V nadcházejících prezidentských volbách ve Francii by podle nejnovějších průzkumů vyhrála Marine Le Penová. Francouzská takzvaná „středová pravice“ je oslabená díky obvinění bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho z korupce, úplatkářství a porušení služebního tajemství – současný socialistický prezident Francois Hollande je na místě třetím.
Vzestup Le Penové byl zvětšiny posilován obavami z masového přistěhovalectví – které by ve skutečnosti mělo být nazýváno islámskou kolonizací – do Francie.
Povšimněte si absolutně panického tónu ve Financial Times. Úplně můžete slyšet zlověstnou hudbu v pozadí:
Vzrůstající hrozba francouzským mainstreamovým (= etablovaným) politikům, představovaná předsedkyní krajně pravicové Front National Marine Le Penovou, byla podtržena průzkumem veřejného mínění, ve kterém se poprvé během předvolební kampaně na francouzského prezidenta umístila na prvním místě.
Průzkum institutu Ifop zdůraznil vzrůstající obavy na obou stranách politického spektra, mainstreamové pravici i levici.
Většina analytiků se shoduje, že Le Penová nakonec prohraje díky soustředěnému úsilí ze strany jakéhokoli protikandidáta, kterého jednotně podpoří mainstreamoví voliči s cílem porazit ji…
Pokud je nejpopulárnější kandidát jakýmsi způsobem méně „mainstreamový“ než ostatní, méně oblíbení kandidáti, co potom označení „mainstream“ vůbec znamená? Mark Steyn si často všímá kuriozního používání slova „mainstream“. Ve svém článku zabývajícím se britskou politikou klade otázku:
Co dělá z UKIP s jejich 23% hlasů „bláznivý okraj“ a z Konzervativní strany s 25% „mainstream“?
Člověk se může domnívat, že i když Le Penová vyhraje s přesvědčivou většinou, tak masmédia budou plná zoufalých varování o „strachu“ vyvolaném „hrozbou“ prezidentky, kterou sice podporuje většina lidí, ale která je zároveň „mimo hlavní proud“ (= mainstream).
*** Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
*** Objednávejte ZDE
22. ledna 1891 se v sardinském městečku Ales narodil italský marxistický filozof a komunistický filozof Antonio Francesco Gramsci. Ve svém díle se zabýval politickou teorií, sociologií nebo lingvistikou. Jeho nejvlivnějším příspěvkem byla teorie tzv. kulturní hegemonie, v níž přenesl důraz z ekonomického determinismu klasického marxismu na úlohu kulturních institucí při zachovávání moci vládnoucí třídy a která výrazně ovlivnila moderní levici.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
Nejnovější komentáře