Česká republika na cestě k diktatuře

Autor: Karel Kaiser

Zatčení amerického „šéfa Klanu“ Davida Dukea ve večerních hodinách pátek 24. dubna, potvrdilo tristnost právního prostředí a kultury právního státu v České republice. Člověk, obviňovaný z popírání holocaustu a hlásání rasové nesnášenlivosti, je zatčen jen za svou přítomnost, když  přitom ještě vůbec neměl možnost svými názory zákon porušit. Větší absurditu si lze stěží představit. Kriminalisté s dvacetičlennou zásahovou jednotkou zatýkají Dukea, popíjejícího na terase pražské restaurace. To nejsou praktiky demokratického státu.

AKTUALIZOVÁNO

V pozdějších hodinách se objevily zprávy, že česká strana chystá podání podnětu k vazbě. Duke je odvezen neznámo kam. Lukašenkův styl.

Z čeho je Duke obviněn? Trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení lidských práv. Vzhledem k tomu, že je David Duke americký občan a v Americe není možné za výše zmíněné člověka soudit, ani zatknout, nabízí se otázka, proč a čím zájmu byl Duke zatčen?

Nebýt té nehorázné medializace, Dukeovy přítomnosti by si všimlo o něco málo větší spektrum lidí, než je úzký kruh kolem Filipa Vávry, který akci zorganizoval. Nechce-li systém dávat „extremistovi“ jako je Duke šanci svými zhoubnými názory ovlivnit veřejnost, navíc v současné situaci „vzestupu extremismu“, má jeho návštěvu nechat proběhnout bez povšimnutí.

Místo toho nás média týden dopředu zásobují nesmysly o příjezdu „šéfa Ku-Klux-Klanu“ (novinářům by stačilo přečíst si jednu knížku a zjistili by, že Duke nemohl být zakladatelem KKK, nýbrž že založil pouze organizaci „Rytíři Ku-Klux-Klanu“, která byla jednou z mnoha nástupnických organizací v době, kdy „sláva“ KKK byla dávno minulostí), načež je Duke zatčen. Odpověď se nabízí, systém potřeboval kauzu medializovat, aby mohl Davida Dukea s velkou pompou (a zásahovou jednotkou) předvést zatčení kacíře.

Jen je škoda, že zatímco přítomnost Davida Dukea, který ve Spojených státech nikoho příliš nevzrušuje, vyžaduje nasazení URNy, takový pedofilní recidivista Antonín Novák, který se před brutální vraždou pohyboval po českém území nestál bezpečnostním orgánům za nasazení byť jednoho kriminalisty.

Nad dnešní českou pseudodemokracií a jejími představiteli si nelze než zhnuseně odplivnout.

AKTUALIZACE:

Podle dostupných informací byl David Duke v noci propuštěn a bylo mu nařízeno do 24 hodin opustit Česko. Mluvčí pražské policie Ján Mikulovský uvedl, že státní zástupce nenavrhl uvalit vazbu, neboť sazba trestného činu, z něhož Američana policie obvinila, je nízká. Podle Mikulovského policie podezírala Duka z popírání holokaustu. A to knihou Moje probuzení, kterou měl propagovat v Česku.

Dukeův advokát Kolja Kubíček také zmínil, že „Policie obvyke umožňuje cizincům v takových připadech prodloužení pobytu na území České republiky, aby se mohli hájit, dokud není řízení ukončeno.“ Tento princip byl evidetně porušen.

Stále zůstávají nezodpovězené otázky. Jestliže se Duke neměl v Praze šanci k ničemu vjádřit (žádná přednáška se nekonala), jak mohl být obviněn z „podpory a propagace“? Skutková podstata činu nemohla být naplněna. Nebo snad státní zastupitelství vyvodilo „podporu a propagaci“ ze samotné Dukovy přítomnosti?

V celé souvislosti navíc zaráží, že americká ambasáda k Dukově zatčení hrobově mlčí a odmítá vydat jakékoli stanovisko.

Svoboda slovaDavid Duke
Comments (29)
Add Comment
  • Astr

    uff :-( rekl by nacelnik indianu,
    co se toho da napsat na thema svobody slova v Kocourkove,
    na ten sametovy paskvil, ktery Vam tam jeste zbyl:-(
    To je opravdu pocteni,
    ten jediny spravny recept (opravdu hluboce rozpracovany)
    panem Schusterem :-(
    Vypada to, ze mate v CSR (Ceske Sametove Republice)
    natolik vyrecne experty, ze az budete mit nad vstupem do zeme napis
    „v teto zemi je dovoleno pouze to co je prikazano“ ze i to budou schopni hrave ideologocky spravne obhajit, viz debata vyse o svobode a kam az po 20 letech Sametu v CSR dosla:-(
    Neni divu ze svoboda slova v CR neplati jako jinde, kdyz tam zakony a predpisy o tom co se smi a nesmi pisi v mnozstvim „vetsim nez malem“ experti ve stylu Schneider und Schuster na svobodu mustr :-(
    Jste temi klici pred 20 lety cinkali spatne:-(
    patrne v blahove nadeji i na svobody ruzne a vselike radeji ne velike, pocinaje i svobodou slova v CSR :-(
    Je to a bude to i nadale s Vasi svobou slova na dlouho „v prdeli“ kdyz bojovnik za svobodu z r77 Vam tu v dlouhem traktatu vysvetluje ze jedine ta spravne vosekana je ta jedina spravna a nejlepsi:-)
    Nezbyva nez rici: komu neni rady…. az se ucho utrhne:-(
    Shalom:-)

  • Kocabomil

    cnemo
    absurdistan CR a komicno ?
    Kdybyste si misto radaru dovezli od novych bratru prave pristup k demokracii, svobodou slova pocinaje.
    Prikladem budiz tento vtip. za ktery se v USA nezavira, v CR vsak presvedcuje Kocaby a spol. o dulezitosti jejich poslani a naslednych trestnich oznameni podani:-(

    Přijde Indián k náčelníkovi a říká:“
    Mám dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou.“
    „Tak tu špatnou.“
    „Přistěhovali se nám do rezervace cikáni.“
    „Hm, a ta dobrá?“
    „Chutnají jako bizoni.“

  • Fred

    rot in hell, assholes!

  • kion1

    Shrnu to:
    Výborně cara al sol, soudruh schneider je de(b)il.Hotové.

  • Schneider

    Ad cosi, co se skrývá pod „cara al sol“:

    Je to smutné, rekapitulovat předešlé, ale svým způsobem mne do toho nutíte, nejen výzvou, ale zoufalostí, která z vašich příspěvků čiší. Pseudonymem se vzdáváte lidské tváře, ale svými zážitky svoji nezralost, s níž svoji situaci interpretujete, ještě potvrzujete. Debata je o jevech, které se týkají strašlivé katastrofy. A vy jste schopen v jednom okamžiku, v jednom odstavci – jakoby na jedné úrovni – přejít k pomoci paní s kočárkem. Jistě, je to od vás chvályhodné, ale obávám se, že to je asi tak vrchol vaší empatie. Ostatní jevy na světě vám asi trochu zastírá závoj nějakých teorií, možná se vám to plete s nějakou virtuální realitou (nechci vás urazit, ale mluvím o jevu, kdy si někdo opravdu neuvědomuje, že to, to „prožívá“, je třeba jen hra elektronů v počítači, kdežto že existuje i realita, a přenášet mechanicky zkušenosti, návyky – či dotazy – z teoretické roviny to reálného života může mít také praktické důsledky: třeba že se někdo urazí, když jiný teoretizuje o jeho utrpení). Toto jste nepochopil, nebo odmítáte pochopit, a to byl asi jeden z podstatných bodů sporu, který si vzhledem k povaze skutečnosti, jíž se týká, vyvolává právem větší důrazy i emoce. Jistě, chválím vás, že lidem pomáháte, ale je to jen náznak. Mnoho nacistů pomáhalo ženám s kočárky také, byli to jemní a citliví lidé, hudebníci, vzdělanci dokonce i ve věcech židovských – jejichž původce a příbuzné pak v rámci výkonu svého „zaměstnání“ průmyslově vraždili.

    Nevím, jestli jste byl v Osvětimi, nebo v Terezíně, či zda jste hovořil s někým, kdo přežil šoa. Jak říkáte jinde, asi vám chybí osobní zkušenost, jinak byste pochopil stanovisko těch, kteří se nezdrží třeba až výbuchu emocí při setkání s revizionismem a s jeho zastánci (nebo s těmi, kteří si s jeho zastáváním možná jenom teoreticky zahrávají, takřka bez apriori zlého úmyslu, což by mohl být váš případ).

    Poměrně blbá je vaše poznámka o tom, zdali někomu nějaký podpis (třeba pod Chartou 77) dává patent na rozum. Takto argumentovali bolševici (tedy oponenti) a sralbotkové, kteří se snažili všelijak zdůvodnit svoji zbabělost, proč třeba Chartu nepodepsali, nebo selhali jinak. To se vám nepovedlo. Váš odhad mých motivů je potvrzením vaší nezralosti. Skutečně takovéto soudy jsou komické a vypovídají o autorovi. Možná byste si měl přečíst úvodní prohlášení Charty a uvědomit si, jaká byla situace (tedy v době, kdy žádná Charta nebyla, tedy před jejím vznikem). Byla to výzva, aby Československo dodržovalo své vlastní zákony (a závěrečné akty z Helsink do nich už patřily) – a bylo to po procesu s Plastiky, kdy kapela začala znovu cvičit, v dost nové situaci, kdy jsme měli jasně definovaného protivníka a nové, do té doby netušené zastánce. Idealismus asi není to vhodné slovo, opravdu ne. Zarputilost, to by bylo lepší. Horká hlava asi ne, spíše trochu lehkovážnosti (proti persekuci Plastiků a lidí kolem se vedlo více kampaní, a je trochu komické, že na to, že jsem podepsal v prosinci 76 nějakou Chartu, jsem si pořádně vzpomněl až někdy 12.ledna 77, kdy režim spustil dost brutální kampaň).

    O tom, jak zoufale se na vás asi podepsal náš vzdělávací systém (nebo ještě kdo-co?), svědčí vaše vyjádření, kdy bez jakékoliv pochybnosti hladce přejdete od vozu ke koze, když píšete ===“V matematice, v matematické logice, ale ani v žádné jiné myslitelné a smysluplné logice (podle mého neskromného názoru) nehraje morálka žádnou roli. Veřejná diskuse, pokud se chce zabývat hledáním pravdy, nemůže být vymezována něčími zásluhami ani morálním kreditem. Profesor musí být vždycky připraven vyvrátit námitky žáka obecné školy a masový vrah může mít více pravdy nežli světec.“=== To je opravdu šílené! Co má probůh matematická logika společného s veřejnou diskusí o hledání pravdy? Poptejte se spoludiskutujícího (nevím jak, nemá jméno, skrývá se pod pseudonymem, ale holedbá se vzděláním v Heideggerovi) jak „pravdu“ definuje Heidegger, jestli by vás po jejím přirovnání k matematické logice nevyhodil. V lidském životě jde opravdu o hledání pravdy, tedy o vztah k pravdě, a nikoliv o „vlastnění“ pravdy: to vede k fundamentalismu! (Platí i zde geniální Frommovo „mít či být“). Pletete morálku s „něčími zásluhami“, čímž zjevujete, jaký guláš v tom máte. Vrcholem všeho je, že se vám pak v takto pokrouceném světě může zdát, že vrah má více pravdy než světec. Může být matematicky více logický, než světec, to ano! Ale tady byste se měl zarazit, k čemu vás vaše myšlení (s takto deformovanými parametry) dovedlo. Zkuste se vžít do role třeba nějakého příbuzného oběti masového vraha, o němž pak nějaký teoretik řekne, že by tento masový vrah mohl mít více pravdy, než třeba světěc!?!? Nepraštil byste ho? (Jste dost nekonzistentní: nejprve píšete o „veřejném hledání pravdy“, a pak přecházíte k „vlastnění“ pravdy, že masový vrah „mohl mít více pravdy“. Možná by vám pomohlo se sám korigovat, kdybyste zkusil napsat „hledání pravdy masovým vrahem“ – to je asi blbost, že? a vyhnul byste se těmto trapnostem až nehoráznostem.)

    Občas ve vašem příspěvku zazněly náznaky rozhovoru, konec jste ovšem pokazil, a to dost výrazně. Ublížené opakování, že máte svoje měřítka, a co žádáte a co nežádáte, to odhaluje váš problém. Trochu jsem doufal, že nadzdvihnete roušku pseudonymu, chvílemi se zazdálo, jako byste sbíral odvahu, ale sešlo z toho. Volbou mezi jménem a pseudonymem volíte pozice a nemůžete chtít mít obé. Tak nenaříkejte, tak to je.

    To, že vás moje argumenty nepřesvědčily, je moje smůla, či nedovednost – neznamená to ovšem, že tam nebyly. Jen vám nic neřekly. Byly tam, ale vy jste je buď neviděl, nebo nechtěl vidět. To se stává. Spíše to svědčí o tom, že nemáte protiargumenty, protože jste se k ničemu z toho, co jsem psal, nevrátil. Je jistě jednodušší tvrdit, že tam „nic nebylo“. Dobře. Kdo si to přečte, uvidí, posoudí sám. Je skutečně možné, že jsem vás svými argumenty nezasáhl. Obávám se však, že pak zbývá už jenom to, aby vám někdo zvalchoval hřbet, abyste to ale – na rozdíl většiny svých příbuzných a blízkých – přežil, a aby vám to všechno pak nějaký chucpe začal zpochybňovat. O tom je revizionismus, mimo jiné.

    Nepleťte to prosím se svobodou bádání a kritickým viděním historie. Opravdu kritické posouzení například druhé světové války, hlavně jejího materiálního (ekonomického) pozadí stále čeká na další posily, těch několik málo statečných však lze nalézt. Avšak nelze k tomu přistupovat jakkoliv ideologicky předpojat, k překvapením dochází na všechny světové strany, avšak ani to není poznání definitivní, některá překvapení nejsou vposled tak překvapivá, protože skutečnost není placatá, má mnoho vrstev – ale hlavně a především, není řešitelná v souřadnicích matematické logiky, morální stránka věci (která má v dějinách roli značně vlivného hybatale) tomu dodává další (netvrdím, že poslední) rozměr, a tudíž je na místě velký respekt k tomu, co ještě neznáme, a velká zdrženlivost k rychlému a jednoduchému vyhodnocování toho, co známe, a velká statečnost přiznat si pravou povahu toho, co známe (to obstojí dejme tomu i v souřadnicích vědeckého diskursu, včetně matematické logiky).

    Takže, teď si přečtěte vaše poslední řádky, ať je nemusím opakovat. Je od vás nadbytečné (a velmi komické) odhadovat, co si druhý o sobě myslí, jak si připadá ve vlastních očích. A řečičky o tom, kdo by se mohl považovat za vítěze, přesně odhalují, o co vám jde, ačkoliv tvrdíte opak. Já s tím nemám problém. Upřímně řečeno, za vítěze bych se považoval, kdyby se mi podařilo předestřít své argumenty tak, abyste na ně reagoval. A zde, jak vidno, jsem bohužel úspěšný nebyl.

  • cara al sol

    Milý pane Schneidere, s Vámi je legrace a to já vždycky oceňuji. Nevím, kde žijete Vy, já bydlím ve stověžaté matičce Praze. Denně potkávám stovky lidí, v nejrůznějších situacích. Některých si nevšímám, s některými si vyměním pohled, s jinými je interakce bohatší. Například dnes jsem pomáhal cizí ženě s kočárkem z tramvaje, vzájemně jsme se nepředstavili, ale učinil jsem, co jsem považoval za správné a zcela konkrétnímu člověku jsem tím pomohl. Už teď si možná nepamatuje, jak jsem vypadal a i já pomalu zapomínám její tvář. Když jsem byl v nouzi já, pomohli mi opět zcela neznámí lidé. Neznám jejich jména, nepamatuju si jejich obličej, ale byli na pravém místě v pravý čas a já si dosud pamatuju ty situace. V upřímné diskusi je to podobné; Vy stavíte problém tak, že jde o nějaké měření sil, nějaký souboj Titánů, z něhož jedinec nebo skupina vyjde vítězně a ti ostatní budou položeni na lopatky nebo snad zcela zničeni. Já to takto nevnímám, jsem zde, abych s ostatními hledal pravdu nebo si rozšířil obzory a moje či Vaše hodnota, měřená podpisem u příspěvku, v tom nehraje žádnou roli. Snaha o stanovení psychiatrické nebo neurologické diagnózy argumenty rovněž nedodá.

    V mé širší rodině se nacházejí lidé, kteří jsou postiženi trampskou vášní a já znám spoustu lidí z jejich okruhu, drtivou většinu z nich pouze přezdívkou. Vás znám tedy nyní jménem, viděl jsem i Váš obličej. Nikdy předtím jsem Vás neviděl a ani o Vás neslyšel a pokud snad ano, dávno jsem na Vás zapomněl. Vaše angažmá v Chartě 77 jistě bylo osobní, byl v tom kus odvahy, to Vám musím nechat. Chartu jste podepsal ve svých necelých 22 letech, nebyl jste tedy zavržený aparátčík, nýbrž zřejmě mladá horká hlava a idealista. Potud respekt. Žádný patent na rozum, natož na pravdu, Vám to ovšem nedává.

    Vy jste publicista, nevím, jaké máte vzdělání a v zásadě mi na tom nesejde. Já se zabývám informatikou, vystudoval jsem technickou školu a moje základy jsou matematické. V matematice, v matematické logice, ale ani v žádné jiné myslitelné a smysluplné logice (podle mého neskromného názoru) nehraje morálka žádnou roli. Veřejná diskuse, pokud se chce zabývat hledáním pravdy, nemůže být vymezována něčími zásluhami ani morálním kreditem. Profesor musí být vždycky připraven vyvrátit námitky žáka obecné školy a masový vrah může mít více pravdy nežli světec.

    Ochranu pro sebe ani pro jiné lidi, kteří vystupují pod pseudonymem, nežádám, nežádám ani to, abyste uznal lidskou těchto osob. S Vaším dovolením mám svoje vlastní měřítka a měřitele a ostatní jistě rovněž. Můj příspěvek chtěl říci, že se svým způsobem „diskuse“ ztrapňujete. Celý Váš předchozí příspěvek, promiňte mi moje ostrá slova, jsou jenom hezké řeči, ale takřka nic k věci. Na poslední chvíli jsem obětoval rým, abych nebyl zbytečně tvrdý. Pokud máte problém s tím, že se někdo zeptá, čím může Židy urážet zpochybňování holokaustu, zřejmě jste narazil na s Vašimi postoji nekompatibilní fórum. Protože vedle Vodníka pro sebe žádám svobodu zpochybňovat historické události i já (a nejedná se mi přímo o holokaust, protože jeho existenci považuju vzhledem i ḱ jinak zjevně zvrhlé povaze hitlerovského režimu za důkaz mezi důkazy; beru ho na vědomí, ale moje přesvědčení by se nezměnilo ani v případě, kdyby holokaust nebyl) a jak se zdá, tak i ostatní diskutující. Jste možná ve vlastních očích hrdina, ale jste na to tady, dle mého názoru, sám. Osamělým hrdinům fandím, Vašemu způsobu vedení diskuse již méně. Volám hurá, ale možnost komunikace mezi námi je zřejmě velmi omezená. Chcete-li to interpretovat tak, že jste morálním vítězem, ze srdce Vám to přeju. Téma jsem ze své strany vyčerpal, chcete-li mít poslední slovo, mějte si ho.

  • Schneider

    Slyšte, jestli chcete, ale už počátek Vám bere body: Vy víte, jak mne oslovit. Já mohu napsat jenom „ad Cara al Sol“, neživotně, neosobně. Proto si mohu dovolit být nikoliv hulvát, jak ublíženě píšete, ale normální člověk, což Vaše pozice znemožňuje. O životních konfrontacích asi víte kulové, o cennosti zastávání různých postojů taky. Solidarita není, že vás podporuje 80 pseudonymů, nebo 80.000 pseudonymů, ale jeden konkrétní člověk s jednou konkrétní tváří. A ta pseudonyma nemají skutečně hodnotu toho jednoho konkrétního člověka, byť by jich bylo 80.000. V literatuře se tomu říká, že nejsou hodni tomu jednomu zavázat obuv. Pseudonym prostě nemá lidskou hodnotu. Sám se jí zřekl. Tolik k rozdílu používání pseudonymů – aniž bych využil lákavé nabídky k hlubinně psychologickým rozborům, které nemusím. Ale pro Vás by skutečně nedopadly dobře, a nějaké řečičky o latentním autismu by se Vám – podepřeny stanovisky odborných kapacit – vrátily jako vlastní gól. Smiřte se s tím, že z používání pseudonymu žádnou výhodu nezískáte, než tu skrytost. Tak se nesnažte vydobýt pro sebe ochranu (či dokonce výhody), které z principu mohou příslušet jen konkrétní osobě. Nelze být v pozici obou. Musíte si vybrat.

    A ještě k „hulvátství“ – nepodléhejte prosím vyprázdněnému estétství. Na někoho zařvat (což jsem neučinil), může být hulvátství, ale také téměř ještě neadekvátní reakce na někoho, kdo „hladkými slovy“ uráží a obhajuje hnus. To jsem se snažil popsat, a jestli Vám to nedochází, pak ze zoufalství řeknu, že už asi nezbývá nic jiného, než abyste se dostal do podobné situace, zažil něco srovnatelného (což je příšerná perspektiva, ale když někdo třeba nevěří, že ta kamna jsou žhavá, musí si na ně holt sám šáhnout). Je zajímavé, že se oháníte „vciťováním“ do „kůže pseudonymistů“ (mají vůbec kůži? nebo odívají hroší hůži pseudonymu, aby mohli být splachovací?), aniž byste byl schopen pochopit urážky, jichž se pseudonymista ze zbabělého zákrytu dopouští ptaním, jak může revizionismus urážet. Víte, kdyby měl lidskou tvář, přes kterou by mohl dostat, tudíž by ji riskoval, byl by jeho postoj nikoliv omluvitelnější, ale jaksi důstojnější: každý se může mýlit. A on by říkal své názory na svoji tvář, byl by to člověk. (Jestli máte zájem o ilustraci, jak se to dělá, klikněte si: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/charta77/panel14.pdf
    Ale drze provokovat a urážet, a činit tak anonymně, to je nejvyšší druh zbabělosti. Možná Vás postřeh o tom, že v naší zemi pseudonymy budí negativní reakce, svědčí o tom, že máme zdravější kořínek, než ten „hrdinný západ“. Možná zde budou zakopáni leckteří psi, kteří trápí současný svět!

    Neudržíte ani nářek nad tím, že i v případě konkrétního člověka by vám mohla chybět zkušenost s „živým člověkem“. To je neudržitelné, protože tu zkušenost kdykoliv můžete udělat, je to jen vaše volba. S nickem udělat tuto zkušenost z principu nejde. Už tomu trochu rozumíte, proč si „nickové“ a „nicky“ nemohou vystakovat? Protože to jsou nickové a nicky. Tam mají zásadní handicap. Přiznají-li si to, a nebudou-li se chtít stavět na úroveň lidí, píšících pod svým jménem, je to v pořádku – a já to snad (kromě obecného postesknutí nad nedostatkem občanské odvahy) nebudu komentovat. Umím si představit, že jsou situace, v nichž je toto anonymizované řešení objektivně optimální (třeba problematika tzv. whistleblowingu), ale to jsou skutečně krajní situace. Smutné je, když někdo za tuto „krajní situaci“ považuje internetovou debatu. Z toho celého Vám snad je jasné, že skrývání se za pseudonym může navozovat různá podezření z „autismu“ apod., což však nebudu rozebírat, protože by to v jednotlivých případech mohla být pravda a tyto lidi urážet nechci. Chci jen sdělit, co si myslím o zdravích jedincích, kteří zbaběle odmítají nést kůši a xicht na trh a skrývají se jak stateční bojovníci Hizballáhu mezi matky s kočárky.

    Komické je, když mi psyudonym vyčítá otevřenost a (intelektuální, děkuji) poctivost. Koukněte se do zrcadla, jestli se v něm ovšem přízraky zobrazují!

    Do hledání pravdy, že „pletu“ morálku? (Ideologii do ní nepletu, na rozdíl od onoho revizionisty). Ona totiž není pravda bez morálky, ale to byste muselv životě něco na své kůži prožít. Ale takto nelze pokračovat, argumentovat mohu, jak chci, ale pro vás to v tom zákrytu nejsou argumenty. Je to debata bez pravidel, protože naše pozice prostě nejsou srovnatelné. Kdybyste vylezl, riskoval byste totiž, že by vám někdo někdy jindy, kdy by se vám to nehodilo, řekl, že jste tu a onde pochybil. A jestli jste před tímto „rizikem“ světloplachý, nezlobte se, nemůže být debata s vámi nijak užitečná, protože pod kameny jsem nikdy nelezl.

  • cara al sol

    Milý Schneidere, je zajímavé, že nikde jinde než na českých fórech jsem neviděl napadání lidí píšících pod pseudonymem. Opravdu, nikde jinde a to jsem na Internetu pročetl velkou spoustu různých webových stránek, blogů a diskusních fór. Je typické, že si takový pocit hrdinství dopřávají vesměs lidé, jejichž názor je naprosto konformní a bezpečný. A typické je rovněž to, že tito lidé bývají plni pochopení pro utrpení některých skupin obyvatel, ale v konkrétním jednání s konkrétními lidmi se začasté chovají jako hulváti, jak je možné vidět třeba na Vašich výpadech proti Alkibiadovi. Stará dobrá zásada „mysli globálně, jednej lokálně“, jakoby některým útlocitným duším nic neříkala. Ve Vašem případě ostatně ani nevím, jestli píšete z pozice hrdinného podepisovatele, nebo zda se cítíte být stejnou „pseudonymní nickou“, za jakou prohlašujete Alkibiada. Jméno Schneider mi osobně nic neříká, maximálně si představím výrobce elektroniky. A i kdybyste snad byl v nějakých kruzích známý, pořád zde bude chybět osobní zkušenost s Vámi jako živým člověkem.

    Je naprosto směšné Vaše tvrzení, že osobní útoky na člověka píšícího pod pseudonymem, nejsou ad hominem, protože ta oběť je virtuální a není to skutečný člověk. To nemůže prohlásit nikdo, kdo má alespoň minimální znalost psychologie; nakonec stačí, pokud autor takového výroku není stižen nějakou mozkovou dysfunkcí např. z autistického spektra. Jelikož jste zjevně inteligentní člověk a nepůsobíte na mě jako autista, napadá mě ještě jiné vysvětlení; tomu, co jste napsal, v hloubi duše sám nevěříte a Vaše chování pramení z argumentační nejistoty a frustrace. I v jiných ohledech na mě působíte dojmem člověka, kterému chybí otevřenost a intelektuální poctivost. Absence otevřenosti pak nutně vede k tomu, že vytváříte naprosto překombinované konstrukce a do hledání pravdy pletete morálku a ideologii. A ještě se tváříte jako vítěz debaty, k čemuž nemáte žádné věcné oprávnění. Tolik můj názor na Vaši při s Alkibiadem.

  • Schneider

    Moc pěkná urážka jména Alkibiada! Zkouším si všímat, kdo se (nikoli zbaběle, ale zřejmě hrdinně) skrývá za pseudonymem. Nádoba prázdná, plná floskulí a mindráků, schopná pouze papouškovat a obracet argumenty soka. Nesmysl na nesmysl. Obhajoba existence „konkrétní osoby“ za pseudonymem. Možná ano, možná ne. Každopádně srab, člověk neschopný nést ani stín odpovědnosti za své ubohosti. Střelba ze zákrytu. V této debatě nejde o život, vlastně téměř o nic. Jen o důstojnost. Přesto jsem za pseudonymem nezahlédl lidskou tvář, schopnou pochopit víc, kromě svých žvástů. Za pseudonymem se typicky skrývá ubožák, nula, nic, neosoba, necharakter, ubohost sama. Urážet ze zálohy, to ano. Skutečně typický pytel mindráků. Vystavit prstíček do průvanu, to ani omylem: smrtelný pot na čele. Už dost, nulo. Howgh.

  • Vodník

    Vy, Schneidře, vyčítáte Alkibiadovi zbabělost, že se skrývá za pseudonymem (což je samo o sobě absurdní obvinění), ale přitom si vůbec nevšímáte, kdo to vlastně s Vámi mluví. Už tím je Vaše rozprávka na toto thema diskvalifikována. A poněkud se tím devalvuje Vaše pojednání, se kterým se snažíte vykroutit ze svých útoků ad hominem, které jsou právě těmi útoky ad hominem. Protože za nickem Alkibiades se skrývá jeden a tentýž konsistentní Alkibiades, za nickem Vodník pak jeden a tentýž konsistentní Vodník.

    O revisionismu jste dokázal, že víte jen to, co si vygooglujete z Wikipedie, proto je jakákoli diskuse s Vámi na toto thema ztrátou času. Otřepané cliché, že „popírání holokaustu uráží Židy“ jste nepodepřel vůbec ničím. Zůstává tedy pouze manipulativním, emotivním a racionálně nezdůvodněným výkřikem do tmy.

    Desatero v té podobě, jak se nám coby Desatero zachovalo, je povýtce semitským přínosem. Vašim námitkám Alkibiadovi ohledně tohoto nesporného faktu – plným pro Vás typické arogance a aggresivity – chybí pouze jediné: obvinit Alkibiada, že věří v židovské spiknutí, které prostřednictvím Desatera manipuluje svět gójů.

    Před Patočkovou občanskou statečností smekám. To nic nemění na tom, že jeho filosofie nebyla o ničem, tak jako 99% soudobé sračkovité filosofie, která se učí na filosofických fakultách.

  • Schneider

    ad „Alkibiades“

    Je smutné, když někdo skrytý, zjevně se však ohánějící vzděláním v Heideggerovi a Gadamerovi, jeví příznaky absence sociální inteligence. Možná, kdybyste se oháněl jen Heideggerem, bylo by možno se zeptat, jakou částí Heideggerova rozporuplného života jste inspirován? Možná by bylo dobré se nechat inspirovat spíše Patočkou, který svůj celoživotní filosofický exkurs zakončil úžasným dílem solidarity. Jeho společenské angažmá ozřejmilo i nefilosofům, že jeho životní filosofie byla dobrá.

    Zpět k „revizionismu“, pod kterýmžto hnusným překrytem se skrývá – podle Wikipedie – toto:
    „Typickou ukázkou je revizionismus 2. světové války, či revizionismus holocaustu, spočívající např. v:
    * zamlžování nacistické politiky a nacistického režimu v hitlerovském Německu, bagatelizaci jeho totalitního systému
    * bagatelizaci německé viny za rozpoutání druhé světové války
    * zlehčování německých válečných zločinů
    * kladení rovnítka mezi příslušníky národů a občany států, kteří se stali obětí války, a těmi, kteří byli jako agresoři a viníci války nějakým způsobem postiženi
    * popírání holocaustu
    Tento ‚historický revizionismus‘ je využíván například neonacistickými a extrémistickými hnutími, používají ho i někteří lidé a skupiny, jenž se odmítli smířit s porážkou nacistického Německa ve 2. světové válce.“

    Ať už se ztotožňujete s jakoukoliv částí tohoto výměru, je to velká neslušnost. Neříkám tím, že historii není možno zkoumat, až někdy i přepsat (musí ale pro to být důvod; pouhé přesvědčení nestačí; nadto odmítám explicitně bagatelizaci, převracení rolí, apriorní popírání). Nesmí to zkoumání být ale vedeno ideologicky (mé výhrady jsou tudíž metodické, nikoliv ideologické). Revizionismus je apriorní přístup – a nemůže být jiný, protože je založen na popírání skutečnosti. A skutečností nazývám v tomto případě, to, co dosvědčují svědci. A zde je svědků, přeživších šoa, stále dost. Jiná svědectví již zemřelých jsou zachycena celkem nezpochybnitelně. Bylo by žádoucí, abyste si uvědomil tu nehoráznost! Zkuste se vcítit do pozice těch, jimž někdo do očí tvrdí, že to, čím prošli, „nebylo tak zlé“, či snad dokonce „nebylo vůbec“. Nepomůže-li to, pak doporučuji píchnout se špendlíkem, jste-li schopen vůbec cítit bolest; případně přímo konzultovat psychologa.

    K pseudonymu: jste těžce vedle, když pletete útoky na názory s útoky na člověka. Skryt pod „nickem“, nedáváte nikomu šanci zaútočit na vás „ad hominem“, protože jste „nikdo“. Útok ad hominem je přenesení těžiště debaty (nebo pokus odvést pozornost) z předmětu diskuse, tedy od názorů diskutujícího, na osobu diskutujícího. Pseudonym ale není člověk. Pseudonym není třeba hrbatý, nebo není finanční defraudant, nebo známý sexuální zvrhlík, abych uvedl příklady, kdy by se dalo nekorektní argumentací ad hominem odvést debatu od své podstaty právě k hrbů, defraudacím nebo deviacím. Pseudonym dává všanc pouze své názory. Nemůže být proti němu útočeno ad hominem. To jste fakt totálně vedle a Heidegger by z vás měl těžkou chandru, jak se může někdo tak metodicky nedbalý (nejslušnější nalezený výraz!) vůbec odvolávat na nějakou metodicky konzistentní filosofii.

    To ostatně není u vás (mluvím o názorech, osobu neznám, třeba je vás za tím „nickem“ víc) nic nového, metodická svévolnost. Vyplývá to z vašeho hodnocení nejmenovaného konfliktu, kdy nejste schopen uvést příklady, hodné kritiky, z druhé strany. To je zásadní nedostatek a diskvalifikujete se tím sám z „debaty na úrovni“. Nepomůže častý žvást, že druhá strana to o sobě říká dostatečně. Musíte být schopen říci své hodnocení špatností na obou stranách jedním vrzem, jinak z definice nemáte dostatečně vybalancované hledisko.

    Pokud jde o vámi netušené „nekorektní, významně neobjektivně ponachýlené rozpoložení”, když mluvíte o “semitských morálních tradicích”: Lepíte „semitskou“ nálepku tam, kde to nedává žádný smysl. Jste zřejmě „semitstvím“ nějak zaujat, velmi pravděpodobně pak v jeho svévolně zúženém smyslu. Kdybyste mluvil skutečně o Semitech, došlo by vám (nebo mělo by dojít), že jste vedle jak ta jedle. Zmiňované tradice mají kořeny bůhvíkde, což není (ani pro ty „semitské“) tradenty podstatné, když jsou poznány jako moudré. To by vám mohlo být vodítkem k poznání, co to je civilizace: to je kultivace lidství, nikoliv jeho pokles. Civilizace je třeba snaha zkvalitnit život, nikoliv ovšem na úkor druhého. Je to uměřenost, nikoliv agrese. Je to poznání, nikoliv arogance. Je to pokora, nikoliv urážení. Proto je tento „revizionismus“ anticivilizační jev.

  • Alkibiades

    Říkate, že v diskusi pokračovat nebudete, přesto odpovím, jelikož se mi některá nařčení jeví jako poněkud nespravedlivá.

    „Jak mohou být poznámky “ad hominem” na adresu “nikoho”, kdo se skrývá za nějakým pseudonymem??? Zbaběle skrytý chytrý nikdo nemá nárok se ohánět “ad hominem”.“

    Pro využívání přezdívky důvody mám, na druhé straně ji na internetu využívám již delší dobu a konstantně, můžete si tedy konzistenci názorů mé osoby dohledat. Nepovažoval bych to za důsledek „zbabělosti“ (to mi připadá jako poněkud unáhlený závěr), koneckonců, mnohé z nejznámějších literárních i filozofických prací byly napsány pod pseudonymy, z těch politických mne například napadá spor mezi americkými federalisty a anti-federalisty, kteří, jak známo, čerpali při výběru svých jmen z římských pramenů. Taktéž mi nedochází, jaký je rozdíl mezi názory člověka „zbaběle skrývajícího se za nickem“ a tím, vystupujícím pod pravým jménem? Myslím, že odpověď je asi tak stejná, jako když si položíte otázku, jestli by na kvalitě Shakespearových her záleželo, kdyby pod nimi nebyl podepsán Shakespeare(paralela je to náhodná, ne důsledek ješitnosti). Stejně tak bude ad hominem útok vždy útokem na autora, ne na názory, tak jak jste to ve svém předchozím příspěvku udělal. Musím i přiznat, s prominutím, že jméno Schneider mi také příliš neřekne – ale to je, myslím, nátura internetu.

    Na některé otázky jsem vskutku neodpověděl, což neznamená, že na ně nemohu odpovědět nyní (shrnout všechny pod „ad hominem“ jsem nezamýšlel, neměl jsem pouze čas věnovat se ostatním). Každopádně jsem hned na Váš první bod odpověděl – a vskutku nečerpám z jiných nároků o poznání, než z hermeneutické tradice Heideggera a Gadamera. Rozhodně se nejedná o vypjatý solipsismus ani relativismus, je to pozice odlišná od postmoderny, ale to není debata do komentáře, zvláště pokud je Vám filozofie vědy cizí (myšleno v dobrém).

    Co myslíte „vyjadřujete se o jiných, než “semitských morálních tradicích”, což vypovídá o Vašem nekorektním, významně neobjektivně ponachýleném rozpoložení“, netuším. Poukazoval jsem na trojici monoteistických náboženství, oproti kterým jsem stavěl antické pohanství. Jsem nicméně znepokojen komentářem „ony morální tradice … (se) vyskytují v jiných civilizacích, hodných toho jména“. Řekněte mi, a které civilizace jsou „hodné toho jména“ a které ne? Musím zopakovat svůj komentář co jsem uváděl výše: „rád bych si vyslechl, z jaké epistemologické pozice můžete tvrdit, že je zrovna (tato civilizace) lepší než ostatní.“

    „Velmi směšné je Vaše pletení závažnosti morálních zásad a praxe jejich dodržování“

    Myslím, že jste mě špatně pochopil. Nezpochybňoval jsem, že Desatero má delší historické kořeny, než tradice X. Napadl jsem však Váš koncept „závažnosti“ tím, že mám pochybnosti o tom, jak chcete rozhodovat o důležitosti-závažnosti hodnot pro danou skupinu lidí, bez toho aniž byste se jich zeptal, jaké hodnoty považují za závažné. Jinými slovy – opět jsem se navrátil k hermeneutice tvrdíc, že důležitost hodnot je vždy důležitostí pro někoho. Což nás opět navrací k svobodě slova – tyto hodnoty se neustále mění a měnili, střet názorů je přínosný a slouží k rozvoji společnosti, jak chcete určit, které názory jsou špatné a které správné bez toho, aniž byste ve společnosti umožnil jejich střet, tedy dialog?

    Poznámka o válce špílec byl, intervence na kterou jsem narážel se mi protivila, ale nesouvisí to tolik s tématem, proto ho přeskočím. Mimo toto menší „pročinění“ jsem se však ze svých komentářů emocionalitu snažit vyloučil, pořád věřím že se mi to povedlo. Naopak bych řekl, že oproti diskusi, kterou bych skutečně nazval „na úrovni“, jsou poslední dva Vaše příspěvky poněkud více zaměřené na „zbabělce Alkibiada“, než na diskutované téma.

    Pro mě diskuse každopádně přínosná byla, je dobré uvědomit si, že lidé mají odlišné pozice, na jejichž správnosti si stojí, a o tom je i svoboda slova.

  • Vodník

    Ad Schneider: když už vytýkáte Alkibiadovi, že Vám neodpověděl na Vaše námitky, tak bych Vám také já rád připomněl, že jste mi ještě neodpověděl na mou otázku, proč by názory revisionistů měly někoho urážet?

  • Schneider

    Nelze nepodotknout, že poslední odstavec je trestí Vaší zmatenosti: Jak mohou být poznámky „ad hominem“ na adresu „nikoho“, kdo se skrývá za nějakým pseudonymem??? Zbaběle skrytý chytrý nikdo nemá nárok se ohánět „ad hominem“. Nadto to nebyly poznámky k osobě, ale k názorům za pseudonymem se skrývající „neosoby“. Neosoba navíc neodpověděla na žádnou vznesenou otázku. Pan nikdo asi ani odpověď neměl. Proto se skryl za chudáka Alkibiada, aby ostuda nešla na tu hlavu, která si to zaslouží. A to prý má být „diskuse na úrovni“. No, nešlo odolat, když si někdo nabíhá na vlastní jedovatosti. Pamatujmež: Nikdo – nikdy – nikam – se nedostal. Snad já? Takový vůl přece jen nejsem. Vivat EB.

  • Alkibiades

    „Tedy svoboda slova neznamená volnost interpretace sebe sama, protože jste zřejmě našel onen neexistentní Archimédův bod.“

    To nikde netvrdím, zřejmě nejste seznámen s hermeneutikou a slučujete ji s postmodernismem a relativismem. Opakovaně jsem psal, že interpretace a tradice jsou vázány na tradice a historii, tedy na společnost, koneckonců, na co jiného?

    Na ad hominem poznámky neodpovídám, do diskuse na úrovni nepatří.

  • Schneider

    ad Alkibiades:

    Asi to opravdu nemá cenu pokračovat. Je totiž více než komické, když na jednom místě tvrdíte, že „’Svoboda slova‘ totiž skutečně volnost k interpretaci zrovna nedává“, a pak klidně napíšete:

    “ …neexistuje žádný nezávislý Archimédův bod, ze kterého bychom mohli určit, které názory jsou ty špatné, a které dobré. Vždy existuje jen určitý historický bod, určitý komunitní či osobní názor, který za takovou představou o morálce stojí. Pokud chceme zachovat otevřenou a flexibilní společnost, musíme subjektivitu svých názorů přijmout za své a jednat dle toho. Pokud ne, jedná se o diktaturu určité ideologie či názoru, ale v obhajobě takové pozice by bylo záhodno být sebereflexivní a nehovořit o ‚svobodě‘, ale pouze o svobodě ‚občas‘ či jen o svobodě „něčeho“.

    Tedy svoboda slova neznamená volnost interpretace sebe sama, protože jste zřejmě našel onen neexistentní Archimédův bod.

    Velmi směšné je Vaše pletení závažnosti morálních zásad a praxe jejich dodržování – navádíte tedy ke stanovení relativně pokleslejších zásad, které by byly „dodržovatelnější“ – a tím pádem by podle Vašeho hodnocení byly vlastně lepší?

    Vaše směs vypjatého relativismu, agnosticismu, subjektivismu, solipsismu apod. je jak mazut, nevím, jak dobře se Vám s ní žije a jak Vám bude ku pomoci v krizích. Ale je to Vaše volba, o sebereflexi víte.

    Na závěr Vás musím pokárat za jisté nekorektnosti. Vyjadřujete se o jiných, než „semitských morálních tradicích“, což vypovídá o Vašem nekorektním, významně neobjektivně ponachýleném rozpoložení. Ony morální tradice, tedy jejich zásady, se však ve velmi podobné podobě vyskytují v jiných civilizacích, hodných toho jména. Naopak by bylo jistě velmi pikantní si poslechnout něco o „morálních tradicích pohanství“.

    Váš zřejmý špílec pokračuje poučováním o nutnosti dodržovat pravidla v době války, nezabíjet děti, nepoužívat bílý fosfor. A co radíte v situaci, když není vyhlášena válka? Budete zastávat přípustnost skrytého odpalování střel ze stanovišť, situovaných do obydlených oblastí, zaštiťujících se civilním obyvatelstvem, což znemožňuje možnost obrany? Zcela jasně zde zastáváte dvojí standard: jedna strana se implicitně kritizuje, druhá strana (činící dejme tomu něco podobného) se explicitně nekritizuje. To je faul.

    Píšete dosti emocionálně, že „Některé národy, které se tak rády chvástají o svém ‚etickém kodexu,‘ je kupodivu [nebo snad právě díky tomutu pocitu morální nadřazenosti?] nedodržují.“ To je dosti hloupé, v obecné rovině – tak, jak to píšete – nedokazatelné, prozrazuje to pouze Vaši předpojatost.

    Sděluji Vám, že tyto náznaky mi dostatečně stačí, abych z mé strany ukončil tuto diskusi. Není to k ničemu, nic jsem se nového nedozvěděl, nebudu Vám dále poskytovat záminku k prezentování stále jasněji vychýlených názorů.

  • Alkibiades

    Ad Schneider:

    “Rád bych, abychom se vyhnuli různým teoretickým exkursům, ať již konceptualistickým, jak říkáte, nebo čistě teoretickým, jaké používáte. Bylo by nutno se nejprve ujednotit na pojmech, a vypadá to, ža by to nebylo snadné.”

    Taková slova mě mírně zarážejí, významy kterých přesně pojmů chcete sjednocovat? Pokud máte jiné porozumění například konceptu svobody, klidně jej do diskuse zaveďte, i když si nemyslím, že s tím příliš uspějete. „Svoboda slova“ totiž skutečně volnost k interpretaci zrovna nedává. Pravda, uváděl jsem její význam ve svých příspěvcích implicitně, protože jsem myslel, že je to zřejmé. Tedy ještě jednou, aby nemohlo dojít k mýlce: ať již bude definována positivně (svoboda k vyjádření vlastního názoru), nebo negativně (svoboda od omezování vyjadřování vlastního názoru), její význam je stejný. Svoboda je v tomto případě neomezenost nebo bezlimitnost ve vztahu k vyjadřování. Není to „zlaté tele“ (nevím, co vás vede k tomu, že podporu politickému konceptu automaticky srovnávate s idolatrií), ale objektivně-historické pojetí svobody jako neomezenosti ve vztahu k něčemu, to něco je v termínu definováno a je to slovo. Jestli jste objevil historicky jinou teoretickou koncepci svobody (poukazujete zřejmě na Bubera), bude ji velmi zajímavé vyslyšet, jelikož snah ji rekonceptualizovat již několik bylo („svoboda“ volit komunistickou stranu jako jedinou morální sílu v zemi, atd.), ale historicky má svoboda význam poměrně zřejmý.
    „Svoboda slova“ je nepochybně koncept filozofický (jak je rozveden v paragrafu výše), jenž má historické kořeny, ale ve vztahu k výše uvedenému článku se zde jedná především o koncept politický. Směřuji debatu do oblasti politiky, protože se článek k politice vyjadřuje. Spor nad tím, jestli je svoboda slova věc špatná či dobrá, je zajisté i věcí morálky, ale o té zde řeč není. Jak známo a jak je z této diskuse vidno, lidé mají na morálku odlišný názor, který se může lišit individuálně i skupinově. Desatero se od jiných morálních tezí nijak neliší a je stejně historické a stejně vázané jen na určité kultury jako morálky jiné. Vaše rozlišení mezi hodnotami „méně trvalými“ a „trvalejšími“ mi tedy připadá přinejmenším sporné, zajisté, souhlas nad Benešovými dekrety ve 40. letech nebyl jen tak nějakým rozmarem momentu, ale byl historicky zakořeněn v našem vnímání světa a v jistých hodnotách („spravedlivá“ msta a odplata) do stejné míry, do jaké jsme, řekněme, ve stejné době považovali „nesesmilníš“ za morálně platné pravidlo? Ono totiž v přítomném okamžiku, kdy se vykonává dané rozhodnutí, naprosto nezáleží na tom, jestli má daná tradice či hodnota „kořeny dlouhé“ či „kořeny kratší“, ale to, že se s danou hodnotou identifikuji, a že ji považuji za svou, a proto dle ní i jednám. Jinými slovy, hodnoty, které jsou v dané kultuře nejsilnější, nelze určit jinak, než na bázi pozorování toho, dle čeho se aktér zrovna rozhoduje. Desatero tak sice může mít historický zdroj v minulosti dále, než některé tradice dnešní, ale jak je vidno, morální sílu má mizivou („nepokradeš“ je po odhalení praktik finančních institucí výsměchem). Jestliže máte nějakou teorii o universálnosti Desatera, rád bych si vyslechl, z jaké epistemologické pozice můžete tvrdit, že je zrovna tento koncept morálky lepší než ostatní. Historicky v Evropě Desatero taktéž jedinou morální-náboženskou tradicí není, připomeňme Antiku a pohanství, kde nalézáme morální tradice zcela odlišné od těch semitských.
    To, že v této diskusi beru „svobodu slova“ jako politický koncept, znamená, že jej nehodlám minimalizovat na přetahování o morálce z důvodů, které jsem uvedl výše. Politika nemůže brát v potaz při svém rozhodování jen morálku už jen například proto, že jejím hlavním úkolem je zachování dané politické komunity, přičemž je morálka často protikladná. (V případě ozbrojeného konfliktu je nutné zabíjet, ale to neznamená, že nepřítel je i můj morální nepřítel—antikrist či zlý člověk. Je pouze a jen politický nepřítel, jelikož naše politické hodnoty se v dané chvíli neslučují, přesto zůstává pořád člověkem a je třeba záhodno dodržovat jisté pravidla vedení války – nezabíjet děti, nepoužívat bíly fosfor, neblokovat humanitární konvoje. Některé národy, které se tak rády chvástají o svém „etickém kodexu,“ je kupodivu [nebo snad právě díky tomutu pocitu morální nadřazenosti?] nedodržují.) Svoboda slova stejným způsobem může často vést k tomu, že ji dáváme i lidem, které považujeme za nemorální, ale to neznamená, že by neomezená svoboda slova byl špatný politický princip. Proč ne? Bylo to zmíněno již výše, několikrát, hodnoty společnosti se mění, jsou odlišné člověk od člověka, komunita od komunity, neexistuje žádný nezávislý Archimédův bod, ze kterého bychom mohli určit, které názory jsou ty špatné, a které dobré. Vždy existuje jen určitý historický bod, určitý komunitní či osobní názor, který za takovou představou o morálce stojí. Pokud chceme zachovat otevřenou a flexibilní společnost, musíme subjektivitu svých názorů přijmout za své a jednat dle toho. Pokud ne, jedná se o diktaturu určité ideologie či názoru, ale v obhajobě takové pozice by bylo záhodno být sebereflexivní a nehovořit o „svobodě“, ale pouze o svobodě „občas“ či jen o svobodě „něčeho“.

  • Schneider

    ad Alkibiades:

    Rád bych, abychom se vyhnuli různým teoretickým exkursům, ať již konceptualistickým, jak říkáte, nebo čistě teoretickým, jaké používáte. Bylo by nutno se nejprve ujednotit na pojmech, a vypadá to, ža by to nebylo snadné.

    Nedělejte prosím ze „svobody slova“ zlaté tele. Chápu sice, že se Vám asi líbí kolem něj tancovat, a určitě nejste sám, je to holt móda (jejímž nechtěným důsledkem je vyprázdnění nadužívaného pojmu, podobně jako se to stalo „lidským právům“). Podle mého soudu však „svoboda slova“ rozhodně není tím nejpodstatnějším. „Svoboda slova, shromažďování, pohybu apod.“ jsou dílčí úpravy dílčích problémů, nic víc. A v rukou lidí nemorálních se stávají nemorálními. Na to můžete vzít jed. Proto je absolutizace takového konceptu nesmyslná.

    Vaše směřování diskuse týkající se limitů svobody slova do oblasti politické naznačuje, že si chcete diskutovat pouze o omezeních legislativních. A pak spouštíte politologické litanie, aniž je jasné, s kým se přete. Polemika se mnou to není. Dovolíte-li výtku, jde o starý eristický faul, potřít výrok, který oponent nevyřkl, a vydávat to za vyvrácení oponentova názoru.

    Že svoboda slova nemůže mít žádný přívlastek, jelikož je „z principu“ neomezená? Kde jste to vzal? Je-li to Vaše stanovisko, prosím, každý máme právo se mýlit. Ale toto vypadá jako výrok „ex cathedra“, proto cítím potřebu se ohradit. Akceptuji to jako Váš koncept, ale pak platí má výhrada vůči „zlatému teleti“. Prosím, abyste si uvědomil, že existuje také jiná koncepce „svobody“, která není solipsistická, ale vychází z konceptu „já a ty“, tedy reflektuje bytí v jeho společenském rozměru, s tím, že měřítkem vlastního konání je otázka, zda by svět byl k žití, kdyby se takto chovali všichni.

    Co se Vaší polemiky kolem časově podmíněných hodnot týče, z Vašeho textu explicitně vyplývá, že těmi „hodnotami“ ve skutečnosti myslíte různé postoje, pohledy, stanoviska, názory – nikoliv tedy hodnoty, které mám na mysli já, tedy kvality spíše trvalé, než proměnlivé, podléhající času či módě. Už samo porovnání „hodnot“ časově podmíněných a „hodnot“ trvalejšího rázu Vám napoví, které jsou cennější. Typologicky pak v mém případě nejde o „hodnoty“ ve smyslu hodnocení např. Benešových dekretů, ale o určité konstituující hodnoty typu např. Desatera. A lze se oprávněně domnívat, že více než sto generací jejich podstatě velmi dobře rozumělo!

    Činíte rozdíl mezi společenskou zodpovědností a „politickým konceptem“. Politický neznamená legislativní, a proto je možné si zkusit představit společenskou zodpovědnost jako politický koncept. Připadá mi, že Vaše „předvařené“ škatulky zbytečně sešněrovávají Vaše myšlení.

    A ještě k užívání pojmu „šoa“ namísto „holokaust“. Mýlíte se, nejde o záležitost nedávnou, a Vaše zmínky stran exkluzitvity apod. nejsou případné. Už v případě počátku používání pojmu „holokaust“ šlo o odlišení od jiných genocid (viz. Wannsee 1942). Nicméně tento pojem („celopal“) předpokládá jakési zavádějící mýticko-religiózní pozadí tragédie, čehož je pojem „šoa“ prost.

  • Alkibiades

    „Morálka je víc, než svoboda slova.“ Dobrá, s tím většina lidí nejspíš souhlasit bude, i když, je nutné podotknout, to nemusí být pravidlem. Ale ve své analýze si odporujete, nejprve stavíte svobodu slova jako podmnožinu Vaší koncepce morálky, ale vzápětí dodáváte, „že svoboda slova musí mít morální hranice, jinak nejde o svobodu slova“. Jinými slovy, buď je svoboda slova koncept nezávislý od Vaší specifické morálky, což správně naznačuje jak Váš příspěvek „morálka je víc..“ a „svobodě slova, která musí mít morální hranice“, nebo není, ale pak je zbytečné hovořit o „nasazování ji hranic,“ což, jak zajisté uznáte, je zbytečné, pokud už součástí morálky je. Ale to je jen konceptuální poznámka.

    Svoboda slova jako filozofický (či, při jeho aplikaci, politický) koncept žádné přívlastky mít nemůže, jelikož je dle definice neomezená. Stejně jako nelze hovořit o „lidských právech“ a zároveň jedním dechem dodat, že platí na všechny vyjma teroristů (ano, i teroristé jsou lidé, i když na to mnozí často zapomínají), tak nelze hovořit o svobodě slova a zároveň dodat, že platí pro všechny až na ty, co zrovna z nějakého důvodu nemáme rádi, považujeme za morálně zkažené atd. V prvním případě nám totiž nezůstanou práva lidská, ale práva daná některým lidem („ne-teroristům“, abychom se drželi příkladu) a v tom druhém to nebude svoboda slova, ale svoboda některých slov (těch co se nám líbí, ty co jsou „pravdivé“, nebo snad ty co „neublíží“). Politická institucionalizace takové „svobody některých slov,“ by skutečně byla oním „vtělením správných myšlenek do zákona“, podporu čemuž jste odmítl (pod argumentem, že se pouze jedná o poučení z historické zkušenosti).

    Takový politický krok je však totalitní diktaturou v pravém slova smyslu. Diktatura může být různá – strany, ideologie, i myšlenek – nejčastěji samozřejmě existují odlišné kombinace. Společnost – a to i když je „národně homogenní“ jako, řekněme Island (extrémní případ, ale ani ten ani bližší zkoumání oné „homogenity“ neustojí), názorově jednotná není, z historie je možné čerpat různá poučení, interpretace a přisuzovaný význam událostem jako Velká francouzská revoluce, nebo snad VŘSR, či Kappův puč, se mění s časem, ideologií, skupinou, či podskupinou obyvatel atd. (zdá se mi, že tak jste si mou poznámku „hodnoty jsou vždy vázané na určitou epochu a určitou tradici“ neinterpretoval). I samotná skupina obyvatel (český národ, řekněme) může mít ve své historii ukrytu možnost různých často protichůdných vnímání jistých historických zkušeností (Benešovy dekrety), které mohou být v jednu chvíli ve vzájemném sporu, společnost si ani tento střet myšlenek nemusí uvědomovat, ale může se objevit jen s časem, se střetem s novými ekonomickými, politickými, společenskými problémy.

    Svoboda slova, jako politický princip institucionalizovaný v zákonech politické komunity, zaručuje volnou interakci společnosti se sama sebou, jelikož společnost není rigidní a pohled na historii skrze momentálně vnímanou, „morálně správnou“ paměť, vždy něco zamlžuje a je neúplný. Jak jsem psal, vyzdvižení určitých morálních myšlenek na úroveň zákona společenskou rigiditu nastolí (bez toho, aniž by změnila mysl lidí, i když vymývání mozků skrze média již také postupuje rychlostí, nad níž by se Orwell podivoval) a zamezí společenské změně („Komunistická strana je vůdčí stranou republiky“), což v důsledku vede k odcizení politických institucí od společnosti.

    Jaký je rozdíl mezi politicky zaručenou svobodou slova a státem, který zaujme vůči společnosti určitá morální stanoviska (tedy „ne-liberální“ stát)? Stát může být neliberální (v důsledku vždy je, i liberalismus je určitou morální pozicí, o čemž celá tato diskuse o „limitacích“ na svobodu slova svědčí) a nebude diktaturou, pokud společnosti bude umožněno, aby (a) svobodně vyslovila své myšlenky o tom, jak by měla být společnost politicky vedena a za (b) aby měla tuto změnu možnost provést v praxi (demokracie). Pro každou svobodnou společnost je tedy svoboda slova této svobody zárukou. Na druhé straně společnost může být liberální (dodržovat určitý morální kodex správnosti), ale nemusí být ani demokratická, ani svobodná – jelikož neumožňuje svým občanům aby o svém osudu svobodně hovořili a měli jej možnost demokraticky uskutečnit. Velmi známá „liberální diktatura“ byla například Pinochetova Chile, od diktatur jiných se z objektivního pozorovatele nijak nelišila.

    Jiná věc je samozřejmě společenská morálka, chování daných lidí. Ti mají a musí mít určité pozice, za kterými si morálně stojí, a které považují za tradiční a správné. Ano. Je nutné přijmout (společenskou) zodpovědnost za to, co řeknu o svém sousedovi (či o muslimech – jak jsem říkal, když napíši „vtipný“ komiks o Mohamedovi, proč by mě měli považovat muslimové za citlivého člověka?). Má komunita o mně pak může oprávněně začít hovořit jako o neslušném člověku atd., ale to je společenská zodpovědnost, ne politický koncept.

    P.S. „Šoa“ je zajímavý termín, který se nedávno začal rozšiřovat na místě jen o trochu méně exklusivistického „Holocaust“. Naznačuje tím historickou unikátnost, či bezprecedentní amorálnost genocidy židů, ale zároveň s ním neustále porovnává jakýkoliv náznak anti-semitismu (nebo, mnohem častěji, „anti-semitismu“), stojí tedy Šoa mimo jakoukoliv historickou porovnatelnost a uchopitelnost (a proto nepoužíváme „prosté“ genocidy), nebo společnosti hrozí svými paralelami každým dnem a to třeba už jen příjezdem „čaroděje“ Dukea do ČR?

  • Schneider

    To Alkibiades:

    Říkáte, že „svoboda slova je politický princip, který se, stejně jako politika obecně, na morálku minimalizovat nedá.“ — Nejde o minimalizaci, ale o maximalizaci. Morálka je víc, než svoboda slova. Morálka zahrnuje svobodu slova, která respektuje i požadavek odpovědnosti (samotná „svoboda slova“, jak vidno, ještě požadavek odpovědnosti neobsahuje). Svoboda slova musí mít morální hranice, jinak nejde o svobodu slova. A tzv. „svoboda urážet“ opravdu nepatří mezi nejskvělejší nápady, které vznikly v Evropě. Dalo by se spíše říci, že toto pojetí nemá s civilizací nic společného.

    Dále jste došel k názoru, že navrhuji „institucionalizaci ‚správných myšlenek‘ do zákona“, čímž zároveň popírám, že „by mohly být vhodnější či jiné hodnoty, než ty současné“, a že „takovou politickou korektností je vybudována společnost ‚která nalezla jedinou pravdu‘, která je věčná, universalistická a ahistorická.“ — Nevím, z čeho jste to vydedukoval, nebo zdali jsem se tak špatně vyjádřil, ale o „vtělování správných myšlenek do zákona“, ať svůj příspěvek čtu jak čtu, nikde nic nepíšu. Mluvím o tom, že společnost na základě historické zkušenosti vymezuje hranice ochrany svých občanů. Vaší argumentaci ne zcela rozumím, přiznám bez mučení. Zdá se mi, že se vám překrývá „nalezení jediné věčné pravdy“ a poučení se z historie. Respektuji-li tisíciletou moudrost, nemusím si ještě nutně myslet, že jde o „věčnou pravdu“. Domnívám se však, že důvodně lze doporučit, aby společnost takové zkušenosti dala přednost a zakomponovala ji do svých pravidel (nemluvím nutně jen o zákonech). Jde o hodnoty, které pomáhají udržet společnost v „žitelném“ stavu.

    Podivuji se nad vaším výrokem, že „hodnoty jsou vždy vázané na určitou epochu a určitou tradici.“ Co to znamená „vázané“? Chcete tím říci „platné“? Pouze v určité době a tradici? To lze přece vyvrátit již jenom letmým pohledem na knihovnu, aniž byste otevřel jediný foliant! Soudím však, že jste spíše myslel, že každá doba preferuje určité hodnoty, s čímž by se dalo souhlasit, ale je to poměrně banální poznatek.

    Zpět od ideologií, se mi chce zvolat, když čtu vaše slova o tom, že „odmítat Holocaust, v tváří tvář historickým pramenům a důkazům o utrpení židů, ale i Romů nebo jiných minorit, může jen osoba ideologicky zaslepená, nevyzrálá, nebo nemající ani základní historický přehled.“ — Nevyzrálá, to jste řekl správně. Osoba hloupá, agresívní, provokující, léčící si nějaké své problémy na druhých. Nikdy nelze přecenit utrpení druhých. Souhlasím s tím, že je odporné z těchto strašných historických událostí jakkoliv profitovat, ať už na tu či onu stranu. Neznamená to však, když stojím v tiché hrůze, že se nemohu bránit. A v případě, že se začnou kumulovat příznaky, které vedly k šoa, mám dokonce povinnost konat.

    Proto nemohu akceptovat „morálky prostou“, byť jakkoliv „akademicky přínosnou“ diskusi. Při ní byste se mohl dostat do situace, kdy se bude v přítomnosti přeživších šoa diskutovat o tom, zdali byly plynové komory, či nikoliv. Taková situace však vyžaduje, aby diskutující byli nejen „prosti morálky“, ale aby jejich sociální inteligence byla pod bodem mrazu, jestli mi dobře rozumíte. Chci tím vášnivě říci, že něco takového je naprosto nepřijatelné. Mohu se tak – podle vás – dostat do situace jakési „myšlenkové sterility“, ale nestane se ze mne netvor.

  • Kris

    Prispievatelom akosi a tvrdim, ze vedome, unika podstata. Ked mame slobodu slova, vraj, treba toto ustanovenie dodrziavat. Tzv.demokraticke rezimy maju
    panicku hrozu stretnut sa v polemike s inymi nazormi. Ja neobhajujem Dukea, ale
    mal pravo na slobodu prejavu. Pokial to CR porusila iba nastavila sama sebe
    zrkadlo, akoze to s tymi „ludskymi pravam“ vazne mysli.Cize system dvojakeho metra a zavazne limity „odtial potial“. Alebo :“ Já Vás naučím co je to demograce!“ Kto dal prikaz na zatknutie je jasne. A vlada CR, opat vystupila v babkovom predstaveni „Kašpárkovi sponzoři“. Hlavny „hrdina“ Gasparko-cesky politik + „hloupé křoví“ ceski obcania. V SR je to tak isto, len Duke k nam neprisiel. Preto vacsina debat prispievatelov-expertov, ktori sa stale nadchynaju zidovskym utrpenim a utrpenia inych narodov nevidia, stoja za „prašivou kočku“.

  • Raubritter

    Ad Alkibiades: Skvělý příspěvek, který mi pomohl usměrnit některé myšlenky, jenž jsem poslední dobou nosil v hlavě, ale neuměl jsem je správně formulovat. Holt, někdo si to jen myslí a jiný to umí napsat ,-)

  • Alkibiades

    To Schneider:
    S Vaším komentářem „ovšem, nezlobte se, zde nejde o svobodu slova,“ se nedá než souhlasit. Nicméně ne ve smyslu ve kterém jej zde rozvíjíte. Svoboda slova je politický princip, který se, stejně jako politika obecně, na morálku minimalizovat nedá. Svoboda slova bere mimo jiné v potaz, že společnost je, či by dokonce měla být, názorově různorodá. V případě společnosti multikulturní, jenž je realitou evropských zemí, tyto vyjádřené názory často a do mnohem silnější míry v některých bodech reflektují naprosto neslučitelné metafyzicko-náboženské startovní pozice. Samozřejmě, některé principy jsou a musí být zabudované do současných politických institucí, každý politický systém a každá společnost hodná toho jména je vždy diskriminující mezi hodnotami. Nicméně institucionalizací „správných myšlenek“ do zákona, tedy pozice, kterou navrhujete, zároveň popíráte, že by mohly být vhodnější či jiné hodnoty, než ty současné. Takovou politickou korektností je vybudována společnost „která nalezla jedinou pravdu“, která je věčná, universalistická a ahistorická. Z politického hlediska se to rovná sebevraždě, jelikož jak historie učí každého z jejich studentů poněkud zřetelně, hodnoty jsou vždy vázané na určitou epochu a určitou tradici. Pokud politický systém nereflektuje hodnoty společnosti – nepřijme možnost plné, neomezené a vzájemné komunikaci s ním – tak se stává rigidním a ztratí veškerou legitimitu, jelikož ta vždy a jen vyvěrá z kultury dané společnosti. To, mimo jiné, mělo hlavní vliv na pád rigidních komunistických režimů, a to, bezpochyby, bude mít v nejbližších letech hlavní impetus k pádu samozvané Nové třídy politicky korektních elit, které si daly za cíl „moralizovat“ společnost.

    Řečeno tolik, je očividné, že svoboda slova se sebou přináší zodpovědnost. Zodpovědnost je to však osobní nebo komunitní – pokud budu publikovat karikatury proroka Mohameda, nesmím se divit reakci muslimské komunity. Samozřejmě, osobně nepochybuji, že odmítat Holocaust, v tváří tvář historickým pramenům a důkazům o utrpení židů, ale i Romů nebo jiných minorit, může jen osoba ideologicky zaslepená, nevyzrálá, nebo nemající ani základní historický přehled. Na druhé straně, morální znechucení nebo poprask není důvodem pro to, proč se nezabývat byť jakýmikoliv názory, ať již v rovině akademické či na úrovni veřejného diskursu. Tedy – samozřejmě, pokud mají historicky, politicky, filozoficky, ekonomicky, nebo jakkoliv jinak ve svém oboru co přinést. Jinými slovy, porovnávejme v diskursu o názorech ideje jako ideje v jejich oboru a nezatahujme do toho (vždy subjektivní) morálku. Minimalisovat společnost na diktaturu (často minoritních) morálních názorů je odsoudit se do myšlenkové sterility a odcizení.

  • Vodník

    Ad Schneider: proč by názory revisionistů měly někoho urážet? Vždyť oni nepopírají, že v koncentrácích zahynulo – spolu s Rusy, Poláky, Němci, Brity, Francouzy, Cikány atd. – i obrovské množství Židů. Oni nepopírají vytetovaná čísla na předloktí. Pokud bude Duke tvrdit těm potetovaným tváří v tvář, že sice má respekt k jejich utrpení, ale že žádné plynové komory nebyly, mohou mu přeci potetovaní oponovat, pokud ty komory viděli, evt. obsluhovali.

  • Schneider

    Jistě, tak jak to píšete, to dává jistý akademický smysl. Řekněte mi ovšem, aniž byste vyloučil z diskursu historickou zkušenost, zdali Vámi implicitně navrhovaný opak (nebo se mýlím?), tedy možnost amerického občana nechat tvrdit, tváří v tvář lidem s vytetovanými čísly na předloktí, že se nic takového (šoa) nestalo? Souhlasím s Vámi, že se bulvarizací médií dostává podobným psychopatům nezasloužené popularity, to je druhé strana mince. Ovšem, nezlobte se, zde nejde o svobodu slova. Svoboda je neoddělitelná od odpovědnosti, a jistě nejsem sám, kdo si ji vykládá ve smyslu neurážení druhých (nedělej co nechceš aby dělali druzí tobě – tuto poučku znají všechny civilizace hodné toho označení). A aktivity onoho člověka, jenž si zaslouží, aby bylo zapomenuto, že vůbec byl, jsou cílenou propagací agresívního urážení a ponižování. Jistě chápu Vaše obavy, aby se tyto způsoby nezačaly používat bez této podmínky. Nestálo by však za úvahu, snažit se pochopit, že společnost také chce vymezit jisté hranice, kdy začne své občany aktivně bránit před těmi, kteří si na jejich konto (i na konto historie) chtějí posunout své hranice „svobody“? Nepřipomíná Vám toto „rozšiřování“ svobody na úkor jiných ono známé „drang nach osten“, neboli „zvětšování životního prostoru“, taktéž na úkor jiných?

  • kion1

    souhlas s článkem

  • Karel Kaiser

    Aha. Díky za info :-)

  • Jan Maloušek

    Dopoledne spekulovali na Radiu Česko, zda nebyl D. Duke propuštěn na základě intervence velvyslanectví Spojených států, ale po té už o tom nic.

  • cnemo

    My jejsme na cestě k, nýbrž na cestě skrz a to již docela dlouho. V současnosti vede cesta oblastí tragikomických absurdit. Půjdeme-li si pro poučení do minulosti, musíme konstatovat, že komičnost režimu je vždyky předzvěstí změny. Doufejme…