Categorized | Politika

Nově k “židovské otázce”

Ve své poslední knize La Nouvelle question juive (z července 2007) odsuzuje G. Faye jak “revizionismus”, tak “odmítání”. Vysloužil si za to kritiku nejen Roberta Faurissona, slavného veterána mezi revizionisty, “nostalgiků” Třetí říše, ale i vůdců některých francouzských, tradičně (monarchisticky či katolicky) orientovaných nacionalistických skupin. Faye, který má u “staré pravice” vroubky už pro svůj evropský nacionalismus a vstřícný postoj k Rusku, svůj další “prohřešek” proti “pravicovému kánonu” vysvětluje: “Antisemitské a revizionistické postoje jsou dnes naprosto kontraproduktivní a nekonsekventní. Svoboda projevu v otázce holocaustu Evropu nezachrání.” Faye také připomíná, že mnoho mladých rebelů vehnaly přímo do náruče islámu, momentálně největšího nepřítele Evropy. Ze stejného důvodu odmítá i ortodoxní francouzský antiamerikanismus.

Někteří odpůrci hélotizace národů a symbolického násilí, jehož se dennodenně (a beztrestně) dopouštějí masmédia, se rovněž pokoušejí “holocaust-tabu” využívat jako nástroje k prosazování svobody slova. Bohužel, okamžitá asociace s rasovou politikou Třetí říše, která s ní má sotva co společného, jejich snahy automaticky diskvalifikuje. Námitka, proč není trestné bagatelizování nebo “odmítání” komunistických zločinů (i ve fr. univerzitním prostředí běžné), je samozřejmě namístě.

Antisemitismus není nemoc, jeho příčiny jsou – tam, kde není uplatňována filtrace poznání – až příliš čitelné, ale může se jí stát. Spojitost nenávisti, obdivu a lásky byla právě ve francouzské literatuře popsána mnohokrát. “Připisovat nyní židovské otázce význam gordického uzlu, jehož rozetnutím budou vyřešeny všechny problémy, před nimiž bílé národy stojí, je opravdu “nekorektní” a vzhledem ke stavu věcí i anachronické”, tvrdí Faye.

3 Responses to “Nově k “židovské otázce””

  1. Waldgänger napsal:

    nene: Máte konstruktivní, nehysterický přístup k Fayeho “Nové židovské otázce”. Jistě je jeho postoj diskutabilní, ovšem deklasující označení “agent sionismu” jakoukoli seriozní debatu o tématu předem vylučuje. Stejně tak limituje debatu i neexistence českého překladu knihy “La Nouvelle question juive” a tak si většina zkratovitě myslících a jednající lidí (Gezicht například) vytváří názor z emocionálně zabarvených negativistických vytržených citátů z kontextu. I když v případě Gezichta pochybuji i tom, že by si dal tu práci a našel si i Faurissonovu reakci v plném znění. Holt, někomu stačí obrázky.

    K vašemu příspěvku bych měl jeden dotaz – jaká jsou sionistická “křídla”, která nepodporují zahraniční politiku Spojených států? Nebo jinak – existují nějaké proudy v sionismu, které by jako s alternativou počítaly, namísto s USA, s Ruskem? Tato myšlenka se může v současné době jevit jako kacířská, avšak jak je z historie známo, Židé vždy hleděli především na svoje bezpečí, možnost etablovat se a na svůj prospěch v každém režimu a tak tato hra na obě strany nemusí být nerálná.

  2. gezicht napsal:

    Faye je agent sionismu. Nic vic, nic min. Neuvedomuje si, ze to je prave Izrael, kdo podporuje muslimy, tam je problem a jestli nekdo rika opak, bud je koupen, nebo pristoupil zpusob mysleni, na ktery sionsti mudrci chteji aby se pristupovalo. jako Faye

  3. NeNe napsal:

    Jen pripominam, ze pan Faye si za tento svuj postoj vyslouzil od francouzskych nacionalistu nalepky ve stylu “agent sionismu”.

    Existuje take karikatura:

    http://fr.altermedia.info/images/faye_sion.jpeg

    Nicmene, aby nedoslo k mylce, Fayeho proizraelsky postoj neni zalozen na nekritickem a mesianistickem vnimani Izraele coby “svate zeme”, obyvane “bozim lidem”, ktery je charakteristicky pro liberalni pravici a neokonzervatismus.

    Jde spise o pragmaticky postoj, ktery vnima, ze Izrael stoji do jiste miry tvari v tvar stejne civilizacni hrozbe jako Evropa, avsak soucasne si uvedomuje, ze cesta tech kridel sionistickeho hnuti, podporujicich americke snahy o “sireni demokracie” neni to prave orechove.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív