Franco G. Freda: „…žiju Nikde“

Být „poslední“ znamená také být věrný, reprezentovat ideu, jít proti času.

Být „poslední“ znamená také být věrný, reprezentovat ideu, jít proti času.

U příležitosti českého vydání Rozmetání systému autor svolil stručně zodpovědět několik otázek Délského potápěče:

Sledujete ještě současné politické dění ve světě? A pokud ano, máte co říct k situaci na Ukrajině, v Sýrii, k Islámskému státu?

Můj dojem je, že jediný slušný evropský politik je Putin. Všechno, co je projekcí ‚politiky‘ USA není moje gusto.

Existují ještě v Itálii, nebo vůbec v Evropě organizace či iniciativy, které stojí za pozornost? Jaký je třeba váš názor na Casa Pound nebo Les Identitaires? Vidíte v nich nějakou naději?

Použil jste neblahé slovo: naděje (ta zanechaná v Pandořině skříňce?). Já znám slovo vůle, ne slovo naděje. Vůle má různé gradace a tím lidi ohýbá a spojuje se s nimi. Pokud v lidech je, výsledky se dostaví.

Už koncem 80. let jste varoval před nebezpečím alogenní imigrace. Dnes je situace horší. Věříte, že se něco změní? Jsou Italové stále „vlažní a neteční“ (viz Monology, str. 29) anebo se už zlobí? (Žijete na jihu Itálie: jsou v kraji, kde bydlíte problémy s imigrací?)

Ale já žiju Nikde [a Nusquam] a tam alogenní nejsou Nemohli by vystoupat až k Nikde ani se vyšplhat na osu světa [axis mundi].


Dejme tomu, že se některé národní státy (Francie, Švédsko) v záplavě alogenních migrantů rozpustí. Myslíte, že to může umožnit vznik jiných, nových států, včetně třeba „pravého Státu“, který načrtáváte v Rozmetání?

Moje individuální myšlení není vůbec důležité. Přejme si rozložení národních států: už to by byla velká věc. Pak uvidíme.

Nakladatelství ar dnes patrně funguje jako republique des lettres. Skupina ar měla ale znaky „organické komunity“, nebo ne?

O Skupině ar řeknu pouze, že ano, měla ‚znaky‘. Jaké to byly, je záležitost týkající se jen jejích členů*

Setkal jste se osobně s Evolou? Jaký jste měl dojem? Co jste si o něm myslel?

Složil jsem mu poklonu. Možná ne na úrovni, jakou si Mistr zasloužil.

Texty Nakladatelství ar porůznu odkazují na spartánský způsob života. Jak byste ho vymezil, když žijeme v konzumní společnosti?

Právě pokračováním vymezování ‚lakonického‘ pojmu: spartánský.

Známe vaše hodnocení Číny rudých gard, Chomejního Íránu nebo Kaddáfího Libye. Hodnotil jste někdy i Pol Potovu Kambodžu nebo Severní Koreu?

Ano, ano. Pol Pot, velký třídič. Ačkoli někdy trochu excesivní.

Vzkážete něco svým čtenářům v České republice? Bylo by nám velkou ctí

Jsem polichocen, že mám čtenáře a čtenářky v České republice. Opravdu. Jejich laskavou četbu opětuji laskavými myšlenkami a svým pozdravem bych rád připomněl, že jakožto autor nemám subjektivní zásluhy a že oni, čeští čtenáři, v podstatě pokračují ve čtení, jak tvrdil veliký Nietzsche, „knih, které už četli“.

___________________

* Jak nás upozornila redakce Edizioni di Ar, „mít znaky“ (avere gli attributi) může v italštině rovněž znamenat „mít koule“ (avere le palle) čili „mít kuráž“ (avere coraggio), přičemž i slovo „členů“ (membri) je pak v této souvislosti dvojsmyslné a může znamenat mužské pohlavní orgány – jako symbol síly. K předchozí odpovědi: některé skrze Ar „pozdvižené duše“ působí dnes v separatistické Benátské Lize (Liga Veneta), součásti Ligy Severu (Lega Nord).

** Narážka na Nietzscheho tvrzení z Ecce Homo o předrozumění: „Koneckonců, nikdo nemůže z věcí, včetně knih, získat více, než již ví. K čemu nemáme přístup z prožitku, pro to nemáme uši.“ Viz „Proč píšu tak dobré knihy 1“. Srv. také s varováním Mistra Eckharta, jimž Alfred Rosenberg předeslal Der Mythus des 20. Jahrhunderts: „Tato řeč je vyslovena pouze pro ty, kteří ji již považují za součást svého života anebo ji alespoň již vlastní coby vášnivou touhu svého srdce.“

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

21. ledna 1950 zemřel - podle některých za podezřelých okolností - v londýnské nemocnici britský novinář, esejista a spisovatel a autor jednoho z nejslavnějších dystopických románů 1984 George Orwell.  

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív