dosti pravděpodobné, že ti nejzapálenější z nich dají přednost přesunu za hranice, odkud budou moci ve své práci pokračovat z bezpečí kanceláře skrze sociální sítě a další kanály. Protože si však turecký stát udržuje pevnou kontrolu nad internetem, je pro něj toto riziko přijatelné a zdaleka se nevyrovná hrozbě představované volným pokračováním činnosti Nadace a jejích lidí v zemi.
Sorosův ústup z Turecka však může být předzvěstí širšího trendu, protože Erdogan se těší značné úctě mezinárodního muslimského společenství (umma). Proto se mohou jeho příkladem neochvějného postupu proti Nadaci nechat inspirovat i další muslimské vlády a zopakovat jej s nadějí, že pátá kolona barevných revolucí raději preventivně odejde i z „jejich“ zemí. Soros a jeho lidé se mohou tam, kde není státní moc tak pevná jako v Turecku a potenciálně ji lze ovlivnit mediální nátlakovou kampaní, odpovědět protiútokem. Byl to však pro ně tvrdý a ne automaticky úspěšný boj, zvlášť pokud by se tyto vlády rozhodly pozatýkat domácí zaměstnance Sorosovy Nadace coby osoby ohrožující bezpečnost.
Na konečné hodnocení je ještě brzy, ale i na „globálním Jihu“ se možná konečně obrací Štěstěna k Sorosovi zády.
Komentář Andrewa Korybka After Soros Flees Turkey, Will He Flee The Rest Of The “Global South” Too? vyšel na stránkách Oriental Review 3. prosince 2018. Jedná o přepis úryvku radiového programu Context Countdown, který byl na Sputnik News odvysílán 30. listopadu 2018.