Maďarský Kulturkampf: Sbohem „genderovým studiím“ je teprve začátek

Ferenc Almássy

Ferenc Almássy

Autor: Ferenc Almássy

Maďarsku nově platí zákaz vyučovat tzv. genderová studia. Došlo k tomu v rámci velice důležitého kulturního a ideologického střetu, který v posledních měsících dramaticky překresluje politické, kulturní i intelektuální podmínky v zemi.

Rozhodnutí bylo oznámeno v půli srpna. Studenti, kteří už na některé z vysokých škol „genderová studia“ studují, je budou moci dokončit, nové kurzy ale už začínat nebudou. Toto opatření nové vlády Viktora Orbána rozlítilo opozici, která se však nachází v horším stavu než kdy předtím. „A co to bude příště, zakážete potraty?“ ptal se znepokojeně liberálně levicový časopis HVG. „Zakážou i matematiku?“ přizvukoval v chabém pokusu o ironii další levo-liberální plátek Azonnali.

Po drtivém dubnovém volebním vítězství premiér Orbán lehce obměnil svůj tým. Největší poprask jednoznačné vyvolalo jmenování uznávaného profesora a chirurga dr. Miklóse Káslera šéfem „‚superministerstva‘ lidských zdrojů“, jež nově převzalo agendu někdejších ministerstev zdravotnictví, školství a práce a sociálních věcí. Kásler je pro tento post ideálním kandidátem. Tento mnohými profesními vyznamenáními oceněný onkolog už předtím stál v čele Maďarského národního onkologického ústavu a vyučoval na univerzitě. Zároveň se označuje za důsledného křesťana a iliberálně smýšlejícího člověka. Liberalismus se podle něj vyčerpal a striktnější dodržování Desatera by vedlo ke zdravějšímu národu. Liberální síly v zemi něco podobného samozřejmě značně znepokojuje a pobuřuje.

Ovoce začíná přinášet také vytrvalá práce novináře z řad sedmihradské maďarské menšiny Árpáda Szakácse. Ten v sérii článků nazvané „Kinek a kulturális diktatúrája?“ („Čí kulturní diktatura?“), zveřejňované – právě vyšel 13. díl – v nacionalistickém a Orbánovi nakloněném listu Magyar Idők napadá hegemonické postavení liberální levice v kultuře. Jmenuje konkrétní jednotlivce a odhaluje jejich machinace. Každé pokračování jeho série je tak malým zemětřesením na maďarské kulturní scéně. Jeho metodicky vedené pranýřování už vedlo k odvolání vedoucího institutu, který až příliš ochotně bagatelizoval bolševické zločiny a vyváděl peníze levo-liberálním subjektům.

Opravdový kulturní boj proti nadvládě liberální levice v kulturních, mediálních a intelektuálních kruzích mohl naplno vypuknout i díky Orbánovu posvěcení v jeho červencovém projevu v Tusványosu.

Cíl je jasný – skoncovat se schizofrenií (nebo je to obyčejná zbabělost?) typickou pro současnou pravici, jíž až příliš záleží na mínění nebo dokonce morálním svolení svého protivníka. Dlouhodobý úspěch Orbánových hospodářských kroků, jeho mistrovsky zvládnutá předvolební kampaň a jeho rostoucí celoevropský vliv vložily iliberálnímu táboru v zemi do rukou historickou příležitost k uskutečnění deliberalizujícího tažení.

O rozkladu opozice, z níž se stala intelektuální poušť, na níž se do omrzení opakují prázdné mantry, jednotlivé frakce si hází klacky pod nohy a ohlížejí se po pomoci ze zahraničí, nemluvě.

Po nezdaru snah vykořenit bývalé komunisty, kteří se přelakovali na demokraty a mezi lety 1989 a 2002 se opevnili v řadách establishmentu, nehodlá Orbánova strana Fidesz tento omyl opakovat. Tentokrát chtějí protinárodní síly důsledně vykořenit z vlivných institucí.

Jako jedni z prvních platí cenu „genderová studia“. Tento měsíc vešlo ve známost, že dvě univerzity – včetně Sorosovy Středoevropské univerzity – které vyučovaly tuto společenskou pseudovědu, ve skutečnosti jen další nástroj k pumpování liberální ideologie do země, dostaly pokyn s výukou skončit. Opozice v duchu Ezopovy bajky „Pasáček a vlk“ kvílí o nastupující „diktatuře“, nikdo už je ale neposlouchá, protože jejich hlasité stížnosti na každý Orbánův krok se lidem dávno přejedly. Většina rádoby revolucionářů navíc v té době byla na dovolených. Léto však pomalu končí, a tak brzy zjistíme, jak silné reakce tento zákaz vyvolá.

Podle předsedy Národního shromáždění Maďarské republiky László Kövéra, jsou „genderová studia“ importem „protispolečenských“ a „extrémistických“ idejí do Maďarska. A Kövér neváhal zajít ještě dál. Genderismus podle něj sice někdo vydává za vědu, ve skutečnosti však jde o ryzí ideologii a „pokusy s lidským myšlením“ o nic lepší než nacistická eugenika.

Zůstávají ale i nezodpovězené otázky. Jak se genderová studia do Maďarska vůbec dostaly? Kdo je v Maďarsku zavedl? Zkrátka, sbohem „genderová studia“. Maďarsko o vás nestojí.

A to je teprve začátek.

Článek Kulturkampf in Hungary, goodbye “gender studies” – and it’s only the beginning vyšel na zpravodajském webu Visegrád Post 25. srpna 2018.

5 Responses to “Maďarský Kulturkampf: Sbohem „genderovým studiím“ je teprve začátek”

  1. Martin Rubáš napsal:

    I my bychom potřebovali někoho jako je Viktor Orbán. Bohužel lídri naší pravice, jako je Fiala a Kalousek se mu ani trochu nepodobají.

    https://www.epshark.cz/clanek/669/potrebujeme-orbanizaci-pravice

  2. TK napsal:

    Vřelé díky za sérii hodnotných komentářů.

  3. VZ napsal:

    Ano, zkuste zapátrat a uvidíte sám

  4. TK napsal:

    Dvě úplně odlišné věci, které spolu nijak nemůžou souviset, je to tak, Víte?

  5. VZ napsal:

    Tak je ten Miklós Kásler chirurg, nebo onkolog?

    Pak má někdo takovéhle články brát vážně …

Trackbacks/Pingbacks


Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív