Ošklivý černoch a běloch s tváří andílka: skutečný misogynní vrah Hassan Sentamu a falešný misogynní vrah „Jamie Miller“

Autor:  Tobias Langdon

Jaký to dar z nebes pro levičáky! Už několik týdnů snáší superlativy na britské televizní drama Adolescent. V jejich očích minisérie odvážně nasvěcuje misogynní vraždy a ohromné nebezpečí, kterým pro ženy a dívky je toxická maskulinita. A realita – jako na zvolání – přispěchala za zvuků jejich velebení s dokonalým a velmi skutečným příkladem misogynní vraždy a toxické maskulinity. Titulky obsadil ohavný případ přesně na tyto motivy, paralely jsou znepokojivé: v seriálu misogynní školák ubodá děvče – jen za to, že ho na internetu šikanovala jako „incela“. Ve skutečnosti pak misogynní student „dvojího původu/míšenec/“ zavraždil nevinnou ženu 1] „během zběsilého útoku nožem“, jak to vyjádřila neochvějně feministická BBC. Podobně neochvějný deník The Guardian dodal, že mladík vykazoval „fascinaci noži i ‚zahořklost‘ vůči ženám“. „Co hůř“, pokračoval autor, „vražda ho dost možná sexuálně vzrušovala. [Ve vazbě] se policistky zeptal, jestli se o vraždě píše v novinách a následně před ní masturboval.“

Žádné paralely

Spojily si tedy BBC, Guardian a další levicová média očividné společné rysy fikce s realitou? Zdůraznily, jak tento skutečný zločin děsivě potvrdil tezi seriálu Adolescent? Ne, samozřejmě nikoliv a nikdy se toho nedočkáme – protože realita ve skutečnosti nic takového nepotvrdila a naopak ukázala Adolescenta jako obří levičáckou lež. Vrahem v televizní fikci je bílý chlapec s velice anglickým jménem Jamie Miller. Pachatelem ve skutečném případě vraždy ale byl barevný mladík s nápadně neanglickým jménem Nasen Saadi:

Student kriminologie fascinovaný noži, pociťující ‚zášť‘ vůči ženám, který na pláži v Dorsetu ubodal ženu, byl odsouzen na doživotí, musí si odsedět nejméně 39 let. Jedenadvacetiletý Nasen Saadi plánoval svůj útok několik měsíců, během nichž se vyučujících krom jiného vyptával, jak by se mohl pachatel vyhnout dopadení. Ve snaze nezanechat stopy se vybavil gumovými rukavicemi, kuklou, ubrousky nebo nůžkami na nehty.

Soudkyně Cuttsová se nechala slyšel, že Saadi napadl Grayovou a Milesovou v důsledku svého nepřátelství ke společnosti a ženám především. Opakovaná odmítnutí žen a dívek u něj vyvolala „hluboko usazenou zášť“. Lákala ho myšlenka stát se nechvalně známým zabijákem. Označila ho za „mimořádně nebezpečného mladíka“, který se domníval, že naplánoval „dokonalý zločin“.[…]

Soud si vyslechl, jak výrazně misogynní postoje Saadi zastával, když mezi studenty Greenwichské univerzity opakovaně označoval ženy za slabší pohlaví a byl přesvědčen, že by neměly vykonávat určitá povolání. Není vyloučeno, že ho vražda sexuálně vzrušovala. Během čekání na soudní líčení pobytu ve vazební věznici Belmarsh s nejvyšší ostrahou se policistky zeptal, jestli se vražda propírá v médiích a následně před ní masturboval.(Zdroj: “Student with ‘rage’ against women jailed for at least 39 years for Bournemouth beach murder,” The Guardian, 28. března 2025)

Tento příběh se skutečně odehrál a jako z dílků skládačky potvrzuje, že to jsou barevní, nikoliv bílí muži, kdo představuje největší hrozbu pro ženy a dívky. Přesně proto levicová média ani náznakem nespojují velmi skutečného Nasena Saadiho s plně fiktivním „Jamiem Millerem“ a nevěnují se ani dalším nepohodlným aspektům jeho ohavného zločinu. Podle autora Guardianu je z „jižního Londýna“, mnohem přesnější by ale bylo napsat, že pochází z třetího světa. Upatlaně levičáckou terminologií je Saadi „dvojího původu“, narozen v Thajsku rodičům z Iráku a Thajska. V tomto ohledu nápadně připomíná nechvalně proslulého misogynního vraha Elliota Rodgera, také „smíšeného původu“ plného zášti kvůli odmítání ze strany žen.

Misogynní vrahové „smíšeného původu“ – Elliot Rodger a Nasen Saadi

Levicová média rozhodně nemíní odkrývat znepokojivé paralely mezi Rodgerem a Saadim, protože jim ve skutečnosti nejde o to chránit ženy a dívky libovolné rasy, ale podněcovat nenávist proti chlapcům a mužům jedné konkrétní rasy – bělošské. Adolescent tak spadá do kategorie, jíž komunisté označovali jako agitprop neboli propagandistické umění, jež si dávalo za cíl – bez ohledu na realitu či pravdivost – vyvolat emoce a podpořit levicovou věc. Tvůrci show otevřeně přiznali, že čerpali ze skutečného případu vraždy patnáctileté školačky sedmnáctiletým pachatelem z roku 2023. Tento zločinec byl ovšem pro účely protibělošské agitky zcela nevhodný: vysoký, svalnatý, ale také ošklivý černoch jménem Hassan Sentamu.

Skutečný „adolescent“ – Hassan Sentamu

Proto se Sentamu proměnil na pomenšího bílého školáka jménem Jamie Miller, s tváří jako andílek, a ne ztělesněná hrozba. Šlo o vědomě protibělošskou volbu, kterou se Adolescent stal součástí levicové války proti Pravdě, Kráse a všemu Dobrému. Těžko tak kohokoliv překvapí, že obsazení herců měla pod palcem obézní barevná žena jménem Shaheen Baig, která, jak článek z Guardianu obdivně dodává, „vybírala herce pro hlavní roli z více než 500 chlapců“.

Jak ve svém skvělém rozboru Adolescenta podotýká Edward Dutton, nejviditelnější černošský hrdina-školák v Adolescentovi je kladným hrdinou. Inteligentní a citlivý syn černošského hrdiny, policisty, který se snaží ochránit ženy a dívky před smrtícím násilím z rukou bělochů. Dutton však nezmiňuje další nápadnou charakteristiku ctnostného černého studenta. Na rozdíl od bělošského padoucha s tváří andílka není pohledný. I tady máme co do činění se záměrnou volbou při castingu seriálu, tak aby co nejnápadněji vynikl kontrast dobroty ošklivého černocha a zlodušství pohledného bělošského chlapce. Jak jsem napsal v eseji „Klaun jménem Chleo“, neměnnou zásadou levice zůstává postavit se za cokoliv nepřirozeného, abnormálního a ošklivého. Dutton vypichuje i další princip levicového postupu v seriálu. V jistý okamžik, když je hlavní padouch Jamie v policejním antonu, zaujímá roli „přiměřeně se chovajícího dospělého“ mravný běloch – ovšem trpaslík se „skoliózou páteře“. Tedy člověk abnormální, trpící nepřirozeným postižením. Jak Dutton správně upozorňuje, slušní hrdinové Adolescenta nikdy nejsou normální běloši, ti jsou naopak bez výjimky ničemní nebo nevýrazní.

Minisérie Adolescent tedy převrací realitu a vede tažení proti Pravdě, Kráse a všemu Dobrému. Přesně proto ji zřejmě židovský levičák Jake Kanter označil za „bezchybnou“ a The Guardian jako „to nejbližší dokonalosti, co v televizi za posledních několik desítek let vzniklo“. Co Kanter vnímá jako bezchybnost, považuji za masturbaci; co je pro Guardian dokonalé, připadne mi pornografické. Seriál se stal svého druhu politickým pornem pro levičáky, jehož prostřednictvím ukájejí své zběsilé morální fantazie. Stejně jako skutečná masturbace znamená sebeuspokojování bez rozmnožování, 2] při její morální obdobě jde o to vnímat sebe sama jako dobrého a ctnostného, aniž by člověk takový skutečně byl nebo se ctnostně choval. A morální masturbace levice skutečně vážným způsobem poškozuje objekt jejího předstíraného znepokojení. Podle pisálků Guardianu klade seriál „zdrcující otázky“. Omyl! Obtížným otázkám se vyhýbá a říká levičákům přesně to, co chtějí slyšet, byť to nemá s realitou mnoho společného.

Misogynní mistr manipulace

Proto tvůrci seriálu proměnili skutečnost děsivého sedmnáctiletého černošského pachatele misogynní vraždy na fantazii třináctiletého bílého zločince s tváří andílka coby misogynního vraha. A když autoři seriálu vypichují Andrewa Tatea coby misogynního mistra manipulace, nepřímo zodpovědného za krvavý čin malého bílého Jamieho, nijak se nezaobírají „zdrcujícími“ čísly z jen pár let starého průzkumu: „Příslušníci rasových menšin častěji vnímali Tatea pozitivně – 41 % černošských respondentů a 31 % asijských (tj. nejčastěji pákistánských), zatímco u bělochů to bylo jen 15 %.

Mezi fanoušky manipulátora Tatea tak najdeme mnohem výraznější podíl nebělochů než bělochů. 3]  Přesto levičáci předstírají, že opak je pravdou. Div se nepřerazí, aby zahrnuli chválou televizní drama, které převrací realitu naruby, které vyobrazuje barevné – skupinu představující největší nebezpečí pro ženy a dívky – jako jejich ochránce, a které prohazuje rasu z hrozivého černošského vraha na dětského bílého vraha. Levičáci milují své lži a právě proto se nemohou nabažit Adolescenta.

1] Zavražděná žena byla „vdaná“ lesba, což by svého času dodávalo v očích levičáků zločinu na závažnosti. Dnes ovšem transšílenství z velké části odstavilo skutečné lesby z pozice privilegované skupiny ortodoxní levice. Někdy se dokonce stávají podezřelými, viz také můj článek „Dykes Are Dull“ pro hlubší porozumění.

2] V jisté slova smyslu antikoncepce degraduje normální sex na formu masturbace a partnera na mimořádně realistickou nafukovací pannu. Někteří upřímnější homosexuálové uznávají, že totéž platí o veškerém homosexuálním sexu, sterilním ze své podstaty samé,

3] Bez zajímavosti jistě není, že i misogyn Andrew Tate je „smíšeného původu“, stejně jako misogyni Elliot Rodger a Nasen Saadi. Tate má „afroamerického“ otce a bílou matku. Levice ovšem odmítá podrobit zkoumání vztah zločinnosti a rasového míšení nebo psychologický dopad absence jasné rasové identity. Rasové míšení vzdálenějších skupin skutečně může mít negativní genetický vliv a ovlivňovat mozky rasově smíšených dětí.

Úvaha Tobiase Langdona Adulating “Adolescence”: Lie-Loving Leftists Are Morally Masturbating over Anti-White Agitprop vyšla na stránkách The Occidental Observer 2. dubna 2025.