Autor: Greg Johnson
Poznámka autora:
Jedná se o úvodní slovo v debatě s Jonasem de Geerem o křesťanství a evropské obrodě v rámci setkání ve Stockholmu 18. dubna 2015. Mé další odpovědi už byly spatra. Debatu je možné vyslechnout zde.
Jaký je vztah křesťanství a evropské identity? Neříkám „západní civilizace“, jelikož míním mluvit o celé Evropě, západní i východní a celém rozsahu evropské historie i prehistorie, nikoliv pouze jejich civilizovaných částí.
V zásadě lze na tuto otázku nahlížet ze dvou odlišných perspektiv: jedné ohlížející se zpět a druhé upírající pohled dopředu.
Když se ohlédneme do historie, vidíme důležitou roli křesťanství v Evropě po více než 1700 let. Mohlo to být jinak. Mnozí si přejí, aby to bylo bývalo jinak. Jinak to může být v budoucnu. Ale i když třeba přijde den, kdy už Evropa nebude křesťanská, nikdy nenastane moment, kdy bylo možné prohlásit, že Evropa nikdy křesťanskou nebyla. V tomto slova smyslu zůstane křesťanství navždy součástí evropské identity. Stejně tak jako předkřesťanská náboženství a kultury, sahající až k poslední době ledové.
Přestože však byla svého času Evropa křesťanská, křesťanství nikdy nebylo evropské. Nenarážím na židovské kořeny náboženství, jakkoliv ani na ty bychom neměli zapomínat. Už od počátku však lze považovat křesťanství za stejnou měrou helénské jako židovské. Navíc se etablovalo v ostré kontradikci k judaismu, podobně jako ten v opozici ke křesťanství.
Neevropským však křesťanství činí doktríny sdílené se starými Řeky a Římany – nikoliv s Židy – konkrétně idea univerzální pravdy coby základu univerzální komunity; pokud je křesťanství platné pro všechny, jedná se o univerzální náboženství, nikoliv etnické. Kvůli své univerzální povaze není křesťanství spojeno s žádnou konkrétní rasou či národem. Křesťanstvo (či křesťanský svět) nikdy dokonale nesplývalo s pojmem Evropa. Evropský lid věřil v křesťanství, ale křesťanství nikdy nebylo evropským lidovým náboženstvím. Mnoho Evropanů uvěřilo ve věc křesťanství, ale křesťanství nikdy nevěřilo ve věc evropskou. Věcí křesťanství je totiž spása všeho lidstva.
Obránci Evropy a křesťanství zdůrazňují, že v minulosti se církev stavěla na obranu Evropy proti islámu. Církev však bránila Evropu jen shodou okolností. V jádru bránila křesťanský svět, jehož těžiště v té době sice leželo v Evropě, ale už tehdy sahal do Etiopie, na Střední východ a dokonce až do Číny. Církev navíc byla vždy ochotná prolévat evropskou krev za obranu a šíření křesťanství, od křížových výprav k osvobození Svaté země po staletí celosvětové misijní činnosti pokračující dodnes. Křížové výpravy lze stěží pokládat za příklad harmonického vztahu křesťanství a etno-genetických evropských zájmů, spíše na ně lze nahlížet jako na příklad toho, jak církev vedla Evropany k prolévání krve k znovu nabytí křesťanských území na Středním východě.
Nyní se pokusme podívat do budoucnosti. Pokud nedojde ke zvratu současných trendů, evropský člověk přestane existovat. O artefakty evropské civilizace strach nemám, jelikož Židé či Orientálci si budou i nadále cenit Bacha či Rembrandta. Obávám se o osud rasy, jež tato velkolepá díla vytvořila – a dokáže stvořit nové. Naše rasa čelí prostému biologickému zániku kvůli porodnosti pod úrovní nahrazení, rasovému míšení a ztrátě našich domovin ve prospěch barevných vetřelců. Pokud má Evropan přežít, musíme z našich zemí vyloučit všechny barevné a přijmout taková opatření, která pozvednou míru porodnosti – v prvé řadě u těch geneticky nejhodnotnějších. Stručně, potřebujeme bílý nacionalismus a kroky na podporu porodnosti, pokud možné eugenické.
Hierarchie je zcela zřejmá. (Papež František po projevu, který „elektrizoval Kongres“.)
Pomůže nebo uškodí křesťanství bílému nacionalismu při odvracení biologickému vyhynutí naší rasy? Abychom dokázali odpovědět, musíme se v prvé řadě podívat na reálné chování současných církví. Všechny mainstreamové křesťanské denominace se staví proti bílému nacionalismu. Namísto toho poskytují intelektuální a institucionální podporu pokračující uzurpaci bělochů v míře přinejmenším srovnatelné s organizovanou židovskou komunitou, jejich hlavním komplicem. Bez ohledu na náš náhled na „správné“ křesťanské učení budeme muset na každém kroku bojovat se stávajícími církvemi – pokud má být bílá rasa zachráněna.
Přirozeně bude tento boj snazší, pokud budeme mít uvnitř církví naše sympatizanty. Až příliš často bílí nacionalisté a zároveň křesťané tráví více času bojem s nekřesťany v našich řadách, než s protievropskými elementy uvnitř svých církví. Aby prokázali dobrou víru ve svém bílém nacionalismu, musí namísto toho přenést bitvu dovnitř svých církví. Srdečně jim přeji úspěch, ale musím je i varovat. Politická infiltrace církví nebude snadná, jelikož církve této subverzi podlehly už dávno a současný klér se řadí mezi mistry tohoto temného umění. Budou na vás připravení.
Bitvě uvnitř církví pomůže, pokud se bílým nacionalistům podaří najít citace z Bible a církevní tradice v souladu a nikoliv v rozporu s etnonacionalistickou politikou. Jsem si naprosto jistý, že takové zdroje existují a lze je nalézt. Jejich soustředění považuji za důležitý metapolitický úkol, který mohou věrohodně vykonat jedině věřící.
Přesto však boj uvnitř církve nemá příliš šancí na úspěch, pokud hnutí nedosáhne pokroku v širším společenském měřítku, jelikož církev neutváří sekulární postoje, ale následuje je. Církev se honosí bohatou tradicí poddajného přizpůsobování světské moci, jelikož její království není z tohoto světa a jejím ústředním cílem je spása duše. Proto pokud dosáhne bílý nacionalismus politické moci, vrhnou se církve do překotného hledání precedentů našich opatření a reinterpretace, zlehčování nebo ignorace opačných tendencí. Církve vědí, jak dávat císaři, co je císařovo. Naším úkolem je stát se císařem.
Řada obránců křesťanství namítá, že společnost i jednotlivci potřebují náboženství, a doporučují křesťanství jednoduše kvůli jeho slavné minulosti a tomu, že zůstalo naživu dodnes. Tento argument se pochopitelně jeví poněkud předčasným – nejprve totiž musí naše rasa přežít, než budeme moci hledat nejlepší možné uspořádání budoucí bílé společnosti.
Navíc prošlo křesťanství během minulého století v Evropě drastickým úpadkem. Jak jsem popsal ve své knize New Right vs. Old Right (zde a zde), stal se během posledních tří století faktickým občanským náboženstvím Evropy liberalismus. Nevidím důvod, proč by mělo křesťanství hrát v budoucnu významnější roli než dnes. Může zažít obrodu; může pokračovat v úpadku; přetrvat v umenšené podobě nebo i zcela zaniknout.
Fakt, že křesťanství stále žije, příliš nemluví v jeho prospěch, pokud volíme náboženství čistě na základě společenské užitečnosti. Pokud by bylo naším cílem toto, lépe by nám dle mého posloužil liberalismus, zreformovaný rasově realistickým a neindividualistickým směrem – jelikož právě liberalismus zaujímá pozici dominantní síly, ovládající i samotné křesťanství.
Evropské křesťanství má budoucnost jedině tehdy, pokud ji bude mít evropský člověk. Církev se však k bílému přežití staví přinejlepším lhostejně, a v současnosti proti němu aktivně vystupuje. Proto doporučuji bílým nacionalistům – křesťanům i nekřesťanům – zaměřit se v prvé řadě na přežití bílých, jež si žádá spíše boj s církvemi než jejich zachování. Křesťané mezi námi musí být bílými nacionalisty mezi nimi. Musí být naší pátou kolonou, všemožně oslabující odpor církví vůči nám. O církev se bát nemusí – ta přežije, i když běloši vyhynou. O svou církev se postará Bůh, běloši si však musí pomoci sami.
Úvaha Grega Johnsona Christianity & European Identity vyšla na stránkách Counter Currents Publishing.
Za pozornost jistě stojí i názor Julia Evoly k otázce dnešních možností křesťanství.
Směrnice, str. 46–47:
…zcela jistě platí, že životní styl, který musíme získat, není stylem katolického moralismu, jenž cílí jen o trochu výš než na jakési moralistické krocení lidského zvířete; politicky pak takováto duchovnost musí živit nedůvěru vůči tomu všemu, co je namísto cti a spravedlnosti nedílnou součástí křesťanské koncepce, jako je humanitář- ství, rovnostářství, princip lásky a odpuštění. Jistě, pokud by si byl katolicismus schopen osvojit zdatnost vysoké askeze a pokud by tak učinil právě na tomto základě, tedy jakoby obnovením nejlepšího ducha středověkého křižáka, pokud by z víry učinil hybnou sílu skupiny ozbrojených sil, tedy jakoby nového templářského řádu, soudržného a neúprosného vůči proudům chaosu, úpadku, rozvratu a praktického materialismu moderního světa, tak v tom případě – a také i v případě, že by se katolicismus přinejmenším pevně držel na pozicích Syllabu – by pro nás byl zajisté volbou bez nejmenšího zaváhání. Ale věci se mají tak, že kvůli nevalné úrovni, v zásadě 47 buržoazní a farské, na niž dnes pokleslo téměř všechno to, co je náboženské vyznání, a kvůli modernistickému úpadku a rostoucí otevřenosti pokoncilní církve „aggiornamenta“ vůči levici, bude muset našim lidem stačit ryzí vztah k duchu, právě jako samozřejmost transcendentní reality, evokované tak, aby naše síla byla naroubována na sílu další, aby tak bylo přivoláno neviditelné, shůry přicházející požehnání pro nový svět mužů a jejich vůdců.
To Jano:
Ano, chudáci od začátku vás někdo ovládá, všichni jsou proti vám. Zřejmě jen vy znáte tu skutečnou pravdu.
Cokoliv co bylo, bylo zaměřeno proti člověku. Každý chtěl kořistit na bezbraném a ubohém člověku.
Samé spiknutí od začátku dějin.
Řešením – je odstěhovat se na Měsíc nebo na Mars, tam Jano zaručeně naleznete klid do té doby, než ji zmocní nová klika!
Dalibor
Autor ma pravdu a plne s nim suhlasim!
Krestanstvo je len nastroj Zidov na infiltrovanie sa prostrednictvom podprahovych sugescii, ze Jezis bol zid a zidia su vyvoleny narod, co je len myslienka, ale tato myslienka ovladla Bielu Rasu, ktora na zaklade zneuzitia svedomia tymto bludom uverila. Presne tu istu ulohu plni Islam. V kazdej bielej spolocnosti, kde je Krestanstvo dochadza k potlacaniu a zneuzivaniu Svedomia, ako zakladnej genetickej vybavy bielej Rasy. Problem je aj v tom, ze nazov EUROPA, nie je nazov Bielej Rasy, ale vymysel Zidov, ako Slovo, ktore je bielej Rase neprirodzene. Spravne sa kazdy kus Planety ma volat podla mien kmenovych komunit, ktore ho obývaju. Europa, je Talmudisticke slovo tak ako EURO.(Jewropa,Jewro) Spravne nazvy su Galia, Germania, Sklabia, Bohemia, Ostria,Italia,Wengria, apod.
Teda so Slobodnych Panov- Bielej Rasy sa stali Otroci. Odporucam nastudovat knihu Persuázia od autora Ján Grác.
Prvy Papez- Apostol Pavol-Zid
Pavlove Bludy ohladne Trojice – Umyselne
Jeho Misijne cesty- Za co cestoval?, kde bola jeho rodina?
Jezis a apostoly boli zidia- najvacsi Blud ( jednalo sa o galskych vojakov, preco sa apostol Jakub vratil domov do Spanielska?!)Zidia by nikdy nezabili potomka Davidovho!pretoze zidovska krv j pre nich svata!
Reformacia Luthera- Odpor Svedomia bielej Rasy proti Zlu
Po Reformacii prichadza dalsi Projekt -Humanizmus,Liberalizmus za ucelom uhojdania a oklamania Svedomia. Nastupuje okamzite zidovsky bezpecnostny projekt JEZUITI na ochranu Zidovskyv kandidatov na papezskom stolci
V pozadi sa cez europske pristavy skrze Otroctvo vali na Bielu Rasu vlna farebnych aby postupne prekodovala Geneticky kod bielej Rasy-vsetko pod ruskom Katolickej cirkvy.
Prva velka farebna revolucia proti bielej Rase- Francuzska Revolucia ( 80% revolucionarov vo Francuzsku boli Araby a miesanci Arabov)za vyraznej asistencie Katolickej cirkvy
Centrum riadenia Cesky Levi, alias Cesky LEV ( cesky zid)- symbol poroby Bohemie
Rusko,Prusko,Nemecko a Rakusko Uhorsko prevalcovali Zidia cez zneuzitie svedomia vo vojnach. Napr. ( Ceskoslovenske Legie boli zneuzite vojenske jednotky aby Vlastni nebojovali proti Vlastnym – Budeme strielat do svojich?! Pijava, Rusky Front, apod.), zidovsky uradnici v Rak.uhorsku, Nemecku, apod. Vsetko za podpory Cirkvi.
Problém je ještě hlubší a tím do ně spadá autor sám, i čtenář, i pisatel.
Autor si vlastně zoufá nad bezmocností křesťanství. Zmiňuje křesťanskou minulost Evropy. V nedávné a současné minulosti vidí reálně umenšení jeho vlivu na úkor liberalismu, které hodnotí jako drastický úpadek.
Jeho závěr – raději církve odstranit kvůli přežití bílých je velmi úsměvný. Nevyplývá ani z logiky jeho argumentace, neboť uvedl na rychlo slátaný výrok „Církev se však k bílému přežití staví přinejlepším lhostejně, a v současnosti proti němu aktivně vystupuje.“
Autor si zoufá správně – ve chvíli, kdy křesťanství ztratilo vliv, nastoupil liberalismus, rozvolnění mravů, svodářství a jiné vymoženosti. Jednota se rozpadla, betonová deska popraskala do mnohých bloků, odštěpků a kamínků. A v těch mezerách roste a bují křoví nejednoty, svobodářské individualistické myšlení. Každý si hledá hodnoty sám, jak jen může. Ale byla to jednota, jednota v základních názorech na člověka, svět, lidský život, na Boha, která byla semknutá, a jednoznačně určovala politiku vůči takovým vnějším a cizím prvkům ve svém prostředí.
Ale jak může nastat jednota nová?
Autor sám rozhodně nebude křesťanskou jednotu znovuvybudovávat. Naopak, je proti křesťanství. Je rozpolcený jako téměř každý ateista. Zoufá si na křesťanství, proč nepomůže, ale sám je proti němu.
Bohužel pro autora, tato civilizace vyrostla na křesťanské kultuře. Základem je Jeruzalém, Řím a Athény. Proto tato kultura může žít jen tehdy, budou-li se tyto základy zachovávat. Jelikož ani sám autor je nezachovává, jak může čekat, že civilizace přežije? Soudobá společnost již křesťanská není, výraz post- a v tomto případě postkřesťanská jasně mluví za své.
Ať se mu to líbí nebo ne, hodnotou této společnosti je skutečně liberalismus, a ten se nedokáže vyrovnat s multikulturalismem. Naopak, multi-kulti vyrůstá na kořenech liberalismu. Samý rozpor, samá rozpolcenost.
Běloši si pomůžou sami jak, autore?
Možná byste se měli v této již nekřesťanské kultuře vypořádat z liberalismem. Jak?
Co máte lepšího pro svobodomyslného člověka obklopeného blahobytem? Čím nahradíte liberalismus? Čím získáte většinu, aby šli za vámi?
Odpovím za vás.
Blahobyt vám musí být uloupen, pošlapán, a pak se teprve probudíte. Sytý do boje nikdy nechodil a nepůjde. Až vám barevní budou sahat na majetky, až budou vašimi sousedy, pak věřím, že se budete bránit. To ale bude pozdě.
Postkřesťanská společnost se změní znovu, do něčeho nového, do dalšího stupně, který se nedovedu představit.
A v tu dobu, až lidé povstanou, nebudou se až tak dovolávat „běloššského.“ Budou se vracet do minulosti, najednou zjistí, že potřebují minulost, a budou v ní hledat důležitou postavu pro oporu – někoho jako je Hus, a naleznou třeba někoho nového, kdo se stane vzorem. Budou hledat oporu v nacionalitě, ve své národnosti a vzbudí nové buditele.
Dějiny se opakují, protože člověk je nepoučitelný. Nikdo se z dějin nepoučuje, je to jen zbožné přání.
Autore, jakékoliv jiné základy než Jeruzalém, Athény a Řím – jsou již o jiné civilizaci!
Co buduje autor? Zatím na troskách staré civilizace bují nihilismus a relativismus. Co dál?
Cožpak v rámci relativismu je multikulturalismus podivný?
Řešte podstatu samou – relativismus, ne liberalismus. Jak chcete vyřešit liberalismus, aniž byste se nedotkl relativismu? Z čeho plyne lidská svoboda v liberalismu? Vůči čemu je svoboda jednotlivce kladena jako antinomní hodnota?
Nietzsche byl křikloun, frajírek, ale dobře viděl důsledky, když pochopil Kantovy závěry – a promítl je do budoucnosti – a předpověděl velmi přesně skepsi a nihilismus – víra nihilisty je dotažena do konce „je vírou, že neexistuje vůbec žádná pravda.“ Skepse je rezignace na to, že můžeme poznat pravdu s jistotou, a nihilismus je jistota, že pravdu nemůžeme poznat s jistotou. Chcete-li tedy z tohoto materiálu – který je okolo nás v současnosti – stavět něco nového, kam asi dospějete? Cožpak relativismus neroste z odpovědi na tuto otázku? A co zbývá, než svoboda a rovnost všech, když jsme na tom všichni stejně? Dokážete se dostat i přes tuto těžkou otázku?
Teprve vyřešením této otázky může odpadnout celá větev relativismu a z ní rostoucí liberalismus, falešný humanismus a v poslední řadě poslední výkvět – multi-kulti.
Problém jde hlouběji, problém se skrývá v našem myšlení o pravdě!
Článek je zklamáním. Hodně špatné myšlenkové pochody.
Tento úvodní je hned dvakrát špatný:
Evropský lid věřil v křesťanství, ale křesťanství nikdy nebylo evropským lidovým náboženstvím. Mnoho Evropanů uvěřilo ve věc křesťanství, ale křesťanství nikdy nevěřilo ve věc evropskou. Věcí křesťanství je totiž spása všeho lidstva.
Podivné přemýšlení:
Na jedné straně autor říká toto:
„Věcí křesťanství je spása lidstva, obecně.“ Logicky (ne fakticky) z toho vyplývá, že se se tedy nezabývá politickými záležitostmi, ale spásou duše.
Na tomto logickém překladu staví dál:
Křesťanství „evropskou věcí“ nezabývá – z tónu textu vyplývá, že to autor pokládá za špatné.
Analogie:
Autor článku má humanitní vzdělání a proto (logicky) píše články se zaměřením svého oboru. Neřeší otázky ekonomické (a to je špatně). ????
Po druhé – se autor mýlí, když si myslí, že křesťanství nezasahuje do politiky a že se nemontuje do věci evropské. Nemá ponětí o faktické stránce svého výroku, asi nezná dějiny. Naopak, montování se církve do věcí politických bylo a je mnohým trnem v oku dodnes, a mnozí volali a volají „místo církve je jen v sociální oblasti a charitě.“
To že zřejmě církevní soudobé snahy církve ve věci evropské nejsou podle gusta autora jej neopravňuje zobecňovat tak, jak si to dovolil levně hned na počátku článku.
Oblíbené téma křížové výpravy těchto autorů prozrazuje, že nemá ani ponětí o tématu. Prozrazuje to věta „Církev navíc byla vždy ochotná prolévat evropskou krev za obranu a šíření křesťanství.“
Jak z článku vyplývá, že si autor uvědomuje roli křesťanství v minulosti?
Operuje s tímto faktem jako s pojmem, konceptualisticky.
Tuší, že křesťanství mělo velký vliv, ale klidně našroubuje na víru a soustavu hodnot (jež křesťanství představuje) nevíru a nehodnoty:
„Nyní se pokusme podívat do budoucnosti. Pokud nedojde ke zvratu současných trendů, evropský člověk přestane existovat.
….
Naše rasa čelí prostému biologickému zániku kvůli porodnosti pod úrovní nahrazení,
Pokud má Evropan přežít, musíme z našich zemí vyloučit všechny barevné a přijmout taková opatření, která pozvednou míru porodnosti“
Pročpak ta redukce?
Nejdřív autor rozmáchle mluví o historii Evropy v čele s křesťanstvím a teď čelíme prostému „biologickému vymření?“
Proč autore mluvíš o historii, o křesťanství, když čelíme prostému biologickému faktu?
A najednou máme v zápětí křesťanství opět ve hře:
„Pomůže nebo uškodí křesťanství bílému nacionalismu při odvracení biologickému vyhynutí naší rasy?“
Chápu otázku autora, ale pokládá jí špatně:
Ptá se: „půjde křesťanství s námi, za evropskou věc, nebo ne?“
Autor si odpověděl na začátku: „Věcí křesťanství je totiž spása všeho lidstva“.
Motá se v kruhu a zapomněl se zamyslet ještě na jeden moment.
Křesťanství za nikým nepůjde.
Astronomie za nikým nepůjde.
Filozofie za nikým nepůjde.
Jsou to myšlenkové soustavy, nejsou samy o sobě životné, aby s někým souhlasili či nikoliv.
Ale člověk, člověk by jít mohl!
Takže autor by se měl zeptat, zda křesťan, jako člověk, půjde za ním v otázce věci evropské. Jak těžké je zkloubit pro některé, že křesťan je také evropan! Autor se dopouští teoretické chyby, když v křesťanství hledá odpovědi na své otázky. Tam je nenalezne.
Ve své naivitě si myslí, že křesťan je pouze křesťan (věřící) a proto za ním nemusí chodit, stačí když si nastuduje dějiny křesťanství. Tak tudy tedy cesta nevede!
Chybný postup, chybná metoda.
Tedy podivný myšlenkový postup u mých čtyřech otazníků je vysvětlen chybným postupem.
Odpovím za křesťana člověka, který je jak věřící, tak evropan:
I lidé v křesťanstvu jsou infikování multi-kulti ideologií a to jak laici tak kněží. Převažuje zdravý rozum, ale sluníčkáři a vítači všeho cizího jsou i zde. Kupodivu, že? Kdo se diví, nepochopil, že nositel křesťanství je člověk, který je zároveň evropanem, a tudíž logicky reaguje na současnou situaci pro nebo proti. A jak by jinak měl? Řeší snad křesťanství otázku evropanství jako takovou? Vždyť i autor si odpověděl.
Ale pozor:
Ke zdravé výchově, která však v katolické církve – stále ještě existuje, se vyučují dějiny, hodnoty a vše to, nad čím autor brečí jako nad ztraceným. A to souvisí s Evropou, s jejími kořeny i s její budoucností. Právě katolická církev představuje baštu svou konzervativností vůči nahodilým projektům jako multi-kulti šílenství je.
Autor by si měl rozšířit obzory!
Dalibor