Autor: Ondřej Kotouč
Redakce Délského potápěče uvádí první příspěvek do soutěže “Bolest z českého průměru a normálu” na téma: Frustrovaný nebo přitrouble spokojený (s málem).
The whole problem with the world is that fools and fanatics are always so certain of themselves, but wiser people so full of doubts.
(B. Russell)1
Známe je všichni. Posedávají v hospodském příšeří skryti pod namodralým oblakem tabákového dýmu a v přítomnosti několika vyprázdněných půllitrů vzrušeně gestikulují. Přes hovory okolosedících k nám tu a tam doletí slovo, či věta. A: “Fakt, nekecám. Včera to hlásili ve zprávách.” B: “To už si z nás snad dělaj p***l. Hlavně, že sami maj prachů jak s****k.” A: “A to můžeme bejt ještě rádi.” C: “Furt řikám, zlatý komanči.” B: “Di už do h****u i s těma svejma sv***ma rudýma!” Opona padá. Potlesk pro českého piváčka.
Právě probíhající krize se vyhnula toliko hrstce nadobčanů, obecně vzato – přišla jim vhod, neboť posílila jejich pozice a prohloubila ekonomické otroctví majority. Ostatním je však spokojenost artiklem dražším zlata, zato onen pověstný “hukot zpod stroje” nabývá na intenzitě. Neviditelná ruka opět sáhla po zcela viditelném jmění občanstva, v kterém tím spíše vzrostla chuť klepnout ji po prstech, či, ji – po způsobu středověkém – utít. Systém rozmazlující, nezrodí prý hrdinskou opozici2 – my však jsme svědky jeho zhroucení a obnažení jeho zvrhlé podstaty. Slavné beánie3 nám mohou započít.
***
***
Nejnovější komentáře