Noční můra Josefa Šafaříka, část 2

Lapsus vědy spočívá v odposvátnění skutečnosti: „přestanete-li věřit v bohy, začnete se ztotožňovat s opicemi.“

Lapsus vědy spočívá v odposvátnění skutečnosti: „přestanete-li věřit v bohy, začnete se ztotožňovat s opicemi.“

Autor: Karel Veliký

K jednomu z nejvizionářštějších českých textů 20. století

Utopie, založená a řízená Věčným Židem, do níž se v děsivém snu probudil spisovatel, filosof a umělec, jako jeho vězeň, upřednostňuje ženský živel, který má k pudové přirozenosti blíže než mužský: „Feminismus se oháněl lidskými právy, aby ospravedlnil v ženě čubu. Osvětářství ve jménu práva všech na vzdělání zanarchisovalo dav a uvolnilo v něm nejnižší afekty a pudy. Tuto tradici ustavila Utopie v kult,“ objasňuje ředitel. Proto žena obsluhuje „pojistné ventily“ Utopie: „Provádí selekci, rozhoduje o kvalifikaci, vyřazuje neschopné a nahrazuje ztráty.“ Je na to i speciálně školena – pro udržování stavu řízeného chaosu se při tom zvlášť hodnotí schopnost nemyslet.

ŘEDITEL: V Utopii alma mater – mimochodem: numerus clausus samozřejmě vylučuje muže (chlapců a mužů se v utopické pedagogice používá jen jako pokusného materiálu) – má za hlavní vyučovací princip: Potírat rozum… Čím puncovanější klasik a tatarštější výklad, tím líp. Obhajoba diplomní práce je neobyčejně přísná. Stačí, aby kdokoli nejen z oponentů, ale vůbec z přítomných jedinou větu pochopil a byl jí zaujat, a obhajovatelka je reprobována. Tedy buď vyznamenání, anebo propadnutí, tertium non datur.

Absolventka následně zasahuje zejména tam, kde mužští roboti upadají do starých zlozvyků, vztyčují se, pokoušejí se myslet, narovnávají hřbet a snaží se chodit vzpřímeně. Ředitel rozeznává „spirálu věků“ neboli „předkulturní éru s prvotním matriarchátem“, pak její antitezi, „éru kulturní, idealistickou a patriarchální“, a nakonec Utopii, jejich syntézu, „éru materialistickou se závěrečným matriarchátem“: „Když kultura udělá z opice člověka, nastoupí patriarchát. A ten se zase zvrhne v matriarchát, když věda udělá z člověka opici.“ Avšak zatímco prvotnímu matriarchátu dominovala plodná samice, závěrečný ovládá neplodná kurva s nároky bohyně. Je ovšem pravda, že žena nemohla pomýšlet na emancipaci v běhnu, dokud muž-vědec neprovedl emancipaci člověka v gorilu. „Hledá-li člověk svou skutečnost v gorile, nemá pravdu,“ vzpouzí se vězeň skutečnosti Utopie. A Žid dokáže jeho přímost a pevnost ocenit, vidí v něm pojednou vlastně spřízněnce, neboť oběma na rozdíl od stádníků opravdu o něco jde, a zároveň mu dává tvrdou lekci z ženských předností pro svou Utopii.

ŘEDITEL: Přítel je termín pro pravdu a věrnost; přítelkyně je termín pro spiklenectví ve lži a nevěře… S nepřítelem vždy stoupáte, se záškodníkem vždy padáte. A v Utopii nejsou než záškodníci, ženští a poženštilí. Kultura oslavovala rytíře, Utopie záškodníky. Jak se zrodil člověk? Napřímením páteře! Kdo je rytíř? Kdo cení napřímenou páteř víc než život. Kdo je záškodník? Kdo cení život více než napřímenou páteř. Rytíř věří ve smrt jako poslední možnost zachránit člověka; záškodník věří v život jako nezbytnost zbavit se člověka. Bijí-li se rytíři, není poražených; bijí-li se záškodníci, není vítězů. Kultura je svět vítězných; Utopie svět poražených. Vpusťte v rytířskou řeholi ženu a rozeštve ji v zákeřníky a skety. Takto se od kultury dospělo k Utopii.

Jak to s vězněm dopadne, když do jednání vstoupí žena-doktorka? A proč vlastně ředitel tvrdí, že „žid nesmí zemřít, dokud poslední muž nebude židem, tj. poslední žena kurvou“? To už čtenáři neprozradíme. Jen doplníme, že naše ukázky jsou pochopitelně silně výběrové, krácené i zpřeházené. Jejich zjednodušující vyznění však potlačuje některé jinak příliš zjevné autorské nejasnosti, ba nedomyšlenosti v protikladu hledisek.

Poznámka:

„Válka není instinkt, ale vynález. Zvířata ji neznají, je to čistě lidská instituce, stejně jako věda nebo státní správa. Válka vedla k jednomu z největších objevů tvořících základ lidské kultury – k objevu disciplíny. Z této prvotní – vojenské disciplíny – pocházejí všechny disciplíny ostatní,“ vysvětluje Ortega y Gasset ve Vzpouře davů. Těžiště davu je ovšem v tom, žádnou disciplínu nemít.

2 Responses to “Noční můra Josefa Šafaříka, část 2”

  1. L.Ch. napsal:

    Mária se nám konečně odhalila ohledně svého přesvědčení. Doufejme tedy, že se její osvětová kampaň zde chýlí ke svému závěru.

  2. Mária napsal:

    O pravom poslaní muža a ženy nič. Hmm…
    Len samé otázky, ktoré vytvárajú ďalšie nové otázky.

    A riešenie? Trvalé?

    Napr. tu –
    https://www.hinduismtoday.com/
    po krátkom 3-6 mesačnom štúdiu s aplikovaním vo vlastnom živote.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív