Nyní, když víme, kde povedeme válku, kterou jsme právě rozpoutali, co je jejím cílem a kde tento cíl leží, rozumíme zároveň tomu, proč je třeba naší válku nazvat neviditelnou válkou. Celá se skutečňuje v srdci, v tichu, hluboko uvnitř nás; a to je další důležitý zřetel, na který svatí otcové kladou velký důraz: drž ohledně svého tajemství jazyk za zuby! Jestliže někdo otevře dveře parní lázně, horko uteče a léčba ztratí svůj účel.
Tak nikomu nic neříkej o svém nově nabytém cíli. Neříkej o novém životě, který jsi začal, o experimentu, který děláš a zkušenostech, které očekáváš. To vše je pouze mezi tebou a Bohem, pouze mezi vámi dvěma. Jedinou výjimkou může být tvůj otec-zpovědník.
Mlčení je nezbytné, protože každé tlachání o vlastních problémech jen živí sebeposedlost a sebevíru. A ty musejí být zadušeny především! Mlčenivostí vzrůstá víra v Něhož, který vidí, co je skryto; ticho je rozlumovu s Ním, který slyší beze slov. Přijít k Němu je tvou snahou, a v Něm spočívá celá tvá důvěra: jsi zakotven ve věčnosti a ve věčnosti nejsou žádná slova.
S ohledem na to zjistíš, že vše, co se děje, velké i malé věci, seslal Bůh, aby ti pomohl v tvé válce. Jen on ví, co je pro tebe nezbytné a co v kterou chvíi potřebuješ: nepřízeň a prosperitu, pokušení a pád. Nic se neděje náhodou nebo takovým způsobem, aby ses z toho nemohl poučit. Tomu musíš neprodleně porozumět, protože pouze tak roste víra v Pána, kterého sis zvolil následovat.
Ještě jednu radu dávají světci na cestu: nahlížej na sebe jako na dítě, které se začíná učit první zvuky nebo písmena a které zkouší první klopýtavé krůčky. Všechny světské znalosti a všechny dovednosti, které možná máš, jsou naprosto bezcenné ve válce, která tě čeká, a stejně tak jsou bez hodnoty všechna společenská postavení a majetky. Majetek, který není využíván ve službě Pána, je břemenem, všechny vědomosti, které nejsou spoutány v srdci, jsou pusté a proto škodlivé, protože jsou troufalé. Jsou označovány jako nahé, bezmocné, protože jim chybí teplo a něha. Musíš proto zahodit všechny znalosti a stát se hlupákem, aby ses stal moudrým, musíš se stát chudákem, aby se stal bohatým, a slabým, pokud si přeješ být silným.
:::
Opusť každou myšlenku na radost, nadšení, nebeské hlasy: je pouze jedna cesta do království Božího a to je cesta kříže. A viset ukřižovaný na stromě je strašlivé utrpení. Nic jiného neočekávej.
Překlad z anglického originálu The Way of the Ascetics: The Ancient Tradition of Discipline and Inner Growth [Cesta askeze: Starodávná tradice disciplíny a vnitřního růstu].
Malý komentář k poslední větě, na níž mě oslovil mimo jiné prvek stromu. Kristův kříž je zde nazýván strom (oba symboly jsou vnitřně identické), čímž vyvstává spojitost s Odinem, který visel ukřižován na stromě (též proboden kopím), čímž seznal runy. Podle středověké legendy byl Kristův kříž vytvořen ze dřeva stromu života – stromu poznání. Chápu to tak, že dosáhnout poznání, pochopit runy, nelze teoretickými disputacemi, učenými argumentacemi a profánním studiem, ale pouze odosobněním, činem, obětováním. Snad i proto leitmotiv „folge mir nach“.