Categorized | Analýzy, Politika, Texty

Drulákova změna režimu: zmatený pokus o konzervativní socialismus?

Jana Bobošíková

Každá podobná scéna má svého podivína v klobouku a Bobošíkovou, která se znovu vynoří před volbami jako zombie a dá smrtelný polibek každému politickému projektu.

Autor: Jiří Boudník

Bývalý diplomat Petr Drulák kdysi rozjel projekt, který mohl nést trochu naděje na vytvoření skutečně levicové alternativy k progresivistickému blouznění. Mohl, ale nemá. A mít nebude. Protože tento pokus přitahuje sortu lidí, jejichž největší intelektuální vzepětí končí vzpomínkou na dobu, kdy stát dával byty, pivo stálo tři kačky a šéf odborů měl větší slovo než premiér. Místo obrody autentické levice se vytvořil klub rozhořčených nostalgiků, kteří se dokážou sjednotit jen ve vzteklém brblání nad současným světem, zatímco vlastní pozitivní program jim zoufale chybí.

Dobrá, dejme tomu, že chtěl zahájit něco nového. Zkusil termín „konzervativní socialismus“. To je asi jako kdyby se vegetarián rozhodl otevřít steakhouse. Historicky se konzervatismus a socialismus vždy bily hlava nehlava, a ani dnes to nevypadá jinak. Místo důrazu na práci, odbory a sociální spravedlnost zbylo jen křečovité mávání pěstí proti progresivistům. A jestliže z nějakého levicového projektu zbude jen to, čemu tleskají klausisté, moTůrci a postavy zlodějen 90. let, pak se to nedá považovat za úspěch, ale spíš za politický ekvivalent sešrotovaného trabantu.

A pak jsou tu figurky. Každá podobná scéna má svého podivína v klobouku a Bobošíkovou, která se znovu vynoří před volbami jako zombie a dá smrtelný polibek každému politickému projektu. Tito lidé mají dávat Drulákovu pokusu zdání autenticity, ale ve skutečnosti fungují jako závaží, které ho táhne ke dnu. Místo důstojného levicového hnutí vznikl klub seniorů, kteří si notují nad svým pohrdáním světem a z intelektuálních debat udělali soukromé terapie sebeujišťování.

A pak tu máme Stačilo! To měl být nový levicový projekt, ale spíš to připomíná PiS bez Boha a disciplíny. Grafoman od Znojma řídí skupinku podnikatelů, zdravotních sester a jiných lidí, kteří do politiky vstupují spíš proto, aby měli na lepší dovolenou než kvůli nějakým ideálům. Je to něco mezi družinou samozvaných spasitelů národa s brožurkovým vzděláním a výborem pro ochranu tradic venkovské zabijačky.

Drulák už dnes nepřináší levici nový dech, ale poslední hřebík do rakve. Místo aby rozvíjel skutečnou levicovou ekonomickou agendu, raději se věnuje strašení neziskovkami a západní politickou impotencí, jako by právě tohle bylo to, co pálí českého dělníka nejvíc. Původně nadějný pokus překonat stagnaci levice se proměnil v ochotnické divadlo, kde Drulák a jeho věrní hrají tragikomedii o fúzi zleva a zprava proto globálnímu liberalismu, ale za ochranu fosilní lobby.

Tento epilog je navíc k smíchu i k pláči – levicové ideály jsou obětovány na oltáři boje proti všemu „novému“ a „pokrokovému“, zatímco alternativa chybí. Místo skutečné politiky je tu jen parta stárnoucích skeptiků, kteří se snaží hrát si na vizionáře, zatímco jejich vliv pomalu mizí. Pokud tohle měla být záchrana české levice, pak je čas zapálit svíčku a začít psát parte.

Díky, Svatopluku, děláš skvělou práci. Konec levice v Česku je zase o krok blíž. Pokud se o to někdo stará, měl by už začít přemýšlet, co bude dál, protože odsud cesta vede jen do politického hrobu.

Tak vlastně díky Svatopluku a nezapomeň, Make Czechia Great Again!

Psáno pro Délský potápěč

Autor je pohanský tradicionalista (ekolog) a odborný asistent na jedné nejmenované pražské univerzitě.

3 Responses to “Drulákova změna režimu: zmatený pokus o konzervativní socialismus?”

  1. Spolek Svatopluk je ideový mix levice/pravice a křesťanských tradicionalistů, od nich nelze čekat spásu a novou levici. Budoucnost levice, dle mého názoru, spočívá ve schopnosti, zda se bude umět vzdát marxismu a stane se tradičním socialistickým hnutím bez třídního pohledu na svět a ateismu. Souhlasím ale s tou pasáží o “klubu seniorů, kteří si notují nad svým pohrdáním světem a z intelektuálních debat udělali soukromé terapie sebeujišťování.” V debatách konzervatistů je mnoho z Nietzseho “otrocké morálky”.

  2. E.X. napsal:

    To je zase intelektuální plk plný jedu na lidi, co něco dělají. A přitom autor nenabízí vůbec nic. Bohužel takových plkalů je naše strana plná. Pokud tito lidé nic nepodporují, nic nepřináší, měli by místo vypisování zbytečností na internetu spáchat Seppuku.

  3. M.K. napsal:

    Autore, vaše kňourání nad Drulákem a Bobošíkovou se jeví býti frustrací moudrého zasvěceného pozorovatele, který ale sám není schopen informačně působit na věřejné mínění ani tisícinou procenta toho, co podle vás ti dva hrobníci levice produkují. Ale stejně máte tu drzost, kritizovat je za to, že nenaplňují vaši vizi toho, jak by to dle vás mělo být. Není to politická strana, Svatopluk je ideová informační platforma. A představte si tu neuvěřitelnou věc; ona asi opravdu nebude fungovat tak jak o tom sníte, ale půjde svou vlastní cestou. A jestli chcete vytvořit skutečně funkční levicovou alternativu k progresivistickému blouznění tak co vám v tom brání? Aha, Drulák a Bobošíková… a fosilní lobby, která způsobila globální oteplování.( Ona ho cyklicky způsobuje už stovky miliónů let, bestie jedna – má totiž stroj času) No jo, co naplat Drulák a Bobo selhali,(Ale ta Bobo, ta to fakt fest zabíjí, páč nikoho neoslovuje, a nikdo ji nesleduje) tak teď už je to jen na vás. Zjevně máte jasno v tom jak na to, tak to prostě spusťte, ať nejste za salónního teoretizujícího tydýta mimo mísu. Čest práci.

Trackbacks/Pingbacks


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív