Nově jmenovaná koordinátorka boje proti terorismu – nejspíš v projevu fanatické oddanosti protievropským a protizápadním myšlenkám a silám – naznačila, že islámský terorismus je reakcí na „bělošská rasistická (white power) hnutí.“
Jen několik hodin po oznámení svého jmenování Anna Carlstedtová (45) v rozhovoru pro Švédský rozhlas pranýřovala své krajany, jak informuje britský deník Express. Podle jejich slov se zdá, že má o boji s terorismem i o jeho příčinách velice mlhavé a pomýlené představy.
Na otázku, proč má Švédsko per capita nejvyšší počet džihádistů, kteří odjíždějí bojovat na Blízký východ, přímo neodpověděla a namísto toho zaútočila na etnické Švédy: „Podle mě existuje vícero ohnisek extremismu, která se vzájemně ovlivňují. Islámský extremismus je skutečně na vzestupu, ale za to může také krajně pravicové rasistické hnutí.“
Zatímco větší část levice zarputile prosazuje „interakci“ coby mocný nástroj zlepšování sociální situace, Carlstedtová s tím nesouhlasí: „interakce“ mezi protiimigračními skupinami a islamisty podle ní přispěly k radikalizaci muslimů. Jak se však islám kontaktem se západními myšlenkami stal takto nepřátelským, nevysvětlila: „Společnost se stále více polarizuje, a proto mezi těmito dvěma hnutími dochází ke stále častější interakci,“ dodala.
Stávající nebezpečnou polarizaci Evropy mají ovšem na svědomí výhradně ideologové jako Carlstedtová, kteří odmítají uznat realitu kulturního konfliktu a dosud nepředložili věrohodné řešení narůstajících problémů – vyjma výpadů proti lidem, kteří upozorňují na očividné problémy integračního procesu.
Z absurdního prohlášení, které dává vinu za islámský teror Švédům, zejména pak hlasitým odpůrcům katastrofální vládní politiky, je též patrná naprostá absence sebereflexe: „Jak už jsem řekla dříve, pozorujeme nárůst extremismu, výhružky i nenávist vůči politikům, úředníkům a dalším.“
Žádné závěry z těchto údajných „výhrůžek a nenávisti“ však neučinila.
Dlouho před jakoukoliv „interakcí“ bělošských skupin s islamisty studie silně levicové Amsterdamské univerzity z roku 2008 zjistila, že 11% muslimů v Nizozemsku považuje použití násilí z náboženských pohnutek za přijatelné.
To znamená, že jen v Nizozemí žije dnes 100 000 muslimů osobně připravených užít násilí, jak nedávno Evropanům připomněl předseda Strany pro svobodu Geert Wilders. V nizozemské armádě ovšem neslouží ani 50 tisíc mužů.
Místo aby získali a aplikovali náležité informace, se lidé z establishmentu jako Carlstedtová rozhodli lehkomyslně otevřít hranice svých zemí masové imigraci, a to přes prohlášení Islámského státu, který se opakovaně holedbal, že na Západ vyšle své bojovníky vydávající se za „žadatele a azyl.“
*** Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
*** Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.
Ernst Jünger – Aladinův problém
*** Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
*** Objednávejte ZDE
22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruskýspisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševickéstrany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil
Přeložit je zpět do země původu.