Categorized | Kultura

My a film: Resumé

Resumé první části do r. 1945

Alessandro Blasetti (Stará garda, Železná koruna), Augusto Genina (Alcazar), Carmine Gallone (Pád Kartága).

Fritz Lang (Nibelungové), Arnold Fanck (Bílé peklo).

Hans Steinhoff (Hitlerjunge Quex, Ohm Krüger), Veit Harlan (Žid Süss), Gustav Ucicky (Uprchlíci), Arnold Fanck (dokumenty Josef Thorak, Werkstatt und Werk a Arno Breker), Wolfgang Liebeneiner (Žaluji), Fritz Hippler (dokument Věčný Žid), Leni Riefenstahlová (dokumenty Vítězství víry, Triumf vůle, Olympia), Walter Ruttmann (dokumenty Blut und Boden a Altgermanische Bauernkultur).

Jean Delannoy (Věčný návrat), Pierre Ramelot (Les Corrupteurs), Paul Riché (hr. dokument Tajemné síly), José Louis Sáenz de Heredia (Raza), František Čáp (Jan Cimbura), J. A. Holman (Velká přehrada), Jan Rejlek (Krása a síla), Miloš Cettl (Kolesa dějin).


„Nečučet“!

Aby nedošlo k nedorozumění! Bez výjimky i ke všem výše jmenovaným filmům je třeba přistupovat mnohem více jako k prameni poučení než jako k zábavě, která – pravda – byla a je prvotním smyslem „kina“. Jenže způsob filmového vyprávění se od roku 1945 mnohokrát změnil a zvláště pro nejmladší generaci, a to nejen pro tzv. většinové diváky, vyrostlé na digitálním obraze, klipovém střihu, komiksové estetice apod., může být starý filmový jazyk téměř neúnosný. Vystoupit z doby, kterou žijeme je zajisté nesnadné a zdaleka ne každý je schopen dosáhnout náležitého vcítění, uměleckého i jiného, zvláště bez předchozího výcviku. Pak nezbývá než se vzdát nebo:

Klasifikovat, strukturovat, hledat si „své“ pasáže…

Hrané i dokumentární filmy, ať už se odehrávají v jakémkoli čase, vypovídají též o době, v níž vznikly. Aby je dnešní divák dokázal lépe ocenit, měl by se jednak snažit vnímat je v širším kontextu, jednak neposuzovat je jako celek, ale zaměřit se na různé roviny, např. jasně odlišovat hodnoty esteticko-umělecké a historické, jednotlivé dějové linie, zaměřit se na detail nejen ve scénách (prostředích), ale i v jednotlivých záběrech atd. Platí, že nejhůře dnes zpravidla na „starých filmech“ snášíme jak to, bez čeho si je jejich tvůrci většinou vůbec nedovedli představit – tedy dobovou konvenci (třeba v zobrazování milostných vztahů), tak různé „neotřelé postupy“, které se mezitím buď změnily v klišé, nebo se ukázaly být slepými uličkami. Avšak i mezi zaniklou konvencí a zaprášeným balastem se může skrývat aktivizační potenciál!

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

31. března 1909 se v Perpignanu narodil francouzský spisovatel, básník, novinář a literární kritik Robert Brasillach. Po dobytí Francie Němci se ze svých původních ideologických pozic blízkých Maurrasově Action française přesunul  blíže hitlerovskému národnímu socialismu. Za svou „intelektuální kolaboraci“ byl také už v zimě 1945 odsouzen k smrti a přes přímluvu některých francouzských intelektuálů popraven.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív