Klíny do hlavy

Rozděl a panuj aneb moravisté jako užiteční idioti Bruselu.

Autor: Axel Seidelmeier

Jen stěží bychom našli hospodštější téma, nežli je problematika přejmenování našeho státu z the Czech Republic na Czechia. A hned vylezli různí lingvisté, bohemisté, ale i naši milí moravisté s křečovitým výrazem v ksichtě. Agenda „českých moravistů“ se skládá v podstatě ze dvou témat, když to zjednoduším:

1. Zemské zřízení (nevidím v tom problém, ale nemyslím si, že u našeho státu by se mělo jednat v době všeobecného úpadku o primární téma)
2. Nekritická europeizace, sociální liberalismus a loajalistický komunitarismus nebo také evropeistický regionalismus (všechno je v základu jedno a totéž)

Strana Moravané (dále jen rozvraceči) a její mládež nejsou ničím jiným než rozbíječi Státu schovávající se za moravskou identitu a moravský tradicionalismus. Je to prosté, hájí totiž jeden z nejnebezpečnějších evropeistických proudů, který usiluje o likvidaci Státu a jeho nahrazení regiony spadající pod centrální evropskou vládu.


„Klasická“ sociálně liberální stanoviska ani nemusím připomínat (boj proti xenofobii, rasismu, genderová agenda atd.), neboť je sami komunikují nejlépe.

Rozvraceči konečně našli živnou půdu pro efektivnější prezentaci svého revolučního programu právě v debatě (spíš plcích) nad anglickým názvem naší vlasti. České a moravské hospody totiž tématem žijí a šikovně naše obyvatele rozdělují. Přišlo další téma, které má upozadit mnohem důležitější politické a socio-ekonomické problémy. Nemyslím si, že zkomolenina Czechia naplňuje člověka odvahou svůj stát tímto názvem představit před zástupci cizích států, ale jsem přesvědčen, že bychom se měli zabývat hlubšími a strukturálními otázkami naší země a našeho kontinentu. V dobách eskalace společenské a politické krize budou nabízet právě takováto „atraktivní témata“ pro odvádění pozornosti. Nedejme se klamat!

Nad vhodných názvem naší země se budeme zamýšlet později… Nakonec nad názvem, který bude odrážet politický charakter našeho státu.

LiberalismusDemokracieAxel SeidelmeierTýdeník