Agenda 2030

Agenda 2030

Agenda 2030: Výhledově budeme všichni šťastní.

Autor: Jan Čech

Toužíte po světě bez válek? Po světě, v němž vymizela chudoba a hlad, nerovnosti mezi lidmi a nevzdělanost? Po světě, v němž všichni jsou v pohodě a vedou zdravý život? Po světě, v němž je dostatek levné energie, potravin, hmotného zajištění a čisté vody pro všechny?

Mám pro vás úžasnou zprávu. Takový svět nás čeká již v roce 2030. Vyplývá to totiž z nového dokumentu OSN, jímž se spouští implementace univerzálního plánu pro lidstvo. Ten bude ve svém cíli znamenat Nový světový řád udržitelného rozvoje planety a humánních podmínek života pro každého zde žijícího člověka. Dokument hodlají podepsat všichni světoví státníci s radostí v srdci a s hrdostí nad svým odhodláním a usilovnou prací pro blaho všeho lidu.

Kdyby OSN nebyla organizace, kterou nikdo dnes už nebere vážně, možná by se tito naši státníci neubránili uzardění. Příznačné je, že takový utopistický plán spatřil světlo světa právě v době, kdy rozdíly mezi lidmi nabyly neslýchaných rozměrů, alespoň co se hmotného bohatství a moci týče, tedy toho bohatství, které je považováno za nejvyšší a jedinou směrodatnou hodnotu současného společenského smýšlení.


Utopie? Ale kdeže. Kdyby šlo o utopii, měli bychom před sebou alespoň ideální vizi společnosti, k níž je dobré a záhodné směřovat, byť je ve svém ryzím stavu nedosažitelná. Pravda je ale jiná. Agenda 2030 totiž představuje holý nesmysl.

Samotná dikce vytýčených cílů zasluhuje zamítavou kritiku: Hemží se to v ní slovy rovnost a inkluze (Srovnej, jakých absurdit dosahuje inkluze prosazovaná v našem školství). To samo o sobě ony krásné cíle blaha pro všechny předem diskvalifikuje, protože žádné společenství nemůže být zárukou lidské důstojnosti, spravedlnosti a harmonie, pokud nestaví na přirozené hierarchii a rozdílech mezi lidmi. Bohužel naprostá většina lidí tento nonsens nechápe. V opačném případě by totiž věděla, že celá Agenda 2030 je v rozporu se zákony universa. Jinými slovy: Jde o univerzalismus popírající sám sebe. Dokud toto lidé nepochopí, není jim pomoci.

V daném smyslu nikoho nepřekvapí, že mezi sedmnácti body programu křičí k nebesům hned pátý bod, v němž se praví: Dosáhnout rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen a dívek. Století boje proti diskriminaci žen připomíná boj s větrnými mlýny. Ženy totiž nikdy žádnou diskriminací netrpěly. Starověk jim poskytoval nutnou ochranu, aby mohly dostát své role ženství a mateřství. Nyní tuto ochranu ztratily. Zato se na ně vztahují stejné zákony jako na muže a ve vědomí lidí se buduje představa, že se ve všem vyrovnají mužům, což obráceně neplatí, byť zženštilost mužů je význačným projevem celého emancipačního procesu.

Představa úspěšného odstranění genderových rozdílů mezi lidmi je dokonce uskutečňována, ovšem pouze virtuálně, totiž ve filmech, kde ženy figurují v roli neohrožených bojovnic proti zlu a obsazují velitelské funkce. Ve skutečnosti zůstávají ženami se všemi jejich slabostmi a přednostmi. Mocní tohoto světa již dávno věděli, že feminismus je trojský kůň ve válce proti organickému a přirozenému společenskému řádu. Pouze jeho zničením se z lidí mohly stát tak snadno ovladatelné ovce a otrocké duše. Proto elitní a za liberálně demokratickým systémem skrytí vládci jako první prosadili rovnost žen a mužů jako nedosažitelnou a proto věčnou feministickou agendu a všeobecné volební právo.

Mohlo by se zdát, že Agenda 2030 odráží snahu vyšších a moudřejších elitních vrstev vypořádat se s mocenskou a trhovou nezřízeností chazarské mafie, s jejím pocitem nadřazenosti a snahou o světovládu nad otrockým zbytkem populace. Něco na tom může být. Finanční kapitál Chazarů ničí vyvážené poměry tržního hospodářství a sociální smír nutný pro vnitřní klid každé společenské formace. Tentýž kapitál směřuje k terorismu a válečnému řešení globálních problémů, jehož cílem má být depopulace planety, nikoliv vzkvétající a zdravý život lidstva. Otázka ale zní, jaký světový pořádek mají zajistit tyto vyšší elity, těží-li z dosavadní ignorance popírající přírodní zákony?

Pokud tedy nejde v případě Agendy 2030 pouze o čirou propagandu, která má navodit dojem, že světoví lídři to s lidmi a se světem myslí dobře, jen se jim vše nedaří tak, jak by si přáli, potom odpověď bude jednoznačná: Agenda 2030 je nástrojem k tomu, jak otupit zraňující hroty vyrůstající na vnitřních rozporech globálního kapitalismu a liberalismu, aby moc a feudální vláda těchto elit nad světem zůstala zachována.

Psáno pro Délský potápěč.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

31. března 1909 se v Perpignanu narodil francouzský spisovatel, básník, novinář a literární kritik Robert Brasillach. Po dobytí Francie Němci se ze svých původních ideologických pozic blízkých Maurrasově Action française přesunul  blíže hitlerovskému národnímu socialismu. Za svou „intelektuální kolaboraci“ byl také už v zimě 1945 odsouzen k smrti a přes přímluvu některých francouzských intelektuálů popraven.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív