Evropská unie a OSN se spolupodílejí na zřízení monokulturní světové vlády. Její zhoubná podstata spočívá v populační kontrole, sekularismu, relativistické morálce, materialismu, sebevědomé modernitě a rovnosti pod křídly „dobrotivé“ a absolutně nerovné globální elity. Ta uvádí na scénu Nového člověka: zabaleného do celofánu, vykastrovaného zdravotními a bezpečnostními předpisy, odsouzeného k prodlužování své bezvýznamné a despiritualizované existence pomocí nových medikamentů, obývajícího města zahalená do hávu anonymity globální architektury, v nichž není úniku před všeobjímajícími mezinárodními korporacemi.
Protistranou netolerovatelná antiteze této utopické budoucnosti je společnost založená na tradici, ctící zvyklosti, vyznávající mužné zábavy jako lov nebo býčí zápasy a sloužící Bohu, nikoli mamonu. Jedinci svobodného ducha se zbraní za pasem milující divočinu, jež se nenechali zahnat do některého z úhledných směrovek opatřených parků, vyznávající křesťanství po vzoru svých předků, respektující zvířata coby božské tvory, jimž nicméně neudělují lidský status, jsou sociálním inženýrům plánujícím naši budoucnost trnem v oku. Musí být proto jednoduše eliminováni, přičemž užiteční idioti z řad politicky korektních parlamentních shromáždění jsou nejhorlivějšími vykonavateli této čistky.
Úryvek z článku Geralda Warnera: Decent British revulsion towards bullfighting, in the land of the lunchtime abortion, který vyšel v novinách The Daily Telegraph dne 30. července 2010.
***
***
***
Ani moderné hodnoty a vedecké poznatky nezachránia 150 kíl tuku pred impotenciou a porážkou od mužnej sily na druhej strane… Môžeš síce bombardovať z nepilovatovaného lietadla povstalcov aj tak, ale Tvoja žena Ti iste zahýňa s každým schopným prisťahovalcom, che
Je ťažké v dnešnej dobe básniť o návrate nejakých „mužných“ hodnôt ako je lov a podobne. Postštrukturalizmus dokázal smiešnosť kategórií, ktorými sme si zotročili a návrat k Bohu alebo prírode je utópia ešte väčšia. Kríza dnešného sveta vyžaduje postoj, ktorý bude akceptovať výsledky moderných výskumov a filozofických reflexií. Nie spiatočnícky postoj.
Já myslím, že oběť v tom nejobecnějším slova smyslu je nedílnou součástí VŠECH tradičních náboženských doktrín. Je to klassický universální princip nebo stereotyp. Nevím, dá-li se „objektivně“ stanovit, která ta forma oběti je už dekadentní; je otázkou, je-li něco takového nutné. Pro náš civilisační okruh jsou lidské oběti nepřípustné, zatímco Keltové nebo Aztékové by patrně ohrnuli nos nad zástupnou obětí Ježíše Krista a eucharistií (kde jsou kannibalistické obrysy zcela zřetelné). Zajímavé je, že ve Starém zákoně Hospodin přijal obět Ábelovu – beránka, kdežto Kainovu – obilí – odmítl (což ovšem neznamená, že Bůh preferuje, když jsou mu obětovani živočichové, celý ten příběh je o něčem jiném).
Vodník:
A co oběti v tradičních společenstvech. Na to máte jaký názor ? Prosím s odůvodněním.
Býčí zápasy jsou odporná ukrutnost, kde si zakomplexovaní rádobymuži snaží dokazovat své mužství utýráním zvířete. Považuju je – podobně jako kannibalism nebo upalování vdov v Indii – za příznak degenerace, které mohou ojediněle strašit i v jinak tradiční společnosti.