„Všichni jsme Ukrajinci“.
Autor: James Kirkpatrick
Nenašli bychom snad větší nenávisti a fanatičtější zlovůle, než ta americké vládnoucí třídy vůči americkému národu. Protikulacké běsnění komisařů, svatá zuřivost džihádisty proti nevěřícím, hněv inkvizitora určený heretikovi – to vše bledne v porovnání s genocidní krvelačností, která pohání americké senátory a kongresmany proti jejich vlastním voličům. A tak zatímco s úšklebkem podporují další a další privatizaci průmyslu a přemisťování pracovních míst (outsourcing), import laciné pracovní síly a nemilosrdné osekávání práv, majetku i svobody občanů, žádají tito bezcenní parazité po svých otrocích, aby navíc ještě položili své životy při exportu jejich špinavého systému do celého světa.
Nejopovrženíhodnějším a nejnebezpečnějším z těchto škůdců je senátor John McCain. Jeho politický život je plný neustálé zrady a pokrytectví; z této bažiny jeho krvavého díla se vypínají jen dva pevné body. Tím prvním je vášeň pro válku; jakoukoliv válku, bojovanou z libovolného důvodu. Sotva tak lze mluvit o něčem jiném než o patologickém chování. Druhou konstantou pak je touha nahradit a vyměnit obyvatelstvo svého vlastního státu a voliče vlastní strany.
A jako jedovatý had u konce s dechem i McCain využívá své poslední okamžiky k útoku na prezidenta Trumpa a jeho stoupence.
Sociopatická ovládaná média nadšeně zopakovala McCainova slova:
Začít se bát světa, který jsme pomohli vytvořit a tři čtvrtě století vést, vzdát se ideálů, jež jsme prosazovali po celém světě, odmítnout splnění závazků mezinárodního vůdcovství a naší povinností zůstat „poslední nadějí světa“ kvůli nějakému nedopečenému, falešnému nacionalismu, předkládanému lidmi, kteří místo řešení problémů raději hledají obětní beránky – by bylo stejně nevlastenecké jako zachovávat věrnost kterémukoliv z překonaných dogmat minulosti, jež Američané správně odložili na smetiště dějin.
(Přečtete si celý projev Johna McCaina při příležitosti převzetí Liberty Medal, Boston Globe, 17. října, 2017.)
Jistě stojí za zmínku, že tato McCainova slova zazněla, u příležitosti převzetí ocenění od Joea Bidena. Zatímco McCainovo vlastenectví sestává z dekonstrukce samotné podstaty historického amerického národa, pasuje Biden sám sebe do role ochránce „dělnické třídy“ tím, že jezdí vlakem, ale bez mrknutí oka volá po „neustávající“ imigraci, outsourcingu, protibělošských kvótách a nekonečných nihilistických válkách. McCain s Bidenem se tak v praxi vzájemně podobají takřka k nerozeznání.
Člověk by se tak jistě velice rád senátora McCaina přímo zeptal, který „problém“ bude podle jeho mínění „vyřešen“ importem Třetího světa? Národní bezpečnost? Zdravotní péče? Snižující se mzdy a nerovnosti? Chátrající infrastruktura?
Jeho blábolení se vyvrací skoro samo. Jelikož je ale úlohou amerického novinářského stavu posluhovat mocným a potlačovat disent, senátor bude jen sotva kdy nucen hájit tato svá absurdní prohlášení.
McCain rozlišuje mezi „nacionalismem“ a „patriotismem“, když to první vymezuje hmatatelnou historickou realitou a dědictvím, zatímco to druhé pomocí jakýchsi tajuplných abstrakcí.
„Žijeme v zemi vytvořené nikoliv z krve a půdy, ale ideálů“, vysvětlil. „Doma jsme jejich správci, za hranicemi jejich obhájci.“
Tyto ideály, jak bývá při zmínce o nich ostatně zvykem, nejsou nijak pevněji definovány. S ohledem na McCainovy zmínky o „snech imigrantů“, zemi, která „se stále přetváří“ a stávajícím „mezinárodním uspořádání“, však byla jeho řeč pochopena a vynášena do nebes jako vyvrácení „trumpismu“ a oslavována levicovými novináři s jejich nově nabytým nárokem na určení obsahu „konzervatismu“ a „republikánství“. [John McCain just delivered a total and complete takedown of Trumpism, Chris Cillizza, CNN, 17. října 2017]
Tyto McCainovy ideály by ale vůbec nic neříkaly nejen otcům-zakladatelům, ale ani žádné z následujících generaci historických Američanů. Schvaloval by asi otec naší vlasti nekonečné intervence? Uznali by Jefferson nebo Hamilton morální imperativ zničení sebe sama? Oslavovali by federalisté nebo antifederalisté nahrazení onoho lidu, který pro sebe právě získal nezávislost na Britském impériu?
Dokonce i McCainovo odsouzení „nacionalismu“ je značně selektivní, hranice jiných zemí totiž brání velice rád. Kdysi tak vyhlásil: „Všichni jsme Ukrajinci“, [Senator John McCain: “We Are All Ukrainians, Jay Newton-Small, Time, 28. února 2014] jindy zase „všichni jsme Gruzínci“.
Teprve když přijde na Ameriku, mění se jeho „patriotismus“ obratem v cosi abstraktního a imaginárního. Skutečně se tak zdá, že každý národ světa má právo na ochranu „krve a půdy“ silou amerických zbraní – kromě Američanů samotných.
Když píši tyto řádky, stojí Kurdové a Iráčani na pokraji války. [The Kurdish War with Iraq, Thomas Ricks, Foreign Policy, 17. října 2017]. Jestliže skutečně naplno propukne, budou kvůli kmenové nenávisti a hraničním vádám národů, které by nás měly zajímat nanejvýš v učebnicích antropologie, nejspíš znovu umírat američtí vojáci.
Oběti našich vojáků jsou vydávány za „vůdcovství“: „Toto vůdcovství není zadarmo, ale stali jsme se díky němu nevídaně mocnými a bohatými“, chvástá se McCain. A má pravdu, pokud ovšem mluví o lidech, jako je on sám; on i jeho spoluparazité skutečně jsou nesmírně mocní a bohatí.
Tato moc a bohatství však nestéká ani po malých kapkách k lidem, které oficiálně zastupuje. Mzdy amerických dělníků už dlouhá desetiletí stagnují a dokonce i kvalifikovaní pracovníci si jen taktak vydělají dost na to, aby uživili rodinu.
A „moc“? Tyranie Jiřího III., proti níž povstali naši předkové, by dnes připadla obyčejným Američanům jako požehnané dobrodiní – jejich životy, rodiny, společenství i majetek totiž plně podléhají rozmarům nezvolených byrokratů, z veřejných peněz financovaných „aktivistů“ nebo sadistických podněcovačů davů, kteří se vydávají za novináře. McCainova slova o „moci“ a „bohatství“ Ameriky tak připomínají vychloubání osmanského sultána o společných vítězstvích před janičáři, které jeho náhončí unesli od jejich rodin z východní Evropy.
Demokratický systém, k jehož obraně McCain Američany vyzývá, je formou vlády, v níž zvolení představitelé nepokrytě lžou svým voličům, jen aby se jim v okamžiku zrady krutě vysmáli. Vezměme si za příklad McCaina samotného: ve své kampani mluvil o zrušení Obamacare – aby následně škodolibě hlasoval pro její zachování. [Mr. McCain Goes To Washington, John Fund, National Review, 30. července 2017] Slíbil zajistit „dokončení hraničního plotu“, ale namísto toho podnikl vše pro to, aby Arizona přestala v jakémkoliv smysluplném významu být americkým státem.
Ačkoli lze vznést jakékoli námitky proti monarchii nebo jiným formám nevoleného vedení, i tak působí podstatně lépe než systém, v němž se politická moc hromadí v rukou těch nejbezostyšnějších lhářů. Za takovéto uspořádání bychom nejen že neměli bojovat – neměli bychom jej ani snášet.
Mimo to ostatně není McCainem velebené liberální mezinárodní uspořádání zdaleka takové, za jaké jej vydává: západní svět není svobodný. [The Liberalism That Isn’t, Costin Alamariu, Daily Caller,7. září 2017] Východní Německo 80. let bylo v některých ohledech svobodnější než dnešní spolková republika: Ericha Honeckera by například jistě nenapadlo vystavit své „poddané“ masovým sexuálním útokům ze strany muslimských vetřelců – a pak nechat pozatýkat každého, kdo si proti tomu troufne protestovat. [Married couple sentenced for migrant critical Facebook post, Chris Tomlinson, Breitbart, 8. července 2016]
Washingtonská okupační vláda dohlíží nad smrtí Západu. A McCainův světový řád je vcelku nepokrytě založen na uzurpaci a demograficko-kulturní výměně evropských Američanů, kteří americkou společnost vytvořili. Pokud mají naše civilizace nebo země v nějaké rozpoznatelné podobě přežít, musí být toto uspořádání zničeno.
To samozřejmě znamená nahradit nepřátelskou kolaborantskou politickou třídu ztělesněnou lidmi jako senátor McCain. Jeho válečné štvaní proti jaderné velmoci Rusku hraničí s šílenstvím. Jeho mise škodit našemu národu je tak neúnavná a energická, že se člověku bezmála ani nechce věřit, že ve hře není nějaký nátlak nebo vydírání. (Osobně v to skoro doufám – představa, že těmto myšlenkám skutečně upřímně věří, je totiž děsivá.)
Mluvit zle o nevyléčitelně nemocných se nesluší – tento krutý, krvelačný a skrznaskrz odpudivý muž však není jen ohrožením existence amerického národa, ale holého přežití lidí na celém světě.
Nepřeji senátorovi nic zlého, jen se v sebeobraně zoufale modlím, aby co nejdříve odešel na odpočinek a média mu přestala dávat před ústa megafon.
Politický život nejen naší vlastní země, ale celého světa, se musí oprostit od tohoto krvavého vraha, sociopatického řezníka, který se s sebou do hrobu zřejmě chystá stáhnout i celý svět.
Úvaha Jamese Kirkpatricka Profile In Treason: The Inconceivable Evil Of John McCain—“Man Of Blood” vyšla na stránkách VDare.com 17. října 2017.
Jeho pobyt v hanojské Hiltonu je samozřejmě nepopiratelný, ale nad příkladností jeho chování tam i zpátky v Americe už panují pochyb. Doporučuji třeba toto, ale nestudoval jsem celou věc podrobně, proto si netroufám vynést nějaký definitivní soud. V téhle fázi se ani nejde moc divit fandům McCainova nádoru…
TK: Můžeš něco víc napsat k tomu, že jeho hrdinství ve Vietnamu je prý vylhané? Jako politik je to zločinec a válečný štváč v imperialistických válkách, ale jako voják byl snad statečný. Aspoň jsem si to vždy myslel. To, že byl sestřelen, 5 let vězněn a mučen v „hanojském Hiltonu“je snad jistá skutečnost. Do teď má trvalé následky, že třeba nezvvedne ruce výš než do výše ramen…
Osobně mi více sedí podrobnější analýzy politiky se všemi jejimi důsledky. Proto mám Delskeho rád, vyborne jsou třeba články od Kerryho Boltona.
Věci jako je tento článek + některé články od Kurtagice za hodnotné nepovažuji. Už jsme to tuším řešili tam. Napsal jste tehdy, ze je považuje osobně za kontroverzní a ze je fajn, ze trošku rozceri vody a zvýší ctivost. Coz na druhou stranu chápu..
Jsou i jiné útvary, než úporně rádoby objektivní bezpohlavní analýzy. Nemusí se ovšem každému trefit do vkusu.
Já jsem možné důvody a argumenty napsal, ničí dojmy už ale samozřejmě kontrolovat nemůžu.
Je to takový brak, protože článek je psán bulvarnim stylem a tendencne, což ale nepopírá odpudivost Mc Cainovy osoby. U těch neoconu mi přijde, ze vystupují elegantně ale všichni propagují co možná nejvíce protibelosskou politiku. A zrovna osoba Caina není výjimka.
Jestli má být důvodem toho, že je článek nejen „brak“, ale dokonce „takový brak“, nevýjimečnost osoby J. McCaina v kontextu amerického konzervativního hnutí – zkusím nastínit, proč je aspoň podle mě nenávist americké „skutečné pravice“ vůči tomuhle chlapíkovi opodstatněná: 1) Jeho válečná legenda vietnamského hrdiny, která je v daném prostředí tak velice účinná, je podle všeho vylhaná – takže zneužívá těch nejlepších lidských vlastností. 2) Jeho energické nasazení na všech frontách doslova do posledního dechu ho myslím odlišuje od typického kariéristy, který se obvykle spokojí s teplou sinekurou. 3) Na rozdíl od většiny čelních neo-konů jsou lidi jako McCain nebo Graham gójové – zrádce je univerzálně považovaný za to nejhorší.
Škoda, ze je článek takový brak, dle mého soudu MC Cain ničím nevybočuje ze série amerických Neoconu. Takovych lidi je v americke vlade spousta. Zaujal mě postoj Grega Johnsona, kdy minule presidentske volby raději volil Obamu než Mc Caina.