V nadcházejících prezidentských volbách ve Francii by podle nejnovějších průzkumů vyhrála Marine Le Penová. Francouzská takzvaná „středová pravice“ je oslabená díky obvinění bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho z korupce, úplatkářství a porušení služebního tajemství – současný socialistický prezident Francois Hollande je na místě třetím.
Vzestup Le Penové byl zvětšiny posilován obavami z masového přistěhovalectví – které by ve skutečnosti mělo být nazýváno islámskou kolonizací – do Francie.
Povšimněte si absolutně panického tónu ve Financial Times. Úplně můžete slyšet zlověstnou hudbu v pozadí:
Vzrůstající hrozba francouzským mainstreamovým (= etablovaným) politikům, představovaná předsedkyní krajně pravicové Front National Marine Le Penovou, byla podtržena průzkumem veřejného mínění, ve kterém se poprvé během předvolební kampaně na francouzského prezidenta umístila na prvním místě.
Průzkum institutu Ifop zdůraznil vzrůstající obavy na obou stranách politického spektra, mainstreamové pravici i levici.
Většina analytiků se shoduje, že Le Penová nakonec prohraje díky soustředěnému úsilí ze strany jakéhokoli protikandidáta, kterého jednotně podpoří mainstreamoví voliči s cílem porazit ji…
Pokud je nejpopulárnější kandidát jakýmsi způsobem méně „mainstreamový“ než ostatní, méně oblíbení kandidáti, co potom označení „mainstream“ vůbec znamená? Mark Steyn si často všímá kuriozního používání slova „mainstream“. Ve svém článku zabývajícím se britskou politikou klade otázku:
Co dělá z UKIP s jejich 23% hlasů „bláznivý okraj“ a z Konzervativní strany s 25% „mainstream“?
Člověk se může domnívat, že i když Le Penová vyhraje s přesvědčivou většinou, tak masmédia budou plná zoufalých varování o „strachu“ vyvolaném „hrozbou“ prezidentky, kterou sice podporuje většina lidí, ale která je zároveň „mimo hlavní proud“ (= mainstream).
*** DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.
Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden
*** Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.
Ernst Jünger – Dělník
*** Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
*** Předobjednávky na Kosmasu ZDE
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
***
Nejnovější komentáře