Categorized | Politika, Týdeník

Budou volby do EP ve znamení „národní revoluce“?

Autor: Karel Kaiser

Současná probíhající ekonomická recese, krize legitimity liberálně-demokratických systémů, letargie a obecné znechucení politikou, která často představuje kolbiště nejrůznějších (se samotnou politikou málo souvisejících) frází a zájmů, od moralistického žvanění po uzavírání oligarchických systémů může dost dobře způsobit, že volby do Evropského parlamentu budou skutečným vítězstvím (byť nemusí a jistě nepředeženou standardní liberální a socialistické strany) pro národovecké a obecně „krajně-pravicové“ strany. Hašteření evropských neoliberálů se socialistickými silami, které vycítily možnost, pod tlakem krize pevněji chytit otěže může vyústit ve scénář dva se perou, třetí se směje.

Atmosféra symptomatického honu na kacíře se ukazuje ve Velké Británii, kde nemají například labouristické elity před volbami (a v době nechutné kauzy proplácení osobních výdajů v britském parlamentu) nic lepšího na práci, než varovat před možností, že Britská národní strana získá v evropském zastupitelském sboru křesla. Bývalý ministr a člen „Antinacistické ligy“ Petr Hain dokonce varuje, že by BNP mohla získat až 2 miliony liber.

To je tedy to, co tu vadí? Možnost, že strana, která legitimně získá určitý mandát a z něho vyplývající zákonné výhody, bude smět využít tyto výhody, které náleží jen „politicky vhodným“?

Ačkoli si můžeme o BNP myslet cokoli (a autor článku obecně k fanouškům národnických populistických stran, jejichž cílem není špatně fungující Evropu reformovat, ale destruovat nepatří), chování „demokratů“, kteří své svobodomyslné uvažování projevují právě v těchto chvílích, kdy hystericky kvičí a chtějí zakazovat staví člověka a priorně na stranu evropských národovců. Tak jako nemusíte milovat Jiřího Paroubka a přitom nebudete chválit chásku mladých modrých ptáků, plýtvající kvalitními potravinami, neznamená to, že pokud jste přesvědčeni o správnosti evropského integračního procesu, nebudete přát národoveckým silám úspěch. Protože ti, kteří se jejich úspěchů bojí a mobilizují, jsou daleko horší. A především díky jejich selhání lidé přestávají liberální demokracii věřit.

Britská národní strana není sama, větší úspěch průzkumy dokonce přisuzují straně UKIP, která by teoreticky mohla předstihnout i vládnoucí labouristy. Taková podívaná, hysterie a pozdvižení pokrytců z toho, že démonická síla musí být systémem vyplacena, možná stojí za menší špatnost. Nejen ve Velké Británii.

2 Responses to “Budou volby do EP ve znamení „národní revoluce“?”

  1. Redakce napsal:

    Nás diskuse na netu moc nezajímá

  2. Vrána Jaroslav napsal:

    Pane Keiser,
    nemáte pocit, že házíte perly sviním ? Žádná diskuse, ale weby tzv. nacionalistů jsou plné žvanění, agitek a jiných pitomostí, které svědčí o naprosté absenci schopnosti vytvořit něco, co by kromě dráždění establismentu zaujalo veřejnost.
    Ono je jedno, zda plká agitčík Kopal na Národních listech či Zbela na Listech dělnických !

Trackbacks/Pingbacks


Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruský spisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševické strany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív