Musíme se navrátit k vizi živoucího kosmu; musíme.
Nejstarší Pan je v nás a nelze jej popřít.
Autorka: Manon Welles
Kniha The Plumed Serpent (Opeřený had) je příběhem pohanské aztécké revoluce, která se v době Mexické revoluce (1911-17) šířila Mexikem. V knize vydané roku 1926 se setkáváme též s motivy antikapitalismu, antiamerikanismu, romantismu, nacionalismu a prvotních a tradičních rolí žen a mužů.
Její hlavní protagonistkou je čtyřicetiletá vdova po irském revolucionáři Kate Leslieová. Se svými odrostlými dětmi z prvního manželství si není příliš blízká a ve svém truchlení při hledání samoty a změny dočasně zakotví v Mexiku.
Zde se setkává s intelektuálem Donem Ramónem Carrascem, který se snaží v zemi vykořenit křesťanství a kapitalismus a nahradit je kultem aztéckého boha Quetzalcoatla („opeřený had“) a mexickým nacionalismem. Na jeho stranu se přidává i generál mexické armády Don Cipriano Viedma. Ramón se stará o vedení, poezii a propagandu, které pomáhají hnutí nastartovat, Cipriano pak o vojenské záležitosti.
Ramón sepisuje hymny, jejichž výtisky následně rozdává vesničanům, kteří se rychle zapálí pro myšlenku návratu starých mexických bohů:
Vaši bohové jsou připraveni se k vám vrátit. Quetzalcoatl a Tlaloc, staří bohové, se k vám zamýšlejí navrátit. Upokojte se, aby vás nenašli v pláči a se stížností na rtech. Přicházím od jezera, abych vám řekl, že bohové se vracejí do Mexika – jsou připraveni navrátit se domů.
Prostí Mexičané se srocují, aby vyslechli předčítání hymnů (v Mexiku bylo v roce 1910 negramotných asi 78 % obyvatel) (Presley). Brzy takto povzbuzení vesničané začínají tančit a bubnovat v domorodém, trans přivozujícím stylu, křesťanskému uctívání zcela cizím, a ignorovat církevní zákazy poslechů hymnů na Quetzalcoatla. Podle Smithe se Lawrence „zajímal o dva spojené koncepty výhradně mužského sdružování: Männerbund a Blutbrüdershaft” – a v Opeřeném hadu u Quetzalcoatlových mužů jistě nalezneme jejich výrazné ozvěny. Ramón také nechává houfy řemeslníků vyrábět estetické artefakty Quetzalcoatlova hnutí – obřadní roucha, Quetzalcoatlův železný symbol a tradiční indiánský oděv, který za svůj přijali mužští vyznavači.
Příprava pohanské revoluce
Opeřený had byl nazván „politicky nejkontroverznějším románem“ D. H. Lawrence (Krockel). Přes svou poutavou zápletku a vynikající prózu, na jakou jsou čtenáři u Lawrence zvyklí, bylo dílo označeno snad každou negativní nálepkou stoupenců modernistického hnutí: fašistické, sexistické, rasistické, hloupé, urážlivé, propagandistické, obtížné, ostudné. Román odsoudilo tolik lidí, že když literární kritik Leslie Fiedler prohlásil – dokonce na festivalu věnovaném D. H. Lawrencovi – že Lawrence nemá žádné příznivce, William S. Burroughs ho přerušil a nechal se slyšet, do jaké míry ho Opeřený had ovlivnil (Morgan).
Takto ostrá kritika Lawrencovy knihy zaznívá především kvůli možné inspiraci vize Mexika cestou do Výmarského Německa ve 20. letech, po níž se pochvalně vyjadřoval o rozvíjejícím se völkisch hnutí a jeho zájmu o pohanské tradice. V roce 1924 v dopise napsal: „Starodávný duch prehistorického Německa se na konci dějin navrací zpět“ (Krockel). Jde však o mylný náhled, protože v Quetzalcoatlově hnutí nenalézáme nic z jedu a rasismu, tak typických pro pozdější nacionální socialismus (křesťanskou ideologii). Místo toho plánovali předáci hnutí sjednotit rozmanité etnické mexické skupiny do jediné pohanské kultury a v zemi žijící běloši měli svolení tam zůstat – chovali-li by se mírumilovně.
V Opeřeném hadu hovoří Ramón o nutnosti vlastního Spasitele pro každou zemi a jeho vize tradiční, antikapitalistické společnosti zahrnuje i obrodu pohanství po celém světě:
Když chci Mexičany naučit jméno Quetzalcoatl, je to proto, aby mluvili jazykem vlastní krve. Přál bych si, aby teutonský svět znovu přemýšlel v dimenzi Thóra, Wotana a stromu Yggdrasilu. A byl bych upřímně rád, aby si druidský svět uvědomil, že jejich tajemství se skrývá ve jmelí a že oni sami jsou Tuatha Dé Danaan – živí, ale ponoření pod hladinou. Nový Hermés by se měl vrátit do Středozemí a nová Aštarot do Tuniska, Mithra do Persie, nezlomený Brahmá do Indie a nejstarší draci do Číny.
Přestože Lawrencův román opakovaně kritizovali za postkoloniální prohřešky, jako je intelektuálně nedostatečné a neúplné čtení zdrojů, podle Oha se „Lawrence v Opeřeném hadu pokouší zvrátit koloniální zničení původního náboženství. Obnova starobylého mexického náboženství se nevyhnutelně doplňuje s Lawrencovou kritikou západního koloniálního úsilí.“
Lawrence a Nietzsche: filozofie budoucnosti
Ramón vede veřejné vzývání aztéckých bohů a plánuje sám sebe prohlásit živoucím Quetzalcoatlem. (Až nastane vhodná doba, jeho přítel Cipriano bude prohlášen vtělením válečnického boha Huitzilopochtliho a Kate je nabídnuto místo v panteonu jako bohyně Malintzi.) Ramónova manželka je však oddanou katoličkou a vroucně se ho snaží přesvědčit, aby svou pohanskou revoluci zastavil. Ve 20. letech byl Lawrence silně ovlivněn Nietzschem a Ramónův ostrý výpad proti křesťanské choti zaznívá jako ze stránek Genealogie morálky:
Ale to mi věř, když se skutečnému Kristu nepodařilo zachránit Mexiko – což se nepodařilo – pak jsem si jistý, že bělošský Antikristus charity, socialismu, politiky a reforem ho může jedině nadobro zničit. Proto – a jedině proto – jsem se pustil do boje. – Ty, Carloto, se svým slitováním a dobročinností: a muži jako Benito Juarez, s jejich reformami a svobodou: a další laskaví lidé, politici a socialisti a tak dále, přetékající alespoň soudě podle svých slov láskou ke skutečným lidem – ale ve skutečnosti nenávistí…
Někteří přirovnávají Opeřeného hada k Tak pravil Zarathustra. V obou vystupují náboženští reformátoři odhodlaní vytvořit Nadčlověka, oba pro svůj mythos využívají předkřesťanská božstva a oba vyhlašují Boží smrt (Humma). (V nezapomenutelné scéně vypovídá Ramón Krista a Pannu Marii z Mexika a vybízí vesničany, aby na ně volali Adiós! „Řekněte jim Adiós!, mé děti.“) V obou příbězích nacházíme ostrý zvrat křesťanské morálky. Ramón navíc učí své lidi stát se lepšími, probudit v sobě Hvězdu a stát se úplnými muži a ženami.
Opeřený had je zábavnou příručkou západního pohanského revivalu. Ramónovy metody byly jistě účinnější v zemědělské společnosti počátku 20. století, ale čtenáři i tak mohou najít v estetice a úspěchu Quetzalcoatlova hnutí inspiraci. Pro všechny zájemce o obrodu pohanství a radikální tradicionalismus bude toto dílo příjemnou četbou.
Poznámky:
Humma, John B. Metaphor and Meaning in D.H. Lawrence’s Later Novels. University of Missouri (1990).
Krockel, Carl. D.H. Lawrence and Germany: The Politics of Influence. Editions Rodopi BV (2007).
Morgan, Ted. Literary Outlaw: The Life and Times of William S. Burroughs. W. W. Norton (2012).
Oh, Eunyoung. D.H. Lawrence’s Border Crossing: Colonialism in His Travel Writing and Leadership Novels. Routledge (2014).
Presley, James. “Mexican Views on Rural Education, 1900-1910.” The Americas, Vol. 20, No. 1 (July 1963), pp. 64-71.
Smith, Jad. “Völkisch Organicism and the Use of Primitivism in Lawrence’s The Plumed Serpent.” D.H. Lawrence Review, 30:3. (2002)
Recenze Manon Welles The Plumed Serpent: D.H. Lawrence on Radical Traditionalism vyšla na stránkách Aristocrats of the Soul 8. září 2015.