Autorka: Manon Welles

Julius Evola byl italský esoterik a filozof, jeden z nejvýraznějších myslitelů tradicionalistického proudu Reného Guénona. Jeho myšlenky výrazně ovlivnily moderní Novou pravici, radikální tradicionalismus i hnutí tzv. neoreakce (NRx).

Evola věřil v platnost hinduistické doktríny o čtyřech jugách, podle níž v současnosti žijeme na konci duchovně nejúpadkovějšího z těchto věků, kalijugy či temného věku. Ve zlatém věku – satjajuze – však existovaly tradiční společnosti uspořádané organicky podle transcendentních zásad. Touto optikou spojení s transcendentnem pak Evola posuzuje stav moderní společnosti, politiky, války či světových náboženství.

V následujícím stručném průvodci jsou Evolovy v angličtině dosud vydané knihy rozřazeny do tří hlavních kategorií: všeobecný úvod do Evolova myšlení, jeho postoje k náboženství a nakonec i politice. V závěru pak naleznete odkazy na další Evolovy spisky, články o radikálním tradicionalismu na webu Aristocrats of the Soul a další online zdroje relevantní pro studium Evoly.

Knihy poskytující všeobecný úvod do Evolova myšlení

Vzpoura proti modernímu světu (Rivolta contro il mondo moderno, první vydání 1934, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 1995)

Vzpoura proti modernímu světu je zřejmě nejlepším úvodem do Evolova myšlení, proto bych vám doporučil přečíst si ji z jeho prací jako první. Je z ní patrný silný vliv Guénonvy Krize moderního světa z roku 1927. Evola hned na úvod popisuje, že kromě fyzického existuje i metafyzický řád věcí a že tradičním člověkem je ten, kdo je schopen nahlédnout za vnějškovou fyzickou realitu na širší rozměr bytí.

Evola vysvětluje, jak byly v dřívějších věcích pojmy jako královskost (regalita), stát či náboženský rituál nadány vyšším rozměrem a praktiky jako iniciace i pravidla chodu společnosti jako kastovní systém byly upořádaný v souladu s tímto vyšším transcendentním řádem. Zabývá se rozdíly mezi muži a ženami i dysgenickými tendencemi moderní doby zesílenými silnějšími živočišnými rozmnožovacími pudy mezi nižšími třídami. V tomto díle také Evola přichází s teorií kořenových ras, silně ovlivněnou teosofismem.

Vzpoura proti modernímu světu je klasickou učebnicí Evolova myšlení a měl by ji tak přečíst každý, koho zajímá mechanismus působení sil dekadence v organismu západní civilizace.

Jezdit na tygru (Cavalcare la tigre, první vydání 1961, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 2003)

Podtitul díla Jezdit na tygru, tedy „Existenční směrnice pro období rozkladu“, je zcela na místě. Evola v něm hovoří přímo k odlišenému člověku, ztracenému v moderním světě a představuje strategii pro život v kalijuze. Jde o knihu podstatně přístupnější než Evolovy ostatní počiny, více se v ní totiž vyjadřuje k uchopitelnějším tématům a ne až tolik k abstrakcím. Rozebírá vzestup nihilismu, úpadek Evropy i existencialistické filozofy. Evola se nezdráhá ponořit ani do hlubin dekadence moderní hudby a jazzu, drog, moderního umění i společnosti jako takové, konkrétně do otázek manželství, rodiny a vztahů mezi pohlavími.

Orientální pojem „jízdy na tygru“ se dosti podobá příměru o balancování na ostří nože: Zde však odkazuje na tantrický postoj plného přijetí moderního světa i se vší jeho pokleslostí. Evola ale promlouvá k naprosto antiburžoaznímu člověkovi: sledujeme tak přístup výrazně odlišný od těch, kteří zoufale lpí na mizejících zbytcích starých „zvyků, institucí a způsobů světa včerejška (tedy světa buržoazního).“ V Cestě rumělky se Evola vyjádřil, že Jezdit na tygru psal pro ty, „kdo nemohou nebo nechtějí opustit současný svět, ale jsou připraveni mu čelit a zažít i jeho nejhorečnatější aspekty – a při tom všem si zachovat odlišenou osobnost a vyhnout se jakékoliv kapitulaci“. Proto jistě nepřekvapí, že se právě toto dílo stalo velmi oblíbeným zejména mezi jeho mladšími příznivci.

Cesta rumělky (Il cammino del cinabro, první vydání 1963, anglicky v nakladatelství Arktos 2009)

Zájemci o skutečnou Evolovu autobiografii budou zklamaní. Přízemní všednosti lidského života – popis dětství, známostí a lásek nebo skrytých nadějí a snů – nepovažoval Ital ani za hodné zmínky. Namísto toho je Cesta rumělky Evolovou autobiografií intelektuální, v níž popisuje svůj mladistvý zájem o dadaismus i cestu k vyspělejším filozofickým pozicím. Tak například v úvodní kapitole knihy „Kořeny a rané zkušenosti“ nemluví Evola o rodině a domově, dětství nebo školních letech, ale věnuje se místo toho transcendenci, indické kastě kšátrijů či Nietzscheho odporu vůči křesťanství a buržoaznímu světu.

Vysvětluje zde též své rané Eseje o magickém idealismu i zájem o východní náboženství, pohanství, hermetismus a svět Tradice. Vrací se ke svému působení v publikaci La Torre, svým pokusům „vstoupit do politické a kulturní arény“ i otázce rasy. Rozebírá řadu filozofů a myslitelů, kteří ho ovlivnili i své intelektuální rozpoložení v době vzniku mnoha jeho slavných knih.

Cesta rumělky je určena především těm, kdo už dříve některá Evolova díla četli a teď se snaží hlouběji porozumět myšlenkám a silám, jež italského esoterika doprovázely na cestě životem.

Metafyzika sexu (Metafisica del sesso, první vydání 1958)

Evola se v knize Metafyzika sexu nezabývá láskou a sexem na úrovni instinktu, emocí nebo smyslové rozkoše, ale pouští se v ní do zkoumání transcendentních aspektů lásky. Nevychází přitom z premisy, že se lidé vyvinuli z opic – pracuje s opačným, involučním pojetím, podle něhož lidé zdegenerovali z vyššího stupně, kde měly sex a láska význam velice odlišný od toho moderního. Jeho náhled se významně odlišuje od těch radikálních tradicionalistů, kteří považují rodinu a plození potomstva za nejdůležitější součást života – Evola naopak píše: „Člověka čeká opravdový pád, pokud se nechá nepřirozeně podmanit démonem života – a k rozmnožování dochází právě na této úrovni.“

Evola se zamýšlí nad odlišnými úrovněmi bytí, kde se objevuje sexuální žádost, homosexualitou, komplexem láska-bolest-smrt, erotickou a mystickou extází, metafyzikou cudnosti či sexem a cestou levé ruky. V jedné kapitole sledujeme motivy lásky a sexu ve východní a západní mytologii, v další se blíže podíváme na posvátné obřady – vlastně každou formu sexu povznesenou nad profánní úroveň, jako je manželský svazek, asketismus, pojetí sexu v křesťanství, posvátná prostituce a středověká dvorná láska. Poslední kapitola nese název „Sex ve sféře iniciace a magie“ a věnuje se józe kundalini, eleusinským mystériím, kabale, tantře, sexuálním praktikám taoismu či arabského světa a sexuální magii.

Metafyzika sexu je jednou z mých nejoblíbenějších Evolových knížek. Interakce pohlaví, láska, manželství a rodina hrají v moderní společnosti ústřední roli a Evola nabízí poměrně vzácný esoterický pohled na tato témata.

Knihy Julia Evoly o náboženství

Úvod do magie (Introduzione alla Magia /a cura di Julius Evola/, první vydání 1927, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 2001)

Koncem 20. let se Evola podílel na vzniku skupiny UR, jejímž cílem bylo osvětlit esoterické doktríny, zaznamenávat vlastní mystické zkušenosti svých členů a překládat a vydávat vzácné esoterické materiály. Evola také věřil, že skupina pomůže svést dohromady jedince, na něž skutečně působí vyšší vlivy, takže „snad bude možné skrytě působit, a tak do jisté míry v posledku ovlivňovat i vládnoucí síly ve světě“ – tedy vést okultní boj.

Evola v tomto svazku užívá pseudonymy Ea, Iagla a Agarda. Dost možná je i autorem esejí podepsaných „Arvo“. Tato sbírka přináší jeho nedocenitelné postřehy ohledně povahy iniciačního poznání, Já a nesmrtelnosti, nesmrtelného těla, kontrainiciace, magických schopností, manter nebo negativních účinků, jež Evola zažil v počátcích své magické praxe. Esej „O magickém vnímání života“ je obzvlášť vynikající – mluví v ní o hrdinském životě a skutečné svobodě, volnosti od touhy po výsledku, vykročení mimo dobro a zlo a neosobnosti. Vydání obsahuje také překlad jediného plně dochovaného rituálu ze starověkých mystérií, řecký „mithraistický rituál velkého pařížského magického papyru“, a také úryvky z Iamblichu a budhistických a tibetských textů.

V žádném případě se nejedná o typickou moderní magickou knihu, řada esejí i myšlenek je totiž v zásadě nesrozumitelná. Zkušeným hledačům i upřímným studentům však přesto může leccos nabídnout. Úvod do magie má tři svazky, jen první z nich však naleznete v této edici. Nezbývá než doufat, že rostoucí zájem o Evolu a magii časem vyústí i do vydání dalších svazků.

Hermetická tradice: Symboly a učení „královského umění“ (La Tradizione Ermetica nei suoi simboli, nella sua dottrina e nella sua „Arte regia“, první vydání 1931, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 1995)

Evolovo brilantní dílo o alchymii, pro zájemce o materii naprosto nepostradatelné. První část knihy předkládá čtenáři shrnutí královského umění a představuje jeho symbolismus. V té druhé Ital vysvětluje významy některých praktických alchymistických postupů.

Rozebírá význam rtuti, soli, síry, vody, kříže, růže, čtyř elementů, zlata, popela a sedmi planet. V druhé části pak osvětluje separaci, černé dílo, bílé dílo, rudé dílo, draka, suchou a mokrou cestu a tělo světla. Evola vyjadřuje své postoje jasně a kniha jde hlouběji než srovnatelná díla o alchymii. Jeho výklady jsou také esoteričtější než u řady moderních autorů. Hermetická tradice je skvělým pramenem, tím spíš v situaci, kdy se celá řada knih na toto téma snaží alchymii psychologizovat nebo její význam nějakým jiným způsobem rozředit.

Tajemství grálu a ghibellinská říšská tradice (Il mistero del Graal e la tradizione ghibellina dell’Impero, první vydání 1937, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 1996)

Tajemství grálu bylo původně vydáno jako dodatek Vzpoury proti modernímu světu, později ho však Evola přepracoval a rozšířil do samostatné knihy. Grál je pro něj nesmírně důležitý a má blízkou souvislost s velkou částí západní esoterické tradice i západní civilizace jako takové.

Evola se zde pouští do rozboru irské mytologie, mýtu o Hyperboreji a dopadu existence polárního centra i různých příběhů artušovského cyklu a jeho symbolismu. Velice přesvědčivě ukazuje, že legenda o grálu není pouhým příběhem, ale popisem iniciační cesty. „Zaslíbená země grálu“ pak má označovat primordiální středisko Tradice a cesta hrdiny nebo rytíře je cestou iniciovaného, na níž si podmaňuje nižší části svého já a navazuje spojení s transcendentnem.

Evola se podrobně zabývá také staronovým spojení s tradicí, k němuž došlo ve středověkém ghibelinství, i templáři, katary, hermetismem a rosenkruciánstvím v jejich vztahu ke grálu. Často v textu označuje za nejvyšší kastu válečníky a krále. Knihu lze jen doporučit všem zájemcům o krále Artuše a rytíře Kulatého stolu, keltsko-severskou mytologii nebo středověké iniciační organizace.

Nauka o probuzení: Pojednání o buddhistické askezi (La dottrina del Risveglio, první vydání 1943, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 1996)

V nauce o probuzení se Evola zamýšlí nad intelektuální a asketickou cestou ke stavu nezúčastněnosti theravádového buddhismu, zvaného také Pāli. Ten vychází z původního Buddhova učení. Zdůrazňuje tradiční chápání ušlechtilé osmidílné stezky.

V úvodní části knihy se Evola vyjadřuje ke kastovnímu systému, jeho původním cílům i jeho postupné degradaci patrné už v čase Buddhova života. V tradičním světě stál asketa „nad kastami“, mohl tedy pocházet z kterékoliv z nich a takto se osvobodit z jejích povinností. Evola v Nauce předkládá četné příklady toho, co znamená být skutečně ušlechtilým člověkem, jak vznešený duch reaguje na své uvěznění v sámsariscké existenci a jaký je správný postoj ke světu. Ve druhé polovině se blíže dívá na praktická cvičení asketů a přináší popis stádií buddhistické meditace.

S ohledem na současný trend uvnitř sekulárního buddhismu, který se zaštituje původními Buddhovými slovy, jenže ale jeho učení zoufale mrzačí, může být pro zájemce o autentický a původní buddhismus Nauka o probuzení aktuálnější než kdy předtím.

(Doporučuji také svou recenzi Nauky o  probuzení a články o technikách meditace odvozených z této knihy a rozdílech mezi sekulárním a tradičním buddhismem.)

Síla jógy (Lo yoga della potenza, první vydání 1949, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 1993)

V Síle jógy se Evola pouští do tématu hinduistického tantrismu a šaktismus s důrazem na školu Vāmācāra (cesta levé ruky). Jedná se o výborný úvod do hinduistické filozofie – včetně tattev, tří gún, prány a hathajógy. Evola se zastavuje u významu vizualizace a imaginace a popisuje řadu konkrétních meditačních technik. Přibližuje také odlišnosti morálky pravé ruky jako protikladu k morálnímu systému většiny tantrické filozofie a užití slov moci a sexuální magie.

Evolovo vnímání tantry je naneštěstí velice západní, a tak je kniha plná dezinterpretací o tantře. Dost se tak podobá Hadí síle (The Serpent Power: The Secrets of Tantric and Shaktic Yoga) Arthura Avalona z roku 1919, z níž Evola hojně čerpal. Když vezmeme v potaz úroveň erudice jeho ostatních knih, je velmi pravděpodobné, že Evola neměl k dispozici náležitě kvalitní zdroje, čemuž lze tedy připsat na vrub i nedostatky knihy. Podstatně lepším zdrojem poznatků o autentické tantře pak může být třeba kniha Christophera Wallise Tantra Illuminated: The Philosophy, History, and Practice of a Timeless Tradition.

(Přečtěte si prosím také můj článek o rozdílech mezi neotantrou a tantrou.)

O rozjímání na vrcholcích (Meditazioni delle vette, první vydání posmrtně 1974, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 1998)

Ve sbírce esejí vydané pod titulem O rozjímání na vrcholcích se Evola zamýšlí nad spojením hor s božstvy napříč různými kulturami. Vymezuje skutečnou duchovnost v protikladu k tomu, co se dnes za „spirituální“ běžně označuje. Na rozdíl od moderní civilizace, kde „všechno směřuje k zadušení hrdinského rozměru života“, vyžaduje hora „čistotu a jednoduchost – asketismus“.

Nadšený horolezec Evola v mládí zdolával vrcholky v různých částech Alp. V druhé části knihy některé své zkušenosti z hor přibližuje a osvětluje možná duchovní cvičení pro duchovní cvičení v horách včetně praktických doporučení. Jako příloha je uvedena esej o malíři Nicholasi Roerichovi.

V jedné své eseji přibližuje Evola své důvody pro nízké mínění o alpském lyžování, jakkoli uznává i jeho pozitivní přínos: pěstuje zdraví, odvahu a pomáhá dostat mladé lidi z dusivého ovzduší velkoměst. Hlavní rozdíl mezi oběma činnostmi viděl v protikladu výstupu a sjezdu. Pro horolezce je úspěchem dosažení vrcholku, naopak lyžování vyžaduje velice moderní druh smělosti – pro počin zcela opačný.

O rozjímání na vrcholcích lze silně doporučit rozhodně lidem, které zajímají mýty spojené s horami, techniky dýchání a Evolovy názory na hrdinství i přírodu.

Evolova díla o politice

Pohanský imperialismus (Imperialismo pagano, první vydání 1928, anglicky v nakladatelství Thompkins & Cariou, 2007)

Pohanský imperialismus začíná kritikou současné Evropy a Západu a rozborem primordiální severní solární tradice mnoha kultur. Podle Evolova soudu tytéž síly, jež zapříčinily pád Říma, dnes ničí i Evropu – bořením všech hierarchií, oslavou slabosti a šířením nenávisti k síle a vznešenosti – za což nese velký kus odpovědnosti křesťanství. Jeho reakce na tuto degeneraci zní: „Usilovat o rozhodný, bezpodmínečný a kompletní návrat k severské pohanské tradici“.

Evola zde volá po skoncování se systémem zastupitelské demokracie, všemi socialistickými a kolektivistickými prvky a obrodě skutečné monarchie. Vyjmenovává nedostatky liberalismu a demokracie a vykresluje i iracionalitu doktríny rovnosti. Podrobně rozebírá klíčový podíl socialismu a protihierarchických pozic na evropském úpadku i jejich dopadu: rozklad kast, iluze mechanické moci, víra v přednost vědy před moudrostí a dnes tolik rozšířená neutuchající posedlost činností a „aktivismem“. V kapitole o Nietzschem pak píše o nadčlověkovi a vůli k moci jako nikoliv biologických, ale transcendentních konceptech. Pohanský imperialismus je bohužel momentálně podle všeho nedostupný na Amazonu i u Arktosu, a tak nezbývá než doufat, že už se pracuje na novém vydání.

Lidé a trosky* (Gli uomini e le rovine, první vydání 1953, anglicky v nakladatelství Inner Traditions 2002)

Prvních sto stran Lidí a trosek zabírá v této edici rozsáhlá esej „Politické aktivity Julia Evoly“ z pera rakouského esoterika H. T. Hansena, kde autor skvěle zasazuje Evolovo působení do historického kontextu. V knize samotné se pak Evola věnuje soudobé subverzi, především z dílny levice. Dotýká se myšlenek kontrarevoluce, feminizace státu či individualismu. Vyzývá k upuštění užívání levicí si přisvojeného sousloví „totalitární stát“, místo něhož navrhuje užívat tradičnější označení „organický stát“.

Obsah knihy a postřehy o politice a společnosti zůstávají z velké části relevantní i v současných podmínkách. Tak například Evola v jedné z kapitol mluví o „démonické povaze ekonomiky“, jež stvořila svou vlastní falešnou hierarchii, již si už dnes skoro nikdo nedovolí zpochybnit. Evola přemýšlí také o sjednocené Evropě či přelidnění světa. Ke knize je přiložena také Evolova pro se obhajoba v procesu, v němž byl v roce 1951 obžalován z „ideologického zločinu“ pokusu o restauraci fašismu (byl zproštěn v plném rozsahu).

Nazývat Lidi a trosky čistě politickým dílem by však bylo omylem, jelikož pokrývá mnoho aspektů společnosti i kultury. Knihu bych doporučil lidem obeznámeným se základními obrysy Evolova myšlení, kteří chtějí své porozumění myšlenek italského filozofa prohloubit.

Fašismus: pokus o kritický rozbor z pravicového hlediska (Il Fascismo. Saggio di una analisi critica dal punto di vista destra, první vydání 1964, anglicky Arktos  2013)

V tomto kratším díle se Evola pouští současně do obhajoby i obžaloby fašismu. Sám nikdy do Fašistické strany nevstoupil, dlouhá léta však redigoval názorovou rubriku Il Regime Fascista, kde především prosazoval tradicionalistické myšlenky. „Měli bychom se nazývat fašisty (pokud se tak rozhodneme) ve vztahu k tomu, co bylo na fašismu pozitivního, ne však tomu negativnímu“, říká Evola.

Evola na stránkách své knihy rozebírá fašistické teoretické spisy, Mussoliniho projevy i program, aby následně hnutí kritizoval ze svých vlastních – transcendentnějších – pozic. Značná část jeho myšlenek z tohoto dílka je relevantní i dnes – mluví se v něm např. o odborech nebo hnutí za „sociální spravedlnost“. V poslední kapitole Evola vypočítává vlastnosti skutečného státu, „organického a jednotného, ne však ‚totalitárního‘“. Ten bude podle něj založen na loajalitě, svobodně zvolené podřízenosti a cti, nikoliv společenské smlouvě.

Fašismus: pokus o kritický rozbor z pravicového hlediska má užší záběr než většina ostatních Evolových knih. Zajímat tak bude zejména studenty Evolova vztahu k fašismu a ty znepokojené úpadkem Západu a nedostatky liberální demokracie.

Poznámky ke Třetí říši (sestaveno po autorově smrti, první vydání 1974, anglicky v nakladatelství Arktos Media 2013)

Evola nebyl zrovna příznivcem národního socialismu! Toto útlé dílko možná šokuje spoustu neonacistů, kteří se snaží překroutit Evolovy postoje tak, aby se překrývaly s těmi Hitlerovými. Evola skutečně byl v jistém ohledu fašista (s jistými výhradami, viz výše), ale tato kniha jasně formuluje jeho četné výtky vůči nacistickému Německu, mezi něž patří nacistická exaltace jediného vůdce; údajné přílišné křesťanství režimu, jeho paranoidní posedlost antisemitismem a především biologické pojetí rasy, podle Evoly jen o málo víc než obyčejný materialistický biologický redukcionismus, vhodný snad u zvířat, ale nikoliv u lidí, jejichž existence má i transcendentní rozměr. Podobně jako myslitelé označovaní za konzervativní revolucionáře (např. Ernst Jünger nebo Oswald Spengler) se i Evola domníval, že termín „rasa“ označuje pouze elitní složku dané skupiny, nikoliv její biologickou úplnost.

Evola byl i předmětem šetření SS s cílem zjistit, jak – pokud vůbec nějak – by mohl být užitečný národnímu socialismu. Ve výsledné zprávě se mj. objevilo toto: „Jeho politické plány římsko-germánského impéria jsou utopické povahy, navíc s potenciálem působit ideologické zmatky. Jelikož fašistický režim Evolu spíše jen snáší a podporuje ho minimálně, nejeví se pro naši stranu takticky nezbytným věnovat této tendenci větší pozornost.“ Poznámky ke Třetí říši jsou nepostradatelnou publikací pro ty, kdo se chtějí dozvědět více o Evolově vztahu k národnímu socialismu, nacistické ideologii jako takové nebo konzervativně revolučních myšlenkách.

Metafyzika války: Bitva, vítězství a smrt v tradičním světě (první vydání 2007, anglicky v nakladatelství Arktos Media 2011)

Soubor esejí, které Evola napsal především v letech 1935-1943 (a poslední v roce 1950), byl vydán pod titulem Metafyzika války. Předestírá v nich své myšlenky ke křižáckým výpravám, velké a malé svaté válce v islámské doktríně, římskému chápání vítězství a Bhagavadgítě, „starověké posvátné sbírce hinduistické moudrosti určené kastě válečníků“. V „Duši a rase války“ se pak Evola podrobněji dívá na čtyřvrstvou společenskou hierarchii v indoárijských a seversko-římských kulturách a nabízí návod, jak tato dělení využít ke zhodnocení civilizací, jejich hodnot i jejich typů hrdinství a války.

V další z esejí pak Evola analyzuje válku jako prostředek k probuzení vnitřního hrdiny: „Moment dosažení hrdinského života, i kdyby to mělo být v poslední chvíli pozemského života, má nekonečně větší cenu než dlouhý život vyplněný jednotvárnou spotřebou, obklopený banalitou městského života.“ Protože válka dokáže lidi probudit k „tomu, co je vyšší než život“ a relativitě lidského života, má svou duchovní hodnotu. Esej „Význam válečnického prvku pro novou Evropu“ je pro naši dobu obzvlášť podnětný. Přestože se zde věnuje v prvé řadě problematice bitvy, spojuje ji s četnými motivy společenské organizace a náboženství, díky čemuž je Metafyzika války příhodným úvodem do Evolova myšlení, zejména pro lidi ztotožňující se s kastou kšátrijů.

Tradicionalismus kontra fašismus ( Arktos Media, 2015)

Hlavním lákadlem tohoto sborníku je Evolova esej „Orientace“, kde podává stručné a jasné shrnutí svých ústředních myšlenek. Vychází z poznatku, že nemá smysl „udržovat si plané naděje a optimistické iluze: v současnosti se nacházíme na konci cyklu“. A pokračuje tím, že jelikož se zdar státu neodvíjí od jeho organizace, ale kvality těch, z nichž se skládá, je na místě vybízet vhodné muže k tomu stát se modelem nového ducha, a tak jej v čase stávajícího rozkladu udržet při životě.

Uniknout byste si neměli nechat ani rozhovor Evoly s Corneliem Codreanem, Kapitánem Železné gardy z roku 1938. Codreanu zde mluví o svém cíli pomoci vytvořit spirituálně nového člověka i o praktických krocích jako půsty, modlitby a slib cudnosti pro své elitní oddíly.

V úvodní části najdete také eseje o italském fašismu i pravici v ostatních zemích, ve druhé pak o národním socialismu, včetně témat jako kniha Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu, fakta i nepravdy o Třetí říši nebo domnělé nacistické styky s tajnými společnostmi. Dílko nelze než doporučit všem zájemcům o pravicovou politickou teorii a dějiny.

Evolovy pamflety a eseje

Evolovo, do angličtiny přeložené, dílo je však ještě rozsáhlejší. Následují brožurky vlastním a není vyloučeno, že na internetu lze najít i další podobné:

• Taoismus (Il Taoismo, první vydaní 1972)
• Cesta k osvícení v mihtraistických mystériích (La via della realizzazione di sé secondo i misteri di Mitra, první vydaní 1977)
• Zen: Náboženství samurajů (Lo Zen, první vydaní 1977)
• René Guénon: Učitel pro moderní věk (Un maestro dei tempi moderni: René Guénon, první vydaní 1984)

Úplnou Evolovu bibliografii naleznete na webu juliusevola.net, řada jeho prací se objevila i na stránkách Counter-Currents, Gornahoor, JuliusEvola.net nebo JuliusEvola.com

• Používá se také podoba „Lidé meze troskami“, mj. i ve starších článcích publikovaných na našem webu. Tento překlad však vychází z německého překladu, nikoliv italského originálu.

Článek Manon Welles vyšel na Julius Evola Books: A Guide to Radical Traditionalism vyšel na webu Aristocrats of the Soul 11. března 2016.