Před devíti roky, v sobotu 17. dubna 1999, byla v Batajnici nedaleko Bělehradu při nočním leteckém útoku NATO zabita kazetovou bombou Milica Rakić. Tehdy jí byly tři roky, dnes by jí bylo dvanáct let.
Od samého začátku bylo zřejmé, že útok na Jugoslávii je podle mezinárodního práva agresivní válkou. Bohužel to byla rovněž vláda České republiky, která z České republiky učinila agresora. Nejen např. Bill Clinton, Madelaine Albrightová, Gerhard Schröder, Tony Blair, útoku velící Wesley K. Clark anebo Javier Solana mají na rukou krev nevinných. Svůj podíl viny nesou i tehdejší čeští představitelé počínaje Milošem Zemanem a konče dnes již zapomenutým ministrem obrany Vladimírem Vetchým. Omenout nelze ani Václava Havla, který k bombardování vyzýval a je autorem nesmyslného pojmu „humanitární bombardování“.
Bombardováním Jugoslávie se svět stal mnohem nebezpečnější, protože se stal světem bez pravidel, světem lži, práva toho, kdo shodí bombu z výšky pěti kilometrů. Hovoříme – a často s chloubou a nadřazeností – o naší euro-atlantické civilizaci. Díky agresi proti Jugoslávii není příliš čím se chlubit. Těžko se totiž můžeme chlubit zločinem. Podívejte se na dětskou tvář Milice Rakić.
BEZ KOMENTÁŘE
Domnívám se, že existuje za NATO intervencí na Kosovu element, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární …
Václav Havel, Le Monde, 29. dubna 1999
Převzato ze serveru Res publica.