Za Eduardem Limonovem

Eduard Limonov

Eduard Limonov 22. února 1943 – 17. března 2020

Eduard Limonov zemřel 17. března roku dva tisíce dvacet.

Eduard Limonov, jeden z největších Rusů všech dob. Narozený na Ukrajině.

Eduard Limonov, jeden z nejzajímavějších, nejzábavnějších a také nejpodnětnějších lidí dvacátého století.

Eduard Limonov, jeden ze vzácně přeživších mužů, těch, kteří unikli moderní domestikaci a kastraci. Když říkám muž, mám na mysli tvora, člověka, který si dělá, co chce, ale také za to plně ručí.

Eduard Limonov, autor více než padesáti knih, veřejný hlas, zřetelný, nebojácný.

Limonov, básník a bojovník. Kdo naposledy před ním naplnil tuto podvojnou možnost? Jukio Mišima? – Jistě, v sevřeném a vysoce stylizovaném tradičním japonském pojetí. Ale v Evropě? – Archilochos? Ten předklasický Řek, odhazující svůj štít, a prchající z boje? (Což se pak v Řecku mezi básníky stalo tradicí.) Limonov byl někdo, kdo tohle prastaré téma aktualizoval v podmínkách modernity. Kdo jiný?

Limonov, chlap, který žil za všechny ty, kteří se svého života povolně vzdali ve prospěch pohodlí.

Limonov jako ten, kdo celým svým životem dokázal, že lze být velkým mužem i v dobách tak plytkých a zarovnaných, jako jsou ty, na něž máme takové nemilé štěstí.

Eduard Limonov, nikdy ne pouhý spisovatel, nikoliv jen tlučhuba. Od takového mohla v přizpůsobeném Česku vyjít jediná kniha, a to hned v devadesátkách, kdy se ještě mohlo zdát, že se něco zlepší. A až několik dní před jeho smrtí zásluhou Délského potápěče druhá. (Za to Tábor jeho úspěšného žáka Zachara Prilepina, který nám několik let slibovali, nakonec nevyšel s tím, že jeho autor je „nepřítel“. A tak to tady chodilo vždy: pracovní stádo nepotřebuje informace a zdroje z více stran, ale nerušivě jednoznačnou a dostatečně zřejmou propagandu.) Životopis Limonova z pera Francouze Emmanuela Carrèra jen dotvrdil nepřekonatelný rozdíl mezi divokým a strhujícím Rusákem a zcela zpracovaným, zvadlým Zápaďanem, který je přičinlivý jenom tam, kde se může zabezpečit, a kde může ze zálohy plivat po někom, na koho jinak nedosáhne. Zde jsou psi, a ti mohou jen štěkat, když se mezi nimi jakousi nepravděpodobnou náhodou objeví lev.

Eduarde, děkujeme ti za tvůj život, ten šavlový tanec vysoko nad hlavami ostatních.

Eduarde, děkujeme ti za příklad.

Zasláno redakci DP od příznivce a čtenáře „Valek“.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív