Categorized | Politika

Potrestání Le Pena za „zlehčování“ je farizejské

Poté, co byl ve čtvrtek francouzským soudem předseda francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Pen odsouzen ke třem měsícům podmínečně, plus k pokutě 10 tisíc eur za „zlehčování nacismu“, nelze rozsudek komentovat jinak, než jako obskurní hru na spravedlnost.

Ještě zajímavější je snaha Le Pena vykreslit jako apologeta nacismu. Jen málokdo z novinářů, píšících o problematice francouzské krajní pravice, potažmo Národní fronty ví, že sám Le Pen se od roku 1944 účastnil některých akcí francouzského hnutí odporu, konkrétně jednotek FFI proti nacistickým okupantům.


Le Pen se měl porušení zákona dopustit poté, co v časopise Rivarol prohlásil, že „během německé okupace se ve Francii nic krutého ani nelidského nedělo.“ Zajímavé je, že zlehčování zločinů se děje od nepaměti, děje se i dnes, týká se i jiných historických období, než jen druhé světové války a přitom se vesměs přechází mlčením.

Kriminalizovat myšlení lidí, i takový způsob myšlení, který zpochybňuje a zlehčuje určité historické události, nebo zločiny (byť někdy možná značně nevkusně) je prapodivná praxe. Pokud bychom tuto záležitost chtěli zabsolutizovat, bylo by možné stíhat a soudit v podstatě kohokoli za zpochybnění čehokoli, co se týká totalitních režimů, nebo válek. Konkretizace, která dnes v otázce „myšlenkových pochybujících přečinů“ převládá, zase budí otázku, kdo by měl o tom, co zpochybnit lze a co ne, rozhodovat. Ale tam opět hrozí posun na rovinu zabsolutizování.

Ještě prapodivnější praxí ale je, když takové popírání a zlehčování probíhá bez povšimnutí například i na bázi států (a nejenom jich – arménská genocida, komunistické zločiny, atp., často v daleko “rozvinutější” formě než bylo pouhé Le Penovo “okupace nebyla tak hrozná”) a přitom jsou souzeni jen konkrétní, cílení a vybraní jedinci. To nepřipomíná snahu o spravedlnost, nýbrž jen účelovou snahu využívat bolestné téma k útokům proti konkrétním jedincům a názorům.

Zahraniční zdroje například zde, nebo zde.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

31. března 1909 se v Perpignanu narodil francouzský spisovatel, básník, novinář a literární kritik Robert Brasillach. Po dobytí Francie Němci se ze svých původních ideologických pozic blízkých Maurrasově Action française přesunul  blíže hitlerovskému národnímu socialismu. Za svou „intelektuální kolaboraci“ byl také už v zimě 1945 odsouzen k smrti a přes přímluvu některých francouzských intelektuálů popraven.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív