Jak sociální sítě manipulují společností – i vámi

Guido Taietti

Guido Taietti

Autor: Guido Taietti

Následuje zredigovaný přepis projevu italského intelektuála a politického aktivisty Guida Taiettiho z květnové Jarní konference, pořádané Fróðim Midjordem v estonském Tallinu. Taietti vystudoval politologii (se specializací na politickou komunikaci), je aktivní v CasaPound a stojí za Youtube kanálem Progetto Razzia. Je autorem knih Trattato sul Sovranismo: O del populismo efficace (Pojednání o suverenismu aneb efektivní populismus, Collana Chimera, 2019) a Stregoneria Politica: Comunicazione politica non convenzionale (Politické čarodějnictví: nekonvenční politická komunikace, Altaforte Edizioni, 2021).

Procesu, jehož prostřednictvím se člověk seznamuje s – a rozvíjí – své vlastní politické kategorie, se označuje jako „politická socializace“. Vyžaduje – nebo tomu tak alespoň bývalo – hodně času a značné množství zdrojů a podnětů.

Podoba tohoto procesu se sice významným způsobem liší v závislosti na geografických, historických nebo sociálních podmínkách, přesto jej však můžeme označit za univerzální. Ve společnostech s tradičně vysokou mírou politické participace – nezřídka i v konfliktní podobě – jako je třeba Itálie, dosahuje člověk své politické socializace působením hodnot v rodině, v níž vyrůstal, ve školách, které navštěvoval, v ochozech (v Itálii notoricky zpolitizovaných) fotbalových stadionů, během času stráveného v klubech organizovaných politickými stranami, na univerzitě nebo prostřednictvím knížek. Takovouto socializaci lze označit za částečně vědomý proces.

V jiných zemích, třeba bývalé Jugoslávii, byla politická socializace po několik generací silně ovlivněna strašnou občanskou válkou, která do politického života vnesla dříve nepoznané a takřka nepochopitelné proměnné zcela mimo kontrolu jednotlivce.

Tato komplexita, tedy možnost setkat s různými lidmi s velice odlišnými hodnotami, pomáhá člověku vytvořit si mnohovrstvou politickou identitu a zpravidla bývá výsledkem působením částečně protichůdných procesů. Tak se například člověk z velice konzervativní rodiny může octnout na škole plné ostře progresivních učitelů, patřit do sportovních klubů, kde se potká se silně konzervativními přáteli a do toho všeho číst umírněně demokratické autory. Z této interakce si pak utváří představu o sobě samém i svém místě ve světě.

Složitost se zde ovšem stává také jakousi zárukou jisté míry svobody: tedy nežít v takové společnosti, jež od všech svých příslušníků bez výjimky očekává zaujetí naprosto totožných hodnot. Tato jistota se však v poslední době rychle rozplývá.

V současnosti se především v západním prostředí větší část procesu „politické socializace“ odehrává na webu, hlavně prostřednictvím sociálních sítí. Fyzické prostory politických stran jsou stále méně viditelné a zejména radikální strany krok za krokem umírají. (V Americe to tak bylo odjakživa, ale na evropském kontinentu byly přinejmenším do konce studené války zastoupeny extrémy, typicky ve formě revolučních komunistů a někdy i postfašistických stran.) Dnes tráví mladí lidé na sociálních sítích průměrně klidně čtyři hodiny, často i víc. Sítě se tak pro mladé staly nástrojem, jehož pomocí se pokoušejí porozumět světu.

Většina lidí se dneska o politice baví skoro výhradně na sociálních sítích, kde také čerpají 99 % všech svých informací o politice. Nezapomeňme zdůraznit, že sociální sítě rozhodně nejsou nějaký neutrální kus infrastruktury typu silnice. Ne, dnešní sociální sítě mají svou vlastní agendu a musíme je tak považovat za svébytné politické subjekty. Mnozí by jistě řekli, že vlajkové lodě postindustriálního kapitalismu jako Facebook, Instagram či Google výrazně upřednostňují progresivní a levicové hodnoty. Kauzalita zde však spíše směřuje opačným směrem: Velkokapitál není „levičácký“, to západní postmaterialistická levice se stala hlásnou troubou přání velkokapitálu.

V poněkud méně progresivních evropských zemích jako Itálie je v podstatě nemožné najít kohokoliv přes třicet, kdo by se považoval za „genderfluidního“. Mezi mladými do 24 let se jich však takto označuje asi desetina. I když tedy společnost jako taková nijak zvlášť progresivní není – podobně bychom ji mohli hodnotit i co se týče dalších oblastí, např. co se postoje k imigraci týče, mladí k progresivismu tíhnou výrazně více, a tak se mnohem více než vlastním rodičům či starším sourozencům, s kterými žijí v jedné domácnosti, podobají svým vrstevníkům třeba z New Yorku.

Jak se něco takového mohlo stát? Drtivá většina někdejších zdrojů socializace zmizela a byla nahrazena sociálními sítěmi. Instagram je tak u mladých lidí mnohem silnějším vlivem než jeho rodina. Teoreticky dokonce můžeme hovořit o „absolutní socializaci“, tj. stavu, kdy jen hrstka – dnes snad dokonce jeden jediný – aktérů řídí celý proces politické socializace jednotlivce nebo skupiny. Tomuto stavu se dnešní Západ velice blíží.

Zprostředkovává-li celý proces socializace jediný soukromý aktér, nedochází k pouhé „rekonstrukci“ vaší politické identity nebo „cílení“ a tím i identifikaci daného člověka coby konzervativce, progresivce, fašisty, fundamentalisty, disidenta atd. Na další, hlubší úrovni, už je představitelné doslova zasahovat do politické socializace člověka s cílem postupně měnit chování a dokonce vaši identitu samou.

Tyto platformy umí některé informace, symboly, autory či politické postoje cenzurovat a jiné propagovat, dodat jim na vlivu, jehož by jinak nemohly dosáhnout, a tak vytvářet sice falešnou, ale nesmírně účinnou formu popularity.

Ve společnosti intenzivně prožívané postoje jako odpor vůči imigraci jsou na sociálních sítích silně zcenzurovány, jiné – jako např. problémy spojené s genderovou identitou – těží ze zdůrazňování svého významu. Pro uživatele procházející procesem socializace, zejména mladé lidi, kteří na sociálních sítích žijí, se však jedná o „skutečnou realitu“, která je ovlivní.

Ve skutečnosti to však funguje ještě efektivněji: pokud průměrný uživatel deset let tráví na Facebooku tři hodiny denně, platforma dokáže rozdělovat své uživatele pomocí konkrétních psychologických mechanismů (např. dobře známý model osobnosti „velká pětka“). S takto hlubokým vhledem už lze následně přistoupit i k pozměňovaní vašich politických pozic nebo chování.

Úzkostnější lidí například pod tlakem výrazněji tíhnou ke konformnějším postojům. Vystavení znepokojivým či naopak pozitivním zprávám tak může v daném momentu či ve vztahu k určitému tématu vyvolat odlišné politické výsledky. Vzpomeňte si, jak se chovali mnozí vaši přátelé nebo známí za covidu. V některých případech se očividně jednalo o hysterii. Opačným příkladem může pak být třeba disident s jistou mírou autistických rysů: „klidné“ informace ho uklidní, stresující „zradikalizují“.

Jen sotva lze dohlédnout a docenit, jako daleko tento proces postoupil. Alespoň prozatím nám však zůstává jakási obrana: aktivně si celý proces uvědomovat a bránit se mu vyhledáváním a šíření dalších zdrojů. Člověk si takto odemyká prostor k „autosocializaci“. Hodně čtěte, debatujte o našich idejích s ostatními, poslouchejte identitářské podcasty a vytvořte živou a životaschopnou subkulturu, schopnou posloužit jako bariéra procesu sociální integrace a absolutní socializace, zdokonalovaného silami rozkladného progresivismu.

Záznam projevu Guida Taiettiho How Social Media Manipulates Society — & You vyšel na stránkách Counter-Currents Publishing 18. července 2023.

Rudolf Jičín – Filosofie dějin a politika

Rudolf Jičín - Filosofie dějin a politika***
OSMÝ TITUL ŘADY METANOIA!
Po všech Němcích a Italech, ba i Japonci, s hrdostí dodáváme, že konečně od českého autora – Rudolfa Jičína!
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

28. května 1934 se ve francouzském Le Perreux-sur-Marne narodil Jean Haudry, vynikající lingvista a specialista na indoevropské studie na lyonské univerzitě. Přiklání se k arktickým teoriím o původu Indoevropanů. Aktivně se podílel na řadě nacionalistických iniciativ, včetně Sdružení pro výzkum a studium evropské kultury (GRECE), Front National nebo Pierreho Viala.
28. května 1948 zemřela ve skotském Obanu ve věku pouhých 33 let Unity Valkyrie Mitfordová, anglická šlechtična, známá zejména svým obdivem vůči nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi a nejproslulejší z Mitfordových děvčat, šesti dcer Davida Freeman-Mitforda. Po vypuknutí 2. světové války se pokusila o sebevraždu, následky zranění ji však konečně zabily až několik let po ní.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív