Categorized | Kultura, Recenze

Jak vydělat na Spartě

Naval tu šrajtofli!

Naval tu šrajtofli!

Autor: Michael McGregor

Jedním z nejotravnějších trendů hollywoodské produkce je čím dál větší množství „pokračování“ úspěšných filmů, které jsou natáčeny čistě jen se záměrem vykřesat co nejvíc peněz a přitáhnout co nejvíc diváků do kin. Jedním z posledních a možná nejtrapnějších příkladů je film 300: Vzestup říše, což má být pokračováním identitární klasiky 300: Bitva u Thermopyl. Už pozadí filmu nám mělo napovědět, že v tomto případě půjde jen o další hollywoodskou židovinu – geniální výtvarník a autor původní komiksové předlohy 300 Frank Miller se neúčastnil produkce a film přímo nečerpal z žádného jeho díla a i původní režisér Zack Snyder se přesunul do role producenta (& spoluautora scénáře – pozn. DP) a film přenechal zcela neznámému režisérovi.

Kvalitu tohoto díla můžete teoreticky porovnat s nejslabší výběrovkou vaší oblíbené kapely. Je tam pár skladeb, které si pamatujete a máte rádi, avšak album nedrží pohromadě a navíc tam zařadili i sklady ze sračkovitého období skupiny. Otázkou je, proč byste si měli kupovat tuto neumětelskou slátaninu, když si můžete koupit plnohodnotné album?

Je zbytečné zmiňovat, že film 300: Vzestup říše není zrovna práce génia, bez ohledu na to, že kopíruje bezpočet situací i estetiku původního filmu. Vzestup říše tupě napodobuje vše z úspěšné prvotiny. Hlavní hrdina Themistoklés se snaží získat podporu od váhajících Athén proti Peršanům – dostane jenom hrstku mužů a pár lodí. I přestože čelí mnohonásobné přesile, poráží v jedné bitvě za druhou perské loďstvo a pak… a to je vlastně v kostce veškerý děj filmu. Máme zde slaboduchou vedlejší zápletku, která je o pomstě dvou hlavních zlosynů proti Themistoklovi a dočkáme se i nejunylejší smrti na stříbrném plátně, kdy otec umírající synovi v náručí vyvolá asi tolik emocí, jako uhynutí vaší první akvarijní rybky. Navrch jsme svědky neuvěřitelně trapné násilné sexuální scény, zahrnující padoucha a  hlavního hrdinu, která naprosto postrádá smysl a navíc vás přiměje na několik dní zvažovat celibát.

Jo, a nakonec se zjeví Sparťané se svým mocným námořnictvem – i když jedním z pilířů spartské identity byla jeho naprostá absence a velí mu Leonidova manželka, což je úplný nonsens. Vzhledem k tomu, že před tímto klimaxem vidíme scénu, kde zflikované athénské námořnictvo nasadí proti Peršanům svou tajnou zbraň (nápověda: jde o Themistokla na koni, pádícího námořní bitvou), hádám, že tvůrci filmů počítají s tím, že mozky odložíme v šatně.

Film je poset dalšími logickými i dějovými nedostatky, jejichž odhalení ale ponechám na čtenáři – film totiž nebyl úplně otřesný zážitek, protože si přenesl z původní „300“ úžasnou estetiku a triumfální akci. Rasový podtón byl poněkud utlumen, stále ale pozorujeme bílé Evropany bránící svou domovinu proti snědým orientálním hordám. A díkybohu alespoň za to, že nás tvůrci ušetřili klasického klišé: přátelského Etiopana, který si našel cestu na athénskou trirému, aby se stal vtipným Themistoklovým parťákem a tak můžeme tvůrcům filmu poděkovat, že nás ušetřili alespoň této trapnosti.

I když měl film i dobré momenty, byl studený a odtažitý a nikdy mě nepřiměl starat se o zdar athénské věci – oproti tomu po 300 jsem mě chuť popadnout kopí a štít a postavit se na obranu evropské civilizace. Výběr sklady podbarvující závěrečné titulky pak dokreslil nepochopení Millerovy vize a celkového nedostatku zájmu o téma filmu – při odchodu ze sálu se nám do uší linou rytmy protiválečné skladby Black Sabbath „War Pigs“, zatímco na plátně stále pokračuje bitevní řež. Jsou ti chlapi, kterým jsme dvě hodiny drželi palce stejné „válečné svině“ jako Peršané? Podle mě se výběr závěrečné skladby nikdo podrobněji nepromýšlel – jedině tak si ho dokážu vysvětlit – což jen podtrhuje nedostatek snahy o jednotné vyznění celého díla.

Ale opusťme vzletné označení „dílo“ a nalijme si čistého vína: jde jen o vcelku snesitelný pokus vytáhnout z kapes diváků nějaké peníze.

Recenze Michaela McGregora Cashing on 300 vyšla na stránkách Radix Journal 21. března 2014.

3 Responses to “Jak vydělat na Spartě”

  1. tatar napsal:

    Můžete mít pravdu, ostatně Hollywood se nikdy netajil tím, že v různých pozicích od vedení, přes producenty a režiséry až po herce jsou v něm početně velmi zastoupení Židé. V některých filmech si z toho dokonce utahuje, např. z poslední produkce mě napadá film Argo a postava, kterou hraje Alan Arkin.

    Na druhou stranu si nemyslím, že by tam měla jiná etnika nebo náb. skupiny nějak zavřená dveře.

    Chtěl jsem jen poukázat na to, že pokud v překladu máte vlastní interpretace, potom si nemůžu být jistý hodnověrností toho, co čtu. A to u vašeho portálu, který se navenek tváří seriozně, docela mrzí. Naštěstí jste natolik slušní, že uvádíte odkaz na původní pramen. Za to vám dík.

  2. Redakce napsal:

    Jak by mohlo někoho napadnout, že Hollywood má něco společného s Židy? Pouze pár odporných antisemitských autorů z marginálních a obskurních periodik blouzní o tom, že „Židé vládnou Hollywoodu“.

    Neal Gabler: An Empire of Their Own: How the Jews Invented Hollywood

    American Jews: The true Hollywood story
    http://www.haaretz.com/culture/arts-leisure/.premium-1.576635

    (When Woody Allen plays Jesus, the Jews will have reached the cinematic Promised Land.)

    Welcome To Hollywood
    http://jewishtimes.com/21308/welcome-to-hollywood/

    “Hollywood is paved in Jewish influence,” […] Kolman, the event’s emcee, said the story of Hollywood is a testament to the Jewish people, who made up “100 percent of the founders.” He added that Hollywood was founded as an outlet for Jews who had other skills but couldn’t find work in the U.S. in their trade.
    “The American establishment wouldn’t let us into society, so we created our own,” he said.

    Why it’s still great to be Jewish in Hollywood
    http://www.theguardian.com/film/filmblog/2008/dec/23/jews-hollywood-film

    In fact, he [Stein] found it hard to locate a studio chief or executive to talk to who wasn’t Jewish. The only four non-Jews he found wouldn’t talk for fear of insulting their Jewish counterparts. Clearly this is still a great time to be a Jew in Hollywood..

    Who runs Hollywood? C’mon
    http://articles.latimes.com/2008/dec/19/opinion/oe-stein19

    How deeply Jewish is Hollywood? When the studio chiefs took out a full-page ad in the Los Angeles Times a few weeks ago to demand that the Screen Actors Guild settle its contract, the open letter was signed by: News Corp. President Peter Chernin (Jewish), Paramount Pictures Chairman Brad Grey (Jewish), Walt Disney Co. Chief Executive Robert Iger (Jewish), Sony Pictures Chairman Michael Lynton (surprise, Dutch Jew), Warner Bros. Chairman Barry Meyer (Jewish), CBS Corp. Chief Executive Leslie Moonves (so Jewish his great uncle was the first prime minister of Israel), MGM Chairman Harry Sloan (Jewish) and NBC Universal Chief Executive Jeff Zucker (mega-Jewish). If either of the Weinstein brothers had signed, this group would have not only the power to shut down all film production but to form a minyan with enough Fiji water on hand to fill a mikvah.

  3. tatar napsal:

    Překládáte „a mere cashgrab“ jako „další hollywoodskou židovinu“.

    To je zajímavý myšlenkový posun…

    Jinak mě zaujalo, že i 300, ve kterým je jasně patrný, že „has a clear element of Zionist war propaganda“ viz http://www.counter-currents.com/2011/01/zack-snyders-300/

    se mohl stát „identitární klasikou“…

    I když uznávám, že ten film je chytlavý, sám jsem na něm byl dvakrát…

Trackbacks/Pingbacks


Jean Mabire – Zemřít v Berlíně

Jean Mabire - Zemřít v Berlíně***
Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
***
Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.

Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Ladislav Malý - Vzpomínky jednoho disidenta***
Z memoárů národního konzervativce…
***
Objednávejte ZDE.
.

Víte, že…

Filippo Tommaso Marinetti22. prosince 1876 se v egyptské Alexandrii narodil italský básník a spisovatel Filippo Tommaso Marinetti, zakladatel a čelní představitel modernistického uměleckého směru - futurismu. Velice záhy se přiklonil k Mussoliniho fašistickému hnutí.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív