© 2019 Délský potápěč

Problém pozérů aneb nešíří se snad myšlenky pravicového disentu až příliš rychle?

By TK on 25/03/2024
1 251
Vytisknout PDF

Morgan Ariel, jedna z mnoha internetových komentátorů, kteří v poslední době naskočili na antisemitskou vlnu. (Foto z jejího Instagramu)

Autor: Travis LeBlanc

Ještě v dobách největší slávy „alt-right“ (přibližně první polovina minulé dekády, pozn. DP) jsem si nejednou postesknul nad tím, že hnutí až nevyvratitelně spravedlivé je do takové míry obýváno lidmi morálně nepříliš vábnými. Nebyla to jistě celá a dokonce ani většina alternativní pravice, ale stěží jste mohli ujít více než pár pomyslných kroků, aniž byste narazili na nějakého narcistního sociopata, narkomana, zhýralce nebo zástupce jiného z nepřeberného množství protispolečenských osobnostních typů.

Co jsme ale měli dělat? Když se člověk postaví za myšlenky, jejichž otevřené zastávání ho může snadno stát všechno, logicky z toho plyne, že značná část těch, ochotných podstoupit toto riziko, budou lidé, kteří toho nemají zrovna moc ztratit. Logickým důsledkem vysoké rizikovosti veřejné podpory bělošského nacionalismu pak je i výrazné nadzastoupení lidí se sklony k riskantnímu chování, kteří ovšem nemají daleko ani k jiným nebezpečným aktivitám, jako jsou užívání drog, netradiční sexuální chování, drobná kriminalita atd.

S ohledem na výše nastíněné a přesvědčení, že pokud chcete mít co do činění s bělošským nacionalismem, musíte být alespoň trošku blázni, jsem se v té době se skřípěním zubů rozhodl tolerovat i naše poněkud bláznivější druhy, alespoň dočasně. Vždycky jsem ale setrvával v naději, že to tak nezůstane navždycky. S postupným pohybem Overtonova okna a přibližováním našich myšlenek hlavnímu proudu se riziko spojené s otevřeným bělošským nacionalismem – jak jsem doufal – sníží, a tím hnutí snáz bude moci rekrutovat z nových okruhů: stabilnějších, neurotypických lidí bez mučednického komplexu.

Onen dlouho toužebně vyhlížený posun Overtonova okna dnes skutečně nastal. Od převzetí Twitteru/X Muskem došlo k naprosté normalizaci témat jako velká výměna nebo kritika Židů, přinejmenším na pravicovém Twitteru/X. Celý proces se významně urychlil po 7. říjnu loňského roku a vypuknutí nejnovějšího izraelsko-palestinského konfliktu. Za poslední přibližně rok se do pravicově disidentských vod vydalo hned několik relativně významných mediálních osobností s početným publikem. Z Charlieho Kirka se stal málem mluvčí bílého identitářství, Candace Owensová nepokrytě hovoří o Židech a někdejší mistr v bojových sportech Jake Shields se zařadil mezi přední internetové antisionisty.

Jak jsem svého času doufal, jsou tito lidé v průměru skutečně méně protispolečenští a autističtí než typický alternativní pravičák z před pár let a působí normálněji. To je prospěšné, a jestliže se naše myšlenky mají kdy vymanit ze stínů podzemí, zcela nezbytné. Úplně mně ale nenapadlo, že během posunu do hlavního proudu přijdou lidé s úplně novými problematickými vlastnostmi. Konec konců zde máme co dělat s lidmi, kteří začali vyslovovat správné věci teprve tehdy, když to začalo být bezpečné. Jistě, raději později než nikdy, vyvolává to však otázky o jejich charakteru, morální odvaze a dokonce i jejich upřímnosti. Podívejme se proto trochu blíže na několik do našich kruhů nedávno přibyvších.

Někdejší rapper a lovec odměn Stew Peters se v posledních letech snaží otřást trůnem dosud nezpochybnitelného amerického vládce konspiračních teorií Alexe Jonese. Jeho popularita raketově vzrostla za covidu, kdy dopřával hlasu nejšílenějším spikleneckým teoriím spojených s epidemií. Nasbíral tím přes půl milionu odběratelů na síti Rumble. Peterse bychom bez většího přehánění mohli nazvat Alexem Jonesem na steroidech. Tam kde Jones varoval, že vakcína proti covidu vás může zabít, hlásal Peters, že obsahuje mikroskopické chapadlovité organismy, které promění lidi ve zrůdy.

Peters je už roky „deep state tohle“ a „globalisti támhle“, poslední dobou to od něj ale stále častěji schytávají i „sionisté“ a dokonce „Židé“. Zajímavé je to tím spíš, že ještě vloni vyhodil ze své sítě „groypera“ Daltona Clodfeltera za propagaci antisemitských pozic.

Prošel jsem si jeho twitterovou historii a zjistil tak, že poprvé se o Židech zmínil dvakrát v březnu 2023. Poprvé pod citovaným tweetem Briana Krassensteina, kde poznamenal: „No to se podívejte, ateistický nepraktikující Žid tady máchá ctností za pomoci Bible, kterou se snaží využít k ospravedlnění přístupu démony posedlým zvrhlíkům k vašim dětem.“ Jeho problém s Krassensteinem podle všeho spočíval spíš ve víře než etnicitě. O pár týdnů později znovu citoval jeden Krassensteinův tweet, když napsal, že Soros „pracoval pro nácky a udával své židovské soukmenovce“.

 

V létě roku 2023 Peters opětovně hovořil o Židech jako o ateistech, aby od srpna přicházel se stále více judeo-kritickými příspěvky. V srpnu také poprvé použil výraz „sionista“ (tedy kromě tweetu z roku 2021, kde citoval kohosi, kdo za sionistu označoval Tuckera Carlsona). Antisemitismus u něj podle posílil během twitterové kampaně #BantheADL, aby po 7. říjnu úplně překopal svůj pořad, z nějž se stal v prvé řadě antisionistický produkt. Skoro přes noc tak přešel od „chapadel ve vakcíně“ k (MacDonaldově) Kultuře kritiky.

 

Jako další se podívejme za Morgan Arielovou. Řadu let to byla řadová křesťanská „conservathot“ (konzervativní influencerka, výrazně spoléhající na ženské přednosti, pozn. DP) ve stáji organizace Turning Point USA (TPUSA). Dnes je jí čtyřiatřicet, takže pro ni nejspíš je stále těžší soupeřit s mladšími konzervativními tvářičkami, které TPUSA ve velkém produkuje. Nejspíš i proto v lednu z ničeho nic naskočila na módní vlnu antisemitismu, vyvolanou izraelskou reakcí na 7. říjen [2023]. Už možná nemůže ta nejvíc sexy, ale božínku, rozhodně svede říkat nejkontroverznější věci ze všech. Bez velkých okolků byla odejita z TPUSA za prohlášení, že sionističtí Židé ovládají svět. Ti, kdo tvrdí, že Židé chtějí mít pod kontrolou všechny myslitelné strany každé debaty, se nemýlí – vždyť nás ani nenechají, abychom měli své vlastní antisemitské křesťanské tradthots (další variace na internetový slang „thot“, pozn. DP). Zjevně musejí ovládat i tohle.

 

Zvlášť podařená na celé Morgan Arielové je skutečnost, že přes veškerý svůj antisemitismus a okázalé máchání křesťanskou ctností se jedná o židovskou svobodnou matku – přinejmenším se tedy k židovskému původu přihlásila v jednom tweetu ještě v době před svým údajným prozřením. Následně po vzoru Milo Yiannopoulose prohlásila, že při bližším pátrání odhalila, že vlastně Židovkou vůbec není a celá věc je tak vlastně jen jakési politováníhodné nedorozumění, nebo cosi na ten způsob. Před pár lety ještě natáčela videa o pohlavně přenosných nemocích, jež prodělala.

 

Jistě, Arielová patřila mezi skupinku pravidelných „mluvících hlav“ v show Stewa Peterse ještě předtím, než začali mluvit o Židech, a tak není vyloučeno, že její přerod byl veden snahou zachovat linii Peterse, pro ni zjevně nanejvýš důležité konexe.

Přesuňme se k Lori Kauffmanové.

Lori Kauffmanová v magazínu Rolling Stone

Podobně jako Morgan Arielová je i Kauffmanová Židovka. Pochází z Bostonu a podle svých vyjádření přestoupila ke křesťanské víře. Označuje za oddanou fanynka rappera Kanye Westa, který jí prý otevřel oči ohledně Židů během svého manického antisemitského období. V disidentských kruzích se jí dostalo jisté pozornosti poté, co založila twitterový účet Jews4Ye24, plný antisemitských, pronacistických a pro-kaneyovských příspěvků. Celostátní hvězdičkou se pak stala, když se přihlásila do volebního klání o křeslo v massachusettském State Committee (vrcholný orgán Republikánské strany v daném státě, pozn. DP) s programem vyloučit ze země všechny Židy (tedy nejspíš včetně své vlastní osoby). Primárky se konají 5. března, takže v době, kdy čtete tyto řádky, Kauffmanová volby pravděpodobně už prohrála (skutečně prohrála, byť s 37 % z necelých čtyř tisíc odevzdaných hlasů, pozn. DP).

Arielová se nedávno objevila v rozhovoru pro Rolling Stone, kde byla mj. otázána, zda je fanynkou Hitlera:

„Fanynka“ není nejšikovnější slovo. Pořád se toho musím ohledně skutečných událostí 2. světové války hodně doučit. Žádné plynové komory neexistovaly. Všechno, co o válce víme, je lež. Totéž pak platí i pro naši současnost a svět, ve kterém žijeme. Mám tytéž cíle jako, jaké měl Hitler: poslat Židy pryč a zbavit se tak i jejich zvráceností, zkaženosti a lží v naší společnosti, které nás ničí.

Byť jsem tak nějak od přírody zastánce širokých koalic, tady se mi trochu ježí vlasy na hlavě.

Antisionismus a dokonce antisemitismus už sice nejsou úplně schované v suterénu, součástí hlavního proudu se ovšem ještě nestaly. Sám pro sebe jsem si pro ně vytvořil kategorii „safe edgy“ (něco jako „bezpečný risk“, pozn. DP). Před pár let bych jako takové safe edgy názory označil antifeminismus nebo odpor k SJW (bojovníci za „sociální spravedlnost“), stejně tak i alt-lite nebo takzvané skeptiky z YouTube. Vystupovali sice proti mainstreamu, nebyli ale natolik kontroverzní, aby se dočkali úplného vyobcování z řad slušné společnosti. Safe edgy postoje přitahují odlišné psychologické typy lidí než ty skutečně edgy: místo Mattů Heimbachů a Sacců Vandalů (lidé svého času spojení s americkou alternativní pravicí a značně nestabilními osobními životy, pozn. DP) spíše lidé jako Sargon (britský youtuber a rádobypolitik Carl Benjamin, pozn. DP), Gavin McInnes nebo Milo Yiannopoulos. Bída, ale jiného druhu – méně psychoticismu, více slizkosti.

Alternativní pravice měla plnou nůši problémů, přitažlivost pro všemožné šejdíře a oportunisty mezi ně ovšem nepatřila. Nikdo se k ní nepřidával kvůli penězům, protože v ní žádné nebyly – nebo ne alespoň peníze objemu „teď můžu dát výpověď“. Vysoká společenská cena otevřeného angažmá v čemkoliv jen vzdáleně zavánějícím bělošským nacionalismem spolehlivě odradila všechny potenciální oportunisty, které by jinak módní vlnka mohla nalákat. Jak si ale naše myšlenky dále získávají na popularitě, začnou se objevovat i prospěcháři různých střihů. Všemožným vykukům při pohledu na stále početnější publikum pro antisemitský obsah naskočí místo zorniček symboly dolaru.

Občas si tak připadám jako stárnoucí pankáč, který napláká nad stavem mladších pankáčů. Nováčci to prostě nikdy „nepochopí“ tak do hloubky, jako kdysi my. Jsou to pozéři: nosí si ty správný antisemitský hadry, ale nechápou ducha antisemitismu. Uniká jim správný étos a ani nežijí pravý lifestyle. Necejtí to ve svých duších. Půlka těchhle děcek snad ani neslyšela o Kevinu MacDonaldovi.

Přes všechno mé hartusení ale nemohu vývoj z poslední doby nevnímat jako náznak toho, že se věci hýbou kupředu. Dosud na sféru disentu omezené pravicové myšlenky nabírají na oblibě do té míry, že se lidé přiklánějí k antisemitismu z cynicky karierních pohnutek. Když na módní antisemitskou vlnu naskakuje tolik lidí, že člověk cítí nutnost část z nich odmítat, lze to považovat za velice příjemný problém, byť stále přece jen problém. Ano, nově příchozí nejsou tak autističtí jako mnozí ze staré gardy, což ovšem také znamená, že nevykazují ani pozitivní stránky tohoto „autismu“. Online pravicový disent dnešního střihu vznikl hlavně prací nadšenců do politické teorie, kteří předtím vyzkoušeli klidně na půltucet různých jiných ideologií od libertariánství až po neoreakci. Dnes sledujeme, jak se antisemité stávají z úplných normálů, kteří o Menciu Moldbugovi nebo Ayn Randové ani neslyšeli, natož aby si snad prošli fází okouzlení jejich myšlenkami. Postrádají tak pevné intelektuální základy disidentské pravice.

Robert Bork ve své knize Slouching towards Gomorrah (Na cestě do Gomory) tvrdí, že kulturní revoluce 60. let 20. století byla důsledkem západního poválečného baby-boomu. Mladých bylo náhle tolik, že z nich starší generace nedokázaly dostatečně rychle vytvářet konzervativce, což vedlo až „ vertikálnímu barbarskému vpádu“. Dnes myslím sledujeme něco podobného na okrajové pravici: lidem se otevírají oči rychleji, než je dokážeme začleňovat do našeho hnutí.

Esej Trava Le Blanca The Poseur Question Are Dissident Right Ideas Spreading Too Quickly? vyšel na stránkách Counter-Currents 5. března 2024. Zájemcům můžeme doporučit i dvě pokračování volné série: The Jewish Question Going Mainstream Before Race Realism: A Good or a Bad Thing? a How Long Can the Anti-Zionist Coalition Last?

Mohlo by vás zajímat:

AntisemitismusCounter-Currents PublishingAntisionismusAlternativní praviceBělošský nacionalismus