Trumpův nacionalismus dláždí cestu k antisemitismu

Autor: Peter Beinart

V květnu 2016 udělal Ben Shapiro, v současnosti asi nejvlivnější konzervativní židovský komentátor v Americe, něco obdivuhodného. Přiznal, že se zmýlil. „Velkou část své kariéry jsem se snažil ukázat, že antisemitismus ve Spojených státech je takřka výhradním hájemstvím politické levice,“ napsal. „Antisemitismus, o kterém jsem slýchával od svých prarodičů, tedy antisemitismus společenských klubů i údajné rasistické sklony vidláků odněkud ze Zapadákova, jsem považoval spíš za výplod fantazie. Spletl jsem se.

Ano spletl se. Po událostech minulého týdne, kdy muž z Floridy poslal dopisní bombu Georgi Sorosovi a střelec z Pittsburghu spáchal masakr v synagoze, protože Hebrejská společnost pro pomoc imigrantům (Hebrew Immigrant Aid Society, HIAS) se podle něj snaží do Ameriky „přivést vetřelce, kteří vraždí naše lidi“, si židovští konzervativci musejí položit ještě znepokojivější otázku. Ta už totiž nezní: „Existuje mezi americkými konzervativci antisemitismus?“, ale „Je antisemitismus nevyhnutelným vedlejším produktem nacionalistické odrůdy* konzervatismu prezidenta Trumpa?“ Odpovědět na tuto otázku lze jedině souhlasně.

Je samozřejmě legitimní věřit v nutnost nižší míry imigrace a tvrdší vynucování imigračních pravidel, což je pozice třeba mých konzervativních kolegů z Atlanticu Davida Fruma a Reihana Salam, aniž by to podněcovalo antisemitismus. Trump ale nechce imigraci jen omezit. Uchyluje se při tom k odlidšťující, spiklenecké a apokalyptické rétorice. Označuje hispánské imigranty za „násilníky“ a „bestie“. Mluví o jejich „invazi“, která ohrožuje další existenci Ameriky coby „suverénní a nezávislé země“. Latinskoamerický zločinecký gang MS-13 podle něj „doslova ovládl některá města ve Spojených státech“. Demokraté prý „nepokrytě pomáhají milionům ilegálních imigrantů“ hlasovat ve volbách a vynakládají „spoustu peněz“ na to, „aby se pokusili dostat k hranici ještě před volbami“.

Trumpův temný nacionalismus si vnitřně protiřečí. Na jedné straně vykresluje hispánské imigranty jako podlidi: „bestie“. Na druhé je však označuje za natolik dobře organizované a silné, že jsou schopní podmanit si USA. Vyřešení tohoto rozporu si tak žádá dalšího nepřítele, který by byl nejen dostatečně zlý, ale také prohraný na to, aby dokázal zorganizovat skupiny, jež by to bez pomoci nezvládly. A právě tady nastupují pro některé prezidentovy příznivce – podpořené v poslední době Trumpovými zmínkami o Georgi Sororosovi – na scénu Židé.

Je to starý známý příběh. Noah Strote, profesor historie na Severokarolínské státní univerzitě, připomíná, že po 1. světové válce poslala Francie vojáky ze svých afrických kolonií pomoci s okupací Porýní. Pro Adolfa Hitlera byli tito nebělošští vojáci sexuální hrozbou – podobně jako dnes Trump označuje Mexičany za (sexuální) „násilníky“. Jinak však byli podle Hitlera politicky pasivní. Afričané nebyli zodpovědní za svou invazi do Německa, tu zosnovali Židé. Hitler ve své knize Mein Kampf napsal: Byli a jsou to Židé, kteří k Rýnu přivážejí negry, pořád se stejnými postranními myšlenkami a jasným cílem. Pomocí vynuceného křížení zničit jimi nenáviděnou bílou rasu.“

Během éry boje za občanská práva tvrdili jižanští rasisté něco podobného. „Segregacionisté byli přesvědčeni, že Afroameričané nejsou dost schopní na to stát v čele hnutí za občanská práva,“ podotýká Mark Bauman, šéfredaktor webzinu Southern Jewish History. „Proto prý museli být vůdci Židé a komunisté, což pro některé kritiky hnutí byly v podstatně zaměnitelné výrazy: ‚židovští komunisté‘“. J. B. Stoner, zakladatel silně rasistické Národní strany práv států, tvrdil: „Nepřítelem není černoch. Je jím Žid, který černocha využívá jako nástroj ke zničení bílé rasy, již s takovou záští nenávidí.“

Jihoafričtí zastánci apartheidu užívali podobné rétoriky proti Joeovi Slovovi, což byl mluvčí jidiš a současně předák vojenského křídla Afrického národního kongresu. „Pro jihoafrickou vládu,“ napsal v 80. letech jihoafrický korespondent The Washington Post Glenn Frankel, „je Slovo nepřítel státu číslo jedna, zlovolný bělošský organizátor, který ve svém černošském hnutí tahá za nitky.“

Podobný příběh – tedy Židé coby mozek využívající snědé masy ke zničení bílé křesťanské Ameriky – najdeme i u kořene protiimigrační hysterie, z níž vyrostl trumpismus. Asi nejvlivnější pseudoakademický (sic) bělošský nacionalista Kevin MacDonald ve své knize The Culture of Critique: An Evolutionary Analysis of Jewish Involvement in Twentieth Century Intellectual and Political Movements (Kultura kritiky) tvrdí, že Židé jsou zodpovědní za otevření amerických hranic barevné invazi. „Židovské organizace uplatňují vysoce nepoměrný vliv na americkou imigrační politiku, protože Židé jsou jako skupina vysoce organizovaní, inteligentní a politicky obratní,“ napsal. Organizovaní, inteligentní a politicky obratní – a odhodlaní pomoci „hispánským aktivistům“ dosáhnout jejich cíle „‚znovudobytí‘ Spojených států prostřednictvím imigrace a vysoké porodnosti“. David Duke to vyjadřuje ještě přímočařeji. „Židovské skupiny v Evropě i Americe stojí v čele snah otevřít brány záplavě neevropských uprchlíků/teroristů/násilníků/zločinců,“ prohlásil v roce 2016.

Jak vloni na stránkách The New Yorker nadhodil Thomas Chatterton Williams: „Nenecháme se nahradit Židy – slogan proslavený loni v srpnu v Charlottesville – vyrůstá z obav domácích bělochů z nahrazení nikoliv Židy samotnými, ale imigranty. ‚Náhrady‘ z Třetího světa ovšem přicházejí s pomocí Židů, kteří celý proces organizují.

V některých případech není spojení tak prvoplánové. Pachateli proto nejsou nutně Židé jako skupina, ale zlovolní jednotlivci, kteří jakoby náhodou jsou Židé. Pat Buchanan ve své knize z roku 2001 Smrt Západu – Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci označuje nepravděpodobnou skupinu podezřelých: Theodor Adorno, Erich Fromm, Herbert Marcuse a další příslušníci Frankfurtské školy, kteří utekli z meziválečného Německa za oceán. Protože tito „židovští a marxističtí“ intelektuálové vykreslili tradiční „křesťanskou“ a „kapitalistickou“ rodinu jako líheň fašismu, oslabili tím ochotu Američanů k tomu mít děti i vůli postavit se imigraci z rozvojového světa. Proto podle Buchanana „musí být Frankfurtská škola považována za hlavního podezřelého ze smrti Západu“.

V současnosti nejčastěji plní úlohu Žida, který potajmu spřádá plány na ovládnutí Ameriky imigranty, George Soros. (V zájmu transparentnosti musím dodat, jeho syn Alex Soros je mým přítelem a sponzorem think-tanků, které podporují mou práci). Loni na podzim jeden maďarský poslanec vyhlásil za „křesťanskou povinnost postavit se plánu Satana Sorose přivádět migranty do Evropy“. Kongresman z Iowy Steve King na to reagoval slovy „Soros chce totéž i pro Ameriku“. Ann Coulterová tvrdila, že „Sorosem inspirovaní státní zástupci“ umožňují „ilegálům doznat se k nějakému lehkému prohřešku, aby tak nemohli být deportováni“.

Alex Jones označil „miliardářského globalistu George Sorose“ za „hlavní hybnou sílu obří karavany migrantů, kteří pochodují k jižní americké hranici“. A v pořadu Lou Dobbse na stanici Fox Business se Chris Farrell z Judicial Watch nedávno nechal slyšet, že „sorosovské ministerstvo zahraničí“ je možným sponzorem karavany. Poslanec za Floridu Matt Gaetz sdílel minulý měsíc na Twitteru video, na které lidé údajně „dávali hotovost ženám a dětem, aby se přidaly ke karavaně a vzaly útokem americkou hranici“. Následně položil otázku: „Soros?“, již retweetnul kromě jiných i Donald Trump Jr.

I texaský poslanec Louie Gohmert přišel s myšlenkou, že „tuto karavanu možná sponzorují Soros a spol.“, stejně jako sám Trump. Když prezident minulý měsíc odsoudil při svém projevu „globalisty“, jeden z přítomných zakřičel „Soros!“ a „Za katr s ním!“. Trump se usmál a zopakoval „Za katr s ním“.

Lze si jistě představit takovou nacionalistickou politiku – dokonce i paranoidní a odlidšťující – která necílí na Židy. Historička z Newyorské univerzity Hasia Dinerová podotýká, že hnutí Know-Nothing („Nic nevím“) z poloviny 19. století, jež vystupovalo proti katolické imigraci, Židy povětšinou ignorovalo. Mezi jeho vůdce dokonce patřil židovský kongresman z Pensylvánie Lewis Charles Levin.

Profesorka historie z oregonské univerzity Willamette Ellen Eisenbergová mi řekla, že výlevy antisemitismu nevyvolal ani xenofobní zápal spojený s internací japonských Američanů za 2. světové války. Příčinu hledá v tom, že američtí Židé, tehdy v drtivé většině stoupenci F. D. Roosevelta, nechtěli kritizovat žádnou část jeho války proti Hitlerovi, a tak nepatřili mezi přední zastánce práv Japonců. Viditelně se neangažovali ani v boji za práva katolických imigrantů v polovině 19. století, kdy bylo židovské americké společenství ještě velice nepočetné.

Dnes se však situace zásadně změnila. Jednou z příčin snadnosti přerodu nenávistného nacionalismu trumpovské éry do antisemitismu je i fakt, že současní Židé skutečně v drtivé většině podporují imigraci. Velké americké židovské organizace takřka bez výjimky vystupují proti Trumpově imigrační politice, stejně jako podle řady průzkumů i obyčejní Židé. Židé byli nesmírně výrazně nadmírně zastoupeni i mezi bělochy, kteří aktivně působili v hnutí za občanská práva na americkém Jihu.

Antisemitští zastánci rasové segregace kolem poloviny 20. století i současní nacionalističtí antisemité se však mýlí ohledně židovských pohnutek. Židé nepodporovali občanská práva v minulosti a práva imigrantů dnes, protože by si tak chtěli podmanit bílé křesťany. Jen mají kvůli svému chápání židovských dějin silné sklony ztotožňovat se s cizinci a mít obavy z etnicky a nábožensky výlučného vymezení amerikanismu. Lidem nepřátelsky naladěným k Afroameričanům, Hispáncům nebo muslimů to však neušlo, a tak démonizují i Židy.

A proto jde v Trumpově éře posilující nacionalismus ruku v ruce s antisemitismem. Ještě předminulý týden se židovským konzervativcům přehlížení tohoto smrtícího spojení snad dalo odpustit. Nyní však už žádnou omluvu nemají.

Autor je novinář a komentátor, kromě toho vyučuje žurnalistiku na Městské universitě v New Yorku. Jeho článek Trumpian Nativism Leads to Anti-Semitism vyšel na webu The Atlantic 2. listopadu 2018.

Poznámka

* „Nativism/nativist“ z originálu překládáme jako „nacionalismus/istický“ (zde tedy etnického střihu), protože termín „nativismus“ v češtině tradičně má jiný obsah.