Categorized | Biologie a Ekologie

Jacques Cousteau

Jacques-Yves Cousteau

Jacques-Yves Cousteau

Autor: Vijay Prozak

Mezi ochránci přírody zůstává oceánograf Jacques-Yves Cousteau trvalým oblíbencem pro svou lásku k živočichům, nezatíženou moralizováním nad jejich dravým a často nebezpečným chováním. Dokázal lidi naučit překonat strach a ocenit život v hlubinách oceánů.

Cousteau ale také učinil řadu prohlášení, od nichž se levice i pravice s hrůzou odvracejí. A to především:

„Naše společnost se stále více obrací ke zbytečné spotřebě. Jde o začarovaný kruh, který připodobňuji k rakovině… Měli bychom skoncovat s utrpením a nemocemi? Krásná myšlenka, ale možná ne dlouhodobě prospěšná. Neměli bychom hrůzu z nemocí nechat ohrozit budoucnost našeho druhu.

Ano, zní to strašně – ke stabilizaci světové populace musíme odstranit 350 000 lidí denně. Skutečně to zní strašně, ale mlčení není o nic lepší.“ Jacques Cousteau v rozhovoru pro UNESCO Courier z roku 1991.


Podobně jako další významní ekologové prohlédl Cousteau pohodlnou lež, že nákupem „energeticky šetrných“ myček dokážeme my, obyvatelé Západu, vyřešit stávající krizi ekocidy životního prostředí lidmi, a namísto toho ukázal prstem na pravděpodobnějšího viníka: přelidnění.

Dokud nás obklopuje dostatečná plocha nedotčené přírody, zůstává náš dopad mizivý. S každým dalším člověkem ale potřebujeme více země výhradně pro naše potřeby. Nejde jen o obydlí, ale také pole, cesty, továrny, nemocnice, školy a další věci, které všeobecně pokládáme za „dobré,“ přičemž si už nevšímáme, že nahrazují přirozené ekosystémy, které obnovují náš vzduch, vodu a zdroje potravy.

Podobní bakteriím v Petriho misce spotřebují lidé pokračující po své stávající trajektorii všechny živiny a prostor – aby následně po vyčerpání zdrojů a otráveni vlastním odpadem začali vymírat. Tento vzorec chování je společný mnoha druhům, které se samy ničí, a pro pozorovatele přírody to není nic nového.

Cousteau se podle „Nekrologu Jacques-Yves Cousteaua” z New York Times 26. června 1997 považoval za „ekologa lidí“ (”I’m an ecologist for people,” pozn. DP) – tedy zastánce přírody i lidstva, které se jen z jazykové pohodlnosti z přírody vyjímá – jelikož tentýž proces bude znamenat zkázu obou.

Tento vlídný, moudrý a nebojácný muž nás vášnivě zasvěcoval do spletitosti světových oceánů v projevu údivu a úcty. Jeho pokusy zopakovat totéž u kontroly velikosti lidské populace se nesetkaly s pochopením, ale jeho poznatky podporují oba závěry.

Úvaha Vijaye Prozaka Jacques Cousteau vyšla na stránkách Amerika.org 26. září 2009.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruský spisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševické strany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív